ECLI:CZ:NSS:2015:3.AZS.67.2015:35
sp. zn. 3 Azs 67/2015 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce N. T.,
zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25,
proti žalované Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Praha 3, Olšanská 2,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2015,
č. j. 1 A 5/2015 - 29, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 3. 2015, č. j. 1 A 5/2015 – 29, zamítl žalobu
proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 1. 2015, č. j. CPR-18616-2/ČJ-2014-930310-V240,
kterým žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Policie České
republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Odboru cizinecké policie ze dne
13. 10. 2014, č. j. KRPA-396703-17/ČJ-2014-000022. Uvedeným rozhodnutím bylo žalobci
podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění s tím, že doba, po kterou žalobci nelze umožnit
vstup na území členských států Evropské unie, byla stanovena na jeden rok.
Rozsudek městského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační
stížností, ve které současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V rámci
odůvodnění této žádosti uvedl, že jeho individuální zájem na ochraně procesních práv významně
převyšuje potenciální újmu, která by mohla přiznáním odkladního účinku vzniknout jiným
osobám, či potenciální ohrožení důležitého veřejného zájmu. V této souvislosti stěžovatel uvádí,
že přiznání odkladného účinku nemůže představovat újmu pro žádné třetí osoby, přičemž si dále
dovoluje vyloučit i rozpor takového postupu s důležitým veřejným zájmem, který však stejně
nelze stavět do konfliktu se zájmem stěžovatele na spravedlivý proces, spojený se zcela zásadními
dopady do jeho života, který jakýkoliv veřejný zájem převyšuje.
Žalovaný navrhl odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznat, neboť předmětné řízení
o správním vyhoštění stěžovatele bylo vedeno pro jeho protiprávní jednání, spočívající
v neoprávněném pobytu cizince na území České republiky. Vycestování cizince z území České
republiky je v daném případě žádoucí; přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by bylo
v rozporu s veřejným zájmem.
Podle §107 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) platí, že kasační stížnost
nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73
odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem a skutečností vyplývajících ze správního
spisu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny.
Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku reflektuje
jednak hledisko veřejného zájmu, při současném porovnání újmy stěžovatele (nebude-li odkladný
účinek přiznán) s možnou újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám (bude-li odkladný
účinek přiznán). K přiznání odkladného účinku může tedy kasační soud přistoupit teprve poté,
osvědčí-li, že újma stěžovatele, jako důsledek nepřiznání odkladného účinku, by byla nepoměrně
větší případné újmě jiné osoby, bylo-li by takovému návrhu vyhověno.
Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou přitom
vždy subjektivní, závislé zásadně na osobě a situaci stěžovatele. Z právě uvedeného plyne,
že stěžovatel nese také břemeno tvrzení; očekává se tak od něj uvedení konkrétních
a relevantních tvrzení a podrobné rozvedení, v čem konkrétně tuto možnou újmu spatřuje
a jakou intenzitu případná újma má (srov. např. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
6. 2. 2013, č. j. 45 A 4/2013 – 29, publikované pod č. 2852/2013 Sb. NSS). Toto břemeno,
jak vyplývá z žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, stěžovatel unesl,
neboť důvody vzniku újmy v kasační stížnosti zdejšímu soudu srozumitelně předestřel.
Stejnou měrou pozornosti je ovšem třeba reflektovat, že institut odkladného účinku
má zcela mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví
není řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek bez dalšího
očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti odnímá dočasně Nejvyšší správní soud
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu, na které je jinak třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek
zákonným postupem zrušeno. Tento postup proto musí být vyhrazen pouze pro výjimečné
případy.
Co se týče konkrétních důvodů, o které stěžovatel svou žádost opírá, pak lze shrnout,
že stěžovatel argumentuje individuálním zájmem na ochraně svých procesních práv v nyní
vedeném soudním řízení, spojeným se zcela zásadními dopady žalobou napadeného rozhodnutí
do jeho života.
Nejvyšší správní soud v obecné rovině souhlasí se stěžovatelem v tom směru,
že byť je v tomto řízení zastoupen advokátem (jak to požaduje soudní řád správní), k právu
na spravedlivý proces nepochybně náleží i jeho právo jako účastníka vystupovat v tomto řízení
osobně, být v kontaktu se svým zástupcem či mu udělovat konkrétní pokyny pro výkon
zastoupení. Z tohoto důvodu ostatně přiznává §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě
proti rozhodnutí o správním vyhoštění odkladný účinek na vykonatelnost napadeného
rozhodnutí ex lege (s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu).
Nelze přitom nalézt rozumný důvod, pro který by mělo pro řízení před kasačním soudem platit
něco jiného.
Naopak, pokud jde o stěžovatelem tvrzené zásadní dopady účinků rozhodnutí
o vyhoštění do jeho života, Nejvyšší správní soud tuto argumentaci nepřijal. Ze správního spisu
totiž pouze vyplývá, že na území České republiky stěžovatel přicestoval na základě víza za účelem
studia, to (dle tvrzení stěžovatele) z finančních důvodů nedokončil, a proto si chtěl zažádat o další
vízum za účelem zaměstnání; vyhoštění by tak pro něj znamenalo konec plánů. Tato tvrzení
stěžovatele nelze nyní dostatečně verifikovat; stěžovatel přitom ani nenabídl důkazy, které by jeho
tvrzení podporovaly.
I když nelze zcela vyloučit, že by v souvislosti se sistací účinků správního rozhodnutí
mohla v tomto případě hrozit újma jiné osobě, Nejvyšší správní soud takovou možnost považuje
za nepravděpodobnou (nic konkrétního tomu v posuzované věci nenasvědčuje).
Lze tedy konstatovat, že první dvě podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti jsou splněny, neboť lze důvodně usuzovat, že prodloužením setrvání stěžovatele
na území ČR nemůže jiným osobám hrozit nepoměrně větší újma, než ta, kterou je ohrožen
stěžovatel, nebudou-li účinky předcházejících (soudních i správních) rozhodnutí sistovány.
Nejvyšší správní soud konečně posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývající podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom žádné skutečnosti, pro které
by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel především
nebyl vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu; byl sice vyhoštěn z důvodu podle §119
odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců, zdejší soud však v konkrétních skutkových
okolnostech tohoto případu neshledal důvod, pro který by ve stěžovatelově dočasném setrvání
na území České republiky do doby rozhodnutí o jeho kasační stížnosti musel být spatřován
rozpor s důležitým veřejným zájmem. Bez významu přitom není ani fakt, že předmětná věc musí
být soudy řešena přednostně (§56 odst. 3 s. ř. s., §120 s. ř. s.) a doba, po kterou budou sistovány
účinky rozsudku krajského soudu (potažmo rozhodnutí žalované) tak bude jen krátká.
Z uvedených důvodů proto zdejší soud podle §107 s. ř. s., ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s.,
kasační stížnosti odkladný účinek přiznal. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatele proti
pravomocnému rozhodnutí o jeho správním vyhoštění měla ex lege odkladný účinek, přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti se fakticky dočasně obnovuje zákonný odkladný účinek
žaloby proti rozhodnutí žalovaného ve věci správního vyhoštění stěžovatele. Přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti nicméně Nejvyšší správní soud žádným způsobem
nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. května 2015
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu