ECLI:CZ:NSS:2015:8.AS.192.2014:68
sp. zn. 8 As 192/2014 - 68
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: PhDr. M . J., zastoupené
JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem Kořenského 15/1107, Praha 5, proti
žalovanému: Městský úřad Český Brod, se sídlem náměstí Husovo 70, Český Brod, o žalobě na
ochranu proti nečinnosti žalovaného, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 19. 11. 2014, čj. 45 A 47/2014 – 36,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2014, čj. 45 A 47/2014 – 36,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
1. Žalobkyně podala dne 26. 9. 2013 Městskému úřadu v Říčanech žádost o vydání
rozhodnutí o dělení pozemku parc. č. 181/126, v obci Louňovice, k. ú. Louňovice (dále
též jen „pozemek parc. č. 181/126“). Usnesením ze dne 12. 11. 2013, čj. 161852/2013/KUSK,
Krajský úřad Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) p ověřil žalovaného projednáním
a rozhodnutím věci z důvodu vyloučení všech úředních osob Městského úřadu v Říčanech
pro jejich poměr k žalobkyni.
2. Sdělením ze dne 6. 2. 2014, čj. MUCB 3539/2014, žalovaný oznámil žalobkyni,
že pro dělení pozemku parc. č. 181/126 není třeba stanovit podmínky, a tento záměr schválil.
Podáním ze dne 7. 2. 2014, označeným jako „Stanovisko, vyjádření, odvolání, stížnost obce
Louňovice ke Sdělení MěÚ Český Brod, čj. MUCB 3539/2014“ (ve znění opravy písařských chyb
ze dne 10. 2. 2014), obec Louňovice vyjádřila nesouhlas se schválením zám ěru dělení
předmětného pozemku.
3. Usnesením ze dne 13. 2. 2014, čj. MUCB 4509/2014, žalovaný zrušil souhlas s dělením
pozemku pro rozpor s územním plánem obce Louňovice a usnesením čj. MUCB 4588/2014,
vydaným téhož dne, přerušil řízení o dělení pozemku.
4. K odvolání žalobkyně krajský úřad rozhodnutím ze dne 29. 4. 2014,
čj. 069671/2014/KUSK, zrušil usnesení žalovaného čj. MUCB 4509/2014 a vr átil věc k novému
projednání. Rozhodnutím ze dne 5. 5. 2014, čj. 070120/2014/KUSK, krajský úřad zrušil
též usnesení žalovaného čj. MUCB 4588/2014.
5. Žalobkyně podala dne 7. 6. 2014 krajskému úřadu podnět k opatření proti nečinnosti,
jelikož od vydání rozhodnutí krajského úřadu čj. 069671/2014/KUSK nebyl v řízení učiněn
žádný úkon a o její žádosti o dělení pozemku stále nebylo rozhodnuto. Krajský úřad sdělil
žalobkyni dopisem ze dne 25. 7. 2014, čj. 111202/2014/KUSK, že žalovanému byl vrácen spis
dne 20. 5. 2014 a nové rozhodnutí ve věci dělení pozemku parc. č. 181/126 vydal dne 16. 6. 2014
(správně 20. 6. 2014, viz níže), tedy v 60-ti denní lhůtě stanovené §87 odst. 4 zákona
č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších
předpisů. Nečinnosti se proto nedopustil.
6. Rozhodnutím ze dne 20. 6. 2014, čj. MUCB 17294/2014, ž alovaný znovu zrušil sdělení
ze dne 4. 2. 2014, čj. MUCB 3539/2014, kterým žalobkyni udělil souhlas s dělením pozemku.
Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného odvoláním. Krajský úřad zamítl
odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí žalovaného rozhodnutím ze dne 27. 1. 2015,
čj. 012829/2015/KUSK.
II.
7. Žalobkyně podala dne 15. 7. 2014 žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu
u Krajského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 19. 11. 2014, čj. 45 A 47/2014 – 36, zamítl.
Rozsudek krajského soudu je, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí správních soudů,
dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj pro stručnost zcela odkazuje.
III.
8. Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku krajského soudu kasační stížností
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
9. Stěžovatelka zpochybnila závěr krajského soudu, že se nemohla domáhat vydání
rozhodnutí, protože řízení o dělení pozemku bylo ukončeno sdělením podle §82 odst. 3 věta
druhá stavebního zákona.
10. Sdělení čj. MUCB 3539/2014, kterým žalovaný schválil záměr rozdělení pozemku,
je třeba posoudit shodně jako souhlasy podle §96, §106, §122 a §127 stavebního zákona,
o kterých rozšířený senát Nejvyššího správního soudu usnesením ze dne 18. 9. 2012,
čj. 2 As 86/2010 – 76, rozhodl, že se nejedná o rozhodnutí ve smyslu §65 s. ř. s., ale o jiné úkony
podle části čtvrté správního řádu. Stěžovatelka poukázala na důvo dovou zprávu k zákonu
č. 350/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon), z níž vyplývá, že vydáním sdělení podle §82 odst. 3 věta druhá stavebního
zákona řízení o dělení nebo scelování pozemků nekončí. I pokud pro dělení pozemk u není nutné
stanovit podmínky, stavební úřad musí po vydání sdělení zastavit řízení. Tuto povinnost žalovaný
nesplnil, proto stěžovatelka měla právo domáhat se přinejmenším vydá ní usnesení o zastavení
řízení.
11. Dále stěžovatelka namítla, že žalobu na ochranu proti nečinnosti podala těsně
před uplynutím prekluzivní lhůty podle §80 odst. 1 s. ř. s. Napadeným rozsudkem byla
stěžovatelce odepřena soudní ochrana, protože později by se již nemohla bránit proti nečinnosti
žalovaného žalobou ve správním soudnictví.
12. Stěžovatelka podala žádost o vydání rozhodnutí o dělení pozemku dne 26. 9. 2013, lhůt a
pro vydání rozhodnutí podle §87 odst. 4 stavebního zákona tedy uplynula dne 25. 11. 2013.
Pokud by lhůta pro vydání rozhodnutí začala běžet až od delegace věci žalovanému,
skončila by dne 16. 2. 2014. Usneseními ze dne 13. 2. 2014, čj. MUCB 4509/2014,
resp. MUCB 4588/2014, žalovaný zrušil souhlas s dělením pozemku a řízení přerušil
(což také svědčí o tom, že sám nepovažoval řízení za sko nčené vydáním sdělení
čj. MUCB 3539/2014).
13. Rozhodnutí krajského úřadu čj. 070120/2014/KUSK o zrušení usnesení žalovaného
o přerušení řízení nabylo právní moci dne 9. 5. 2014. Tímto dnem znovu začala běžet lhůta
pro vydání rozhodnutí, která by podle §65 odst. 1 správního řádu skončila dne 24. 5. 2014.
Z doktrinálního výkladu ale vyplývá, že pokud důvod pro vydání rozhodnutí o přerušení řízení
ve skutečnosti nenastal, lhůta pro vydání rozhodnutí se nestaví, protože pochybení správního
orgánu nemůže jít na vrub práva účastníků na vyřízení věci v zákonné lhůtě (Vedral, J. Správní
řád. Komentář. 2. vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2012, s. 588). V souladu s tímto výkladem
lhůta pro vydání rozhodnutí uplynula dne 18. 2. 2014 (poznámka NSS: myšleno zřejmě
16. 2. 2014).
14. Žalovaný vydal dne 16. 6. 2014 (poznámka NSS: 20. 6. 2014) rozhodnutí
čj. MUCB 17294/2014, kterým opětovně zrušil souhlas s dělením pozemku. Toto rozhodnutí
bylo v rozporu s §34 odst. 2 správního řádu doručeno pouze stěžovatelce, nikoliv jejímu
zástupci. Z procesní opatrnosti a dočasné nemožnosti spojení se zástupcem stěžovatelka sama
podala odvolání. Z této skutečnosti krajský soud dovodil, že řízení o dělení pozemku
bylo ukončeno sdělením čj. MUCB 3539/2014, které nepozbylo účinnosti, protože o jeho zrušení
bylo rozhodnuto pouze nepravomocně. S tímto posouzením stěžovatelka nesouhlasila a vyjádřila
pochybnost, zda její odvolání proti rozhodnutí čj. MUCB 17294/2014 mělo všechny náležitosti,
nebylo-li rozhodnutí z důvodu vadného doručení řádně vydáno.
15. Bez ohledu na řešení výše přede střených dílčích otázek lhůta pro vydání rozhodnutí
o dělení pozemku marně uplynula, ať se její počátek i běh určí podle kteréhokoliv z uvedených
způsobů. Ve věci bylo vydáno pouze sdělení, které samo o sobě není rozhodnutím o žádosti.
Tím by bylo až usnesení o zastavení řízení, které ale žalovaný nevydal.
16. V průběhu řízení o kasační stížnosti krajský úřad vydal rozhodnutí ze dne 27. 1. 2015,
čj. 012829/2015/KUSK, kterým zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí žalo vaného
čj. MUCB 17294/2014. Stěžovatelka o této skutečnosti informovala soud přípisem ze dne
26. 2. 2015. Setrvala na názoru, že lhůta pro vydání rozhodnutí o dělení pozemku uplynula dne
25. 11. 2013, případně dne 16. 2. 2014. Lhůta pro podání žaloby na ochranu proti nečinnosti
správního orgánu podle §80 odst. 1 s. ř. s. proto uplynula dnem 25. 11. 2014, případně
16. 2. 2015. V případě zamítnutí kasační stížnosti by stěžovatelka ztratila možnost se ve správním
soudnictví domáhat vydání rozhodnutí o dělení pozemku, které je žalovaný po pr avomocném
zrušení sdělení čj. MUCB 3539/2014 povinen vydat.
17. Stěžovatelka závěrem upozornila na doktrinální výklad §156 odst. 2 správního řádu,
podle kterého se proti usnesení o zrušení vyjádření, osvědčení nebo sdělení podle části čtvrté
správního řádu nelze odvolat (Vedral, J. Správní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: BOVA
POLYGON, 2012, s. 1234). V souladu s touto interpretací bylo sdělení žalovaného
čj. MUCB 3539/2014 pravomocně zrušeno již usnesením žalovaného ze dne 12. 2. 2014,
čj. MUCB 4509/2014. Závěr krajského soudu, že souhlas s dělením pozemku byl stále platný,
by proto nemohl obstát.
IV.
18. Žalovaný se omezil na sdělení, že v předmětné věci nebyl nečinný.
V.
19. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
20. Kasační stížnost je důvodná.
21. Zejména bylo nutné posoudit, zda se stěžovatelka mohla d omáhat žalobou
podle §79 s. ř. s., aby krajský soud uložil žalovanému povinnost vydat meritorní rozhodnutí
ve věci dělení pozemku parc. č. 181/126, schválil-li žalovaný záměr stěžovatelky sdělením
podle §82 odst. 3 věta druhá, jež nebylo pravomocně zrušeno. K řešení této otázky kasační soud
musel především zodpovědět, jaká je povaha sdělení podle §82 odst. 3 věta druhá stavebního
zákona a jaké jsou jeho účinky ve vztahu k územnímu řízení o dělení nebo scelování pozemků.
22. V usnesení ze dne 18. 9. 2012, čj. 2 As 86/2010 – 76, rozšířený senát Nejvyššího
správního soudu konstatoval, že ve stavebním zákoně jsou patrné tři rozdílné postupy
při rozhodování v území, povolování staveb a jejich změn, terénn ích úprav a zařízení, užívání
a odstraňování staveb. „V rámci prvního postupu nejsou ze zákona na žadatele kladeny žádné požadavky
a stavebním zákonem taxativně vymezenou množinu záměrů tak lze umístit a realizovat bez součinnosti
se správním orgánem – stavebním úřadem (např. §79 odst. 3 stav. zák. – stavby nevyžadující rozhodnutí
o umístění ani územní souhlas, §103 stav. zák. – stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce nevyžadující
stavební povolení ani ohlášení). Dále stavební zákon umožňuje v rámci druhého postupu vydat ze strany
stavebního úřadu tzv. souhlasy (územní souhlas, souh las s ohlášením stavby, kolaudační souhlas, souhlas
se změnou užívání stavby atd.). V případě třetího postupu se stavební úřad řídí II . a III. částí správního řádu
a výsledkem tohoto řízení je bezpochyby správní rozhodnutí ve smyslu §9 a §67 spr. ř. i §65 s. ř. s.“ Souhlasy
podle stavebního zákona (zejména podle §96, §106, §122, §127) nejsou vydávány ve správním
řízení a mají charakter tzv. jiných úkonů pod le části čtvrté správního řádu.
23. V případě územního souhlasu, souhlasu s provedením ohlášené stavby, společného
územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru, souhlasu se změnou
v užívání stavby a souhlasu s odstraněním stavby stavební zákon výslovně stanoví, že nejsou -li
dány podmínky pro zjednodušený postup zakončený souhlasem, stavební úřad rozhodne
usnesením o provedení správního řízení. Správní řízení je zahájeno dnem podání žádosti o daný
souhlas a lhůta pro vydání rozhodnutí začne běžet od právní moci usnesení o provedení
správního řízení (§96 odst. 5, §96a odst. 4, §107, §127 odst. 4 a §128 odst. 4 stavebního
zákona). Obdobně v případě nesplnění podmínek pro vydání kolaudačního souhlasu, stavební
úřad vydá rozhodnutí, které je prvním úkonem v řízení (§122 odst. 4 stavebního zákona).
Nejedná-li se o stavbu, k jejímuž užívání je vyžadován kolaudační souhlas, stačí oznámit
stavebnímu úřadu záměr započít s užíváním stavby. Pokud stavební úřad provede kontrolní
prohlídku, při které poznamená do protokolu ověření splnění podmínek pro užívání stavby
nebo pokud do třiceti dnů od oznámení záměru užívání stavby nezakáže, lze z ačít užívat stavbu.
Vydání souhlasu (či fikci vydání souhlasu) s užíváním stavby nepředchází správní řízení.
To je případně zahájeno až rozhodnutím, kterým stavební úřad ve lhůtě třiceti dnů od oznámení
záměru zakáže užívání stavby (§120 odst. 1 stavebníh o zákona).
24. Specifickým institutem patřícím mezi zjednodušené postupy upravené stavebním
zákonem patří oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora
podle §117 stavebního zákona. I v tomto případě je správní řízení zahájeno až případ ným
předložením věci příslušnému stavebnímu úřadu k přezkoumání stavebního záměru
podle §117 odst. 5 stavebního zákona.
25. Naproti tomu §82 stavebního zákona výslovně neupravuje vliv vydání, resp. nevydání
sdělení o schválení záměru dělení nebo scelování p ozemků na běh správního řízení.
Podle §82 odst. 3 věta druhá stavebního zákona stavební úřad nevydá územní rozhodnutí
o dělení nebo scelování pozemků a záměr schválí sdělením, není-li třeba pro dělení
nebo scelování pozemků stanovit podmínky. Územní řízení o dě lení nebo scelování pozemků
lze zahájit pouze žádostí podanou všemi vlastníky pozemků, které jsou předmětem rozhodnutí
(popř. oprávněnou osobou za účelem uplatňování předkupního práva pro veřejně prospěšné
stavby). V souladu s §44 správního řádu je tak řízení zahájeno dnem, kdy žádost došla věcně
a místně příslušnému stavebnímu úřadu (v případě různých v lastníků dotčených pozemků,
kdy došla příslušnému stavebnímu úřadu žádost posledního z nich). Žádost vždy směřuje
k vydání rozhodnutí v územním řízení, případně ve zjednodušeném územním řízení,
a pouze není-li třeba stanovit podmínky pro dělení nebo scelování pozemků, stavební úřad
potvrdí tuto skutečnost sdělením, kterým současně schválí navrhovaný záměr. Stavebnímu úřadu
je tím stanovena povinnost za splnění daných podmínek použít méně formalizovaný institut .
26. Postup podle §82 odst. 3 věta druhá do stavebního zákona zavedl zákon č. 350/2012 Sb.,
kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon),
ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony. Důvodová zpráva k zákonu
č. 350/2012 Sb. uvádí: „Novelou je jednoznačně stanoven postup stavebního úřadu v případě, že nebude nutné
stanovovat podmínky pro dělení nebo scelování pozemků a stavební úřad nebude mít výhrady k navrhovanému
dělení či scelování. Pak tuto skutečnost potvrdí vydáním sdělení ve smyslu ustanovení §154 správního řádu.
Pokud chce žadatel provést dělení nebo scelení pozemků, musí vždy podat žádost o vydání územního rozhodnutí.
Pokud není nutné stanovit podmínky pro dělení nebo scelení pozemků, vydá stavební úřad již zmíněné sdělení,
přičemž po vydání sdělení stavební úřad územní řízení zastaví, anebo pokud je nutné stanovit podmínky,
pak pokračuje v řízení a vydá územní rozhodnutí. “
27. V souladu s celkovou koncepcí stavebního zákona, který klade důraz na využití
zjednodušených postupů (srov. usnesení čj. 2 As 86/2010 – 76, §4 odst. 1 stavebního zákona),
i v souladu s důvodovou zprávou k zákonu č. 350/2012 Sb. (viz výše) kasační soud posoudil
sdělení podle §82 odst. 3 věta druhá jako tzv. jiný úkon podle části čtvrté správního řádu.
28. Postup podle §82 odst. 3 věta druhá stavebního zákona je nutno odlišit od postupů
vedoucích k vydání souhlasů podle stavebního zákona. V obou případech je výsledkem úkon
podle části čtvrté správního řádu, ale jsou -li splněny podmínky pro vydání daného souhlasu,
správní řízení není vůbec zahájeno. Při řízení o dělení nebo scelování pozemků je zahájeno
správní řízení o žádosti, ale této žádosti je za podmínek stanov ených v §82 odst. 3 věta druhá
vyhověno sdělením podle části čtvrté správního řádu. Vydáním sdělení se ale správní řízení
nekončí. Proto stavební úřad, který sdělením souhlasil se záměrem žadatele, musí následně vydat
usnesení o zastavení řízení podle §6 4 odst. 1 písm. g) (srov. citaci z důvodové zprávy k zákonu
č 350/2012 Sb. výše nebo komentář k §82 stavebního zákona v Potěšil, L., Roztočil, A.,
Hrůšová, K., Lachmann, M. Stavební zákon - online komentář. 3. aktualizace. Praha: C. H. Beck,
2014). Dokud řízení není zastaveno, běží lhůty pro vydání rozhodnutí podle §71 správního řádu,
resp. §87 odst. 4 stavebního zákona.
29. Stěžovatelka podala žádost o vydání rozhodnutí o dělení pozemku Městskému úřadu
Říčany dne 26. 9. 2013. Tímto dnem bylo v souladu s §44 odst. 1 správního řádu zahájeno
územní řízení o dělení pozemku parc. č. 181/126.
30. Z důvodu vyloučení všech úředních osob Městského úřadu Říčany krajsk ý úřad
usnesením ze dne 12. 11. 2013, čj. 161852/2013/KUSK, pověřil projednáním a rozhodnutím
věci žalovaného (postupem podle §131 odst. 4 ve spojení s §4 odst. 4 správního řádu).
Vyloučení úřední osoby ze všech úkonů, při jejichž provádění by mohla ovlivn it výsledek řízení,
ve smyslu §14 odst. 1 správního řádu, nastává přímo ze zákona, nikoliv až usnese ním
podle §14 odst. 4 s právního řádu (srov. Vedral, J. Správní řád. Komentář. 2. vydání. Praha:
BOVA POLYGON, 2012, s. 180). Přestože tak správní řád výslovně nestanoví, jsou -li všechny
úřední osoby věcně a místně příslušného správního úřadu vyloučeny z projednání a rozhodování
věci, lhůta pro vydání rozhodnutí neběží do provedení delegace podle §131 odst. 4 správního
řádu, protože do té doby ve věci nelze činit úkony vedoucí k vydání rozhodnutí. V posuzované
věci lhůta pro vydání rozhodnutí začala běžet dne 18. 12. 2013, kdy bylo žalovanému doručeno
usnesení krajského úřadu čj. 161852/2013/KUSK spolu s žádostí stěžovatelky o vydání
rozhodnutí o dělení pozemku.
31. Podle §87 odst. 4 stavebního zákona stavební úřad rozhodne v územním řízení
bez zbytečného odkladu, nejdéle do 60 dnů od zahájení řízení a ve zvlášť složitých případech
nejdéle do 90 dnů. Za zvlášť složité případy jsou považovány zejména ty, k jejichž projednání
musí stavební úřad nařídit veřejné ústní jednání podle §87 odst. 2 stavebního zákona. Kasační
soud uzavřel, že v posuzované věci se nejednalo o zvlášť složitý případ ve smyslu
§87 odst. 4 stavebního zákona. Žalovaný měl posoudit jednoduchý záměr dělení pozemku
na tři nové pozemky, přičemž k projednání věci nebylo třeba nařizovat veřejné ú stní
jednání. Lhůta pro vydání rozhodnutí o záměru stěžovatelky uplynula dne 17. 2. 2014,
protože poslední den 60-ti denní lhůty plynoucí od 18. 12. 2013, tedy 16. 2. 2014, připadl
na neděli [§40 odst. 1 písm. c) správního řádu].
32. Na běh lhůty pro vydání rozhodnutí nemělo vliv vydání sdělení čj. MUCB 3539/2014,
kterým žalovaný schválil záměr stěžovatelky. Územní řízení o d ělení nebo scelování pozemku
je skončeno až vydáním územního rozhodnutí, případně vydáním usnesení o zastavení řízení
v případě postupu podle §82 odst. 3 věta druhá stavebního zákona (viz výše). Dne 13. 2. 2014
žalovaný vydal usnesení čj. MUCB 4509/2014 o zrušení sdělení čj. MUCB 3539/2014 a usnesení
čj. MUCB 4588/2014, kterým přerušil řízení o dělení pozemku. Kasační soud dal za pravdu
stěžovatelce, že zrušil-li krajský úřad následně usnesení o přerušení řízení, protože důvod
pro přerušení řízení ve skutečnosti nenastal, nemá usnesení o přerušení řízení vliv na běh lhůty
pro vydání rozhodnutí (srov. též Vedral, J. Správní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: BOVA
POLYGON, 2012, s. 588).
33. V rozhodnutí ze dne 20. 6. 2014, čj. MUCB 17294/2014, o zrušení sdělení
čj. MUCB 3539/2014, žalovaný uvedl, že žádost stěžovatelky o vydání rozhodnutí o dělení
pozemku neměla předepsané náležitosti, protože neobsahovala grafický návrh budoucího
dopravního napojení nově vzniklých pozemků. I pokud byla žádost stěžovatelky vadná,
byla způsobilá zahájit správní řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
12. 4. 2013, čj. 5 Ans 4/2012 – 20). Žalovaný měl případně vyzvat stěžovatelku k doplnění
žádosti a zároveň usnesením přerušit řízení podle §86 odst. 5 stavebního zákona. To ale žalovaný
neučinil. Běh lhůty pro vydání rozhodnutí proto nebyl přerušen.
34. Kasační soud neposuzoval, zda nedoručení rozhodnutí čj. MUCB 17294/2014 zástupci
stěžovatelky představovalo podstatnou vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí ve věci samé. Předmětem řízení o kasační stížnosti byl a nečinnost žalovaného,
nikoliv zákonnost rozhodnutí o zrušení sdělení čj. MUCB 3539/2014. Vydání sdělení
podle §82 odst. 3 věta druhá stavebního zákona ani jeho zrušení podle §156 odst. 2 správního
řádu neměly vliv na běh lhůty pro vydání rozhodnutí o žádosti stěžovatelky.
35. Krajský soud pochybil, zamítl-li žalobu stěžovatelky. Ke dni vydání rozsudku krajského
soudu byl žalovaný již více než devět měsíců v prodlení s vydáním rozhodnutí o dělení pozemku
parc. č. 181/126, popřípadě usnesení o zastavení řízení. Před podáním žaloby podle §79 s. ř. s.
stěžovatelka podala žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, na kterou jí krajský úřad
odpověděl přípisem ze dne 25. 7. 2014, čj. 111202/2014/KUSK, že žalovaný nebyl nečinný.
Tím stěžovatelka splnila podmínku bezvýsledného vyčerpání prostředku k ochraně
proti nečinnosti ve smyslu §79 odst. 1 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 10. 2007, čj. 7 Ans 1/2007 – 100).
36. Na okraj kasační soud upozornil, že rozhodnutím ze dne 27. 1. 2015,
čj. 012829/2015/KUSK, jež nabylo právní moci dne 17. 2. 2015, krajský úřad zamítl odvolání
stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného čj. MUCB 17294/2014, které potvrdil. Sdělení
čj. MUCB 3539/2014 o schválení záměru dělení pozemku parc. č. 181/126 tak bylo pravomocně
zrušeno. Žalovaný ale stále nevydal územní rozhodnutí o dělení p ozemku, přestože lhůta
pro jeho vydání běží již od 17. 2. 2014.
37. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto rozsudek krajského
soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení (§110 odst. 1. s. ř. s.). V něm tento soud rozhodne
vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu (§110 odst. 4 s. ř. s.).
38. Krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí rovněž o nákladech řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.) .
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. května 2015
JUDr. Jan Passer
předseda senátu