ECLI:CZ:NSS:2015:6.AZS.210.2015:12
sp. zn. 6 Azs 210/2015 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové,
soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudce JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce:
A. K., zastoupeného Mgr. Lilianou Křístkovou, advokátkou, se sídlem nám. I. P. Pavlova 3,
Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem
Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.
ledna 2014, č. j. OAM-226/ZA-ZA08-P05-2013 ,v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. srpna 2015, č. j. 29 Az 42/2014 - 81,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Lilianě Křístkové, advokátce, se sídlem nám.
I. P. Pavlova 3, Praha 2, se p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada
hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která je splatná do jednoho měsíce od právní moci
tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
[1] Žalobce, státní příslušník X, ročník X (jeho identita byla stanovena jen na základě
čestného prohlášení, žádné doklady nepředložil), podal žádost o mezinárodní ochranu, v níž a
v následném pohovoru uvedl, že je kurdské národnosti, svobodný a vyznává islám. Má základní
vzdělání, v rodné oblasti Mardin (vesnice Savur) se živil od dětství jako pastevec. Do České
republiky přicestoval tajně v kamionu (Istanbul – Brno) v červenci 2013. Žádost o udělení
mezinárodní ochrany odůvodnil každodenními problémy s policií při cestě na horské pastviny,
které zaznamenali i jiní pastevci; policie jej podezírala z toho, že nosí jídlo „teroristům“ z PKK,
skrývajícím se v horách – vyslýchali jej, jídlo mu brali, bili jej a ponižovali, někdy ho i zadrželi na
policejní stanici. To se mělo dít dlouhodobě, cca od roku 2002 až do jeho odjezdu z Turecka. Své
problémy nikde nehlásil, nemělo by to smysl. Nikdy nebyl trestně stíhán. Nechce nastoupit
základní povinnou vojenskou službu v turecké armádě, hrozí mu za to postih.
[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. ledna 2014, č. j. OAM-226/ZA-ZA08-P05-2013,
rozhodl, že se žadateli mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, neuděluje. Žalobce napadl citované
rozhodnutí žalobou, kterou Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) výše
uvedeným rozsudkem zamítl.
[3] Proti rozhodnutí krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) dne 10. září 2015
kasační stížnost spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku. Stěžovatel napadl rozsudek
krajského soudu z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) a d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud podle něj řádně nezkoumal, zda jsou dány
podmínky zejména dle §12 písm. b), §14, popř. dle §14a odst. 2 zákona o azylu. Nelze mu klást
k tíži, že své problémy nikde nehlásil, když to byla právě policie, která jej ponižovala a bila.
V jeho případě tak došlo k „selhání vnitrostátní ochrany“ ve smyslu §14a zákona o azylu.
Dovolával se též humanitárního azylu a tvrdil, že správní uvážení překročilo meze zákona,
resp. že zákon správní orgán vyložil příliš úzce; v jeho případě jsou dány důvody zvláštního
zřetele a napadené správní rozhodnutí mělo být jako nepřezkoumatelné zrušeno.
[4] K podané kasační stížnosti se vyjádřil i žalovaný správní orgán, který popřel
její oprávněnost a poukázal na totožnost kasačních a žalobních námitek. Navrhl kasační stížnost
zamítnout pro nedůvodnost.
[5] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nebyla splněna podmínka přijatelnosti kasační
stížnosti, tedy přesah vlastních zájmů stěžovatele, ostatně nic v tomto směru ani sám stěžovatel
netvrdil, a proto ji svým rozhodnutím odmítl. Ač by takové usnesení nemuselo podle §104a odst.
3 s. ř. s. vůbec obsahovat odůvodnění, Nejvyšší správní soud přesto stručné odůvodnění
připojuje.
[6] Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“ představuje neurčitý právní pojem,
který je v ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu (srov. usnesení ze dne 26. dubna 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 2) vykládán tak, že kasační stížnost bude posouzena jako přijatelná
v případě, že (1) vznáší ne plně prejudikovanou právní otázku; (2) obsahuje právní otázku, která
je dosavadní judikaturou řešena rozdílně; (3) je potřeba učinit judikatorní odklon; (4) bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele. Nutno ovšem konstatovat, že své kasační námitky
stěžovatel předestřel ve velmi vágní podobě, nadto se s judikaturou vymezenými důvody
přijatelnosti kasační stížnosti míjí.
[7] Již jen nad rámec nutného lze poukázat na to, že stěžovatel nezpochybňuje závěr,
že by byl vystaven pronásledování ve smyslu §12 písm. a) zákona o azylu, ani že by mu měl
svědčit důvod podle §13 zákona o azylu (tj. azyl za účelem sloučení rodiny), resp. obdobně
důvod podle §14b zákona o azylu. Své kasační námitky směřuje pouze do oblasti
tzv. „konvenčního“ azylu podle §12 písm. b), humanitárního azylu podle §14, resp. doplňkové
ochrany podle §14a zákona o azylu. Namítá nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí, resp.
rozhodnutí krajského soudu o těchto otázkách, tuto vadu však Nejvyšší správní soud neshledal.
Je pravda, že odůvodnění napadeného správního rozhodnutí je v tomto ohledu stručné, nicméně
je také pravda, že na udělení humanitárního důvodu právní nárok není a že záleží na správní
úvaze o důvodech hodných zvláštního zřetele; takové však stěžovatel netvrdil, ostatně i v kasační
stížnosti se omezil na nekonkrétní námitku, že toto ustanovení zákona správní orgán a soud
vykládají příliš úzce. K obavám z pokračování jednání policistů v případě jeho návratu žalovaný
přesvědčivě poukázal na to, že podle tvrzení stěžovatele mělo jít o dlouhodobou situaci,
v níž se ocital pravidelně (denně) téměř 10 let, a to jen v souvislosti s tím, že chodil jako pastevec
do hor s větším množstvím jídla, takže policisté pojímali podezření ze zásobování hledaných
osob v horách se ukrývajících, nikoli přímo v souvislosti s příslušností stěžovatele ke kurdské
národnosti. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že jde o praxi v moderním demokratickém
právním státě nepřijatelnou a že ji stěžovatel mohl oprávněně pociťovat tíživě, na straně druhé
však z ničeho nelze dovodit, že by šlo o jednání v intenzitě nebezpečí vážné újmy
podle §14a zákona o azylu, resp. hrozící újmy v intenzitě pronásledování podle §12 písm. b)
zákona o azylu.
[8] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že žádný důvod přijatelnosti z kasační stížnosti
a napadeného rozsudku nezjistil, pročež kasační stížnost odmítl podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[9] O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud pro jeho
bezpředmětnost nerozhodoval, neboť odkladný účinek byl s kasační stížností spojen ze zákona
(§32 odst. 5 zákona o azylu).
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[11] Právní zástupkyně stěžovatele byla ustanovena již v řízení před krajským soudem
(usnesení Městského soudu v Praze č. j. 2 Az 6/2014 - 28 ze dne 9. května 2014, před
postoupením věci Krajskému soudu v Hradci Králové)). Podle §35 odst. 8 na konci s. ř. s. takto
ustanovený advokát zastupuje stěžovatele i v řízení o kasační stížnosti. Podle §35 odst. 8 část
věty prvé za středníkem s. ř. s. platí hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného
advokáta stát. Podle §7 a §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů, a podle obsahu spisu Nejvyšší správní soud přiznal ustanovené advokátce úkon právní
služby ve smyslu §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (návrh ve věci samé – kasační stížnost),
za nějž jí náleží odměna ve výši 3 100 Kč a podle §13 odst. 3 advokátního tarifu ještě náhrada
hotových výdajů v paušální částce 300 Kč. Ustanovená zástupkyně v řízení před krajským
soudem tvrdila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty, a i krajský soud ji za plátkyni daně
z přidané hodnoty považoval, výsledná částka se tudíž zvyšuje o 21% daň, celkem na částku
4 114 Kč. Odměna bude z účtu Nejvyššího správního soudu vyplacena v přiměřené jednoměsíční
lhůtě.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. října 2015
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu