ECLI:CZ:NSS:2015:7.AS.53.2015:46
sp. zn. 7 As 53/2015 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: Lesy České
republiky, s. p., se sídlem Přemyslova 1106, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo
životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2014, č. j. 10 A 108/2011 - 29, o návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 18. 12. 2014,
č. j. 10 A 108/2011 - 29, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 8. 3. 2011,
č. j. 174/580/11, 11413/ENV, a rozhodnutí České inspekce životního prostředí
ze dne 2. 11. 2010, č. j. ČIŽP/49/OOP/SR01/0922001.020/10/VTH, a věc vrácena žalovanému
k dalšímu řízení.
V kasační stížnosti stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Uvedl, že dle právního názoru městského soudu je zonace chráněné krajinné oblasti
(dále je „CHKO“) Beskydy, vyhlášená Protokolem o vymezení zón CHKO Beskydy
ze dne 7. 7. 1999, neplatná. Aplikace tohoto právního názoru by znamenala, že k 1. 1. 2000
by byly neplatné všechny zonace zvláště chráněných území, vymezených protokolem, což se týká
17 CHKO a 3 národních parků. Dosud vydané individuální správní akty ve věci výjimek
ze základních podmínek ochrany, souhlasů k činnostem uvedeným v bližších ochranných
podmínkách, ukládání pokut za správní delikty vázané na zonaci, ale i přidělování dotací
na hospodaření s ohledem na zonaci, prominutí daní z nemovitostí v I. zónách, stejně jako
správní akty vydané s ohledem na zonaci např. stavebními úřady, by byly z důvodu neplatné
zonace nezákonné. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je v souladu s důležitými
veřejnými zájmy, a to na ochraně přírody, jmenovitě pak na ochraně zvláště chráněných území
s nejpřísnějším stupněm ochrany (národní parky) a CHKO, a rovněž na dodržování zákonnosti
a práv nabytých v dobré víře. Jiným osobám nemůže přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti vzniknout újma (natož nepoměrně větší újma) oproti situaci, kdyby v důsledku aplikace
právního názoru městského soudu byla zpochybněna zákonnost správních aktů vydaných
s ohledem na zonaci.
Žalobkyně navrhla, aby byla žádost zamítnuta. Stěžovateli právními následky rozsudku
městského soudu nemůže žádná větší újma vzniknout. Závazný je toliko výrok, nikoli
odůvodnění rozsudku. Jeho relevantním právním následkem je pouze oprávnění žalobkyně žádat
vrácení zaplacené pokuty a nákladů řízení. Pro zrušení aktů vydaných s ohledem na zonaci již
ve většině případů uplynuly právními předpisy stanovené lhůty, takže obava stěžovatele
je vyjádřena přehnaně. Stěžovatel netvrdí ani nedokládá, jaká konkrétní újma by mu mohla
vzniknout samotnou nezákonností těchto aktů. Naopak přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je způsobilé přivodit žalobkyni újmu, neboť nebude moci zhodnotit částku ve výši
pokuty a náhrady nákladů řízení.
Kasační stížnost nemá podle §107 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s veřejným zájmem.
Novelou soudního řádu správního č. 303/2011 Sb. s účinností od 1. 1. 2012 došlo
ke zmírnění podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě i kasační stížnosti. Již není
výslovně požadováno tvrzení a prokazování hrozby vzniku nenahraditelné újmy, nýbrž „pouze“
újmy, která bude nepoměrně větší oproti újmě, která může vzniknout jiným osobám přiznáním
odkladného účinku. Je tedy vyžadováno poměřování závažnosti újmy, která může vzniknout
žalobci či stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která může naopak vzniknout
jiným osobám přiznáním odkladného účinku. Je přitom požadováno, aby možná újma hrozící
navrhovateli byla nepoměrně vyšší. Odkladný účinek žaloby i kasační stížnosti tedy ani
po novelizaci neztratil charakter institutu mimořádného. Přiznáním odkladného účinku
je prolamována právní moc správního nebo soudního rozhodnutí, což je zákonem nadále
podmíněno splněním striktních (byť dle slovního vyjádření v ust. §73 odst. 2 s. ř. s. již
mírnějších) podmínek.
Před tím, než Nejvyšší správní soud mohl přistoupit k poměřování újmy hrozící
stěžovateli a újmy hrozící ostatním osobám, shledal, že újma uváděná stěžovatelem nemůže být
újmou hrozící v důsledku výkonu nebo jiných právních následků napadeného rozsudku. Příčinná
souvislost mezi hrozící újmou a výkonem či jinými právními následky rozsudku je přitom
nezbytnou podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Neexistuje-li totiž
taková příčinná souvislost, není usnesení o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ani
způsobilé vyvolat zamýšlený důsledek – tj. tvrzené negativní následky odložit.
Podle ust. §54 odst. 6 s. ř. s. výrok pravomocného rozsudku je závazný pro účastníky,
osoby na řízení zúčastněné a pro orgány veřejné moci. Podle ust. §78 odst. 5 s. ř. s. právním
názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost,
je v dalším řízení správní orgán vázán. Jako jiné právní důsledky napadeného rozsudku lze tedy
chápat jednak závaznost samotného výroku rozsudku, jednak závaznost právního názoru
městského soudu, ovšem pouze v dané věci (závaznost konkrétní). Přímým důsledkem
napadeného rozsudku není obecná závaznost právního názoru městského soudu a nutnost
respektovat tento právní názor v jiných správních řízeních či při další činnosti správních orgánů.
Napadený rozsudek není deklaratorním rozhodnutím o nezákonnosti vymezení zón CHKO
Beskydy (či dalších chráněných území vymezených týmž protokolem), jak se snad stěžovatel
domnívá. Tyto následky napadený rozsudek nevyvolává a proto je nelze ani odložit přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti. Důsledkem napadeného rozsudku je toliko zrušení dvou
konkrétních správních rozhodnutí a zavázání správních orgánů určitým postupem v dané
konkrétní věci. Proti těmto důsledkům však stěžovatel nijak nebrojí, respektive s nimi žádnou
závažnou újmu nespojuje.
Jelikož stěžovatel netvrdil vznik závažné újmy v příčinné souvislosti s výkonem či jinými
právními následky napadeného rozsudku, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že nejsou
splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu §73 s. ř. s.,
ve spojení s §107 s. ř. s. Rozhodl proto tak, že se kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. března 2015
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu