ECLI:CZ:NSS:2015:4.AS.179.2015:75
sp. zn. 4 As 179/2015 - 75
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně:
STAVOPLAST KL spol. s r. o., se sídlem Stachy 266, zast. Dr. JUDr. Miroslavem Zamiškou,
advokátem, se sídlem Na Příkopě 23, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení:
Povodí Vltavy, státní podnik, se sídlem Holečkova 8, Praha 5, zast. JUDr. Ivanou Syrůčkovou,
advokátkou, se sídlem Plzeňská 4, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2015,
č. j. 29 Af 26/2013 – 95,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2015, č. j. 29 Af 26/2013 – 95,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti
[1] Rozhodnutím ze dne 1. 2. 2013, č. j. ÚOHS-R185/2012/VZ-1906/2013/310/DBa,
(dále též „napadené rozhodnutí“), předseda žalovaného zamítl rozklad žalobkyně a potvrdil
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 26. 6. 2012, č. j. ÚOHS-S175/2012/VZ-
7534/2012/520/Mvy, vydané v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – osoby zúčastněné na
řízení, Povodí Vltavy, státní podnik – učiněných při zadávání nadlimitní veřejné zakázky „Nákup
kráčivého bagru“ zadávané dle ustanovení §27 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“) v otevřeném zadávacím řízení. Žalobkyně se
domáhala přezkoumání úkonu zadavatele ze dne 20. 2. 2012 o jejím vyloučení z účasti
v zadávacím řízení z důvodu nesplnění požadovaného parametru na elektrické zařízení stroje
s napětím 12 V.
[2] Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně popsal průběh předmětného
správního řízení. Zejména zdůraznil, že z předložené dokumentace zjistil, že v části zadávací
dokumentace 1.4.1 „Předmět veřejné zakázky – technické podmínky“ zadavatel vymezil
technické požadavky na požadovaný jeden kus kráčivého bagru. Jedním ze základních parametrů
bylo „Elektrické zařízení stroje, jehož požadovaná hodnota činila 12 V“. K připomínce
žalobkyně, že odůvodnění požadavku na elektrické zařízení stroje s napětím 12 V, které
se odvolává na možnost vzájemného startování bagru a osobního automobilu při zhoršených
klimatických podmínkách, se objevilo až v rozhodnutí o námitkách a nikoli v zadávací
dokumentaci, žalovaný odvětil, že zadavatel nemusí podle ZVZ ve znění účinném ke dni zahájení
předmětného zadávacího řízení, zdůvodňovat stanovené technické podmínky veřejné zakázky.
V posuzované věci byla poprvé vznesena pochybnost o údajné diskriminačně stanovené
technické podmínce elektrického zařízení stroje s napětím 12 V až v námitkách proti zadávacím
podmínkám podaných společností Trade-lex, na což zadavatel řádně reagoval tím, že tuto
podmínku stanovil kvůli možnosti vzájemného startování stroje s osobními automobily
při zhoršených klimatických podmínkách. Stejné zdůvodnění ostatně zadavatel uvedl
i v rozhodnutích o námitkách žalobkyně. Své požadavky tedy zadavatel řádně a včas zdůvodnil.
Žalovaný podpůrně poukázal na ustanovení §156 odst. 1 písm. c) ZVZ účinného od 1. 4. 2012,
které zadavateli v určitých případech nově stanoví povinnosti uveřejnit na svém profilu
odůvodnění vymezení obchodních a technických podmínek veřejné zakázky ve vztahu ke svým
potřebám, avšak tato právní úprava se na předmětnou veřejnou zakázku z časových důvodů
neaplikuje.
[3] Požadavek zadavatele na elektrické zařízení stroje s napětím 12 V považoval žalovaný
s ohledem na jeho objektivní potřeby za adekvátní a za řádně zdůvodněný potřebou vzájemného
startování bagru s osobními automobily při zhoršených klimatických podmínkách. Podle
žalovaného rovněž není možné spekulovat o tom, že by si zadavatel tento požadavek zpětně
vymyslel, neboť nebylo jeho povinností technické podmínky přesně a podrobně zdůvodňovat.
Žalovaný nezjistil, že by správní orgán prvního stupně neměl podklad pro svůj závěr, že kráčivý
bagr žalobkyně umožňuje pouze výstup pro napájení některých 12 V elektrických zařízení, neboť
ten se opírá o vysvětlení žalobkyně, že nabízený stroj je v základu s napětím 24 V s vyústěním
doplňkového připojení na 12 V pro možnost napájení jiného zařízení či jiného využití. Pokud
žalobkyně tuto interpretaci nepovažuje za správnou, měla by podle žalovaného uvést, jaký výklad
je správný. Žalovaný proto konstatoval, že žalobkyně zjevně nesplnila podmínku zadavatele
na elektrické zařízení bagru s napětím 12 V, byť připustil, že přesnější by bylo, aby součástí
zadávací dokumentace byl přímo požadavek na možnost vzájemného startování stroje s osobními
automobily. Ze základních znalostí fyzikálních zákonů vyplývá, že nelze nastartovat stroj
s elektrickým zařízením s napětím 24 V z běžného osobního automobilu, který má elektrické
zařízení s napětím 12 V, protože takové napětí nedostačuje k otočení startéru u stroje
s elektrickým zařízením 24 V. Tuto skutečnost žalovaný považuje za obecně známou, vyplývající
ze základů fyziky, kterou proto není nutné dokazovat. Ostatně žalobkyně pouze poukazuje
na nesprávnost těchto závěrů, avšak nikdy neargumentovala tím, že by jí nabízený bagr
umožňoval vzájemné startování s osobními automobily. Poukaz žalobkyně na to, že její bagr
nabízí doplňkové vyústění 12 V pro možnost napájení jiného zařízení či jiného využití,
nepovažoval žalovaný za dostatečný, zvláště když jde jen o jinou interpretaci jejího vysvětlení
o vlastnostech nabízeného bagru. Zadavatel proto dle žalovaného postupoval správně,
pokud žalobkyni ze zadávacího řízení vyloučil. Odkaz žalobkyně na rozhodnutí žalovaného
ze dne 14. 6. 2007 není na místě, neboť toto rozhodnutí se týkalo pochybení zadavatele, který
nedostatečně vymezil v zadávací dokumentaci určitým způsobem technické požadavky
na předmět veřejné zakázky a po podání návrhu na přezkoumání úkonů připustil i plnění
technické podmínky stanovené v zadávací dokumentaci nedostatečně určitým způsobem. Nadto
v tomto předchozím řízení žalobkyně zaujímala za obdobné situace zcela protichůdné stanovisko.
[4] Žalobou ze dne 22. 2. 2013 se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí, jemu
předcházejícího prvostupňového rozhodnutí a dále požadovala přiznání náhrady nákladů řízení.
Žalobkyně trvala na tom, že ze zadávacího řízení byla vyloučena zcela účelově pro domnělé
nesplnění technického parametru v podobě požadované hodnoty elektrického napětí předmětu
plnění veřejné zakázky. Potvrdila, že zadavatel požadoval elektrický systém s napětím 12 V,
což následně v průběhu správního řízení odůvodnil možností vzájemného startování kráčivého
bagru s osobními automobily pracovníků obsluhy při zhoršených klimatických podmínkách,
avšak vyslovila přesvědčení, že zadávací podmínky splnila. K dotazu zadavatele ohledně
parametrů nabízeného bagru totiž dostatečně vysvětlila, že stroj je sice v základu s napětím
24 V, avšak s vyústěním doplňkového připojení na 12 V pro možnost napájení zařízení či jiného
využití, což je z hlediska podmínek zadání postačující. Dále vysvětlila, že nabízený kráčivý bagr
je napájen dvěma bateriemi (akumulátory) o napětí 12 V, toto napětí je distribuováno rozvodem
s napětím 12 V.
[5] Systém se dvěma akumulátory o elektrickém napětí 12 V zadavatelem požadovaný
parametr podle žalobkyně splňuje vždy, navíc splňuje také parametr elektrického systému
s napětím v hodnotě 24 V při sériovém zapojení obou akumulátorů. Žalobkyně rovněž vytýkala
žalovanému, že si učinil vlastní úvahu o možnosti vzájemného startování nabízeného bagru
s osobními automobily, aniž by k tomu provedl jakékoli dokazování. Vyslovila přitom
přesvědčení, že vzájemné startování osobního automobilu a nabízeného kráčivého bagru
je možné i za pomoci adaptéru, nehledě k tomu, že jí navrhované řešení umožňuje nastartování
jiných strojů s napětím 24 V. Žalovaný dále přehlédl, že nabízený bagr disponuje doplňkovým
vyústěním 12 V pro možnost napájení jiného zařízení či využití, kterým je i možnost startování
osobního automobilu v případě nepříznivých klimatických podmínek. Toto vyústění tudíž není
možné chápat pouze jen jako výstup, jak nesprávně interpretuje žalovaný.
[6] Stanovením technického požadavku v podobě elektrického napětí o hodnotě
12 V se zadavatel podle žalobkyně dopustil skryté diskriminace, neboť požadovanou hodnotou
elektrického napětí disponují pouze některé kráčivé bagry, čímž byli ostatní uchazeči
z výběrového řízení z povahy věci vyloučeni. Žalobkyně uznala právo zadavatele stanovit
si technické požadavky předmětu plnění veřejné zakázky dle svého uvážení, avšak vyslovila
přesvědčení, že tyto požadavky musí být odůvodnitelné. Tuto odůvodněnost žalovaný zkoumal
nedostatečně, pokud oslovil 4 možné dodavatele kráčivých bagrů, neboť přehlédl, že jeden
z nich, který nadto tento požadavek označil za přijatelný, je propojen s jiným účastníkem
předmětného zadávacího řízení. Nelze proto oprávněně tvrdit, že 2 ze 4 oslovených dodavatelů
by byli schopni tyto technické parametry splnit. Při posuzování této otázky porušil správní orgán
§3 správního řádu, protože vyšel pouze ze zadavatelova tvrzení o nezbytnosti požadavku
elektrického zařízení o napětí 12 V, aniž by v tomto směru provedl jakékoli dokazování,
a odkázal jen na obecně platné fyzikální zákony. Žalobkyně v neposlední řadě poukázala
na to, že se žalovaný odchýlil od svého předchozího rozhodnutí ze dne 14. 6. 2007, které
se týkalo dodávky 4 ks kráčivých rypadel, tedy obdobného stroje jako v posuzované věci,
v němž uvedl, že vymezení technických parametrů v určitém rozsahu musí být odůvodněno
objektivními potřebami zadavatele, což v posuzované věci nebylo podle žalobkyně splněno.
[7] Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 26. 4. 2013, v němž zdůraznil, že žalobkyně
nesplnila podmínku zadavatele na elektrické zařízení s napětím 12 V, neboť jí nabízený bagr
pracuje s napětím 24 V. Nedostatky její nabídky v průběhu zadávacího řízení pak nelze
nahrazovat tvrzeními a vysvětleními ve správním, resp. soudním řízení. Vyjádření žalobkyně
o sériovém zapojení dvou baterií plně podporuje jeho názor, že její stroj nelze nastartovat
za použití jedné 12 V baterie. Baterií z osobního automobilu by tedy bylo teoreticky možné
nahradit jednu baterii kráčivého bagru, nicméně pokud by nefungovaly obě baterie, tento postup
by k nastartování bagru nestačil. Žalovaný zdůraznil, že v průběhu správního řízení žalobkyně
nikdy netvrdila, že jí nabízený stroj splňuje požadavek na vzájemné startování s osobními
automobily při zhoršených klimatických podmínkách. Výklad žalobkyně jejího předchozího
vysvětlení, že doplňkové připojení lze použít i k napájení samotného bagru představuje jen jeho
jinou interpretaci, kterou však měla žalobkyně jasně a srozumitelně uvést již v zadávacím řízení.
Tvrzení žalobkyně o tom, že nelze pracovat s vyjádřením společnosti DONAU TRADING
o akceptovatelnosti technických požadavků, je rovněž nové, tudíž by k němu soud neměl
přihlížet. Technické podmínky žalovaný nepovažuje za diskriminační, neboť požadavky
zadavatele odpovídají jeho objektivním potřebám; v neposlední řadě by měl soud přihlédnout
k tomu, že jej mohou splnit další dodavatelé, jak bylo ve správním řízení zjištěno. Žalovaný proto
navrhoval, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
[8] V replice ze dne 20. 6. 2013 žalobkyně setrvala na své předchozí argumentaci.
[9] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 6. 2015, č. j. 29 Af 26/2013 – 95, napadené
rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení; dále žalovanému uložil, aby žalobkyni
zaplatil náhradu nákladů řízení. V odůvodnění popsal, že zadavatel ve stanovené lhůtě obdržel
nabídky dvou uchazečů. Hodnotící komise následně doporučila zadavateli, aby žalobkyni
vyzval k objasnění rozporu ve výši kupní ceny a parametru elektrického zařízení stroje,
k čemuž zadavatel přistoupil. Žalobkyně ohledně parametru elektrického zařízení odpověděla,
že „nabízeny stroj je v základu s napětím 24 V s vyústěním doplňkového připojení
na 12 V pro možnost napájení jiného zařízení či jiného využití“. Následně byla žalobkyně
ze zadávacího řízení vyloučena s tím, že nesplnila požadavek na elektrické napětí u dodávaného
stroje, protože nabídla elektrickou soustavu s napětím 24 V namísto požadovaných 12 V. Tento
postup zadavatele přitom soud nepovažoval za vhodný a za souladný se základními zásadami
postupu při zadávání veřejných zakázek. Jednalo se totiž o nejasnost, kvůli které nebylo na první
pohled zřejmé, zda uchazeč požadovaný technický parametr splnil, proto zadavatel správně využil
postup podle §76 odst. 3 ZVZ, když se snažil tuto nejasnost vysvětlit. Soud však zdůraznil,
že je povinností hodnotící komise žádost o vysvětlení nabídky formulovat natolik přesně,
aby předešla situaci, kdy obdrží od uchazeče odpověď, která nejasnosti komise neozřejmí,
a to právě kvůli nepřesně či nevhodně formulované žádosti. V žádosti o vysvětlení přitom
zadavatel uvedl, že z nabídky žalobce není zřejmé, jaké napětí nabízený stroj používá, po podání
vysvětlení zadavatel žalobkyni bez dalšího vyloučil z účasti v zadávacím řízení, přestože z její
odpovědi nebylo zřejmé, zda požadovaný technický parametr žalobkyní nabízený stroj splňuje.
Soud vyšel z toho, že v případě „elektrického zařízení stroje“ se nejednalo o tak jednoznačný
parametr, zvláště když ze zadávací dokumentace ani ze žádosti o vysvětlení nabídky nevyplývalo,
k čemu konkrétně se předmětný parametr napětí vztahuje. Žalobkyně tudíž měla zato,
že předmětný parametr splňuje díky univerzálnosti nabízeného stroje, a proto neměla již důvod
vznášet námitky vůči zadávacím podmínkám.
[10] Pokud zadavatel požadoval „elektrické zařízení stroje“ v hodnotě 12 V kvůli
tomu, aby obsluha stroje dojíždějící osobními automobily měla možnost nastartovat stroj
při zhoršených klimatických podmínkách jejich prostřednictvím, měl to podle závěru soudu
především srozumitelně uvést v zadávací dokumentaci, případně ve spolupráci se žalobkyni toto
objasnit před jejím vyloučením. Zadavatel tedy měl postavit na jisto, zda nabídky vyhovují
zadávacím podmínkám či nikoli a jaké hodnoty mají být v rámci hodnocení nabídek posouzeny
či hodnoceny. Ze zadávací dokumentace nebylo přitom zřejmé, k čemu se napětí 12 V vztahuje,
žalobkyně přitom nabídla stroj, který určité využití připojení na 12 V umožňuje. Dle žalovaného,
který potvrdil postup zadavatele, tak měl být na základě zadavatelem nejasně formulovaného
znění zadávací dokumentace vyloučen uchazeč, který možná technické zadání splňuje, avšak
neodpověděl na nejasně položený dotaz tak, jak si hodnotící komise představovala. Za takové
situace měl zadavatel postupovat v souladu s §76 odst. 3 a následně i odst. 4 ZVZ a měl se snažit
vyjasnit, zda uchazeč splnil veškeré požadované technické požadavky. Nelze se smířit s postupem
zadavatele, který se nesnaží vyjasnit, zda uchazeč splňuje veškeré technické požadavky,
a namísto toho jej bez bližšího posouzení vyloučí a upřednostní nabídku jiného uchazeče.
Ke zbývajícím námitkám soud uvedl, že se jimi pro nadbytečnost nezabýval, avšak poukázal
na to, že by se jimi ani zabývat nemohl, neboť tyto námitky směřují proti znění zadávací
dokumentace, a žalobkyně je nemohla za dané procesní situace přípustně uplatnit, neboť v této
věci nepodal námitky zadavateli. Nad rámec výše uvedeného však na okraj vyslovil pochybnost
o tom, zda je či není možné použít k nastartování bagru s napětím 24 V osobního automobilu
s napětím 12 V; tuto otázku měl žalovaný podrobit příslušnému dokazování, nikoli odkázat
na základní znalost fyzikálních zákonů.
[11] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne ze dne 23. 6. 2015, č. j. 29 Af 26/2013 – 95, kasační stížnost dne 3. 8. 2015.
V doplnění kasační stížnosti ze dne 20. 8. 2015 uvedl, že rozsudek napadá z důvodů podle
ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel zdůraznil, že zadavatel požadoval,
aby elektrické zařízení stroje bylo 12 V, nikoli aby jeho zařízení pracovalo pod napětím „například
12 V, ale může i pod jiným“. V tom případě je zcela nepodložený závěr krajského soudu,
že žalobkyně měla za to, že předmětný parametr splňuje díky univerzálnosti nabízeného stroje,
a proto neměla důvod vznášet námitky již vůči zadávacím podmínkám. Stěžovatel vyslovil
přesvědčení, že zadavatel stanovením požadovaného technického parametru dodržel všechny
podmínky stanovené tehdy platným ZVZ. Pochybení žalobkyně ohledně (ne)přesného popsání,
s jakým napětím jí nabízený bagr pracuje, tedy ve svém důsledku krajský soud nemístně přenáší
na zadavatele. Nesprávně vyhodnocuje i samotnou odpověď žalobkyně ohledně použitého napětí
v elektrickém zařízení bagru, protože je zřejmé, že v základu tento stroj pracuje s napětím 24 V.
Žalobkyní uváděné napětí 12 V se týkalo pouze vyústění, které mělo sloužit pouze k napájení
jiného zařízení. Zadavatel správně žalobkyni vyzval k vysvětlení její nabídky, přičemž po její
odpovědi neměl žádné pochybnosti o tom, že nebyly splněny podmínky výběrového řízení.
Krajský soud ve svém důsledku dle žalovaného stanoví zadavateli v rozporu se zákonem novou
povinnost v podobě opakovaného vysvětlení zřejmého parametru nabídky.
[12] Stěžovatel se pozastavil nad tvrzením krajského soudu, že žalobkyně nevěděla,
proč zadavatel požaduje pouze zařízení pracující s napětím 12 V, avšak přehlédl, že tato
podmínka byla již rozporována jinou společností, přičemž rozhodnutí o jejích námitkách
žalobkyně přesně citovala ve svých námitkách proti vyloučení ze zadávacího řízení. Žalovaný
nesouhlasil se závěrem soudu, že pochybil tím, že neprovedl dokazování ohledně možnosti
startování bagru pracujícího s napětím 24 V, neboť podle Ohmova zákona platí, že při změně
napětí z 12 V na 24 V dojde i ke změně proudu, tudíž zařízení koncipované na tento vyšší proud
nemůže za této situace pracovat. „Není tedy důvodu pro odmítání notoriety vycházející
ze základních fyzikálních zákonů a jejich poznání všemi, kteří absolvovali povinnou školní
docházku“. Nesouhlasil ani s tím, že krajský soud neidentifikoval, které ustanovení ZVZ
zadavatel vlastně porušil, když institut vysvětlení nabídky je fakultativní, a to zvláště za situace,
kdy zadavatel se nejasnosti nabídky snažil odstranit. Krajský soud přitom přehlédl, že jiný
uchazeč byl schopen nabídku, která splnila veškeré podmínky zadávací dokumentace, řádně
podat, z čehož lze dovodit, že zadávací dokumentace byla z objektivního pohledu srozumitelná
a řádná. Žalovaný proto navrhoval, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[13] Osoba zúčastněná na řízení (Povodí Vltavy s. r.) podala proti výše uvedenému rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne ze dne 23. 6. 2015, č. j. 29 Af 26/2013 – 95, též kasační stížnost
(dne 4. 8. 2015), v níž uvedla, že rozsudek napadá z důvodů podle ustanovení §103 odst. 1
písm. a) a d) s. ř. s. Vyslovila přesvědčení, že napadené rozhodnutí bylo vydáno zcela v souladu
se ZVZ, a poukázala na to, že se snažila vyjasnit, zda žalobkyně splnila veškeré požadované
technické požadavky. Technické podmínky, které v zadávacím řízení stanovila, nemusela předem
zdůvodňovat, neboť takovou povinnost jí ZVZ neukládal. Osoba zúčastněná na řízení
zdůraznila, že své požadavky zdůvodnila již při prvních pochybnostech ohledně toho,
zda neporušuje zásadu zákazu diskriminace potenciálních uchazečů, a to v souvislosti s námitkou
společnosti Trade-lex s. r. o., když odkázala na potřebu vzájemného startování bagru a osobního
automobilu v případě zhoršených klimatických podmínek. Osoba zúčastněná na řízení
dále citovala ustanovení §76 odst. 3 a 4 ZVZ a dovozovala, že jako zadavatel postupovala
v souladu s citovanými ustanoveními, když se žalobkyně po podání její nabídky dotázala
na vysvětlení parametru „Elektrické zařízení stroje“. Písemné vysvětlení žalobkyně jednoznačně
odstranilo jakoukoli pochybnost, že žalobkyně nesplnila podmínky zadávacího řízení, protože
k technické podmínce, že elektrické zařízení stroje musí mít napětí 12 V žalobkyně uvedla,
že jí nabízený stroj pracuje v základu s napětím 24 V. Dále osoba zúčastněná na řízení zopakovala
svou argumentaci, že bagr s elektrickým zařízením 24 V nemůže být startován za pomoci
osobního automobilu, jenž je vybaven 12 V baterií, a to bez ohledu na skutečnost, že nabízený
bagr disponuje vyústěním doplňkového připojení na 12 V. Jakoukoli další diskusi na toto téma
osoba zúčastněná na řízení považovala za zbytečnou. V neposlední řadě vyjádřila přesvědčení,
že soud, pokud měl pochybnosti o jejím postupu, měl provést patřičné dokazování ohledně
proveditelnosti nastartování bagru s elektrickým zařízením 24V prostřednictvím osobního
automobilu, resp. prostřednictvím 12 V baterie osobního automobilu. Osoba zúčastněná
na řízení proto navrhovala, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení a aby přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
[14] Osoba zúčastněná na řízení se v podání ze dne 9. 9. 2015 plně ztotožnila s argumentací
žalovaného uplatněnou v kasační stížnosti.
[15] Žalobkyně se ke kasačním stížnostem vyjádřila v podáních ze dne 19. 8. 2015 a 8. 9. 2015,
v nichž setrvala na stanovisku, že zadavatel dostatečně nezdůvodnil, že vymezení požadovaného
technického parametru v podobě elektrické soustavy kráčivého bagru o hodnotě 12V
je pro realizace veřejné zakázky nezbytně nutné. Hodnotící komise porušila zákon, pokud
neučinila žádost o písemné vysvětlení nabídky dostatečně přesně, protože nepoložila jasnou
otázku. Zadavatel tudíž podle žalobkyně porušil ustanovení §44 ZVZ. Vysvětlila, že krajský
soud neposuzoval otázku proveditelnosti nastartování nabízeného bagru pomocí osobního
automobilu, neboť se zabýval pouze nedostatečným vymezením zadávací dokumentace. Nadto
žalobkyně v průběhu řízení dostatečně vysvětlila, že jí nabízený bagr je možné startovat pomocí
běžného osobního automobilu. Žalobkyně proto navrhovala, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnosti zamítl.
[16] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 2. 9. 2015, č. j. 4 As 179/2015 – 58, nepřiznal
kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení odkladný účinek.
II.
Posouzení kasační stížnosti
[17] Žalovaný je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadený rozsudek Krajského soudu v Brně vzešel (ustanovení §102 s. ř. s.), kasační
stížnost je včasná (ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s.) a přípustná, neboť nejsou naplněny důvody
podle ustanovení §104 s. ř. s. způsobující její nepřípustnost.
[18] Osoba zúčastněná na řízení je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť
toto postavení měla v řízení, z něhož napadený rozsudek Krajského soudu v Brně vzešel
(ustanovení §102 s. ř. s.), kasační stížnost je včasná (ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s.) a přípustná,
neboť nejsou naplněny důvody podle ustanovení §104 s. ř. s. způsobující její nepřípustnost.
[19] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelé uplatnili v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[20] Z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že ji stěžovatelé podali z důvodů uvedených
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené „nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení.“ Nesprávné posouzení právní otázky v předcházejícím řízení
spočívá v tom, že na správně zjištěný skutkový stav byl krajským soudem aplikován nesprávný
právní názor. Podle písm. d) téhož ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
„nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě
řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.“
[21] Kasační stížnosti jsou důvodné.
[22] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku. Nepřezkoumatelnost je natolik závažnou vadou rozhodnutí krajského soudu,
že se jí Nejvyšší správní soud musí zabývat i tehdy, pokud by ji stěžovatelé nenamítali,
tedy z úřední povinnosti (srov. §109 odst. 4 s. ř. s.). Má-li rozhodnutí soudu projít
testem přezkoumatelnosti, je třeba, aby se ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jednalo
o rozhodnutí srozumitelné, s uvedením dostatku důvodů podporujících výrok rozhodnutí.
Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána především tehdy, opřel-li soud rozhodovací
důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem
(viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 – 75),
nebo pokud zcela opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě
(viz např. rozsudek ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 – 73, či rozsudek ze dne 8. 4. 2004,
č. j. 4 Azs 27/2004 – 74). Za nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost lze považovat zejména
ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti; z nichž nelze seznat, o jaké věci
bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto; která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních
důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec
žalobních námitek); jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním; která neobsahují vůbec právní
závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu
k výroku jednoznačné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Azs 47/2003 – 130).
[23] V případě napadeného rozsudku se krajský soud nedopustil výše uvedené
nesrozumitelnosti v podobě vnitřní rozpornosti výroku, nerozlišení výroku a odůvodnění,
nezjistitelnosti jeho adresátů či nevhodné formulace, protože napadené rozhodnutí jasně
a přehledně obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti. Ostatně samotní stěžovatelé jeho
obsahu porozuměli, přičemž s jeho závěry polemizují v obsáhlých a vyargumentovaných
kasačních stížnostech. Nelze tudíž hovořit o tom, že by rozsudek krajského soudu
byl nesrozumitelný. Skutečnost, že stěžovatelé se závěry soudu nesouhlasí, nepředstavuje důvod
pro zrušení napadeného rozsudku pro jeho údajnou nesrozumitelnost.
[24] Pokud jde o nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu pro nedostatek důvodů,
pod tento termín spadají rovněž nedostatky důvodů skutkových. Bude se typicky jednat
o případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně
zjištěné v rozporu se zákonem, anebo kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení
byly provedeny. Ani v tomto směru nezjistil Nejvyšší správní soud žádné pochybení krajského
soudu, neboť ten uvedl, z jakého důvodu považuje postup žalovaného za nezákonný. Krajský
soud v Brně se v odůvodnění tohoto rozhodnutí tedy řádně vyjádřil k zákonnosti postupu
žalovaného. Krajský soud pouze vyjádřil svůj právní názor ohledně důvodnosti žaloby; z faktu,
že nepřisvědčil argumentaci stěžovatelů a že dospěl k závěrům, se kterými stěžovatelé nesouhlasí,
nelze dovozovat nepřezkoumatelnost rozsudku.
[25] Ohledně údajného pochybení krajského soudu ve vztahu k jeho závěru učiněnému obiter
dictum, že žalovaný měl provést dokazování stran technické proveditelnosti nastartování bagru
s elektrickým zařízením pracujícím s napětím 24 V osobním vozidlem, jež může poskytnout
napětí pouze 12 V, musí Nejvyšší správní soud uvést, že se nejedná o nosnou argumentaci
krajského soudu, která byla důvodem pro zrušující výrok napadeného rozsudku. Argumentace
směřující proti závěrům vysloveným obiter dictum přitom není přípustná – srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2007, č. j. 8 As 52/2006 – 74. Nejvyšší správní soud
proto neshledal, že by byl naplněn kasační důvod dle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[26] K věci samé Nejvyšší správní soud uvádí následující:
V nyní přezkoumávané věci bylo bezpečně zjištěno a mezi účastníky není sporné, že žalobkyně
ve své nabídce u technického parametru „Elektrické zařízení stroje“ uvedla nejednoznačný údaj
„12/24V“, když zadavatel požadoval 12 V. Sporné je, jaký postup měl zadavatel zvolit, když tuto
nejasnost zjistil a jaké měly být pro žalobce důsledky tohoto zjištění.
[27] Jak Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku ze dne 14. 1. 2015, č. j. 10 As 202/2014 – 42,
lze zadávací řízení charakterizovat jako vysoce formalizovaný postup, kde i formální pochybení
může vést k negativním důsledkům pro konkrétního uchazeče, projevujícím se například právě
vyřazením nabídky a následným vyloučením ze zadávacího řízení, tedy úplným zamezením
získání veřejné zakázky a možnosti jejího plnění.
[28] Klíčovým ustanovením pro posouzení této otázky je §76 zákona o veřejných zakázkách,
především pak jeho odstavce 1, 3 a 4:
(1) Hodnotící komise posoudí nabídky uchazečů z hlediska splnění zákonných požadavků a požadavků
zadavatele uvedených v zadávacích podmínkách a z hlediska toho, zda uchazeč nepodal nepřijatelnou nabídku
podle §22 odst. 1 písm. d). Nabídky, které tyto požadavky nesplňují, musí být vyřazeny. Jestliže nedošlo
k vyřazení všech variant nabídky, nepovažuje se nabídka za vyřazenou. Ke zjevným početním chybám v nabídce,
zjištěným při posouzení nabídek, které nemají vliv na nabídkovou cenu, hodnotící komise nepřihlíží.
[…]
(3) Hodnotící komise může v případě nejasností požádat uchazeče o písemné vysvětlení nabídky. V žádosti
hodnotící komise uvede, v čem spatřuje nejasnosti nabídky, které má uchazeč vysvětlit. Hodnotící komise nabídku
vyřadí, pokud uchazeč nedoručí vysvětlení ve lhůtě 3 pracovních dnů ode dne doručení žádosti o vysvětlení nabídky,
nestanoví-li hodnotící komise lhůtu delší.
(4) Hodnotící komise může po písemném zdůvodnění nejasností nabídky přizvat uchazeče na jednání hodnotící
komise za účelem vysvětlení jeho nabídky. Hodnotící komise doručí uchazeči pozvánku na jednání alespoň 5
pracovních dní před jeho konáním.
[29] Pro posouzení daného případu považuje Nejvyšší správní soud za podstatné, že osoba
zúčastněná na řízení jako zadavatel vypsala otevřené zadávací řízení na nákup kráčivého bagru,
přičemž součástí zadávací dokumentace byla i podmínka technického charakteru, že nabízený
bagr musí splňovat parametr „Elektrické zařízení stroje 12 V“. Proti takto vymezené podmínce
žalobkyně námitky ve lhůtě podle §110 odst. 3 ZVZ nepodala. V takovém případě ale žalobkyně
nemůže fakticky brojit proti tomu, že by podmínka „Elektrické zařízení stroje“ byla
diskriminační, rozporná či blíže neupřesněná, neboť tyto své námitky měla směřovat přímo proti
zadávací dokumentaci. Jinými slovy pokud žalobkyně nejdříve z obsahu zadávací dokumentace
vycházela a podala nabídku, nemůže následně po svém vyloučení z výběrového řízení dovozovat,
že toto kritérium bylo „vadné“ a že jí nebyl zřejmý účel a důvod tohoto kritéria. Pokud žalobkyni
skutečně nebyla tato podmínka jasná a měla za to, že umožňuje dvojí výklad, resp. že její splnění
může být dosaženo různými způsoby (zde bagrem pracujícím s napětím 24 V a s vývodem
na 12 V), měla toto řešit podáním námitek, případně alespoň požadovat dodatečné informace
k zadávacím podmínkám ve smyslu §49 ZVZ. Pokud tak neučinila, nemůže zpětně dovozovat,
že jí měl zadavatel sdělit, z jakého důvodu přistoupil ke stanovení tohoto technického požadavku,
aby tomu účelu mohla přizpůsobit svou nabídku.
[30] Ke stejnému závěru ostatně dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 2. 2015,
č. j. 1 As 150/2014 - 64, v němž uvedl, že „stěžovatelé se po svém vyloučení obrátili na žalovaného,
aby tento úkon zadavatele přezkoumal, a nyní hledají zastání ve správním soudnictví. Jejich argumentace ale vždy
věcně směřovala a stále směřuje proti zadávací dokumentaci jako takové. Tvrdí, že byla nejednoznačná,
připouštěla dvojí výklad, a že ve skutečnosti její podmínky splnili. Nejvyšší správní soud se však ztotožňuje
se závěry žalovaného a krajského soudu, že podobné námitky měli stěžovatelé vznést před podáním nabídky.
Podle §110 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách platí, že „[p]ři zadávání nadlimitních a podlimitních
veřejných zakázek či v soutěži o návrh může kterýkoliv dodavatel, který má nebo měl zájem na získání určité
veřejné zakázky a kterému v důsledku domnělého porušení zákona úkonem zadavatele hrozí nebo vznikla újma
na jeho právech (…), zadavateli podat zdůvodněné námitky.“ Podle §110 odst. 3 zákona o veřejných
zakázkách pak platí, že „[n]ámitky proti zadávacím podmínkám musí stěžovatel doručit zadavateli nejpozději
do 5 dnů od skončení lhůty pro podání nabídek.“ Tehdy měli stěžovatelé předložit argumenty, o které se opírají
v žalobě a následné kasační stížnosti, a které proto přicházejí příliš pozdě. Opět je v této souvislosti
třeba zdůraznit formalizovanou povahu zadávacího řízení. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne
14. 4. 2013, č. j. 1 Afs 103/2012 – 44, lhůta stanovená v §110 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách
„je speciální lhůtou pro podání námitek, do jejího uplynutí musí stěžovatel námitky koncentrovat, uplatnit
a odůvodnit.“ Stěžovatelé však žádné námitky v dané lhůtě nepodali, zadávací dokumentaci napadli až po svém
vyloučení.“
[31] V dané fázi zadávacího řízení tedy zadavatel (osoba zúčastněná na řízení) měl skutečně
pouze povinnost posoudit, zda žalobkyně u své nabídky splnila podmínky zadávacího řízení.
Jestliže žalobkyně ve své nabídce uvedla, že jí nabízený kráčivý bagr pracuje s napětím 12/24 V,
postupoval zadavatel, resp. hodnotící komise, podle ustanovení §76 odst. 3 ZVZ správně, pokud
žalobkyni vyzval k upřesnění, s jakým napětím nabízený kráčivý bagr ve skutečnosti pracuje.
Za situace, kdy žalobkyně na tuto výzvu odpověděla tak, že „nabízený stroj je v základu s napětím
24 V s vyústěním doplňkového připojení na 12 V pro možnost napájení jiného zařízení
či jiného využití“, je zřejmé, že žalobkyně podmínky zadávacího řízení nesplnila, protože
její kráčivý bagr pracuje pod jiným napětím, než které požadoval zadavatel. Skutečnost,
že disponuje vyústěním se jmenovaným napětím je irelevantní, neboť ani jeho prostřednictvím
nelze tvrdit, že se jedná o stroj, který splňuje podmínky zadavatele.
[32] Zkoumání otázky, zda žalobkyní nabízený bagr je možné nastartovat za pomoci osobního
automobilu pracujícího pod napětím 12 V, je v takovém případě irelevantní, neboť to nic nemění
na posouzení otázky, zda taková nabídka splnila technické podmínky závazně stanovené
zadavatelem. Zadavatel totiž nestanovil jako technickou podmínku, že kráčivý bagr musí
být možné nastartovat za pomocí autobaterie osobního automobilu pracujícího s napětím 12 V,
ale že bagr musí pracovat s napětím 12 V. Skutečnost, že tento požadavek byl fakticky
odůvodněn tím, aby bylo možné bagr v krajním případě nastartovat za pomoci osobního
automobilu s autobaterií s napětím 12 V, je irelevantní, neboť jak bylo vysvětleno výše, v dané
fázi zadávacího řízení musel zadavatel vycházet ze zadávacích podmínek.
[33] Úvahy krajského soudu o tom, že zadavatel měl žalobkyni opětovně vyzvat,
případně s ní jednat v tom smyslu, aby byly odstraněny pochybnosti o tom, zda je možné
nastartování bagru za pomocí osobního automobilu dojíždějící obsluhy, jsou proto nesprávné,
neboť jakékoli další jednání mezi zadavatelem a žalobkyní by nemohlo dospět k jinému závěru,
než že nabídka žalobkyně nesplnila technické podmínky, protože žalobkyně byla svou
nabídkou vázána a nemohla by v průběhu tohoto „jednání a upřesňování“ změnit parametry
své nabídky – srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2013,
č. j. 2 Afs 32/2012 - 33.
III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[34] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud po přezkoumání
napadeného rozsudku krajského soudu k závěru, že byl naplněn tvrzený důvod pro podání
kasačních stížností podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., aniž by bylo třeba aplikovat
ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. Kasační stížnosti jsou proto důvodné a Nejvyšší správní soud
podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
[35] Podle ustanovení §110 odst. 4 s. ř. s. „zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním
soudem ve zrušovacím rozhodnutí.“ Nejvyšší správní soud totiž dospěl s ohledem na výše uvedené
k závěru, že Krajský soud v Brně nesprávně posoudil právní otázku, zda zadavatel
měl podrobněji zkoumat, jestli kráčivý bagr žalobkyně je možné nastartovat za pomocí osobního
automobilu, neboť takový požadavek nebyl součástí zadávací dokumentace jako technická
podmínka.
[36] V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne v souladu s ustanovením §110 odst. 3 věty
první s. ř. s. také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2015
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu