ECLI:CZ:NSS:2015:7.AZS.22.2015:39
sp. zn. 7 Azs 22/2015 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: J. O. I., zastoupen
JUDr. Athanassiosem Pantazopoulosem, advokátem se sídlem Slavíkova 19, Praha 2,
proti žalovanému: Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Křižíkova 12,
Praha 8, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 26. 1. 2015, č. j. 2 A 4/2015 – 59,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2015,
č. j. 2 A 4/2015 - 59, se zrušuje .
II. Žaloba se odmítá .
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalované Krajské ředitelství policie hlavního města
Prahy domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek
Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2015, č. j. 2 A 4/2015 – 59, a věc vrácena tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) napadeným rozsudkem
ze dne 26. 1. 2015, č. j. 2 A 4/2015 – 59, rozhodl tak, že se zrušuje rozhodnutí Krajského
ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 1. 8. 2014, č.j. KRPA- 298365-28/ČJ-2014-
000022, a věc se mu vrací k dalšímu řízení, a tak, že tento žalovaný správní orgán je povinen
zaplatit žalobci k rukám JUDr. Athanassiose Pantazopoulose, advokáta, na nákladech řízení
částku 12.342 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.
Městský soud nejprve objasnil skutkové okolnosti projednávané věci, tedy, že jde
o posouzení zákonnosti rozhodnutí žalovaného o zajištění cizince dle ust. §124 odst. 1 písm. b)
a c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), jakož i okolnosti s projednávanou věcí související
(zejm. rozhodnutí ve věci správního vyhoštění žalobce, včetně předchozích řízení před Nejvyšším
správním soudem).
Městský soud při svém rozhodování dovodil, že u žalobce nebyly splněny veškeré
zákonné podmínky pro vydání napadeného rozhodnutí dle ust. §124 odst. 1 písm. b) a c) zákona
o pobytu cizinců. Je tomu tak zejména proto, že v projednávané věci bylo možno žalobci uložit
zvláštní opatření podle ust. §123b odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Uvedené platilo tím
spíše, že žalobce vedl s žalovaným spor o zákonnost jeho rozhodnutí o vyhoštění. Nelze proto
žádným způsobem odůvodnit závěr, že zde bylo nebezpečí svědčící o tom, že by žalobce mohl
mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Pokud žalovaný nedbal ani toho,
že se žalobce bránil proti rozhodnutí žalovaného o vyhoštění včasnou kasační stížností, byl jeho
postup i v rozporu s ust. §4 odst. 4 správního řádu. Městský soud proto napadené rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Žalobce měl úspěch ve sporu a žalovaný nikoliv. Z tohoto důvodu městský soud přiznal
úspěšnému žalobci podle ust. §60 odst. 1 s. ř. s. náhradu nákladů řízení, které mu vznikly
v souvislosti s jeho zastoupením advokátem, a to v částce celkem 12.342 Kč.
Proti tomuto rozsudku městského soudu ze dne 26. 1. 2015, č. j. 2 A 4/2015 – 59, podalo
žalované Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy jako stěžovatel (dále jen „stěžovatel“)
kasační stížnost, kterou opřelo o ust. §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
Stěžovatel především namítá, že napadený rozsudek je nezákonný. Je tomu tak proto,
že městský soud rozhodl tímto rozsudkem o zrušení napadeného správního rozhodnutí
ze dne 1. 8. 2014, č. j. KRPA-298365-28/ČJ-2014-000022, o zajištění cizince za účelem jeho
vyhoštění, které bylo vydáno podle ust. §124 odst. 1 písm. b) a c) zákona o pobytu cizinců,
a o vrácení věci k dalšímu řízení, ačkoliv o téže věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto
rozsudkem městského soudu ze dne 11. 9. 2014, č. j. 2 A 41/2014 - 19, rozdílně a žaloba proti
stejnému správnímu rozhodnutí byla zamítnuta. Městský soud tedy nereflektoval zásady ne bis in
idem a rei iudicata, které brání dvojímu projednávání a rozhodování o tomtéž předmětu. Městský
soud měl proto správně žalobu projednávanou jako druhou v pořadí odmítnout podle ust. §46
odst. 1 písm. a) s. ř. s. Pokud tak neučinil a i podruhé rozhodl věcně (nyní zcela opačně), zatížil
své řízení zásadní procesní vadou s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé.
Stěžovatel navíc namítá, že se městský soud chybně přiklonil k názoru žalobce, pokud ten
dospěl k závěru, že rozhodnutí o zajištění žalobce podle ust. §124 odst. 1 písm. b) a c) zákona
o pobytu cizinců bylo vydáno předčasně, aniž byly splněny zákonné podmínky k tomuto postupu.
Z tohoto důvodu má za to, že městský soud nesprávně posoudil po právní stránce otázku týkající
se existence důvodu zajištění podle ust. §124 odst. 1 písm. b) a c) zákona o pobytu cizinců.
Stěžovatel z výše uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený
rozsudek městského soudu ze dne 26. 1. 2015, č. j. 2 A 4/2015 - 59, žalobu proti rozhodnutí
žalovaného odmítl a současně rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení.
Žalobce považuje kasační stížnost žalovaného za nedůvodnou a navrhuje, aby ji Nejvyšší
správní soud zamítl. V napadeném rozsudku městský soud rozsáhle a analytickým způsobem
odůvodnil, proč dovodil, že rozhodnutí žalovaného o zajištění cizince (žalobce) bylo vydáno
předčasně a bez splnění zákonných podmínek. Správně měl žalovaný vyčkat až do rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu. Kasační stížnost sice neměla odkladný účinek, ale žalobce
o přiznání odkladného účinku požádal a bylo mu i vyhověno (dne 27. 8. 2014). O tom byl
žalovaný také informován. Jde-li o námitku, že snad o žalované věci bylo rozhodnuto již dříve,
zástupce žalobce uvádí, že si toho není vědom. Zastupuje žalobce již od července 2013 a jedinou
žalobu k městskému soudu podal ohledně uloženého správního vyhoštění dne 22. 4. 2014
a dne 16. 9. 2014 ve věci zrušení přechodného pobytu. Proti rozhodnutí o zajištění, které vydal
stěžovatel, byla ze strany žalobce podána žaloba dne 25. 8. 2014, a to ke Krajskému soudu
v Praze.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek městského soudu
v souladu s ust. §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel
v podané kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že napadený rozsudek městského soudu je třeba
zrušit a žalobu odmítnout.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou o nedostatku podmínek řízení před
městským soudem, resp. existencí možné překážky věci pravomocně rozhodnuté, která by bránila
meritornímu posouzení věci. Je tomu tak proto, že by bylo přinejmenším předčasné,
aby se Nejvyšší správní soud nejprve zabýval právním posouzením věci samé, ačkoliv měla být
žaloba městským soudem odmítnuta z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté.
Podle ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá
nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes
výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
Z obsahu správního spisu stěžovatele, soudního spisu Městského soudu v Praze
sp. zn. 2 A 41/2014 a soudního spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 2 A 4/2015 (původně
Krajského soudu v Praze sp. zn. 44 A 45/2014) vyplývá, že pokud jde o přezkoumání zákonnosti
rozhodnutí stěžovatele o zajištění cizince ze dne 1. 8. 2014, č. j. KRPA-298365-28/ČJ-2014-
000022 podle ust. §124 odst. 1 písm. b) a c) zákona o pobytu cizinců, inicioval žalobce dvě
přezkumná soudní řízení.
Prvé řízení zahájil žalobce u městského soudu žalobou ze dne 20. 8. 2014, která byla
tomuto soudu doručena dne 22. 8. 2014 a vedena pod sp. zn. 2 A 41/2014 (žalobce v tomto
řízení nebyl zastoupen advokátem). O této žalobě rozhodl městský soud rozsudkem
ze dne 11. 9. 2014, č. j. 2 A 41/2014 - 19, tak, že žalobu proti rozhodnutí stěžovatele
ze dne 1. 8. 2014, č. j. KRPA-298365/ČJ-2014-000022, zamítl. Tento rozsudek nabyl právní moci
dne 16. 12. 2014 (po doručení soudem ustanovenému opatrovníkovi žalobce, kterým byla
Asociace pro právní otázky imigrace, o. s.).
Druhé řízení žalobce zahájil (zastoupen JUDr. Athanassiosem Pantazopoulosem,
advokátem), podáním žaloby dne 25. 8. 2014 u místně nepříslušného soudu - Krajského soudu
v Praze, u něhož byla vedena pod sp. zn. 44 A 45/2014. Krajský soud v Praze (dále též „krajský
soud“) o žalobě rozhodl jako prvý v pořadí tak, že rozsudkem ze dne 9. 9. 2014,
č. j. 44 A 45/2014 - 41, zrušil napadené správní rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení. Tento rozsudek krajského soudu, který nabyl právní moci dne 11. 9. 2014, byl posléze
zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2014, č. j. 7 Azs 208/2014 - 47,
který k námitce stěžovatele dovodil místní nepříslušnost Krajského soudu v Praze, a věc byla
vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud posléze usnesením ze dne 7. 1. 2015,
č. j. 44 A 45/2014 - 55, které nabylo právní moci dne 8. 1. 2015, postoupil tuto věc
(žalobu ze dne 25. 8. 2014) místně příslušnému soudu - Městskému soudu v Praze. Městský soud
rozsudkem ze dne 26. 1. 2015, č. j. 2 A 4/2015 - 59, který nabyl právní moci dne 26. 1. 2015,
rozhodl bez dalšího tak, že napadené rozhodnutí stěžovatele ze dne 1. 8. 2014, č. j. KRPA-
298365-28/ČJ-2014-000022, zrušil a věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení. Tento rozsudek
městského soudu je nyní předmětem kasačního posouzení.
Z obsahu soudního spisu jednoznačně vyplývá, že pokud městský soud vyhlásil
dne 26. 1. 2015 rozsudek č. j. 2 A 4/2015 - 59, v němž věcně rozhodoval o zákonnosti
rozhodnutí stěžovatele ze dne 1. 8. 2014, č. j. KRPA-298365-28/ČJ-2014-000022, stalo se
až po té, co o tomtéž předmětu řízení rozhodl již dříve městský soud - a to rozsudkem
ze dne 11. 9. 2014, č. j. 2 A 41/2014 - 19, který nabyl právní moci dne 16. 12. 2014. Takový
procesní postup městského soudu měl za následek zmatečnost řízení před soudem, která spočívá
v absenci podmínek řízení ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., k níž správní soud přihlíží
z úřední povinnosti.
Uvedená materie nezůstala ani stranou pozornosti Ústavního soudu, který v nálezu
ze dne 25. 6. 1997, sp. zn. I. ÚS 111/1996, jež je dostupný na www.nalus.usoud.cz, judikoval,
že: „Rozhodoval-li soud o věci již pravomocně rozhodnuté, porušil tím právo na soudní ochranu podle Listiny
základních práv a svobod“.
Otázkou existence překážky věci pravomocně rozhodnuté se také zabýval Nejvyšší
správní soud již ve své dřívější judikatuře. Bylo tomu tak např. v rozsudku ze dne 29. 5. 2007,
č. j. 2 Afs 181/2006 - 4, který je dostupný na www.nssoud.cz, v němž Nejvyšší správní soud
vyslovil, že: „Pokud krajský soud rozhodne o věci pravomocně rozhodnuté znovu, je třeba jeho druhé rozhodnutí
o téže věci zrušit jako zmatečné [§103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], neboť pro jeho vydání chyběly podmínky řízení“.
Nejvyšší správní soud proto i s přihlédnutím k ustálené judikatuře konstatuje,
že se městský soud vydáním pozdějšího rozsudku ze dne 26. 1. 2015, č. j. 2 A 4/2015 - 59,
dopustil zmatečnosti řízení, neboť zde existovala již překážka věci soudem pravomocně
rozhodnuté, a pro vydání tohoto rozsudku tak nebyly splněny podmínky řízení.
S ohledem na uvedené se Nejvyšší správní soud nezabýval právním posouzením věci
samé.
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2015, č. j. 2 A 4/2015 – 59,
je opodstatněná, a proto napadený rozsudek podle ust. §110 odst. 1 věta prvá před středníkem
s. ř. s. zrušil. Jelikož shledal, že již v řízení před městským soudem byly splněny podmínky
pro odmítnutí žaloby, rozhodl zároveň podle ust. §110 odst. 1 věta prvá za středníkem s. ř. s. tak,
že žalobu na základě ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl.
Kasační soud ve věci rozhodl v souladu s ust. §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje
Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ust. §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. března 2015
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu