ECLI:CZ:NSS:2015:7.AZS.227.2015:31
sp. zn. 7 Azs 227/2015 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: MUDr. A. Z.,
zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se
sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2015, č. j. 59 A 48/2014 - 73,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2015,
č. j. 59 A 48/2014 - 73, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal
zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále
jen „ministerstvo“) ze dne 6. 5. 2014, č. j. MV-120658-5/SO/sen-2012, kterým bylo zamítnuto
odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační
politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 9. 2012, č. j. OAM-70544-17/DP-2011,
jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem
zaměstnání podle ust. §46 odst. 1 ve spojení s ust. §56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).
Stěžovatel podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě kasační stížnost, se kterou spojil
návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Svůj návrh odůvodnil tím, že zájem
na ochraně jeho procesních práv, resp. zájem na jeho právu na spravedlivý proces, který je spojen
se zcela zásadními dopady do jeho života, významně převyšuje potenciální újmu, která by mohla
vzniknout jiným osobám. Přiznání odkladného účinku v jeho případě nebude v rozporu
s veřejným zájmem. Dále odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2013,
č. j. 6 As 82/2012 - 37, ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, ze dne 18. 8. 2011,
č. j. 5 As 73/2011 - 100, a ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 - 96, ve kterých byl kasační
stížnosti přiznán odkladný účinek.
Ministerstvo ve vyjádření k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti uvedlo, že ponechává na uvážení Nejvyššího správního soudu, zda bude kasační
stížnosti odkladný účinek přiznán.
Stěžovatel doplnil návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podáním ze dne
10. 9. 2015, ve kterém uvedl, že již krajský soud přiznal žalobě odkladný účinek, z čehož lze
dovozovat, že existuje potenciální újma, která by mu mohla výkonem napadeného rozhodnutí
ministerstva vzniknout. Dále uvedl, že je vysokoškolsky vzdělanou osobou, která je přínosem
pro veřejný zájem na ochraně zdraví. Je zaměstnán u Karlovarské krajské nemocnice a v důsledku
jeho odchodu by mohlo dojít k narušení stability, zejména na kardiologickém oddělení. Na území
České republiky si vytvořil pevné pracovní a sociální zázemí a vazby k jeho domovské zemi
vymizely. Nucené vycestovaní by za takových okolností představovalo nepoměrně větší újmu,
než jaká může vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám. Přiznání odkladného
účinku by nebylo ani v rozporu s veřejným zájmem. Dále uvedl, že si požádal o povolení
k trvalému pobytu podle ust. §68 zákona o pobytu cizinců, stejně jako o vízum podle ust. §33
odst. 1 písm. c) citovaného zákona, avšak obě jeho žádosti byly zamítnuty. Přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti je proto jedinou možností setrvat na území České republiky. Navíc
aktuálně podstupuje dlouhodobou léčbu, která by v případě náhlého ukončení mohla vést
ke vzniku další újmy.
Kasační stížnost nemá podle ust. §107 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom užije přiměřeně ust. §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle ust. §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s veřejným
zájmem.
Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je tedy ve smyslu ust. §73
odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním splněním dvou podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud vycházel
především z premisy, že nedojde-li k odkladu právních účinků napadeného rozsudku do doby
meritorního rozhodnutí o kasační stížnosti, může být stěžovatel v důsledku právních účinků
vykonatelného správního rozhodnutí nucen opustit území České republiky. Nejvyšší správní soud
se ztotožňuje se stěžovatelem, že vzhledem k jeho stávajícím osobním a pracovním poměrům by
výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, a tedy nucené opuštění území České republiky, mohlo
pro něj znamenat nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám (srv. i usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 - 25). Odhlédnout nelze ani od toho, že k právu na spravedlivý proces náleží
i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat
mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd. (srv. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, ze dne 16. 8. 2012, č. j. 4 As 56/2012 - 58, nebo
ze dne 5. 11. 2014, č. j. 1 Azs 140/2014 - 25).
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
podmínky stanovené v ust. §73 odst. 2 s. ř. s. a neshledal žádné skutečnosti, pro které by přiznání
odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Správní orgán I. stupně
neudělil stěžovateli povolení k dlouhodobému pobytu z důvodu podle ust. §56 odst. 1 písm. j)
zákona o pobytu cizinců, podle kterého ministerstvo neudělí cizinci dlouhodobé vízum, jestliže
pobyt cizince na území není v zájmu České republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka
pobytu cizince na území. Správní orgán I. stupně uvedl, že stěžovateli bylo poskytnuto vládní
stipendium na studium na české veřejné vysoké škole za tím účelem, aby nabyté znalosti následně
uplatnil v zemi svého původu. Ačkoliv přijetí stipendia obsahovalo závazek vrátit se po ukončení
studia do své země, stěžovatel toto neakceptoval a po ukončení studia nastoupil v České
republice do zaměstnání a požádal o udělení nového povolení k dlouhodobému pobytu. Toto
jednání považoval správní orgán I. stupně za jinou závažnou překážku pobytu cizince na území
České republiky. Nejvyšší správní soud neshledal v konkrétních skutkových okolnostech případu
důvod, na základě něhož by ve stěžovatelově dočasném setrvání na území České republiky
do doby rozhodnutí o kasační stížnosti mohl být spatřován rozpor s důležitým veřejným zájmem.
Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem, vyjádření správního orgánu k návrhu
na přiznání odkladného účinku a skutečností vyplývajících ze správního spisu, dospěl Nejvyšší
správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou
v daném případě splněny, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 1. října 2015
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu