ECLI:CZ:NSS:2015:6.AZS.31.2015:32
sp. zn. 6 Azs 31/2015 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: N. R., zastoupen
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti žalovanému:
Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, týkající se žaloby
proti rozhodnutí žalovaného č. j. CPR-19625-2/ČJ-2014-930310-V242 ze dne 15. 12. 2014, v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 1 A 67/2014 - 35
ze dne 10. 2. 2015, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobce se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I.Vymezení v ěci
[1] Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 10. 2. 2015,
č. j. 1 A 67/2014 - 35 byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2014,
č. j. CPR-19625-2/ČJ-2014-930310-V242, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil
rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie,
oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „krajské ředitelství Policie“) ze dne
29. 10. 2014, č. j. KRPA-412240-18/ČJ-2014-000022, kterým bylo žalobci uloženo správní
vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území, na jeden rok.
Důvodem vyhoštění z území České republiky dle §119 odst. 1 písm. c/bod 2 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
bylo zjištění, že žalobce pobýval na území České republiky bez víza, ač k tomu nebyl oprávněn,
a neměl ani oprávnění k pobytu.
II. Návrh na odkladný účinek
[2] Nejvyšší správní soud obdržel ve výše nadepsané věci dne 16. 2. 2015 blanketní kasační
stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) datovanou týmž dnem, kterou se domáhá zrušení
označeného rozsudku městského soudu. Současně stěžovatel podal návrh na přiznání
odkladného účinku dle §107 odst. 1 ve spojení s §73 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzval usnesením ze dne 19. 2. 2015,
č. j. 6 Azs 31/2015 – 5, k doplnění důvodů kasační stížnosti. Podáním doručeným zdejšímu
soudu dne 2. 3. 2015, datovaným téhož dne, stěžovatel důvody kasační stížnosti doplnil.
[3] Již v podání ze dne 10. 2. 2015 stěžovatel uvedl, že jeho individuální zájem na ochraně
svých procesních práv významně převyšuje potenciální újmu, která by mohla vzniknout třetím
osobám, či potenciální ohrožení veřejného zájmu. Dle stěžovatele přiznání odkladného účinku
nemůže způsobit újmu žádné třetí osobě či rozpor s důležitým veřejným zájmem. Přednost
v tomto případě musí mít stěžovatelovo právo na spravedlivý proces, kdy dopady správního
vyhoštění do jeho života jsou zcela zásadní. Stěžovatel dále citoval judikaturu Nejvyššího
správního soudu, jejíchž závěrů se dovolával – rozhodnutí ze dne 23. 1. 2013,
č. j. 6 As 82/2012 – 37, rozhodnutí ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76, rozhodnutí ze dne
18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100 a rozhodnutí ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 – 96
(všechna zde zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz).
[4] Žalovaný s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatele nesouhlasí,
neboť řízení je vedeno pro protiprávní jednání spočívající v neoprávněném pobytu cizince
na území České republiky, jeho vycestování je tudíž žádoucí a přiznání odkladného účinku
by bylo v rozporu s veřejným zájmem.
III. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem
[5] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ve smyslu
§107 s. ř. s. uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační stížnosti.
[6] Odkladný účinek představuje institut mimořádné povahy. Kasační stížnost proti
rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem, u něhož by bylo
možno automaticky očekávat přiznání odkladného účinku. Přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky
pravomocného rozhodnutí městského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno.
[7] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud proto nejprve
posuzoval, jaká újma by vznikla přiznáním, resp. nepřiznáním odkladného účinku stěžovateli
a jiným osobám.
[8] Stěžovatel tvrdil, že v důsledku vycestování do jeho domovského státu by mu bylo
zabráněno uplatňovat svá procesní práva. Výkonem rozhodnutí by mu proto vznikla nepoměrně
větší újma, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Soud
neshledal, že by přiznání odkladného účinku mohlo v posuzované věci způsobit jiným osobám
větší újmu, než která hrozí stěžovateli. Čin, pro který bylo rozhodnuto o jeho vyhoštění, nebyl
takové povahy, že by jeho další pobyt na území České republiky, mohl znamenat hrozící
nebezpečí pro jiné osoby, či jinou újmu. Nejvyšší správní soud neshledal ani jiné okolnosti, které
by tomu nasvědčovaly. Nejvyšší správní soud je proto přesvědčen, že výkon rozhodnutí
by pro stěžovatele znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká by přiznáním odkladného účinku
mohla vzniknout jiným osobám, neboť stěžovatel by nemohl plně uplatňovat svá práva
v případných dalších řízeních vedených v dané věci, čímž by bylo významně zasaženo do jeho
práva na spravedlivý proces. Na tomto místě zdejší soud odkazuje na své rozhodnutí ze dne
19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, kterým dospěl k závěru, že „[j]e-li přezkoumáváno rozhodnutí
příslušných správních orgánů o správním vyhoštění, je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné
povahy tohoto rozhodnutí. To platí přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva
na respektování soukromého života“. První kritérium přiznání odkladného účinku je v daném případě
splněno.
[9] Pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné
straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé
důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího
veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.
a jak tvrdil žalovaný. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem,
a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního
práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131, publ. pod č. 1698/2008 Sb. NSS).
S ohledem na důvody správního vyhoštění, leží v daném případě proti podstatné újmě, hrozící
stěžovateli, riziko narušení veřejného zájmu jen maximálně mírné intenzity. Stěžovatel
byl vyhoštěn toliko pro svou nelegální přítomnost od 12. 6. 2014 do 23. 10. 2014 na území České
republiky poté, co mu nebyl povolen (resp. prodloužen) k žádosti ze dne 23. 9. 2010 dlouhodobý
pobyt za účelem zaměstnání; k zamítnutí této žádosti rozhodnutím ze dne 13. 5. 2014 vedla
skutečnost, že nedoložil doklad prokazující tento účel pobytu na území v období od 10. 10. 2011
do 12. 1. 2014. Nebylo zjištěno, že by zde páchal jinou nelegální činnost, i dle rozhodnutí
žalovaného šlo o první porušení zákona o pobytu cizinců a žalovaný přihlédl i k délce
oprávněného pobytu na území a ke skutečnosti, že po celou dobu řízení stěžovatel se správním
orgánem spolupracoval. Proto nelze dovodit, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Tím je splněna druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
[10] Je třeba připomenout, že v usnesení ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 – 96,
č. 786/2006 Sb. NSS (na které ostatně upozornil také stěžovatel), Nejvyšší správní soud uvedl,
že „[o]dkladný účinek podle §107 soudního řádu správního může být v řízení o kasační stížnosti přiznán
a působit nejen ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu
ke správnímu rozhodnutí (či jeho části), k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo.“
Za dané situace se tedy do rozhodnutí o kasační stížnosti pozastavují účinky nejen ve vztahu
k napadenému rozsudku městského soudu, ale odkladný účinek kasační stížnosti působí
i ve vztahu k rozhodnutí krajského ředitelství Policie ze dne 29. 10. 2014, č. j. KRPA-412240-
18/ČJ-2014-000022, o vyhoštění stěžovatele, ve spojení s rozhodnutím žalovaného ze dne
15. 12. 2014, č. j. CPR-19625-2/ČJ-2014-930310-V242.
[11] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná (v souladu s názorem stěžovatele), že usnesení
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné
povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. března 2015
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu