ECLI:CZ:NSS:2015:3.AZS.207.2015:43
sp. zn. 3 Azs 207/2015 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně H. T. H. V.,
zastoupené Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25, proti žalované
Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2015,
č. j. 3 A 106/2013 – 43, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á .
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 4. 9. 2013, č. j. MV-76192-7/SO/sen-2013, bylo
zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí Ministerstva vnitra
ze dne 21. 2. 2013, č. j. OAM-38745-12/DP-2011, kterým byla zamítnuta její žádost
o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Žalobkyně
se proti tomuto rozhodnutí bránila správní žalobou, kterou Městský soud v Praze (dále „městský
soud“) neshledal důvodnou a podle §78 odst. 7 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
ji zamítl.
Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost,
kterou následně doplnila a připojila k ní i návrh na přiznání odkladného účinku dle §107 s. ř. s.
Odůvodnila ji hrozícím zásahem do svého rodinného života v případě nuceného vycestování.
Stěžovatelka poukazuje na to, že v České republice žije s manželem a synem, kteří zde mají
udělen trvalý pobyt. Vycestováním by tedy stěžovatelce byla způsobena nepoměrně větší újma,
než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout třetím osobám. Přiznání odkladného
účinku by rozhodně nebylo v rozporu s veřejným zájmem. Dále stěžovatelka zdůraznila,
že případná nutnost vycestování by znamenala zásah do jejích procesních práv. V souvislosti
s tím poukazuje na usnesení zdejšího soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100.
Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku navrhla, aby kasační
stížnosti nebyl přiznán odkladný účinek. Poukázala na to, že platnost posledního pobytového
statusu stěžovatelky skončila uplynutím času a na tom by nic nemohlo změnit ani přiznání
odkladného účinku. Zdůraznila, že přiznání odkladného účinku má mimořádný charakter a nelze
je paušálně aplikovat v případě nutnosti opuštění území cizincem nemajícím oprávnění k pobytu
na území České republiky. Žalovaná též poukázala na recentní obrat v judikatuře správních soudů
v otázkách přiznávání odkladného účinku v obdobných případech (například usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 2. 12. 2013, č. j. 3 A 120/2013 – 28). Podle názoru žalované by přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti bylo v rozporu s veřejným zájmem spočívajícím v ochraně
České republiky před neoprávněně získanými povoleními k pobytu. Žalovaná též poukázala
na zastoupení stěžovatelky advokátem, který je schopen z titulu své profese i zaměření schopen
dostatečně zajistit ochranu jejích práv.
Nejvyšší správní soud ze spisu městského soudu zjistil, že stěžovatelka se snažila
odkladného účinku dosáhnout již v řízení o správní žalobě. Městský soud však usnesením
ze dne 7. 11. 2013, č. j. 3 A 106/2013 – 26 rozhodl, že se žalobě odkladný účinek nepřiznává.
Účinky spojené s právní mocí a vykonatelností přezkoumávaného správního rozhodnutí tedy
nastaly již před samotným zahájením řízení o žalobě u městského soudu (srov. a contrario
§73 odst. 3 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti může podle přiměřeně (§120 s. ř. s.)
aplikovaného ustanovení §73 s. ř. s. přiznat kasační stížnosti odkladný účinek tehdy, pokud by
výkon rozhodnutí případně jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
V nyní posuzované věci nemůže Nejvyšší správní soud přehlédnout specifické okolnosti,
mezi kterými zásadní význam sehrává skutečnost, že původní povolení k dlouhodobému pobytu
skončilo stěžovatelce dne 4. 9. 2013 a od tohoto dne jí žádný pobytový status nesvědčí
(maximálně status založený výjezdním příkazem). Napadené správní rozhodnutí tak stěžovatelce
žádný titul k pobytu neodňalo a nelze dovodit, že by jí přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti nějaký pobytový titul mohl vzniknout. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí žalované
na právním postavení stěžovatelky fakticky nic nezměnilo a přiznání odkladného účinku
by nemohlo mít stěžovatelkou zamýšlené účinky. Odkladný účinek kasační stížnosti nemůže mít
žádný vliv na popsaný právní stav, trvající již z doby před zahájením soudního řízení ve věci.
Odkaz stěžovatelky na dřívější judikaturu Nejvyššího správního soudu (zejména rozsudky
ze dne 23. 1. 2013, č. j. 6 As 82/2012 - 37, a ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100) proto
postrádá jakoukoli relevanci.
Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů neshledal, že by výkon napadeného
rozsudku mohl pro stěžovatelku znamenat újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., a proto návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2015
Mgr. Radovan Havelec v. r.
předseda senátu