ECLI:CZ:NSS:2015:4.AS.154.2015:34
sp. zn. 4 As 154/2015 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally
a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: UNILEVER
ČR, spol. s r. o., IČ: 186 27 781, se sídlem Rohanské nábřeží 670/17, Praha 8,
zast. JUDr. Pavlem Čížkovským, advokátem, se sídlem Václavské nám. 18, Praha 1, proti
žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce – ústřední inspektorát, se sídlem
Květná 15, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze
ze dne 9. 6. 2015, č. j. 45 A 3/2014 – 60,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .
Odůvodnění:
I.
Přehled dosavadního řízení
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 9. 2012, č. j. BK953-2/62/9/2012-SŘ, zamítl odvolání
žalobce a potvrdil rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Inspektorátu v Praze
(dále též „správní orgán prvního stupně“), ze dne 14. 5. 2012, č. j. FE104-3/ZM/117/2012-SŘ,
jímž byl žalobce shledán vinným z porušení §11 odst. 2 písm. a) bod 3 zákona č. 110/1997 Sb.,
o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů,
ve znění zákona č. 120/2008 Sb. (dále jen „zákon o potravinách“), neboť skladoval a do oběhu
uváděl potravinu (Kečup Hellman's jemný 490 g), která svým označením na obalu nevyhověla
požadavkům dle §9 odst. 1 písm. a) a b) vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 113/2005 Sb.,
o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, ve znění pozdějších předpisů (dále
též „vyhláška č. 113/2005“), čímž spáchal správní delikt dle §17a odst. 1 písm. f) zákona
o potravinách, za což mu byla uložena pokuta ve výši 5.000 Kč a povinnost náhrady nákladů
laboratorního rozboru ve výši 70 Kč a dále paušálních nákladů řízení ve výši 1.000 Kč.
[2] Žalovaný se v odůvodnění svého rozhodnutí ztotožnil se závěrem správního orgánu
prvního stupně, že na obalu výrobku nebylo uvedeno množství složky rajčat v souladu s §9
odst. 2 vyhlášky č. 113/2005 Sb., i se závěrem, že množství rajčat ve výrobku mělo být na obalu
výrobku uvedeno podle požadavku §9 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 113/2005 Sb., neboť
spotřebitel si obvykle s názvem výrobku „Kečup“ spojuje složku „rajčata“ a podle požadavku §9
odst. 1 písm. b) též e vyhlášky, protože složka „rajče“ byla slovně zdůrazněna v označení
potraviny („vyrobeno z rajčat uzrálých na slunci“). Označením potraviny tímto sdělením žalobce
slovně zdůraznil složku „rajčata“, a byl tak povinen podle §9 odst. 1 písm. b) vyhlášky
č. 113/2005 Sb. uvést v souladu s §9 odst. 2 citované vyhlášky na obalu množství této složky
obsažené ve výrobku. Pokud žalobce namítá, že není v jeho možnostech zjistit skutečný obsah
rajčat v předmětném výrobku, nezbývá mu, než se zdůrazňování složky „rajčata“ na obale
vyhnout. Přestože lze akceptovat tvrzení žalobce, že mohou existovat rozdíly ve vlastnostech
rajčat, nelze akceptovat tvrzení, že označení podílem rajčatov ého koncentrátu je přesnější, neboť
i mezi produkty vyrobenými z rajčat (koncentráty, protlaky) mohou být značné rozdíly.
Spotřebitel má právo vědět, jaké množství v označení zdůrazněné složky výrobek obsahuje.
Pro posouzení dané věci není podstatná skutečnost, v jakých krocích probíhá výroba kečupu
a zda má průměrný spotřebitel o těchto krocích nějaké znalosti.
[3] Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal žalobu, v níž nejprve shrnul průběh
správního řízení a dále uvedl, že rozhodnutí žalovaného je nesprávné po právní stránce
a vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalobce zdůraznil, že rozhodnutí
má pro něj význam nikoliv kvůli hospodářskému dopadu uložené sankce, ale kvůli souvisejícím
důsledkům, neboť žalobce jako osoba uvádějící výrobek na trh by musel vynaložit značné
prostředky na změnu jeho obalu. Údaj o obsahu rajčat nelze podle žalobce postihnout jednou
hodnotou. Při aplikaci odkazu z webových stránek Ministerstva zemědělství by označení muselo
znít např.: „K výrobě 100 g kečupu bylo použito 135 – 210 g rajčat“, což odpovídá reálnému množství
rajčat použitých od dodavatele suroviny při výrobě rajčatového protlaku. Výrobce kečupu nikdy
nedisponuje údaji o skutečném množství rajčat použitém při výrobě rajčatového koncentrátu
lišícím se dávku od dávky. Množství rajčat v koncentrátu, potažmo v kečupu, je totiž vázáno
na původní sušinu rajčat, jejíž obsah je proměnlivý (3,3 - 8,3 %). Množství rajčat nutných
k výrobě kečupu tak kolísá, nelze proto spolehlivě a pravdivě uvést konkrétní množství rajčat,
ze kterého je kečup vyroben, neboť toto množství je závislé na množství vody obsaženém
v rajčatech použitých jako původní surovina rajčatového koncentrátu. Z uvedeného žalobce
vyvozuje, že nelze pro každou šarži kečupu vyráběnou ze stejné šarže suroviny uv ádět jiný údaj
o obsahu rajčat. Pokud by byl obsah rajčat deklarovaný pomocí velkého rozpětí, měl by tento
údaj pro spotřebitele nulovou vypovídající schopnost a striktně řečeno by neodpovídal legislativě.
[4] Žalobce dále vyjádřil přesvědčení, že předmětný výrobek je označen v souladu s platnou
legislativou a v návaznosti na to poukázal na definici složky dle §2 písm. b) vyhlášky č. 113/2005 Sb., a způsobu označování složky na potravinách dle §9 odst. 1 písm. b) a §8 odst. 6 písm. a)
téže vyhlášky. Žalobce používá při výrobě předmětného výrobku rajčatový koncentrát,
což je jednosložková potravina ze 100 % rajčat o refraktometrické sušině 29 Brix. Tento
koncentrát je připraven z rajčat uzrálých na slunci (nikoliv skle níkových), jak je zdůrazněno
na přední etiketě výrobku s vyobrazením rajčat, a neobsahuje žádné jiné složky. Součástí přední
etikety je rovněž vyobrazení rajčat jako ilustrační foto. Rajčata sama nejsou složkou vyráběného
kečupu, nýbrž jen surovinou pro výrobu protlaku, ze kterého je kečup vyroben. V případě
výrobku žalobce je složka – rajčatový koncentrát – doplněna údajem o množství použitém
ve výrobku v jeho deklarovaném složení u příslušné složky v souladu s požadavkem §9 odst. 1
písm. b) prováděcí vyhlášky. Uvedení údaje o obsahu rajčat ve složení výrobku je p ro spotřebitele
zavádějící, neboť právní předpis nestanoví převodní koeficienty pro přepočet mezi aktuálně
používanou složkou při výrobě (rajčatový protlak) a čerstvými rajčaty, navíc pravdivost takového
údaje nelze objektivně změřit ani ověřit s náležitou přesností. Podle žalobce je jím do oběhu
uvedený výrobek označen v souladu s čl. 7 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady
2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících
se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy (dále jen „směrnice“).
[5] Účelem §9 vyhlášky č. 113/2005 Sb., je podle žalobce v prvé řadě ochrana spotřebitele,
která se realizuje tím, že výrobce uvádějící potravinu na trh je povinen výrobek označit
tak, aby se spotřebiteli dostala informace o složení výrobku v takové podobě, která je ověřitelná
a může spotřebiteli sloužit pro jeho rozhodnutí o koupi výrobku. Průměrný spotřebitel podle
přesvědčení žalobce zcela jistě předpokládá, že při výrobě kečupu bude mezi sklizením rajčete
a hotovým kečupem nějaký proces, při kterém se z rajčete vytvoří protlak. Proto nelze považovat
za klamavé označení, je-li na obale výrobku popis „Vyrobeno z rajčat uzrálých na slunci“ a současně
je v údajích o složení obsažena informace „k výrobě je použito rajčatového koncentrátu“, neboť
na tom nelze spatřovat nic, čím by spotřebitel měl být poškozen. V daném případě bylo cílem
označení poskytnout spotřebiteli informaci o tom, že výrobek je vyroben z rajčat uzrálých
na slunci, což je významná informace, neboť řada rajčat uzrává ve skleníkových umělých
podmínkách. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[6] Krajský soud v Brně postoupil věc usnesením ze dne 28. 11. 2012 , č. j. 30 A 93/2012 - 17,
v souladu s ustanovením §7 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), Městskému soudu v Praze, který posléze po provedení
procesních úkonů usnesením ze dne 18. 12 . 2013, č. j. 3 A 3/2013 - 45, věc dále postoupil
Krajskému soudu v Praze jako místně příslušnému s odůvodněním, že žalobce se měl správního
deliktu dopustit ve Středočeském kraji.
[7] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 6. 2015, č. j. 45 A 3/2014 – 60, žalobu zamítl
a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud
předeslal, že žalobou není napadán samotný postup správních orgánů při provádění kontroly
ani výše uložené sankce. Žalobce sice uvádí, že napadené rozhodnutí vychází z nedostatečně
zjištěného skutkového stavu, nicméně žádný ze žalobních bodů neobsahuje argumenty napadající
nesprávná skutková zjištění správních orgánů. Mezi účastníky řízení tak podle názoru soudu není
sporu o tom, že žalobce uváděl do oběhu zboží Jemný kečup Hellmann's, na jehož obalu
byla obsažena informace „Vyrobeno z rajčat uzrálých na slunci“, přičemž ve složení výrobku bylo
uvedeno množství použitého rajčatového koncentrátu (protlaku). Právě tento způsob označení
výrobku je podstatou sporu mezi účastníky.
[8] Krajský soud v Praze proto nejprve vyjasnil otázku, nakolik se složka „rajčata“ liš í
od složky „rajčatový protlak“. Vycházel přitom z §6 písm. a) a n) a §12 písm. a) vyhlášky
Ministerstva zemědělství č. 157/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro čerstvé ovoce
a čerstvou zeleninu, zpracované ovoce a zpracovanou zeleninu, suché skořápkové plody, houby,
brambory a výrobky z nich, jakož i další způsoby jejich označování, ve znění do 31. 10. 2013,
(dále jen „vyhláška č. 157/2003 Sb.“) . Na základě této právní úpravy dospěl krajský soud
k závěru, že protlak je surovina odlišná od ovoce či zeleniny použitých k jeho výrobě a je-li něco
vyrobeno z protlaku, pak to není vyrobeno ze suroviny původní (přírodní), ale ze suroviny uměle
vytvořené (vyrobené lidskou činností). Prohlašuje-li se určitý produkt za vyrobený z ovoce
či zeleniny, pak je tím dávána informace o výrobě z přírodní suroviny. Tato informace však
nemůže být pravdivá za situace, byl-li tento produkt reálně vyroben z ovocného či zeleninového
protlaku, což je surovina umělá s možnými přídavky, mezi jejímž vyrobením z přírodní suroviny
a jejím pozdějším zpracováním do hotového výrobku může uplynout poměrně značná doba.
To znamená, že prohlášení o výrobě produktu z ovoce či zeleniny (navíc zdůrazněné údajem
o zrání na slunci) může v adresátech takového prohlášení vyvolat mylný dojem o skutečné povaze
výchozí výrobní suroviny.
[9] Proto byl-li jako vstupní surovina pro výrobu kečupu použit rajčatový protlak,
pak se jedná o takovou vstupní surovinu, jež byla ještě před svým použitím k výrobě kečupu
uměle zpracována. Pokud však obal kečupu obsahuje údaj o výrobě z rajčat (navíc s dodatkem
o zrání na slunci), pak se tím dává najevo, že jako vstupní surovina k výrobě byla použita taková
surovina, která před svým použitím k výrobě kečupu dosud nebyla nijak zpracovávána. Z tohoto
důvodu soud nemá pochyb, že použití údaje „vyrobeno z rajčat uzrálých na slunci“ na obale výrobku
Jemný kečup Hellmann's je způsobilé vyvolat u třetích osob (spotřebitelů) mylnou domněnku,
že takto označené zboží je primárně vyráběno z čerstvých dosud nezpracovaných rajčat, a nikoliv
z rajčatového protlaku. Žalobce má sice pravdu, že průměrný spotřebitel si bezpochyby představí
určitý výrobní proces mezi rajčetem a kečupem, zároveň ale pomíjí, že tento proces si průměrný
spotřebitel může představit třeba i jako slisování či stlačení samotných plodů rajčat. Tato situace
však nepřichází v úvahu, je-li jako výchozí surovina použit protlak.
[10] Údaj o refraktometrické sušině nehraje podle krajského soudu roli, neboť ať už je protlak
použitý pro výrobu sebevíc kvalitní, nemění to nic na tom, že se stále jedná o jinou výrobní
surovinu než samotný plod rajčete. Jakkoli se může složení rajčat podobat složení rajčatového
protlaku (zejména z hlediska obsahu refraktometrické sušiny), nemění to nic na tom, že jde stále
o jiné vstupní suroviny pro výrobu co do jejich složení i čerstvosti. S ohledem na výše uvedené
krajský soud dospěl k závěru, že způsob označení žalobcem do oběhu uváděného zboží Jemný
kečup Hellmann's může působit vůči spotřebiteli klamavě.
[11] Krajský soud žalobci přisvědčil potud, že evropská ani česká právní úprava týkající
se označování potravin nevyžadují, aby kečup byl explicit ně označen množstvím rajčat,
ze kterého je vyroben. Smysl relevantní právní úpravy však spočívá v tom, že pokud
se provozovatel potravinářského podniku rozhodne určitý způsob označení použít, pak údaj
na tomto označení musí dodržet náležitosti předepsané ustanovením §9 vyhlášky
č. 113/2005 Sb. Pokud se tedy žalobce rozhodl, že na obalu výrobku uváděného do oběhu uvede
údaj „vyrobeno z rajčat“, pak mu nezbývá, než u složky takto zdůrazněné na obale uvést
též její objemové či hmotnostní množství. To znamená, že žalobce měl správně na obale uvést
objemové či hmotnostní množství rajčat. Žalobce však uvedl „rajčatový koncentrát (27%“)“, tedy
uvedl objemové množství rajčatového protlaku, což je ale složka o dlišná. Proto bylo-li
na 490g výrobku Jemný kečup Hellmann's použito 27% rajčatového protlaku (koncentrátu),
pak to nevypovídá nic o tom, kolik na něj bylo použito rajčatových plodů, které jsou na obale
výrobku zdůrazňovány nejen slovně, ale též graficky. Označení výrobku v souladu se zákonem
o potravinách a jeho prováděcí vyhláškou zde tedy zjevně dodrže no nebylo, a proto byl-li takový
výrobek uváděn do oběhu, pak jde skutečně o jednání naplňující znaky skutkové podstaty
správního deliktu dle §17a odst. 1 písm. f) zákona o potravinách.
[12] Krajský soud uzavřel, že považuje-li žalobce údaj o množství protlaku ve výrobku
za přesnější a úplnější než údaj o množství rajčat, pak mu nic nebránilo, aby údaj o rajčatech
zrajících na slunci vůbec na obalu výrobku nepoužil a ponechal tam pouze údaj o množství
protlaku, popřípadě výslovně ve sloganu např. uvedl, že jde o výrobek z protlaku z rajčat uzrálých
na slunci apod. Na uvedeném nic nemění ani tvrzení žalobce, že údaj o výrobě z rajčat uzrálých
na slunci má význam především ve vztahu k senzorickým vlastnostem výrobku, neboť rajčata
uzrálá na slunci chutnají odlišně od rajčat pěstovaných ve sklenících. Pokud měl žalobce potřebu
sdělit spotřebiteli tuto skutečnost, pak mu měl v souladu s výše uvedenými předpisy také sdělit
údaj o množství těchto rajčat. Sdělil-li namísto toho údaj o množství protlaku, pak deklaruje,
že výrobek vlastně pochází z jiné suroviny než z rajčatových plodů – tím ale jakýkoliv údaj
o jejich zrání na slunci či ve skleníku zcela ztrácí význam (a naopak je vůči spotřebiteli ještě více
zavádějící).
[13] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační
stížnost, v níž namítal, že základní úvaha krajského soudu, spočívající v tom, že kečup není
vyroben z rajčat, ale z protlaku, není správná. Stěžovatel poukázal na skutečnost, že i žalovaný
ve svém rozhodnutí výslovně připouští, aby na obale kečupu bylo možné uvádět údaj o rajčatech ,
přestože podle závěru krajského soudu nejsou rajčata slož kou, ze kterých je výrobek vyroben.
Na rozdíl od krajského soudu, který má za to, že sankce je uložena důvodně proto, že rajčat a
podle jeho názoru ve výrobku vůbec nejsou obsažena, žalovaný správně dovozuje, že spotřebitel
si obvykle s názvem výrobku spojuje složku rajčata a to i v případě, že kečup je vyráběn
z protlaku či koncentrátu, tj. meziproduktu pocházejícího z rajčat, což je nepochybně
průměrnému spotřebiteli známo.
[14] Stěžovatel dále konstatoval, že není sporu o tom, že rajčatový koncentrát se vyrábí pouze
z rajčat. Jediným rozdílem tak je skutečnost, že protlak se vyrábí n a jiném místě, než na kterém
se z něj mísí kečup. Pokud by součástí výrobní linky kečupu byla i linka na výrobu koncentrátu ,
pak by podle krajského soudu problém nenastal.
[15] Úvahy krajského soudu týkající se klamání spotřebitele označil stěžovatel za nesprávné.
V případě této námitky stěžovatel nejprve poukázal na skutečnost, že pro výrobu kečupu jako
výchozí surovinu používá rajčatový koncentrát, což je jednosložková potravina ze 100 % rajčat,
o refraktometrické sušině 29 Brix. Tento rajčatový koncentrát je připraven z rajčat uzrálých
na slunci a neobsahuje jiné složky. Rajčata sama ve smyslu legislativy nejsou jeho složkou,
jsou surovinou pro výrobu koncentrátu, ze kterého je kečup vyroben. Předmětný výrobek
je proto podle stěžovatele označen v souladu s platnou legislativou, neboť jeho složka – rajčatový
koncentrát - je doplněna údajem o množství použitém ve výrobku v deklarovaném složení
výrobku u příslušné složky v souladu s §9 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 113/2005 Sb. Zvláštní právní
předpis stanovující požadavky pro zpracovanou zeleninu (vyhl. č. 157/2003 Sb.) nevyžaduje
podávání dalších informací na předmětném výrobku, např. jaké je množství rajčat použitých
pro výrobu 100 g hotového výrobku.
[16] Z odůvodnění rozsudku krajského soudu je podle stěžovatele zřejmé, že důvody pro které
shledává označení výrobku za vadné, definuje jinak, než žalovaný, podle kterého není uvedeno
množství složky slovně zdůrazněné na obale, ale tak, že tato složka se ve výrobku vůbec
nenachází a označení je tedy klamavé. Stěžovatel v této souvislosti vyjádřil přesvědčení,
že v rámci přezkumu správního rozhodnutí ukládajícího sankci za správní delikt nelze měnit
popis skutku a jeho kvalifikaci, ale pouze přezkoumat, zda rozhodnutí je či není správné. Pokud
byla žalobci uložena sankce za to, že porušil §9 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 113/2005 Sb.,
je tím soud při přezkumu napadeného rozhodnutí vázán. Stěžovateli totiž nebyla uložena sankce
za to, že klamal spotřebitele tím, že na obale zdůrazňuje složky, které tam nejsou. S ohledem
na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší sprá vní soud kasační stížností napadené usnesení
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[17] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozsudek krajského soudu považuje
za dostatečně odůvodněný, srozumitelný a přesvědčivý. Otázkou klamání spotřebitele se krajský
soud zabýval v souvislosti s posouzením vyvolávání mylného dojmu u spotřebitelů sdělením
„vyrobeno z rajčat uzrálých na slunci“ ve vztahu k použité výrobní surovině (rajčatový
koncentrát), nikoli právní kvalifikace protiprávního jednání stěžovatele. Není tedy pravdou,
že krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel je za správní delikt odpovědný z jiných důvodů,
než z těch, které uvedl žalovaný ve svém rozhodnutí. Ohledně posouzení jednání stěžovatele jako
správního deliktu žalovaný odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Žalovaný navrhl,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
II.
Posouzení kasační stížnosti
[18] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační
stížnosti v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
[19] Stěžovatel se v kasační stížnosti dovolává důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s.
[20] Kasační stížnost není důvodná.
[21] Z provedené rekapitulace je zřejmé, že v posuzované věci se jedná především
o posouzení otázky, zda stěžovatel porušil §11 odst. 2 písm. a) bod 3 zákona o potravinách
tím, že skladoval a do oběhu uváděl potravinu (Kečup Hellman's jemný 490 g), která svým
označením na obalu nevyhověla požadavkům §9 odst. 1 písm. a) a b) vyhlášky Ministerstva
zemědělství č. 113/2005 Sb.
[22] Podle čl. 7 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne
20. 3. 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin,
jejich obchodní úpravy a související reklamy (dále též „směrnice“) platí, že množství složky nebo
skupiny složek použité při výrobě nebo příp ravě potraviny musí být uvedeno v souladu s tímto článkem.
Podle odst. 2 dále platí, že údaj uvedený v odstavci 1 je povinný, pokud dotyčn á složka nebo skupina složek
je uvedena v názvu, pod kterým je potravina prodávána nebo s nímž ji spotřebitelé obvykle spojují, [písm. a)]
nebo pokud dotyčná složka nebo skupina složek je na etiketě zdůrazněna slovy, vyobrazením nebo grafickým
znázorněním [písm. b)].
[23] Podle §11 odst. 2 písm. a) bod 3 zákona o potravinách provozovatel potravinářského podniku,
který uvádí potraviny do oběhu, je povinen neprodleně vyřadit z dalšího oběhu potraviny nedostatečně nebo
nesprávně označené.
[24] Podle §17a odst. 1 písm. f) téhož zákona, provozovatel potravinářského podniku, který uvádí
potraviny do oběhu, se dopustí správního deliktu tím, že uvádí do oběhu potraviny v rozporu s §10 odst. 1 nebo
nevyřadí z dalšího oběhu potraviny podle §11 odst. 2 písm. a) , přičemž podle odst. 2 písm. d) téhož
ustanovení lze za tento správní delikt uložit pokutu do 50.000.000 Kč.
[25] Podle §9 odst. 1 písm. a) a b) vyhlášky č. 113/2005 Sb., množství složky v hmotnostních nebo
objemových procentech, popřípadě v g/100 g potraviny nebo v ml/100 ml se uvede na obalu v blízkosti názvu
nebo u příslušné složky, s výjimkou lihovin, v případě, že název složky nebo skupiny složek se použije v názvu
potraviny, pod nímž se potravina uvádí do oběhu nebo ji spotřebitel obvykle s tímto názvem spojuje [písm. a)],
složka nebo skupina složek je v označení zdůrazněna slovně, obrazově nebo graficky [písm. b)].
[26] Podle odst. 2 téhož ustanovení, věty první a druhé, množství podle odstavce 1 musí odpovíd at
množství složky nebo skupiny složek v okamžiku jejich zpracování. Pokud však potravina ztratila po tepelné
nebo jiné úpravě vodu, musí množství podle odstavce 1 odpovídat množství složky nebo skupiny složek v hotovém
výrobku a musí být vyjádřeno v proce ntech. Jestliže však množství složky nebo celkové množství všech složek
překračuje 100 %, musí být údaj v procentech nahrazen hmotností složek použitých k přípravě 100 g hotového
výrobku.“
[27] Mezi účastníky řízení je nesporné, že stěžovatel uváděl do oběhu potravinu „Kečup
Hellman's jemný 490 g“. Na přední etiketě tohoto výrobku je zdůrazněno, že je vyroben
z rajčat uzrálých na slunci. V údajích o složení je obsažena informace, že k výrobě je použito
rajčatového koncentrátu (27 %). S přihlédnutím k těmto skutečnostem má Nejvyšší správní soud
za to, že stěžovatel měl na obalu výrobku uvést množství rajčat obsažených v předmětném
výrobku (použitých při výrobě). Tato povinnost vyplývá z §9 odst. 1 písm. a) a z §9 odst. 1
písm. b) vyhlášky č. 113/2005 Sb., nebo ť stěžovatel složku rajče zdůraznil slovně („vyrobeno
z rajčat uzrálých na slunci“). Stěžovatel však množství rajčat obsažených v kečupu neuvedl,
neboť v údajích o složení výrobku uvedl „rajčatový koncentrát (27 %).“ Nejvyšší správní soud
tak má stejně jako krajský soud za to, že bylo-li na 490g výrobku Jemný kečup Hellmann's
použito 27 % rajčatového protlaku (koncentrátu), pak to nevypovídá nic o tom, kolik na něj bylo
použito rajčatových plodů, které jsou na obale výrobku slovně zdůrazňovány. Výrobek
stěžovatele tak nebyl označen v souladu se zákonem o potravinách a jeho prováděcí vyhláškou
[znění §9 odst. 1 písm. a) a b) vyhlášky č. 113/2005 Sb., odpovídá čl. 7 odst. 2 písm. a) a b)
směrnice], a proto byl-li takový výrobek uváděn do oběhu, pak jde skuteč ně o jednání naplňující
znaky skutkové podstaty správního deliktu dle §17a odst. 1 písm. f) zákona o potravinách.
[28] Nejvyšší správní soud ovšem musí dát částečně stěžovateli zapravdu v jeho námitce,
že krajský soud vyšel mj. z nesprávné úvahy, že posuzovaný výrobek není vyroben z rajčat,
nýbrž protlaku, respektive, že označení výrobku informací že je vyroben z rajčat uzrálých
na slunci je způsobilé vyvolat u spotřebitelů mylnou domněnku, že kečup je vyroben z rajčat,
nikoli z protlaku (který je odlišnou surovinou). Krajský soud tak dovozuje, že stěžovatel
spotřebitele de facto klamal. Krajský soud totiž poukázal na skutečnost, že rajčatový protlak
(koncentrát) obsažený v kečupu stěžovatele je sice vyroben z rajčat, nejedná se však
již o přirozený nezpracovaný produkt ale zpracovaný produkt, který se tak svým složením liší
od přírodní suroviny (samotných plodů rajčat). Byť stěžovatel použil pro výrobu kečupu protlak,
jako určitý polotovar, nelze mu vytýkat, že by klamal spotřebitele údajem o tom, že jeho výrob ek
obsahuje rajčata. Nejvyšší správní soud sdílí názor stěžovatele, že je obecně známou skutečností,
že rajčata přirozeně dozrávají v určité časově omezené sezóně, kdy je třeba plody urychleně sklidit
a zpracovat, neboť jde o zeleninu podléhající rychlé zkáze. Z tohoto důvodu je z plodů v sezóně
připravován protlak (koncentrát), který je následně používán k výrobě potravin obsahujících
rajskou složku. S takovým postupem je podle názoru Nejvyššího správního soudu průměrný
spotřebitel srozuměn a nelze jej pov ažovat za nekorektní, byť by výrobek obsahoval sdělení,
že je vyroben z rajčat. Ostatně ani správní orgány stěžovateli nevytýkaly to, že kečup vyrobil
z protlaku (koncentrátu) namísto z rajčat (bez použití meziproduktu v podobě koncentrátu).
[29] To nic nemění na samotném meritu věci, kterým je pouze posouzení otázky, zda označení
o složení posuzovaného výrobku distribuovaného stěžovatelem bylo v souladu s právními
předpisy. Ty vyžadovaly v §9 odst. 1 písm. a) a b) vyhlášky č. 113/2005 Sb. uvedení množství
rajčat obsažených v předmětném výrobku, mj. s ohledem na již zmíněný způsob, jakým
stěžovatel na obalu výrobku tuto skutečnost graficky a slovně zdůraznil. Tento závěr
je nepochybně i v souladu s účelem směrnice 2000/13/ES, která v preambuli (bod 6) uvádí:
Prvotním zřetelem jakékoli právní úpravy označování potravin musí být potřeba informovat a chránit spotřebitele .
Bod 8 preambule téže směrnice pak uvádí, že nejvhodnější je používat podrobné označování, zejména
uvádění přesných údajů o povaze a charakterist ických znacích výrobků, které umožní spotřebiteli vybírat výrobky
se znalostí věci, neboť vytváří nejméně překážek volnému obchodu . Nejvyšší správní soud v této souvislosti
konstatuje, že rajčatový protlak (koncentrát) může obsahovat refraktometrickou sušinu v různé
míře (srov. přílohu 6 písm. F body 4 a 5 vyhlášky č. 157/2003 Sb.) , což má posléze vliv na kvalitu
samotného kečupu, neboť čím vyšší je obsah refraktometrické sušiny vnesené rajčatovou
surovinou, tím větší množství rajčat je třeba použít k jeho výrobě, což má posléze vliv na kvalitu
kečupu. V návaznosti na obsah sušiny se ostatně může lišit také označení kečupu, neboť
u kečupů označených Prima, Extra, Speciál s refraktometrickou sušinou nejméně 30 % musí činit
nejméně 10 % refraktometrické sušiny refraktometrická sušina vnesená rajčatovou surovinou.
Stěžovatelem uváděný údaj 27% rajčatového koncentrátu však nevyjeví srozumitelným způsobem
spotřebiteli obsah samotných rajčat, jakožto stěžovatelem graficky i slovně zdůrazňované
složky kečupu. Proto tento údaj neumožní spotřebiteli vybírat výrobky se znalostí věci,
a to ani při vynaložení péče, kterou lze předpokládat u přimě řeně informovaného, pozorného
a rozumného spotřebitele (srov. např. rozsudek Soudního dvora ze dne 16. července 1998 ve věci
C-210/96, Gut Springenheide GmbH, Recueil, s. I-4657 a navazující judikaturu Soudního dvora).
Stěžovateli je tedy třeba přisvědčit potud, že rajčatový koncentrát se vyrábí z rajčat. Nelze však
již přisvědčit jeho navazující úvaze, že pokud by součástí výrobní linky kečupu byla i linka
na výrobu koncentrátu pak by podle krajského soudu problém nenastal. Jak již totiž bylo
několikrát řečeno, podstata věci spočívá v uvedení složení výrobku v rozporu s §9 odst. 1 písm. a) a b) vyhlášky č. 113/2005 Sb., nikoli v jeho výrobním postupu či nedostatečné kvalitě
výrobku.
[30] Argumentace stěžovatele, že rajčata sama ve smyslu legislativy nejsou složkou
kečupu, jelikož jsou surovinou pro výrobu koncentrátu, ze kterého je následně vyroben kečup,
a předmětný výrobek je tudíž označen v souladu s platnou legislativou, neboť jeho hlavní
složka – rajčatový koncentrát, je doplněna údajem o množství použitém ve výrobku
v deklarovaném složení v souladu s §9 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 113/2005 Sb., není správná.
Stěžovatel totiž slovně a graficky zdůraznil, že jeho výrobek je vyrobený z rajčat, a byl tudíž
v souladu s citovaným ustanovením vyhlášky povinen uvést přímo obsah rajčat, nikoli pouze
obsah rajčatového protlaku.
[31] K námitce stěžovatele, že zvláštní právní předpis stanovující požadavky pro zpracovanou
zeleninu (vyhláška č. 157/2003 Sb.) nevyžaduje podávání dalších informací na předmětném
výrobku např. jaké je množství rajčat použitých pro výrobu 100 g hotového výrobku, Nejvyšší
správní soud uvádí, že vyhláška č. 157/2003 Sb., takovou povinnost skutečně nestanoví, tato
povinnost však vyplývá z §9 odst. 2 vyhlášky č. 113/2005 Sb., který upravuje uvádění složek
výrobku v případech, kdy celkové množství všech složek v hotovém výrobku překračuje 100 %.
K tomu Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovateli nic nebrání, aby (s ohledem na jím namítaný
kolísavý obsah sušiny v rajčatových plodech) výrobek opatřil informací o možném
rozmezí v množství rajčat použitých k výrobě 100 g kečupu způsobem, který uváděl v žalobě,
tj. např. „K výrobě 100 g kečupu bylo použito 135 až 210 g rajčat.“ Takový způsob označení by jistě
vyhovoval požadavku na srozumitelné a zároveň přesné informování spotřebitele. Na druhou
stranu nelze ale vyloučit ani jiné možnosti, jak složení výrobku v souladu s právními předpisy
uvést (např. pomocí údaje o průměrném množství rajčat obsažených ve výrobku).
[32] Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že neshledal potřebu předložit Soudnímu
dvoru EU předběžnou otázku ve smyslu čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie,
což by nepochybně bylo povinností Nejvyššího správního soudu, pokud by měl pochybnost
ohledně výkladu či platnosti předpisů práva EU, a to i přesto, že takový postup žádný z účastníků
nenavrhl. Výjimky z povinnosti zahájit řízení o předběžné otázce byly stan oveny Soudním
dvorem v případu CILFIT (viz rozsudek Soudního dvora ES ze dne 6. 10. 1982, Srl. CILFIT
a Lanificio di Tabardo SpA v. Ministerstvo zdravotnictví, 283/81, Recueil s. 3415, body 10 - 20)
takto:
1/ pokud otázka platnosti či interpretace práva EU není relevantní pro řešení daného
případu, 2/ pokud existuje ustálená judikatura Soudního dvora k dané otázce anebo rozsudek
Soudního dvora týkající se v zásadě identické otázky (tzv. acte éclairé), 3/ pokud výklad a správná
aplikace práva EU jsou naprost o zjevné (tzv. acte clair), což musí být konstatováno na základě
porovnání jednotlivých jazykových verzí textu, za předpokladu použití terminologie a právních
pojmů unijního práva, se zřetelem k odlišnostem interpretace evropského práva a za podmínky
ujištění, že provedený výklad je stejně zjevný ostatním soudům členských států a Soudnímu dvoru
(k výjimkám podrobněji viz Bobek, M., Komárek, J., Passer J. M., Gillis, M. Předběžná otázka
v komunitárním právu, Praha: Linde, 2005, s. 222-231). V nyní řešené věci má Nejvyšší správní soud
za to, že byla naplněna třetí výše uvedená podmínka, tj. výklad předpisů EU je i s přihlédnutím
k jiným jazykovým verzím směrnice jasný a neproblematický.
[33] Jakkoli tedy Nejvyšší správní soud dílčím způsobem musel korigovat úvahu vyjádřenou
krajským soudem v odůvodnění napadeného rozsudku, rozhodující důvody zakládající
nedůvodnost stěžovatelem uplatněných žalobních námitek napadajících rozhodnutí žalovaného
obstály. Krajský soud proto správně žalobu zamítl.
III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[34] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou. Z tohoto důvodu dle §110
odst. 1 věty druhé s. ř. s. kasační stížnost zamítl.
[35] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení náklady
přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2015
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu