ECLI:CZ:NSS:2015:4.AS.141.2015:34
sp. zn. 4 As 141/2015 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: J. M., zast.
JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem, se sídlem Ondříčkova 1304/9, Praha 3, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2015, č. j.
29 A 12/2013 - 78,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 2. 2013, sp. zn. S – JMK 121560/2012/OD/Fö,
zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Znojmo (dále jen „prvostupňový
orgán“) ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. SMUZN 3239/2011 DOP-Čí, kterým prvostupňový
orgán zamítl námitky žalobce proti záznamům bodů v registru řidičů. Žalovaný
v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že považuje skutkový stav za dostatečně zjištěný. Pokutový blok
série JI/2006, č. I 2309184, obsahoval krátký popis skutku „jízda bez osvětlení“, a proto
ve spojení s Oznámením o uložení blokové pokuty Policie České republiky ze dne 10. 7. 2008,
č. j. ORZN-9050/PŘ-2008-07, v němž bylo uvedeno, že žalobce neměl za jízdy rozsvícená
obrysová a potkávací světla, vedl žalovaného k závěru, že bloková pokuta byla žalobci uložena
za přestupek podle §22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném
ke dni 8. 7. 2008, za porušení povinnosti podle §32 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu),
ve znění účinném ke dni 8. 7. 2008. Žalovaný proto uzavřel, že je záznam jednoho bodu
v registru řidičů oprávněný.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 4. 2015, č. j. 29 A 12/2013 - 78, žalobu proti
rozhodnutí žalovaného zamítl. V odůvodnění uvedl, že s ohledem na judikaturu Nejvyššího
správního soudu mají správní orgány v rámci námitkového řízení pouze omezenou přezkumnou
roli. Nejsou tak oprávněny zpochybňovat skutkové či právní hodnocení orgánů rozhodujících
o přestupcích. Podle krajského soudu záznam o uložení blokové pokuty ve spojení se záznamem
na pokutovém bloku „jízda bez osvětlení“ vedou k závěru, že žalobce porušil ustanovení §32
odst. 1 zákona o silničním provozu. Za toto jednání pak přísluší podle přílohy k zákonu
o silničním provozu záznam jednoho bodu do registru řidičů, což správní orgán správně učinil.
Krajský soud považoval vyjádření žalobce, že došlo k jinému pochybení, konkrétně užití vozidla
nesplňujícího podmínky stanovené zvláštním předpisem, za účelové a neprokázané. Podle
krajského soudu existoval způsobilý podklad pro záznam jednoho bodu za výše uvedený
přestupek a správní orgány se dostatečným a přezkoumatelným způsobem věnovaly námitkám
žalobce.
Proti výše uvedenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační
stížnost. V ní správním orgánům vytkl, že nedostatečně zjistily skutkový stav. Správní orgány
pochybily při výkladu popisu skutku na pokutovém bloku. Podle stěžovatele se nabízelo více
variant výkladu popisu skutku „jízda bez osvětlení“, a proto v této souvislosti správním orgánům
vytkl, že došly k závěru o porušení povinnosti ve smyslu §32 odst. 1 zákona o silničním provozu.
Stěžovatel namítl, že krajský soud nesprávně aplikoval závěry judikatury Nejvyššího správního
soudu. Podle názoru stěžovatele záznam v registru řidičů nebyl proveden za pomoci způsobilého
podkladu v podobě rozhodnutí v blokovém řízení. Přestože podle judikatury Nejvyššího
správního soudu postačí uvést v pokutovém bloku strohé a zkratkovité formulace, v jeho případě
formulace uvedená v pokutovém bloku nepostačila, neboť zde chyběl odkaz na příslušné
ustanovení zákona o silničním provozu. Podle stěžovatele oznámení o uložení blokové pokuty
neodpovídalo skutečnostem uvedeným v dokladu o blokové pokutě a nelze proto souhlasit
se závěrem krajského soudu, že z vyjádření „jízda bez osvětlení“ je možné jednoznačně dovodit
vztah k §32 odst. 1 zákona o silničním provozu. Stěžovatel zdůraznil, že ve správním řízení nemá
důkazní povinnost, přesto mu však krajský soud vytkl, že se mu nepodařilo zpochybnit skutkové
a právní závěry Policie ČR. Stěžovatel odmítl názor krajského soudu, že jeho tvrzení jsou účelová,
neboť takové hodnocení podle něj krajskému soudu nepřísluší činit. Uzavřel, že tvrzení krajského
soudu o existenci způsobilého podkladu pro záznam jednoho bodu do registru řidičů nemá
oporu ve spise a vytkl krajskému soudu, že se v pochybnostech nepřiklonil k výkladu v prospěch
stěžovatele. Nejvyššímu správnímu soudu proto stěžovatel navrhl, aby napadený rozsudek zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu projednání.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí, neboť rozsudek krajského
soudu považuje za správný i odůvodněný a rozhodnutí vydaná ve správním řízení jsou v souladu
s platnou právní úpravou.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Před vlastním vypořádáním jednotlivých stížnostních námitek považuje zdejší soud
za vhodné připomenout, že bodový systém zavedený zákonem o silničním provozu obecně
spočívá v tom, že řidičům motorových vozidel jsou za vybrané přestupky a trestné činy
proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích zaznamenávány „trestné“ body do určité
výše, jimiž se ohodnocuje nebezpečnost spáchaného přestupku nebo trestného činu a registruje
jeho spáchání. V praxi to znamená, že za spáchaný přestupek nebo trestný čin bude řidiči
uložena sankce podle zákona o přestupcích, případně trest za spáchaný trestný čin, a zároveň
ještě, půjde-li o vybraný přestupek nebo trestný čin spadající do systému bodového hodnocení,
mu bude zaznamenán stanovený počet bodů. Při dosažení nejvyššího stanoveného počtu bodů
pozbývá řidič odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel a s tím i řidičské oprávnění.
Zákon o silničním provozu v příloze upravuje taxativní výčet protiprávních jednání a počtů bodů,
které za tato jednání budou zaznamenány. Počet bodů za určité jednání je stanoven fixně, a tudíž
při záznamu bodů nelze uplatnit správní uvážení ohledně počtu bodů, které budou zaznamenány,
a stejně tak nelze zaznamenat počet bodů za jednání, které není v příloze uvedeno. Tyto závěry
vyslovil Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 21. 3. 2012, č. j. 5 As 118/2011 – 103,
(dostupné na: www.nssoud.cz), a v nyní projednávané věci neshledal důvod se od nich odchýlit.
Nejvyšší správní soud z obsahu správních spisů zjistil, že stěžovateli byla uložena
bloková pokuta ve výši 200 Kč za přestupek podle §22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích
s tím, že v pokutových blocích série JI/2006 číslo I 2309184 a I 2309185 zasahující policista
v popisu přestupkového jednání uvedl „8. 7. 2008, 13:40, Hodonice, jízda bez osvětlení, X.“
Prvostupňový orgán následně obdržel od Policie České republiky Oznámení o uložení pokuty
v blokovém řízení ze dne 10. 7. 2008, č. j. ORZN-9050/PŘ-2008-07, v němž bylo uvedeno,
že stěžovatel dne 8. 7. 2008 v 13:40 v obci Hodonice „[…] za jízdy neměl rozsvícena obrysová světla
a potkávací světla“, čímž porušil §32 odst. 1 zákona o silničním provozu a dopustil se přestupku
podle §22 odst. 1 písm. l zákona o přestupcích, za což mu byla uložena bloková pokuta ve výši
200 Kč, kterou na místě uhradil.
Podle §32 odst. 1 zákona o silničním provozu „[m]otorové vozidlo musí mít za jízdy rozsvícena
obrysová světla a potkávací světla nebo světla pro denní svícení, pokud je jimi vybaveno podle zvláštního právního
předpisu.“ Podle přílohy k zákonu o silničním provozu přísluší za porušení ustanovení §32 odst. 1
uvedeného zákona záznam 1 bodu do registru řidičů.
Podle §123f odst. 1 zákona o silničním provozu „[n]esouhlasí-li řidič s provedeným záznamem
bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou
působností příslušnému k provádění záznamu.“
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 - 44, uvedl,
že „[s]právní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§123f
zák. č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý
podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu §123b
odst. 1, 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto
způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k zákonu o silničním provozu obsaženému
bodovému hodnocení jednání. Správní orgán v tomto řízení však zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost
aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako
na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem
prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci).“ Nejvyšší správní
soud dále v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010 - 44, uvedl, že „[o]známení policie,
na základě kterých je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů (§123b odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb.,
o silničním provozu), poskytuje správnímu orgánu pouze určitou informaci o věci; nelze však z něj bez dalšího
vycházet v případech, vyskytnou-li se v řízení pochybnosti o údajích zde zaznamenaných. K dokazování průběhu
událostí popsaných v úředním záznamu je proto třeba v takovém případě vyžádat další důkazy prokazující
skutečnosti zde uvedené, např. část pokutového bloku prokazující, že přestupek byl v blokovém řízení projednán.“
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 - 20, „[p]okutový
blok (§84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) není způsobilý podklad pro záznam bodů do registru
(§123b zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích), není-li na něm přestupek jako
konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen.“
Nejvyšší správní soud z předložené spisové dokumentace učinil závěr, že stěžovateli
byl zapsán jeden bod do registru řidičů oprávněně. Podle zdejšího soudu lze z Oznámení
o uložení blokové pokuty a předmětných pokutových bloků učinit jednoznačný závěr,
že stěžovatel byl sankcionován právě za porušení povinnosti mít v průběhu jízdy rozsvícená
obrysová a potkávací světla. Formulace „jízda bez osvětlení“ odpovídá dikci §32 odst. 1 zákona
o silničním provozu, který předpokládá, že motorové vozidlo má mít za jízdy rozsvícena
obrysová světla a potkávací světla. V této souvislosti zdejší soud připomíná, že účelem
rozhodování řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru není, aby správní orgány
či soudy přezkoumávaly ex offo skutkový stav spáchaného přestupku. Uvedené potvrzuje i výše
citovaná judikatura zdejšího soudu.
Stěžovatel se navíc mýlí, pokud tvrdí, že nebylo jeho povinností prokázat v rámci
soudního řízení svá tvrzení. Stěžovatel totiž v jen v obecné rovině uvedl, že vytýkané přestupkové
jednání mohlo proběhnout i jiným způsobem, a proto měl toto své tvrzení specifikovat,
aby se jím bylo možné zabývat. Uvedeným způsobem však nepostupoval, v důsledku čehož
neosvědčil žádné konkrétní okolnosti, jež by měly krajský soud vést k závěru, že skutkový stav
nebyl zjištěn dostatečně. Protože ani v řízení před Nejvyšším správním soudem stěžovatel
nepodložil žádnými konkrétními důkazy své tvrzení, že se mohl dopustit i jiného přestupku,
za který mu neměl být zapsán od registru řidičů žádný bod, nebylo možné této námitce
přisvědčit.
Krajský soud tedy nepochybil, když dospěl k závěru o zákonnosti žalobou napadeného
rozhodnutí, a proto Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl kasační stížnost
stěžovatele jako nedůvodnou.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch a nemá proto právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné
úřední činnosti nevznikly. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2015
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu