ECLI:CZ:NSS:2015:7.AZS.75.2015:28
sp. zn. 7 Azs 75/2015 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: H. Ch.,
zastoupený Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti
žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie se sídlem
Olšanská 2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 18. 2. 2015, č. j. 2 A 64/2014 - 29,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2015, č. j. 2 A 64/2014 - 29, byla
zamítnuta žaloba, kterou se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí Policie České
republiky, Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „ředitelství policie“) ze dne 2. 12. 2014,
č. j. CPR-15837-3/ČJ-2014-930310-V238, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno
rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 28. 8. 2014, č. j. KRPA-206157-
95/ČJ-2013-000022 o uložení správního vyhoštění z důvodů podle ust. §119 odst. 1 písm. b)
bod 9 ve spojení s ust. §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a zároveň mu byla stanovena doba, po kterou mu
nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce dvou let, a toto rozhodnutí
bylo potvrzeno.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, s níž spojil návrh o přiznání
odkladného účinku podle ust. §107 s. ř. s. Svůj návrh odůvodnil tím, že výkonem rozhodnutí
o vyhoštění by mu byla způsobena nepoměrně větší újma, než jaká může přiznáním odkladného
účinku vzniknout jiným osobám. Stěžovatel uvedl, že má v České republice vytvořeno veškeré
rodinné, sociální a kulturní zázemí. Žije ve společné domácnosti s manželkou a dvěma nezletilými
dětmi, přičemž všechny tyto osoby mají na území České republiky povolen trvalý pobyt.
Výkonem rozhodnutí o vyhoštění by stěžovatel i jeho rodina utrpěli citelný zásah do své osobní
sféry a byl by jím značně narušen každodenní chod jejich společné domácnosti. Pokud by
v průběhu řízení o kasační stížnosti bylo pravomocné rozhodnutí o vyhoštění vykonáno, hrozí
zásah do stěžovatelova ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Přestože stěžovatel je
v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, bylo by mu tím zamezeno vystupovat
v průběhu tohoto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem a udělovat mu konkrétní
pokyny. Stěžovatel rovněž poukázal na skutečnost, že pokud by jeho kasační stížnost byla
úspěšná a on byl mezitím nucen z území České republiky vycestovat, vznikly by mu značné
cestovní náklady a náklady na pobyt v zemi svého původu, kde navíc nemá žádné zázemí.
Ředitelství policie se k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedlo, že v případě jeho
nepřiznání nedojde u stěžovatele k nenahraditelné újmě, jelikož je zastoupen advokátem
a nehrozí tak zásah do jeho práva na spravedlivý proces.
Podle ust. §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej
však může na návrh stěžovatele přiznat. Podle ust. §73 odst. 2 s. ř. s. s oud na návrh žalobce
po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je tedy ve smyslu ust. §73 odst. 2
s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud vycházel
z především z premisy, že nedojde-li k odkladu právních účinků napadeného rozsudku do doby
meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, může být stěžovatel
v důsledku právních účinků pravomocného a vykonatelného správního rozhodnutí nucen opustit
území České republiky. Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že vzhledem k jeho
stávajícím osobním a rodinným poměrům, které v návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl,
a které vyplývají ze správního spisu, by výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, a tedy nucené
opuštění území České republiky, mohlo pro něj a pro jeho rodinu znamenat nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Z konstantní
judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že je-li přezkoumáváno rozhodnutí správních
orgánů o správním vyhoštění, je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné
povahy tohoto rozhodnutí (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 - 25). Odhlédnout nelze ani od toho, že k právu na spravedlivý proces náleží
i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat
mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, ze dne 16. 8. 2012, č. j. 4 As 56/2012 - 58, nebo
ze dne 5. 11. 2014, č. j. 1 Azs 140/2014 - 25).
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
podmínky stanovené v ust. §73 odst. 2 s. ř. s. a neshledal žádné skutečnosti, pro které by přiznání
odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel nebyl vyhoštěn
z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, nýbrž z důvodů podle ust. §119 odst. 1 písm. b) bod 9
ve spojení s §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců. Nejvyšší správní soud tedy
neshledal v konkrétních skutkových okolnostech případu důvod, na základě něhož by
ve stěžovatelově dočasném setrvání na území České republiky do doby rozhodnutí o kasační
stížnosti mohl být spatřován rozpor s důležitým veřejným zájmem. Po zhodnocení důvodů
uváděných stěžovatelem, vyjádření správního orgánu k návrhu na přiznání odkladného účinku
a skutečností vyplývajících ze správního spisu, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny.
Proto rozhodl o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle ust. §107 ve spojení s §73
odst. 2 až 5 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2015
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu