ECLI:CZ:NSS:2015:5.AFS.164.2015:45
sp. zn. 5 Afs 164/2015 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky
Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce:
LIJA a.s., se sídlem U Staré pošty 54, Frýdek - Místek, zast. advokátem Radimem Bartoněm,
Kutuzovova 547/13, Ostrava, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem
Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 27. 7. 2015, č. j. 22 Af 41/2015 - 30,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2015, č. j. 22 Af 41/2015 - 30,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
usnesení krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu pro nezaplacení soudního
poplatku.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody dle §103 odst. 1 písm. e) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Tvrdí, že krajský soud postupoval
v rozporu s §11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož
se od soudního poplatku osvobozují insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními
oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo
které mají být uspokojeny z tohoto majetku. Skutečnosti týkající se insolvence zmínil stěžovatel
v žalobě, nadto krajskému soudu, který je zároveň soudem insolvenčním, musela být skutečnost,
že stěžovatel, jakožto dlužník podal ke Krajskému soudu v Ostravě dne 9. 4. 2015 insolvenční
návrh spojený s návrhem na prohlášení konkursu, známa z jeho činnosti. Dne 29. 5. 2015 bylo
tímto soudem vydáno usnesení o úpadku stěžovatele jako dlužníka. Žaloba byla podána v červnu
2015, tj. po vydání usnesení. O způsobu řešení úpadku nebylo dosud rozhodnuto. Stěžovatel
poukazuje na to, že předmětem sporu jsou žalovaným vydané, resp. v odvolacím řízení potvrzené
zajišťovací příkazy, na jejich základě mu bylo uloženo zaplatit částku přesahující 114 mil. Kč.
Stěžovateli byl současně zajištěn a odvezen movitý majetek, byly mu obstaveny účty, zajištěny
nemovitosti a plnit na jeho pohledávky bylo dlužníkům stěžovatele přikázáno na účet správce
daně.
Stěžovatel poukazuje na znění §229 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního
zákona, podle kterého je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními
mimo jiné dlužník v době do rozhodnutí o úpadku, a dlužník v době od rozhodnutí o úpadku
do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku. Rovněž odkazuje na §206 odst. 1 cit. zákona,
ze kterého se podává, co tvoří majetkovou podstatu (zejm. věci movité a nemovité, peněžní
prostředky, dlužníkovy peněžité a nepeněžité pohledávky vč. pohledávek podmíněných
a pohledávek, které nejsou dosud splatné). Konstatuje, že předmětné zajišťovací příkazy, které
jsou předmětem žaloby, se nesporně týkají majetku patřícího do majetkové podstaty stěžovatele
jakožto dlužníka.
Stěžovatel má za to, že v řízení před krajským soudem měl být osvobozen od soudního
poplatku podle §11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Tato
skutečnost byla přitom soudu stěžovatelem výslovně v žalobě sdělena.
Nad rámec uvedeného stěžovatel dodává, že jako subjekt v úpadku nedisponuje ani onou
relativně nízkou částkou 3000 Kč pro zaplacení soudného poplatku; výzva soudu k úhradě
poplatku byla nadto doručována do datové schránky právního zástupce v měsíci červenci,
tj. v době, kdy tento čerpal dovolenou, bezprostředně ještě v témže měsíci bylo vydáno
rozhodnutí o zastavení řízení. Stěžovatel byl přesvědčen o osvobození od soudního poplatku,
přesto reagoval dodatečně zaplacením částky, tato však došla na účet soudu až poté, kdy bylo
vydáno usnesení o zastavení řízení. Uvedené však nic nemění na tom, že soudní poplatek neměl
být v řízení o žalobě vyměřen, a to z důvodu zákonného osvobození. Stěžovatel proto požaduje,
aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu jakožto nezákonné zrušil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení z důvodů
a v rozsahu uplatněném stěžovatelem (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná.
Z předloženého spisu krajského soudu vyplývá, že stěžovatel podal žalobu
dne 23. 6. 2015, v části IV. přitom výslovně uvádí důvody, které jej vedly k platební neschopnosti,
ukončení provozu závodu a k podání insolvenčního návrhu a následně ke zjištění úpadku;
k důkazu navrhuje mimo jiné spis krajského soudu KSOS 34 INS 9182/2015. Krajský soud
bez dalšího usnesením ze dne 1. 7. 2015, č. j. 22 Af 41/2015 - 27, vyzval stěžovatele k zaplacení
soudního poplatku ve výši 3000 Kč dle §6 odst. 9 zákona o soudních poplatcích; k tomu
mu stanovil lhůtu 10 dnů (aniž by např. připustil v poučení možné osvobození od soudního
poplatku). Dne 27. 7. 2015 vydal krajský soud napadené usnesení o zastavení řízení.
Nejvyšší správní soud zjistil z výpisu z obchodního rejstříku, že insolvenční řízení
k návrhu stěžovatele bylo zahájeno na základě vyhlášky Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 34
INS 9182/2015-A-2 ze dne 9. 4. 2015. Účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly dne
9. 4. 2015 v 07:22 hodin. Na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 34 INS
9182/2015-A-12, ze dne 29. 5. 2015, bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka. Účinky tohoto
rozhodnutí nastaly dne 29. 5. 2015 v 13:36 hodin. Insolvenčním správcem byl stanoven
Ing. Robert Beneš, nar. 5. srpna 1975, Kosmákova 2336/29, Přerov I - Město, 750 02 Přerov,
provozovna: Raškovice 27, 739 04 Raškovice. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne
18. 8. 2015 č. j. KSOS 34 INS 9182/2015 - B14, které nabylo právní moci dne 18. 9. 2015,
byl na majetek dlužníka LIJA a.s., IČ 479 85 640, U Staré pošty 54, 738 02 Frýdek - Místek
prohlášen konkurs.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud pochybil, pokud nepřihlédl
ke skutečnostem, které stěžovatel v žalobě výslovně uvedl, zcela je ponechal bez povšimnutí,
byť byly jednoduše z jeho vlastní činnosti zjistitelné a v řízení postupoval (a to i při doručování
výzvy k zaplacení poplatku), aniž by bral v potaz příslušná ustanovení insolvenčního zákona,
zákona o soudních poplatcích a skutečnosti uvedené ve výše citovaném usnesení, kterým bylo
rozhodnuto o insolvenčním návrhu.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že usnesení krajského soudu bylo vydáno
v rozporu se zákonem, proto je dle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení;
v něm bude postupovat krajský soud v intencích příslušných ustanovení insolvenčního zákona
(§263 a §264); přitom se bude muset rovněž vypořádat s otázkou majetkové podstaty, a tedy,
zda na věc nedopadá §140c insolvenčního zákona.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2015
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu