ECLI:CZ:NSS:2015:3.AS.36.2015:16
sp. zn. 3 As 36/2015 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně A. H., proti
žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci
ze dne 15. 1. 2015, č. j. 59 Af 178/2014 – 39,
takto:
I. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.
II. Návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně v záhlaví uvedené usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta
její žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného. Rozhodnutím žalovaného bylo zčásti změněno a ve zbytku
potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj, Územní pracoviště v Jilemnici,
ze dne 24. 6. 2013, kterým byla žalobkyně vyrozuměna o předpisu úroku z prodlení úhrady
daňových povinností daně z nemovitostí za zdaňovací období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009.
Krajský soud nevyhověl návrhům žalobkyně na osvobození od soudních poplatků a ustanovení
advokáta z toho důvodu, že nepředložila úplné údaje o své majetkové a sociální situaci.
Soud proto neměl k posouzení návrhu dostatečné podklady.
V kasační stížnosti žalobkyně navrhla, aby bylo napadené usnesení krajského soudu
zrušeno. Zároveň požádala o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
Nejvyšší správní soud se předně zabýval žádostí žalobkyně o osvobození od soudních
poplatků. V souladu s §4 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů, je s podáním návrhu na přiznání odkladného účinku i s podáním
kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti. Žalobkyně přitom není od dané povinnosti
osvobozena ex lege, tedy z některého z důvodů výslovně uvedených v §11 zákona o soudních
poplatcích.
Jak bylo již uvedeno, kasační stížností je napadeno usnesení krajského soudu,
kterým žalobkyni nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a nebyl jí ustanoven
zástupce. Na tomto místě je vhodné připomenout, že stejnou situaci již Nejvyšší správní soud
řešil v usnesení ze dne 29. 1. 2015, č. j. 3 As 257/2014 – 12, kde žalobkyni sdělil, že „[v] dosavadní
judikatuře Nejvyššího správního soudu nebyla jednotně posuzována otázka, zda má být po stěžovateli požadováno
zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost podanou proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu
na osvobození od soudních poplatků či usnesení krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě
poté, co usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků nabylo právní
moci a žalobce následně ani přes opakovanou výzvu soudní poplatek nezaplatil. V rámci řízení o kasační
stížnosti vedeného pod sp. zn. 1 As 196/2014 byla otázka, zda je nutné trvat na splnění poplatkové povinnosti
v případě, kdy stěžovatel napadá kasační stížností usnesení krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku, předložena rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu v souladu s §17 odst. 1 s. ř. s.
Teprve na základě rozhodnutí rozšířeného senátu je tak možné posoudit, zda je povinností žalobkyně v nyní
projednávané věci zaplatit soudní poplatek za kasační stížnost i za návrh na přiznání odkladného účinku,
a zda je tudíž nutno o její žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodovat.“ Vzhledem k tomu,
že nejasná situace kolem tohoto typu řízení panuje i nadále, není důvodu, aby se zdejší soud
od dříve vysloveného názoru jakkoli odchyloval.
Nejvyšší správní soud dále posuzoval otázku, zda jsou u žalobkyně splněny podmínky
pro ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
I v tomto směru je možné odkázat na shora citované rozhodnutí ze dne 29. 1. 2015,
čj. 3 As 257/2014 – 12, v němž zdejší soud návrh žalobkyně na ustanovení zástupce rovněž
zamítl. Obsahově byla kasační stížnost posuzovaná ve zmiňovaném rozhodnutí prakticky shodná
s kasační stížností v nyní posuzované věci. Nejvyšší správní soud tehdy konstatoval, že „usnesením
krajského soudu, které bylo kasační stížností napadeno, byla zamítnuta žádost žalobkyně o ustanovení zástupce
pro řízení před krajským soudem, v němž není zastoupení advokátem povinné. Vzhledem k tomu, že přezkum
tohoto usnesení Nejvyšším správním soudem je v podstatě stále prováděn v rámci řízení vedeného u krajského
soudu, není nedostatek právního zastoupení důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti (§105 odst. 2 s. ř. s.).“
Ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s. navíc zdejší soud uvedl, že žalobkyně nesplňuje podmínku
nezbytného zastoupení advokátem, který by jí byl přidělen k ochraně jejích práv. Je tomu
tak proto, že „kasační stížnost má v rámci daných možností požadované náležitosti a žalobkyně v ní dostatečně
srozumitelně vysvětlila, proč považuje rozhodnutí krajského soudu za nezákonné a z jakých skutkových
i právních důvodů tak dovozuje. Nejvyššímu správnímu soudu nic nebrání, aby o takto formulované kasační
stížnosti věcně rozhodl, přičemž nepředpokládá žádné další procesní úkony v řízení, při nichž by mohla žalobkyně
v důsledku své neznalosti práva utrpět nějakou újmu. Za této situace tedy Nejvyšší správní soud návrh žalobkyně
na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti bez dalšího zamítl.“ Takový závěr platí i v nyní
posuzované věci.
Nejvyšší správní soud se konečně zabýval i návrhem žalobkyně na přiznání odkladného
účinku podané kasační stížnosti. V souladu s usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32, tak učinil bez toho, že byl soudní poplatek spojený s tímto
návrhem uhrazen, přičemž připomíná, že o povinnosti žalobkyně uhradit tento soudní poplatek
bude rozhodnuto po právní moci rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci sp. zn. 1 As 196/2014.
Podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom přiměřeně použije ustanovení §73
odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření
žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem
(k výkladu relevantních pojmů viz též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2012,
č. j. 1 As 17/2012 - 30, přístupné na www.nssoud.cz).
Žalobkyně svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neodůvodnila
a soudu tak nenabídla žádné skutečnosti, na jejichž základě by mohl naplnění podmínek
pro přiznání odkladného účinku zvážit. V tomto ohledu lze odkázat na rozsudek zdejšího soudu
ze dne 22. 7. 2013, č. j. 8 As 77/2012 – 25, ve kterém se uvádí: „Přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není
zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy. Je to přitom stěžovatel,
na kom vázne břemeno tvrzení i důkazní stran důvodů pro přiznání odkladného účinku. Stěžovatel tedy musí
hrozbu nepoměrně větší újmy jednak dostatečně konkrétně tvrdit a jednak i náležitě doložit. Nejvyšší správní soud
není povolán k tomu, aby za navrhovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.“ I přesto Nejvyšší správní soud pro úplnost konstatuje,
že v projednávané věci je prakticky nemožné dovozovat, že by právními následky napadeného
usnesení mohla žalobkyni vůbec jakákoliv újma vzniknout. Neustanovení zástupce
a neosvobození od soudních poplatků má právní následky pouze pro to které konkrétní řízení,
v němž o něm bylo rozhodnuto. Pokud žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí krajského
soudu kasační stížnost, krajský soud vyčká výsledku řízení o podané kasační stížnosti a v řízení
do té doby nepokračuje. Případné přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti tomuto
typu rozhodnutí krajských soudů by tedy postrádalo smyslu, neboť stěžovateli (žalobkyni)
nemůže v mezidobí od podání kasační stížnosti do rozhodnutí o ní hrozit žádná újma spojená
s právními následky takového rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. března 2015
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu