ECLI:CZ:NSS:2015:7.AS.26.2015:28
sp. zn. 7 As 26/2015 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: Pekárny
a cukrárny Klatovy, a.s., se sídlem Za tratí 602, Klatovy, zastoupena Mgr. Václavem Karlíčkem,
advokátem se sídlem Vinohradská 6, Praha 2, proti žalovanému: Úřad průmyslového
vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2014, č. j. 8 A 59/2011 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobkyně Pekárny a cukrárny Klatovy, a.s. domáhá
u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Městského soudu
v Praze ze dne 16. 12. 2014, č. j. 8 A 59/2011 - 34, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze (dále také „městský soud“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu,
kterou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 13. 1. 2011,
č. j. O-471585/62674/2010/ÚPV, kterým byl zamítnut rozklad žalobkyně a potvrzeno
rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2010, č. j. O-471585/58091/2009/ÚPV, o zamítnutí
přihlášky kombinované ochranné známky č. O-471585 v následujícím provedení:
Žalovaný přihlášku žalobkyně zamítl z toho důvodu, že označení je vyloučeno ze zápisu
do rejstříku ochranných známek na základě ust. §4 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb.,
o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících
a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění
pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o ochranných známkách“). Podle žalovaného by označení mohlo klamat veřejnost,
co do povahy a původu nárokovaných výrobků přihlašovaného seznamu.
Městský soud shledal nedůvodnou námitku nepřezkoumání prvostupňového rozhodnutí
v celém rozsahu, neboť zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „správní řád“) nepřevzal úplný revizní princip. Správní orgán se zabýval námitkami
žalobkyně a vypořádal se s nimi dostatečným způsobem. Správní orgán opakovaně prodlužoval
žalobkyni lhůtu pro vyjádření k výsledku věcného průzkumu, práva žalobkyně tedy nebyla nijak
zkrácena. Námitkám uplatněným proti prvostupňovému rozhodnutí nemohl městský soud
věnovat bližší pozornost, neboť toto rozhodnutí nebylo bezprostředně předmětem soudního
přezkumu. Správní orgán se nezabýval podobností přihlašovaného označení s registrovanými
ochrannými známkami Ministerstva zemědělství, nýbrž posuzoval otázku klamavosti
přihlašovaného označení. Předseda žalovaného vycházel ze závěru, že označení vytváří klamavý
dojem o tom, že výrobky, pro něž mělo být přihlašované označení zapsáno, by mohl průměrný
spotřebitel považovat za výrobky, jimž byla udělena národní značka kvality KLASA, tudíž
za výrobky, které splňují stanovené požadavky, resp. mají určité vlastnosti a původ. Městský soud
neshledal důvodnou námitku, že pokud při zápisu ochranných známek č. 261310, č. 261321,
č. 291167 a č. 269290 (všechny ve znění „KLASA“) Ministerstva zemědělství nebyla na překážku
zápisu tehdy platná ochranná známka žalobkyně č. 137885 ve znění „KLASA“, není ani logický
důvod, aby nyní byly na překážku zápisu shodné ochranné známky Ministerstva zemědělství.
V době mezi zánikem ochranné známky č. 137885 a podáním nové přihlášky došlo k podstatné
změně skutečností. V tomto období se ochranná známka Ministerstva zemědělství stala známkou
svou povahou certifikační a rovněž stejně označený projekt se stal mezi spotřebitelskou
veřejností dostatečně známým. Žalovaný musel posuzovat skutečnosti, které existovaly v době
podání přihlášky ochranné známky dne 20. 10. 2009. Označení KLASA bylo v té době
a je doposud považováno za národní značku kvality. Není důvodná ani námitka, že označení bylo
používáno ještě před podáním přihlášek Ministerstvem zdravotnictví a je oprávněně užíváno
i nadále, aniž by docházelo ke klamání veřejnosti. Ochranná známka č. 225423 zanikla
ke dni 23. 11. 2008, neboť žalobkyně si svá práva nestřežila. V mezidobí pak došlo k zásadním
změnám a označení KLASA se stalo všeobecně známou národní značkou kvality. Obnovit stav,
který existoval v době předcházející podání přihlášky ochranné známky, zákon neumožňuje.
Námitka, že Ministerstvo zemědělství své ochranné známky neužívá předpokládaným způsobem
podle zákona o ochranných známkách, nemohla být předmětem přezkumu v souvislosti
s žalobou napadeným rozhodnutím, neboť to se týká pouze žalobkyní přihlašovaného označení.
Úvaha obsažená v žalobou napadeném rozhodnutí je správná a dostatečná, nevybočuje ze zásad
logiky a má oporu v obsahu spisového materiálu. Přihlašované označení je nutno zkoumat vždy
ve vztahu k vjemu průměrného spotřebitele, a to z více hledisek – vizuálního, fonetického,
významového, porovnáváním druhu zboží a služeb, srovnáním dominantních prvků,
známkového motivu a podobně. Tato hlediska byla žalovaným respektována. Městský soud proto
žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně jako stěžovatelka (dále jen
„stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost, kterou výslovně opřela o ust. §103 odst. 1 písm.
a) a b) s. ř. s.
Stěžovatelka namítla, že žalobou napadeným rozhodnutím nebylo přezkoumáno
prvostupňové rozhodnutí v celém rozsahu. Na stanovisko žalovaného (výsledek věcného
přezkumu) stěžovatelka reagovala žádostmi o prodloužení lhůty a sdělením nesouhlasného
stanoviska a na jejich obsah se odvolává i nyní. Opakovaně zdůraznila, že při zápisu ochranných
známek KLASA Ministerstva zemědělství nebyla na překážku tehdy platná ochranná známka
č. 137885. Není logický důvod, aby nyní byly na překážku zápisu shodné ochranné známky
Ministerstva zemědělství. Postoj žalovaného, že zápisná řízení jsou jedinečná a probíhají
samostatně, nezávisle a odděleně, není správný. Rovněž není přesný důvod, že přihlašované
označení je vyloučeno ze zápisu podle ust. §4 písm. g) zákona o ochranných známkách, neboť
by mohlo klamat veřejnost. Označení bylo užíváno ještě před podáním přihlášek Ministerstva
zemědělství a je oprávněně užíváno i nadále, aniž by docházelo ke klamání veřejnosti. Pokud
se někdo dopouští klamavého jednání, je to Ministerstvo zemědělství. Prvostupňový správní
orgán se uvedenými námitkami odmítl zabývat a předseda žalovaného stanovisko
prvostupňového orgánu potvrdil. To, že je tvrzení o chybně namítané klamavosti pravdivé,
vyplývá z předložených důvodů a námitek. Z ust. §1 zákona o ochranných známkách plyne,
že ochrannou známkou může být pouze označení, které je způsobilé odlišit výrobky nebo služby
jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Ministerstvo zemědělství však svých ochranných
známek neužívá předpokládaným způsobem, tj. k odlišení výrobků nebo služeb jedné osoby
od výrobků a služeb jiné osoby. Označení plní funkci jakéhosi vyznamenání, může být
i odebráno, a tak dochází k jeho znehodnocování. Označení tím ztrácejí rozlišovací způsobilost.
Správními rozhodnutími byla stěžovatelka zkrácena na svých právech. Městský soud žalobu
zamítl, proto stěžovatelka namítá nezákonnost, která spočívá v nesprávném posouzení právních
otázek soudem v předchozím řízení, jenž má vliv na rozhodnutí ve věci. Rovněž tak spatřuje
i pochybení v řízení před správním orgánem.
Žalovaný navrhl, aby byla kasační stížnost zamítnuta, neboť rozsudek byl vydán
v souladu se zákonem a v rozsahu kompetencí svěřených soudním řádem správním a je řádně
a logicky odůvodněn. Soud správně konstatoval, že se žalovaný zabýval námitkami stěžovatelky
a vypořádal se s nimi dostatečným způsobem. Otázka vztahu starší ochranné známky
přihlašovatele a registrovaných ochranných známek Ministerstva zemědělství není předmětem
stávajícího řízení. Mezi zánikem ochranné známky č. 137885 a podáním nové přihlášky došlo
k podstatné změně skutečností. Označení KLASA bylo v době podání přihlášky a je doposud
považováno za národní značku kvality. Žalovaný se při posuzování otázky klamavosti zabýval
podrobně všemi okolnostmi. Skutečnost, zda Ministerstvo zemědělství využívá či nevyužívá
svých ochranných známek předpokládaným způsobem, není rozhodná pro toto řízení. Pokud je
stěžovatelka toho názoru, že se ze strany Ministerstva zemědělství jedná o klamavé jednání,
nechť se svých práv domáhá v příslušném správním či soudním řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek městského soudu
v souladu s ust. §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka
v podané kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není opodstatněná.
Předně je nutno poznamenat, že Nejvyšší správní soud v rámci řízení o kasační stížnosti
může přezkoumávat důvodnost pouze takových námitek, které skutečně směřují proti
napadenému rozsudku. Jak opakovaně zdůraznil Nejvyšší správní soud (viz např. rozsudky
ze dne 26. 6. 2008, č. j. 8 Afs 4/2007 - 72, ze dne 24. 8. 2008, č. j. 8 Afs 104/2007 - 101,
ze dne 12. 1. 2006, č. j. 2 Afs 4/2005 - 56, či ze dne 1 2. 3. 2008, č. j. 2 Afs 56/2007 – 141,
všechny dostupné na www.nssoud.cz), kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem
proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (srov. ust. §102
s. ř. s.), jímž se účastník řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Úkolem Nejvyššího
správního soudu pak je posuzovat v rámci kasačního přezkumu, zda rozhodnutí krajského soudu
napadené kasační stížností trpí některou z vad vyjmenovaných v §103 odst. 1 s. ř. s.
a uplatněných v kasační stížnosti. Úkolem Nejvyššího správního soudu tedy není řešit znovu
tytéž otázky, jež byly předmětem samotného správního řízení a v rámci kontroly zákonnosti
správních rozhodnutí i předmětem řízení před krajským soudem. Stěžovatel musí své výtky
směřovat vůči krajskému soudu, tj. musí uvést, v čem pochybil krajský soud, nikoliv v čem
pochybil správní orgán. Jelikož v nyní projednávané věci kasační námitky v rozporu s výše
uvedeným směřují právě proti správním orgánům (nikoliv proti městskému soudu) a jsou
prakticky pouze doslovným zopakováním žaloby, může Nejvyšší správní soud posoudit pouze to,
zda se městský soud s žalobními námitkami řádně zabýval (a zda je tedy jeho rozhodnutí
přezkoumatelné). Stěžovatelka sice obecně namítla nesprávné posouzení právních otázek soudem
[ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a pochybení v řízení před správním orgánem
[ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], tato tvrzení však blíže nekonkretizovala. K důvodu
dle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. je nutno obecně uvést, že pokud městský soud k určité
žalobní námitce vyjádří právní názor a stěžovatelka argumentaci městského soudu nijak
nezpochybňuje, nelze dospět k závěru, že by byl právní názor městského soudu nesprávný.
K důvodu dle ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. je pak nutno také v obecné rovině poznamenat,
že pod toto ustanovení nespadá jakákoliv vada řízení před správním orgánem. Stěžovatelka
ostatně ani netvrdí, že by se jednalo o vady řízení, pro které mělo být žalobou napadené
rozhodnutí městským soudem zrušeno, jak požaduje citované ustanovení.
K námitce stěžovatelky, že prvostupňové rozhodnutí nebylo přezkoumáno v celém
rozsahu, městský soud uvedl, že podle nového správního řádu se neuplatní úplný revizní princip,
a předseda žalovaného proto nepochybil. Tuto argumentaci stěžovatelka nijak nerozporuje.
Kasační stížnost proto není způsobilá závěry městského soudu vyvrátit.
K námitce stěžovatelky, že její ochranná známka č. 137885 nebyla na překážku zápisu
ochranné známky Ministerstva zemědělství a tudíž by tomu nyní nemělo být naopak, městský
soud uvedl, že se správní orgán nezabýval podobností přihlašovaného označení s registrovanými
ochrannými známkami Ministerstva zemědělství, nýbrž posuzoval otázku klamavosti
přihlašovaného označení. Tuto argumentaci se stěžovatelka také vůbec nesnaží vyvrátit. Kasační
stížnost proto není způsobilá závěry městského soudu vyvrátit. Postačí upřesnit úvahu městského
soudu tak, že důvodem pro zamítnutí přihlášky nebyla shoda či podobnost se starší ochrannou
známkou [viz např. ust. §6 či §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách], nýbrž
klamavost označení [ust. §4 písm. g) zákona o ochranných známkách]. Stěžovatelka se tedy svou
argumentací snažila vyvrátit závěr, který správní orgány neučinily (závěr o shodě či podobnosti
přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou).
Vedle toho k uvedené námitce a dále k námitce, že označení bylo dosud užíváno, aniž by
docházelo ke klamání veřejnosti, městský soud konstatoval, že v době mezi zánikem ochranné
známky č. 137885 a podáním nové přihlášky došlo k podstatné změně skutečností. Ochranná
známka Ministerstva zemědělství se podle městského soudu stala známkou svou povahou
certifikační a rovněž stejně označený projekt se stal mezi spotřebitelskou veřejností dostatečně
známým. Průměrný spotřebitel by tudíž mohl považovat takto označené výrobky za výrobky,
jimž byla udělena národní značka kvality KLASA, tudíž za výrobky, které splňují stanovené
požadavky, resp. mají určité vlastnosti a původ. Žalovaný musel posuzovat skutečnosti, které
existovaly v době podání přihlášky ochranné známky, přičemž označení KLASA bylo v té době
a je doposud považováno za národní značku kvality. Ani tyto úvahy městského soudu
stěžovatelka nijak konkrétně nerozporuje. Za relevantní argumentaci způsobilou vyvrátit závěry
městského soudu nelze v žádném případě považovat pouhé konstatování opaku, tedy
že například dosud používání tohoto označení klamavě nepůsobilo. Ostatně stěžovatelka ani
neuvedla, o jaké skutečnosti a důkazy své tvrzení opírá. Vzhledem k absenci konkrétní
argumentace vyvracející úvahy městského soudu, nemůže kasační stížnost ani v této části závěry
městského soudu vyvrátit.
K námitce klamavého jednání Ministerstva zemědělství a neužívání jeho ochranných
známek předpokládaným (zákonným) způsobem městský soud konstatoval, že tato námitka
nemohla být předmětem přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí, neboť to se týká pouze
žalobkyní přihlašovaného označení. Stěžovatelka opět na úvahy městského soudu žádnou
konkrétní vlastní argumentací nereaguje. Kasační stížnost proto ani v této části není způsobilá
závěry městského soudu vyvrátit. Nejvyšší správní soud pouze opětovně dodává, že důvodem
pro zamítnutí přihlášky nebyla shoda či podobnost se starší ochrannou známkou, nýbrž
klamavost označení. Pro tento důvod je zcela lhostejné, zda je jiné (ač podobné) označení
užíváno v rozporu se zákonem. Jak správně podotýká žalovaný, cítí-li se údajným nezákonným
postupem Ministerstva zemědělství stěžovatelka dotčena, může se svých práv domáhat
v příslušném správním (například návrhem na zrušení ochranné známky dle ust. §31 zákona
o ochranných známkách) či soudním (například žalobou na náhradu škody) řízení. Správní řízení,
které vedlo k vydání žalobou napadeného rozhodnutí, takovým řízením nebylo, neboť se vůbec
ochranných známek Ministerstva zemědělství netýkalo.
Stěžovatelka dále opakovaně obecně uvedla, že se správní orgány nezabývaly jejími
tvrzeními (resp. námitkami). Jelikož však stěžovatelka tuto výtku nijak blíže nekonkretizovala
a neuvedla, jaká konkrétní námitka byla opomenuta, může Nejvyšší správní soud (obdobně jako
městský soud) pouze v obecné rovině konstatovat, že neshledal, že by předseda žalovaného
či městský soud některou z námitek opomenuli. Oba se námitkami stěžovatelky řádně zabývali
a učinili závěry, které řádně odůvodnili. Jelikož se stěžovatelka argumenty městského soudu ani
nepokusila vlastní konkrétní argumentací vyvrátit, nemohla být kasační stížnost shledána
důvodnou.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnosti jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 věta
druhá s. ř. s.).
Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní
soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1, věta první s. ř. s. ve spojení
s ust. §120 s. ř. s. Stěžovatelka ve věci úspěch neměla, a nemá proto právo na náhradu nákladů
řízení. Úspěšnému žalovanému pak podle obsahu spisu žádné náklady v řízení o kasační stížnosti
před soudem nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. března 2015
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu