ECLI:CZ:NSS:2015:3.AS.20.2015:44
sp. zn. 3 As 20/2015 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Ing. J. F.,
zastoupeného Mgr. Antonínem Novákem, advokátem se sídlem Olomouc, tř. Kosmonautů
989/8, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 1191/40a,
Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2011, č. j. KUOK 122121/2011, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2014, č. j. 22 A
28/2012 – 70, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 9. 12. 2011, č. j. KUOK 122121/2011 žalovaný změnil rozhodnutí
Magistrátu města Olomouce ze dne 8. 8. 2011, č. j. SMOI/ŽP/55/14519/2010/Zv, kterým bylo
žalobci nařízeno odstranění stavby „X“ (dále „MVE“) z důvodu, že uvedená stavba byla
postavena v rozporu se stavebním povolením. Změna rozhodnutí Magistrátu města Olomouce
spočívala pouze v posunutí lhůty k odstranění stavby ze 31. 12. 2011 na 30. 6. 2012. Ve zbytku
bylo rozhodnutí věcně potvrzeno.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce (dále „stěžovatel“) žalobou u Krajského soudu
v Ostravě (dále „krajský soud“). Krajský soud žalobu stěžovatele zamítl. Rozsudek krajského
soudu napadl stěžovatel kasační stížností ze dne 20. 1. 2015 a dne 10. 2. 2015 podal též návrh na
přiznání odkladné účinku kasační stížnosti.
Stěžovatel navrhuje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zejména proto,
že v případě neprodleného odstranění stavby by bylo jakékoliv rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu o kasační stížnosti již pouze rozhodnutím „akademickým“. Odstranění stavby MVE
by pro stěžovatele představovalo též značnou újmu v podobě nákladů na výstavbu, na projekční
práce a na samotné odstranění stavby. Náklady by stěžovateli vznikaly též nemožností stavbu
dokončit a uvést ji do provozu. Stěžovatel upozorňuje, že stavba je v počátečním stadiu
rozestavěnosti, takže nepředstavuje žádnou hrozbu pro okolí.
Žalovaný se k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nevyjádřil.
Zákonem č. 303/2011 Sb. kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), a některé další zákony, došlo s účinností
od 1. 1. 2012 také ke změně úpravy podmínek pro přiznání odkladného účinku v §73 s. ř. s.
Na rozdíl od předchozí právní úpravy již není nutné prokazovat tzv. nenahraditelnou újmu žalobce
(resp. důvodnou obavu její hrozby), nýbrž stačí pouze poukázat na nepoměr mezi následkem
(slovy zákona „újmou“), který by vznikl žalobci nepřiznáním odkladného účinku a případnou
újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného
rozhodnutí došlo. Přiznání odkladného účinku nesmí být současně v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Podmínky pro přiznání odkladného účinku tak byly citovanou novelou s. ř. s.
zmírněny.
Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
kumulativní splnění zákonných předpokladů vyplývajících z §73 odst. 2 ve spojení s §107 odst. 1
s. ř. s., tj. :
1) nepoměrně větší újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného
rozhodnutí nebudou odloženy ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky
rozhodnutí odloženy byly; a zároveň
2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky napadeného správního rozhodnutí,
které z povahy věci pozastavit lze (tj. uložené právní povinnosti nelze vynucovat, přiznaná
oprávnění nelze uplatňovat, odejmutá oprávnění zůstávají zachována, atd.).
Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat
vznik újmy má proto stěžovatel. Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal
výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje a uvést
její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit
o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského
soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná,
nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
V posuzované věci stěžovatel dostatečně konkretizoval újmu, která by mu případným
odstraněním stavby ještě před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti
vznikla. Nejvyšší správní soud nepochybuje o tom, že jde o reálně hrozící ekonomickou újmu
představující pro stěžovatele zásadní zásah. Meritorní rozhodnutí o kasační stížnosti
v projednávané věci by nadto případným odstraněním stavby pozbylo praktického významu.
Z dostupných informací z předcházejících řízení nevyplývá, že by přiznáním odkladného účinku
mohla být způsobena újma jiným osobám. Nejvyšší správní soud také neshledal, že by přiznání
odkladného účinku mohlo být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud v této souvislosti nepřehlédl, že odstranění stavby bylo stěžovateli
nařízeno z důvodu podle §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., stavební zákon, tedy
pro rozpor stavby se stavebním povolením. Nejednalo se tedy například o důvod podle §88
odst. 1 písm. a) téhož zákona, který je určen pro odstranění stavby ohrožující zdraví nebo život
osob. Nejvyšší správní soud rovněž přihlédl k tomu, že z prakticky totožných důvodů, jaké
stěžovatel uvedl ve své nynější žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
byl přiznán již krajským soudem odkladný účinek žalobě stěžovatele (srov. usnesení krajského
soudu ze dne 29. 3. 2012, č. j. 22 A 28/2012 – 18).
Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů stěžovateli vyhověl a odkladný účinek
jeho kasační stížnosti přiznal. Tímto rozhodnutím však Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá
výsledek řízení o samotné kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. března 2015
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu