ECLI:CZ:NSS:2015:5.AZS.39.2015:19
sp. zn. 5 Azs 39/2015 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: X. S.,
zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti
žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2015, č.
j. 44 A 70/2014 - 50, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, odboru
cizinecké policie, ze dne 16. 5. 2014, č. j. KRPS-168460-123/ČJ-2011-010022, bylo žalobci
uloženo správní vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“), přičemž doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU,
byla stanovena na 2 roky. Žalobce podal proti rozhodnutí o správním vyhoštění odvolání,
které žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 11. 2014, č. j. CPR-10287-2/ČJ-2014-930310-V243,
zamítl a rozhodnutí správního orgánu 1. stupně potvrdil.
Žalobce následně podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Praze,
jenž ji rozsudkem ze dne 19. 2. 2015, č. j. 44 A 70/2014 – 50, zamítl.
Žalobce (stěžovatel) poté podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost spolu
s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 odst. 1 s. ř. s.
Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňoval tím, že v případě
nepřiznání odkladného účinku by došlo k nepřiměřenému zásahu do jeho práva na spravedlivý
proces, protože by v důsledku povinnosti vycestovat nemohl uplatňovat práva spojená s řízením
v této věci. Stěžovatel v této souvislosti poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu,
podle které může být pro výkon práva stěžovatele na spravedlivý proces nezbytné, aby mohl
zůstat na území České republiky. K právu na spravedlivý proces totiž náleží i právo vystupovat
v tomto řízení osobně a být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu pokyny atd.
Závěrem stěžovatel odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 2 Afs 77/2005 – 96, publikované pod č. 786/2006 Sb. NSS, podle kterého odkladný účinek
v řízení o kasační stížnosti může být přiznán nejen ve vztahu k napadenému rozsudku krajského
soudu, ale i ve vztahu k žalobou napadenému správnímu rozhodnutí.
Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl,
že odůvodnění zásahem do práva cizince na spravedlivý proces nemůže být užito jako obecného
nástroje pro další legalizaci pobytu cizince na území ČR. Žalovaný má za to, že přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti cizince ve věci stanovení nové lhůty k vycestování
v návaznosti na pravomocné a vykonatelné správní vyhoštění z důvodu předchozího
neoprávněného pobytu na území ČR, by bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tím je dle
žalovaného požadavek, aby se na území ČR zdržovali pouze ti cizinci, kteří dodržují právní
předpisy a respektují právní řád ČR. Má-li být správní opatření ve formě správního vyhoštění
při zjištění neoprávněnosti pobytu na území ČR opatřením účinným, musí jeho účinky nastat
co nejdříve po spáchání protiprávního jednání (resp. po jeho projednání). Další legalizací pobytu
cizinců na území ČR z důvodu využití všech opravných prostředků v rámci správního
či soudního řízení je bezdůvodně prodlužována doba jejich dalšího pobytu na území ČR, během
které se cizincům nabízí, aby např. prostřednictvím svých vazeb na území (zintenzivněním zájmu
o potomky, navázáním vztahu, početím dítěte, ovlivněním svědků atd.) dosáhli důvodnosti
aplikace ustanovení §119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců pro nepřiměřenost zásahu rozhodnutí
o správním vyhoštění do jejich soukromého a rodinného života.
Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle
kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních
účinků rozsudku Krajského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí
žalovaného, do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, bude stěžovatel
v důsledku právních účinků pravomocných a vykonatelných rozhodnutí správních orgánů nucen
opustit území České republiky, a to ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti.
Podstatné přitom je, že pro řádný výkon ústavního práva stěžovatele na spravedlivý
proces je třeba, aby mohl setrvat na území České republiky do skončení řízení o kasační stížnosti.
Byť je stěžovatel v tomto řízení v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem, náleží
k právu na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení, poskytovat mu potřebnou
součinnost atd. Nejvyšší správní soud proto shledává především možnou újmu na výkonu práva
stěžovatele na spravedlivý proces v důsledku nuceného opuštění České republiky před
rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti. Ze stejného důvodu ostatně
přiznává §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění
odkladný účinek na vykonatelnost napadeného rozhodnutí ex lege (s výjimkou případů vyhoštění
cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu), a není tedy bez dalšího dán důvod, proč
by obdobnou možnost setrvat na území České republiky neměl mít vyhošťovaný cizinec
i po dobu následného kasačního řízení. V daném případě lze tedy nalézt příčinnou souvislost
mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem újmy stěžovatele
(srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2013, č. j. 8 As 46/2013 – 36,
ze dne 5. 9. 2011, č. j. 5 As 82/2011 – 92, a ze dne 5. 11. 2013, č. j. 5 As 81/2013 – 14, všechna
uvedená usnesení jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývající podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom skutečnosti, pro které
by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Pokud jde
o splnění uvedeného předpokladu, vychází zde soud z povahy věci, z obsahu spisového materiálu
a z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti. K otázce možného rozporu s důležitým
veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, dostupném na www.nssoud.cz, kde dospěl k závěru, že „[p]okud
jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli
v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu
přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu
§73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci
testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení
veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131,
č. 1698/2008 Sb. NSS).“
S ohledem na důvody správního vyhoštění stojí v daném případě proti podstatné újmě,
která hrozí stěžovateli, riziko narušení veřejného zájmu jen nízké nebo maximálně mírné
intenzity. Stěžovatel nebyl vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, nýbrž z důvodů podle
§119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců. Námitky žalovaného, který s přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí, tedy nejsou důvodné.
Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek
podle §107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatele
proti pravomocnému rozhodnutí o jeho správním vyhoštění měla ex lege odkladný účinek, postačí
v daném případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení
řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku Krajského soudu v Praze,
neboť tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí žalovaného ve
věci správního vyhoštění stěžovatele.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 17. března 2015
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu