ECLI:CZ:NSS:2015:6.AS.100.2014:72
sp. zn. 6 As 100/2014 - 72
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: IFM GROUP
a.s., se sídlem Křenová 479/71, Brno, zastoupené JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem,
se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské
soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, v řízení o kas ační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2014, č. j. 62 Af 18/2013 – 112,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížnosti se žalovaný (dále též stěžovatel) domáhal zrušení
rozsudku Krajského soud v Brně, č. j. 62 Af 18/2013 – 112 ze dne 17. 4. 2014, zrušujícího
rozhodnutí předsedy Úřadu pro hospodářskou soutěž ze dne 7. 1. 2013, č. j. ÚOHS-
R235/2012/VZ-238/2013/310/MLr., kterým byl zamítnut žalobcův rozklad a potvrzeno
předchozí rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 13. 8. 2012, č. j. ÚOHS-
S239/2008/VZ-13177/2012/530/Edo, kterým nebylo vyhověno žalobcově žádosti o nahlédnutí
do správního spisu sp. zn. S239/2008/VZ- PRa.
[2] Kasační stížnost byla podepsána Ing. Petrem Rafajem, předsedou Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže, a ke stížnosti bylo přiloženo pověření pro Mgr. M. L., zaměstnankyni
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k zastupování stěžovatele ve věci předmětné kasační
stížnosti; současně byl ke kasační stížnosti přiložen diplom o dosaženém vysokoškolském
právnickém vzdělání Mgr. M. L. na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Kasační
stížnost však byla podepsána pouze Ing. Rafajem a ten byl i v záhlaví uveden jako osoba za
stěžovatele jednající.
[3] Stěžovatel svou kasační stížnost dále neodůvodnil s tím, že bude doplněna ve lhůtě
stanovené soudem, což stěžovatel skutečně učinil a k výzvě Nejvyššího správního soudu ji doplnil
dne 13. 6. 2014. Rovněž doplnění kasační stížnosti bylo podepsáno Ing. Petrem Rafajem,
předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a v záhlaví byl Ing. Petr Rafaj uveden jako
osoba za stěžovatele jednající.
[4] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti, které bylo postoupeno stěžovateli k případné
replice, mimo jiné namítla, že v řízení o kasační stížnosti není stěžovatel zastoupen advokátem
nebo osobou s vysokoškolským právnickým vzděláním, jak předpokládá ustanovení §105 odst. 2
s. ř. s., neboť osoba, která za stěžovatele jedná, Ing. Petr Rafaj, není ani advokátem zapsaným
v seznamu advokátů vedeným Českou advokátní komorou, ani není tvrzeno a prokazováno jeho
vysokoškolské vzdělání.
[5] Nejvyšší správní soud proto vyzval stěžovatele, aby za situace, kdy je zřejmé, že jedná
prostřednictvím osoby Ing. Petra Rafaje, neboť je takto uveden jak v hlavičce všech podání, tak
i jako podepsaná osoba, což ovšem plně nevyhovuje zákonné podmínce uvedené v ustanovení
§105 odst. 2 s. ř. s., neboť stěžovatel neprokázal, že osoba za něj jednající má právnické vzdělání
potřebné pro výkon advokacie, upřesnil, zda doplnění kasační stížnosti bylo vyřizováno Mgr. M.
L. a pouze podepsáno předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, příp. aby kasační
stížnost byla znovu doplněna formálně bezvadným podáním.
[6] Na tuto výzvu stěžovatel reagoval sdělením z 11. 8. 2014, téhož dne doručeným
Nejvyššímu správnímu soudu, a uvedl, že jak podání kasační stížnosti, tak doplnění kasační
stížnosti ze dne 13. 6. 2014, byla sepsána Mgr. M . L., zaměstnankyní stěžovatele. Podepsána a
podána pak byla předsedou Úřadu Ing. Petrem Rafajem, který je podle ustanovení §1 odst. 3
zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, v čele Úřadu pro
ochranu hospodářské soutěže a podle ustanovení §33 odst. 5 s. ř. s. za něj jedná. Jak kasační
stížnost tak doplnění kasační stížnosti v čísle jednacím stěžovatele obsahují zkratku „MLr“.
Stěžovatel jako zaměstnavatel určil zaměstnankyni Mgr. M. L. zkratku „MLr“, kterou je povinna
dle vnitřního předpisu a pokynu zaměstnavatele uvádět na podáních, která sepsala. Jmenovaná
zaměstnankyně není z titulu svého funkčního zařazení (referent/tajemník) oprávněna
podepisovat jménem zaměstnavatele – stěžovatele za něj činěná podání. Tento postup stěžovatele
při uplatnění kasační stížnosti i jejího odůvodnění je postupem ustáleným a dlouhodobě
aplikovaným, jenž byl dosud Nejvyšším správním soudem akceptován. Toto sdělení Nejvyššímu
správnímu soudu je rovněž podepsáno Ing. Petrem Rafajem, předsedou Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže, a Ing. Petr Rafaj je uveden jako osoba jednající za stěžovatele.
[7] Nejvyšší správní soud proto vyzval stěžovatele opětovně usnesením
č. j. 6 As 100/2014 - 65 ze dne 26. 5. 2015, aby doplnil svou kasační stížnost podle usnesení
ze dne 7. 5. 2014, č. j. 6 As 100/2014 -12, ve spojení s výzvou ze dne 29. 7. 2014,
č. j. 6 As 100/2014 - 39 tak, aby byla splněna podmínka vyplývající z §105 odst. 2 s. ř. s., tedy
buď aby byl žalovaný zastoupen advokátem a tento za něj v řízení jednal, nebo aby za něj jednal
jeho zaměstnanec, který má vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie
a jeho vzdělání prokázal, a v případě, že vysokoškolské právnické vzdělání má osoba, která
doposud za žalovaného jednala (Ing. Rafaj), aby toto uvedl a předložil důkazy k prokázání
dosažení požadovaného vzdělání. Současně poučil stěžovatele, že nebude-li uvedený nedostatek
ve stanovené lhůtě odstraněn, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s.
[8] Na tuto výzvu stěžovatel reagoval sdělením z 8. 6. 2015, doručeným Nejvyššímu
správnímu soudu 9. 6. 2015, ve kterém zopako val, že jak podání kasační stížnosti, tak doplnění
kasační stížnosti ze dne 13. 6. 2014, byla sepsána Mgr. M . L., zaměstnankyní stěžovatele.
Podepsána a podána pak byla předsedou Úřadu Ing. Petrem Rafajem, který podle ustanovení §33
odst. 5 s. ř. s. za ně j jedná, přičemž pověřená zaměstnankyně není z důvodu svého funkčního
zařazení oprávněna podepisovat podání činěná za stěžovatele. Toto sdělení Nejvyššímu
správnímu soudu je rovněž podepsáno Ing. Petrem Rafajem, předsedou Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže, a Ing. Petr Rafaj je uveden jako osoba jednající za stěžovatele. Stěžovatel
poukázal na řízení vedená dosud před Nejvyšším správním soudem, označená spisovou značkou,
ve kterých byl postup stěžovatele, kdy za něj jedná jeho předseda Ing. Rafaj, aprobo ván tím, že
v nich bylo meritorně rozhodnuto; poukázal dále na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.
zn. 8 Afs 95/2007 ze dne 25. 2. 2009, s tím, že v nyní posuzované věci je založen vysokoškolský
diplom zaměstnankyně stěžovatele, která by za stěžovatele jednala např. u nařízeného ústního
jednání. Názor, vyslovený ve výzvě k odstranění nedostatku povinného zastoupení, je podle
stěžovatele odchylný od dosavadního ustáleného práv ního názoru Nejvyššího správního soudu, a
pokud by chtěl šestý senát Nejvyššího správního soudu takto postupovat, i s ohledem na
legitimní očekávání stěžovatele by bylo vhodné věc postoupit rozšířenému senátu Nejvyššího
správního soudu.
[9] Podle §105 od stavec 2 s. ř. s. [s]těžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má -li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie .
[10] Povinné zastoupení advokátem, vyplývajícím z citovaného §105 odst. 2, první věta s. ř. s.,
je podmínkou řízení, která platí bez ohledu na to, zda stěžovatel podle vlastního přesvědčení
právní zastoupení potřebuje, či nikoliv (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
č. j. 6 Ans 13/2006 – 55 ze dne 14. 10. 2007 nebo rozsudek č. j. 3 As 40/2007 – 64 ze dne
30. 5. 2007). Vyjadřoval se k němu opakovaně i Ústavní soud, který v zákonném požadavku
tzv. „advokátního přímusu“ neshledal porušení práva na přístup k soudu, vyplývajícímu z článku
36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod . Svůj závěr vyjádřil např. v usnesení k návrhu
na zrušení §241 odst. 2 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, zakotvující povinné zastoupení advokátem pro mimořádný opravný
prostředek dovolání v civilním řízení, sp. zn. Pl. ÚS 43/2000 ze dne 14. 9. 2000, podle kterého
„[ú]stavní soud nepovažuje napadené ustanovení za vymykající se ústavně garantovanému právu na přístup
jednotlivce k soudu zakotvenému v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod . V této souvislosti Ústavní
soud připomíná, že povinné zastoupení advokátem v civilním řízení je institutem, který má své místo i v jiných
evropských právních řádech, a i přes odlišnost je ho rozsahu se vždy vyžaduje u soudů vyšších instancí“ .
[11] Ze zásady povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti umožňuje soudní
řád správní pouze dvě výjimky. První výjimkou je případ, kdy sám stěžovatel má vysokoškolské
právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie. Druhou výjimkou je situace, kdy
zaměstnanec stěžovatele nebo jeho člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, má požadované
vysokoškolské vzdělání. Pro naplnění předpokladů druhé výjimky ze zásady povinného
zastoupení tedy nestačí, že kterýkoliv zaměstnanec stěžovatele nebo jeho člen má vysokoškolské
právnické vzdělání, ale musí jít o toho zaměstnance, popř. člena, který za stěžovatele jedná nebo
jej zastupuje; všechny tyto podmínky (požadované vzdělání, jednání stěžovat ele osobou s tímto
vzděláním a postavení této osoby vůči stěžovateli jako zaměstnanec nebo člen) musí být naplněny
kumulativně.
[12] Stěžovatel v řízení uplatňuje druhou z výjimek z povinného zastoupení, tedy
že za něj jedná zaměstnanec s požadovaným vzděláním. Nejvyšší správní soud proto ověřil,
zda stěžovatel předpoklady této druhé výjimky ze zásady povinného zastoupení advokátem
splňuje.
[13] Nejvyšší správní soud již v rozsudku z 31. 8. 2004, č. j. 2 Azs 45/2003 – 118 dovodil,
že „[p]ro posouzení, která osoba jedná za správní orgán ve smyslu ustanovení §33 odst. 5 s. ř. s., je rozhodující
identifikace osoby podepsané pod kasační stížností“. V posuzovaném případě za stěžovatele podpisuje
všechna podání jeho předseda Ing. Petr Rafaj, který je uveden rov něž v záhlaví každého podání,
a je tedy zřejmé, že je v tomto případě osobou za stěžovatele jednající.
[14] Ing. Rafaj však nemá vysokoškolské právnické vzdělání, resp. jeho vysokoškolské
právnické vzdělání nebylo ze strany stěžovatele k výzvě Nejvyššího správního soudu ani tvrzeno
ani prokázáno. Stěžovatel proto spolu s kasační stížností předložil pověření pro svou
zaměstnankyni, která vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie má,
čímž podle svého názoru splnil podmínku podle §105 odst. 2 s. ř. s. K tomu Nejvyšší správní
soudu uvádí, že pověřená zaměstnankyně je sice zaměstnankyní stěžovatele a má požado vané
právnické vzdělání, je nadto osobou oprávněnou za stěžovatele jednat na základě pověření
k jednání (§33 odst. 5 s. ř. s.), nicméně tato pověřená zaměstnankyně v řízení za stěžovatele
nejednala a nejedná, neboť nejde o osobu, jejíž projevy vůle jsou z a stěžovatele vůči Nejvyššímu
správnímu soudu adresovány, jinými slovy, která za stěžovatele jeho podání k Nejvyššímu
správnímu soudu podepisuje. Ke splnění všech kumulativně požadovaných podmínek pro vznik
výjimky ze zásady povinného zastoupení podle §105 odst. 2, druhá věta s. ř. s. tak nedošlo.
[15] Stěžovatel ve svém podání z 8. 6. 2015 namítl, že pověřená zaměstnankyně není podle
svého funkčního zařazení oprávněna za stěžovatele podání podepisovat. Tuto skutečnost však
Nejvyšší správní soud nemůže zkoumat, neboť vychází z předloženého pověření. Pokud
se stěžovatel při udělení pověření této zaměstnankyni dopustil omylu v tom, že pověřil k jednání
někoho, kdo podle jeho vnitřních předpisů navenek jednat nemůže, pak takový omyl na účinnost
pověření vůči Nejvyššímu správnímu soudu nemá vliv, neboť podle §41 o. s. ř., procesní úkony
se posuzují pouze podle jejich projevu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003,
sp. zn. 29 Odo 649/2001, podle kterého „[k]aždý procesní úkon je nutno posuzovat podle toho, jak byl
navenek projeven, nikoliv podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůli jednajícího
je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka me zi tím, co procesním úkonem projevil a tím, co jím projevit
chtěl, nemá na procesní úkon a jeho účinnost žádný vliv “). Nic nebránilo stěžovateli, aby svůj omyl
napravil např. předložením pověření jinému svému zaměstnanci s vysokoškolským právnickým
vzděláním, který by za stěžovatele jednat mohl.
[16] Úvaha stěžovatele, že „jednáním zaměstnance“ se rozumí toliko jednání u nařízeného
ústního jednání, je nesprávná, neboť nemá oporu ani v žádném zákonném ustanovení, ani
v judikatuře ani právní teorii; jednáním podle shora citovaného §105 odst. 2 s. ř. s. se rozumí
jednání v právním slova smyslu, jde tedy o právní skutečnost, se kterou právo spojuje vznik,
změnu nebo zánik právních vztahů; a vzhledem k tomu, že před Nejvyšším správním soudem
je ústní jednání nařizováno pouze výjimečně, bude mít jednání v řízení o kasační stížnosti
zejména formu písemných úkonů vůči soudu (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího správního
soudu 2 Azs 45/2003 – 118).
[17] Stěžovatelem citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 95/2007- 47
ze dne 25. 2. 2009 na posouzení věci nedopadá, neboť v něm není řešena otázka splnění
podmínky povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti a výjimky z této zásady,
ale otázka, zda již kasační stížnost mu sí být za stěžovatele podána jeho zaměstnancem
s vysokoškolským právnickým vzděláním a otázka oprávnění k jejímu podpisu. Nejvyšší správní
soud k tomu dodává, že soudní řád správní pro samotné podání kasační stížnosti povinné
zastoupení advokátem nevyžaduje, to vyžaduje až pro následné řízení o kasační stížnosti.
[18] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že není pochyb o tom, že Ing. Rafaj jako předseda
stěžovatele je osobou oprávněnou za stěžovatele jednat podle §33 odst. 5 s. ř. s. Nic to však
nemění na závěru, že v řízení o kasační stížnosti platí specifický režim §105 odst. 2 s. ř. s.
Stěžovatel v jeho smyslu nesplnil zákonné podmínky pro povinné zastoupení a není tak dána
jedna z podmínek řízení, neboť podmínka povinného zastoupení (resp. splnění podmínek pro
výjimku z ní) je podmínkou formální, bezvýjimečnou a soud nemá žádnou možnost soudního
uvážení netrvat na jejím splnění v případě zvláštního zřetele hodného. Podmínku musí splnit
kterýkoliv stěžovatel, který se na Nejvyšší správní soud obrátí s kasační stížností, a při jejím
nesplnění kterýmkoliv stěžovatelem je jeho kasační stížnost odmítnuta, o čemž svědčí rozsáhlá
dosavadní judikatura; za všechna lze zde uvést např. usnesení Nejvyš šího správního soudu
sp. zn. 8 Azs 125/2005 – 83, podle kterého „[n]edostatek zastoupení stěžovatele v řízení o kasační
stížnosti je nedostatkem podmínek řízení. Nebyl-li odstraněn, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne
[§46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s.]“. Bylo by v rozporu se zásadou rovnosti účastníků
řízení, vyplývající z §36 odst. 2 s. ř. s., která vychází z čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod, pokud by soud pouze v případě stěžovatele jako správního orgánu na splnění této
zákonem stanovené podmínky netrval.
[19] Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s námitkou ustálené praxe vůči stěžovateli, podle
které pro splnění podmínky podle §105 odst. 2 s. ř. s. postačí u stěžovatele předložení pověření
a vysokoškolského diplomu některého zaměstnance stěžovatele za současného jednání
za stěžovatele jeho předsedou bez vysokoškolského právnického vzdělání. Předně, takový právní
názor nebyl v žádném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dosud vysloven a šestý senát
se nyní neodchyluje od ustáleného výkladu a není tedy zde d ůvod pro postup podle §17 odst. 1
s. ř. s. a postoupení věci rozšířenému senátu; naopak přijatý výklad je v souladu dosavadní
judikaturou, shora v tomto usnesení citovanou. V řízeních, jejichž spisové značky stěžovatel ve
svém podání uvedl, nebyla vznesena námitka porušení ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. a Nejvyšší
správní soud se v nich na splnění této podmínky nezaměřil, což byl postup nenaplňující
bezezbytku ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s., v žádném případě z něj však nelze dovodit,
že se na stěžovatele podmínka povinného zastoupení advokátem (respektive jednání
zaměstnancem s vysokoškolským právnickým vzděláním vyžadovaným pro výkon advokacie)
nevztahuje. To, jak se konkrétně zastupování správního orgánu nebo jednání za něj v řízení před
správními soudy projevuje v písemném styku podle judikatury plyne z již výše uvedeného,
že „[p]ro posouzení, která osoba jedná za správní orgán ve smyslu ustanovení §33 odst. 5 s. ř. s., je rozhodující
identifikace osoby podepsané pod kasační stížností“, což musí stejně tak platit ve spojení s požadavkem
§105 odst. 2 s. ř. s.
[20] Stěžovatel byl s právním názorem Nejvyššího správního soudu na žalobkyní přednesenou
otázku v tomto řízení opakovaně podrobně seznámen, naposledy usnesením
č. j. 6 As 100/2014 – 65 ze dne 26. 5. 2015, kde byl k odstranění nedostatku podmínky řízení
vyzván s poučením o následcích nesplnění této výzvy, stěžovatel však výzvy soudu neuposlechl
a setrval na svém – nesprávném – právním názoru, že postačí, aby k doplnění kasační stížnosti
pouze přiložil pověření svého zaměstnance, který má dos aženo požadované vzdělání,
a za stěžovatele v řízení dále jednal jeho předseda bez příslušného právnického vzdělání. Poté,
co byl stěžovatel seznámen s právním názorem soudu na vznesenou námitku, nemohl
být v legitimním očekávání, že soud bude jeho postup akceptovat.
[21] Za této situace Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá, než podle 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
kasační stížnost odmítnout pro nedostatek podmínky řízení spočívající v tom, že stěžovatel
nesplňuje podmínky §105 odst. 2 s. ř. s., neboť osoba za stěžovatele jednající nemá
vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie a stěžovatel není zastoupen
advokátem. Odmítnutím kasační stížnosti je řízení o kasační stížnosti skončeno.
[22] Výrok II. tohoto usnesení vyplývá z §60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků
řízení nemá v případě odmítnutí kasační stížnosti právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu