ECLI:CZ:NSS:2015:8.ADS.198.2014:36
sp. zn. 8 Ads 198/2014 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: A-ASKA grafik s. r. o.,
se sídlem Optátova 244/35, Brno, zastoupeného Mgr. Petrem Žídkem, Ph.D., advokátem
se sídlem třída Kpt. Jaroše 13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí,
se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2014,
čj. 2013/70345-421, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 27. 11. 2014, čj. 36 Ad 30/2014 – 39,
takto:
I. V řízení se pokračuje .
II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2014, čj. 36 Ad 30/2014 – 39,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 1. 4. 2014, čj. 2013/70345-421 (dále „napadené rozhodnutí“),
žalovaný zamítl odvolání žalobce proti výroku II. rozhodnutí Úřadu práce – Krajské pobočky
v Brně (dále „úřad práce“) ze dne 1. 10. 2013, čj. MPSV-UP/5355954/13/AIS-ZAM (dále
„prvostupňové rozhodnutí“), jímž žalobci nebyl podle §78 odst. 3 a 8 písm. e) zákona
č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) poskytnut příspěvek
na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za 1. čtvrtletí roku 2013 v požadované
výši 8189,44 Kč.
II.
[2] Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Brně.
Krajský soud žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §68 písm. e) a §70
písm. f) s. ř. s.
[3] Krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013,
čj. 4 Ads 66/2013 – 23 (všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz), podle kterého mají příspěvky poskytované na základě dohody o zřízení
chráněného pracovního místa charakter dotace podle §3 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb.,
o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále „rozpočtová
pravidla“). V posuzovaném případě se sice nejednalo o příspěvek na zřízení chráněného
pracovního místa, nýbrž o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením,
i tento příspěvek však má povahu dotace podle citovaného ustanovení rozpočtových pravidel.
Krajský soud odkázal na shodný závěr vyslovený v rozsudcích Nejvyššího správního soudu
ze dne 7. 8. 2014, čj. 5 Ads 44/2014 – 20 a ze dne 27. 8. 2014, čj. 3 Ads 124/2014 – 15.
[4] Postup při rozhodování o tom, zda zaměstnavateli bude tento příspěvek poskytnut,
je upraven v §14 rozpočtových pravidel. Podle §14 odst. 5 rozpočtových pravidel ve znění
od 1. 8. 2012 se na rozhodnutí podle odstavce 4 téhož ustanovení nevztahují obecné předpisy
o správním řízení a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání. Rozhodnutí žalovaného je tedy
úkonem správního orgánu, jehož přezkoumání vylučuje zvláštní zákon.
III.
[5] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost.
Namítl, že při rozhodování o poskytnutí tohoto příspěvku je nutno aplikovat kromě obecných
ustanovení rozpočtových pravidel i §78 zákona o zaměstnanosti, který je vůči rozpočtovým
pravidlům ve vztahu speciality. Z tohoto ustanovení vyplývá, že na poskytnutí předmětného
příspěvku existuje nárok při splnění zákonem stanovených podmínek. Rovněž odborná literatura
považuje předmětný příspěvek za nárokový, neboť v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním
postižením se jedná o „jediný příspěvek, který není Úřadem práce poskytován na základě dohody,
ale zaměstnavateli na něj při splnění zákonných podmínek vzniká nárok“ (Steinichová, L. Zákon
o zaměstnanosti: komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010).
V posuzovaném případě tedy nelze aplikovat §14 odst. 5 rozpočtových pravidel, z čehož plyne,
že na rozhodnutí o neposkytnutí příspěvku na zaměstnávání osob se zdravotním postižením
se vztahují obecné předpisy o správním řízení a toto rozhodnutí není vyloučeno z přezkumu
ve správním soudnictví. Stěžovatel na závěr označil rozsudky Nejvyššího správního soudu
čj. 5 Ads 44/2014 – 20 a čj. 3 Ads 124/2014 – 15 za překvapivé i z toho důvodu, že správní
orgány dosud vždy rozhodovaly o příspěvku podle §78 zákona o zaměstnanosti ve správním
řízení, aniž by uvažovaly o tom, že by se na tento příspěvek vztahoval §14 odst. 5 rozpočtových
pravidel.
IV.
[6] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s názorem krajského soudu
a navrhl její zamítnutí.
V.
[7] Nejvyšší správní soud při předběžném posouzení věci zjistil, že jeho devátý senát
předložil usnesením ze dne 8. 1. 2015, čj. 9 Ads 83/2014 – 37, rozšířenému senátu k posouzení
následující otázky: „Je rozhodnutí o neposkytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním
postižením podle §78 zákona o zaměstnanosti vyloučeno z přezkumu ve správním soudnictví? Je výluka
ze soudního přezkumu podle §14 rozpočtových pravidel týkající se rozhodnutí o poskytnutí dotace aplikovatelná
i na rozhodnutí o dotacích, na které je právní nárok, a na rozhodnutí, kterými nebyla dotace přiznána?“
[8] Rozšířený senát rozhodl o sporných otázkách rozsudkem ze dne 30. 9. 2015,
čj. 9 Ads 83/2014 – 50, ve kterém dospěl k následujícím závěrům:
„Výluka ze soudního přezkumu dle §14 odst. 5 (dříve odst. 4) rozpočtových pravidel se vztahuje pouze
na pozitivní rozhodnutí o poskytnutí dotace dle §14 odst. 4 (dříve odst. 3) rozpočtových pravidel.
Rozhodnutí o neposkytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením dle §78
zákona o zaměstnanosti je plně přezkoumatelné ve správním soudnictví (§65 odst. 1 s. ř. s.).“
[9] Osmý senát následně rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku v souladu s §48 odst. 5 s. ř. s.
o pokračování v řízení.
[10] Poté posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal
přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[11] Kasační stížnost je důvodná.
[12] Podstatou kasační stížnosti je námitka, že rozhodnutí o neposkytnutí příspěvku
na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením podle §78 zákona o zaměstnanosti
není vyloučeno ze soudního přezkumu podle §14 odst. 5 rozpočtových pravidel ve znění
účinném od 1. 8. 2012. Nárok na příspěvek podle §78 zákona o zaměstnanosti vzniká stěžovateli
ze zákona; jeho neposkytnutí je tudíž způsobilé zasáhnout stěžovatelova veřejná subjektivní
práva. Nemožnost domáhat se zákonného nároku u soudu by rovněž znamenala odepření
spravedlnosti. Nejvyšší správní soud těmto námitkám přisvědčil.
[13] Rozšířený senát dospěl ve shora citovaném rozsudku čj. 9 Ads 83/2014 – 50 k závěru,
že příspěvek podle §78 zákona o zaměstnanosti má povahu účelové dotace; přímo z textu §78
zákona o zaměstnanosti je přitom nepochybné, že zaměstnavateli na něj vzniká nárok při splnění
zákonných podmínek: „zaměstnavateli (…) se poskytuje příspěvek (…) příspěvek náleží zaměstnavateli
měsíčně ve výši (…) úřad práce vydá rozhodnutí o poskytnutí příspěvku, pokud zaměstnavatel splňuje (…).“
Uvedený závěr vyplývá i z důvodové zprávy k návrhu zákona o zaměstnanosti, jakož i ze smyslu
a účelu tohoto příspěvku, jímž je stimulovat zájem zaměstnavatelů o zaměstnávání osob
se zdravotním postižením (které mají přirozeně obtížnější situaci při hledání vhodného
zaměstnání) a kompenzovat případné snížené výnosy a zvýšené náklady související s jejich
zaměstnáváním. Zaměstnavatel tedy může při splnění zákonných podmínek legitimně očekávat,
že mu příspěvek bude poskytnut. Zamítavé rozhodnutí o příspěvku jednoznačně zasahuje jeho
veřejná subjektivní práva, a nemůže být vyloučeno z přezkumu ve správním soudnictví.
[14] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zrušil usnesení krajského
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je krajský soud vázán právním názorem
vyjádřeným v tomto rozsudku (srov. §110 odst. 4 s. ř. s.). Krajský soud rozhodne v novém
rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (srov. §110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 4. listopadu 2015
JUDr. Jan Passer
předseda senátu