ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.16.2015:34
sp. zn. 9 As 16/2015 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: M.
O., zast. JUDr. Petrou Smolovou, advokátkou se sídlem Americká 720/6, Plzeň, proti
žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2010, č. j. 33/2010-160-SPR/3, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2014, č. j. 8 A 136/2010 – 38,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek spočívající v tom,
že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozhodnutí
žalovaného ze dne 26. 2. 2010, č. j. 33/2010-160-SPR/3.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo
zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru
dopravně správních agend, ze dne 25. 8. 2009, č. j. MHMP 691414/2009, kterým byly zamítnuty
jeho námitky proti záznamu 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, a provedený záznam 12 bodů
byl potvrzen.
[2] Městský soud unesením ze dne 14. 10. 2010, č. j. 8 A 136/2010 - 17, stěžovatelově žalobě
přiznal odkladný účinek.
[3] S podanou kasační stížností ze dne 23. 1. 2015 byl spojen návrh na přiznání odkladného
účinku, ve kterém se uvádí, že profesí stěžovatele je pozice obchodního zástupce společnosti
Johann Kotányi, spol. s r.o., se sídlem Kladenská 123, Praha 6, a jeho denní náplní je objíždění
zákazníků na území celé České republiky, ke kterému zcela nutně potřebuje řidičské oprávnění.
Ztráta řidičského oprávnění je pro něho velmi citelnou skutečností, neboť tím přichází o zdroj
svojí obživy, když zároveň plní vyživovací povinnost vůči svým dětem. Tento návrh přípisem
ze dne 23. 2. 2015 doplnil o tvrzení, že jako obchodní zástupce pro uvedenou společnost pracuje
již devět let. Mzda plynoucí z tohoto pracovně právního poměru je pro něj jediným příjmem.
Pokud by přišel o řidičské oprávnění, byl by s ním pracovní poměr nepochybně rozvázán.
K tomuto podání přiložil kopii pracovní smlouvy ze dne 28. 2. 2006 a kopii dokumentu
„Náplň práce“ ze dne 1. 8. 2014.
[4] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku ani k jeho doplnění nevyjádřil.
[5] Dle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. upravující
odkladný účinek žaloby se užijí přiměřeně. Dle §73 odst. 2 s. ř. s. musí být pro přiznání
odkladného účinku naplněny dva předpoklady. Soud přizná žalobě (či kasační stížnosti) odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro navrhovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, k tomu, aby mohl být kasační stížnosti
takový účinek přiznán, musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit,
že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel (k tomu srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012 č. j. 1 As 27/2012 - 32 či ze dne 23. 1. 2014,
č. j. 6 Ads 99/2013 – 11), jenž musí v odůvodnění svého návrhu konkretizovat, jakou újmu
by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních
okolností to vyvozuje. Důvody možného vzniku újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze
na osobě a situaci stěžovatele. Hrozící újma musí být zároveň závažná a reálná, nikoliv pouze
hypotetická a bagatelní.
[7] Stěžovatel dostatečně konkrétním a individualizovaným způsobem tvrdil, jaká újma
mu může vzniknout výkonem nebo jinými právními následky rozhodnutí, tj. možná ztráta
zaměstnání obchodního zástupce. Tvrzení, že je zaměstnán jako obchodní zástupce, doložil
pracovní smlouvou ze dne 28. 2. 2006. Zdejší soud ověřil, že z dokumentu „Náplň práce“ ze dne
1. 8. 2014 plyne, že jeho zaměstnavatel požaduje pro výkon jeho druhu práce mimo jiné řidičské
oprávnění, a že z popisu pracovních činností obsaženého v tomto dokumentu vyplývá požadavek
na jeho vysokou mobilitu. Mimo to z povahy pracovní činnosti v tomto konkrétním případě
objektivně vyplývá, že řidičské oprávnění k jejímu náležitému výkonu potřebuje. Soud v této
souvislosti odkazuje na §52 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších
předpisů, podle něhož může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď mimo jiné, nesplňuje-li
bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce. Možnost ztráty zaměstnání
pro případ výkonu nebo jiných právních následků rozhodnutí v posuzovaném případě
představuje intenzivní újmu, u které bylo prokázáno, že může reálně nastat.
[8] V projednávané věci soud neshledal, že by přiznáním odkladného účinku mohla jiným
konkrétně určeným osobám vzniknout jakákoliv újma, popř. újma nějakým způsobem
srovnatelná s hrozící a reálnou újmou stěžovatele. Požadavek vzniku nepoměrně větší újmy,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, je splněný.
[9] Soud se dále zabýval otázkou, zda je splněna i druhá podmínka, tj. zda by přiznání
odkladného účinku nebylo v rozporu s veřejným zájmem. V daném případě připadá v úvahu
veřejný zájem na zajištění bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, který je zajišťován
mj. i tím, že jednotlivé přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních
komunikacích jsou ohodnoceny body, které se příslušnému řidiči sčítají až do dosažení počtu
12 bodů, což má za následek pozbytí řidičského oprávnění [srov. §123a až 123c zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů
(zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů] a možností jeho opětovného nabytí
až po uplynutí jednoho roku. V posuzovaném případě z obsahu soudního spisu není patrné,
že by se stěžovatel jednotlivými přestupky dopustil mimořádně nebezpečného jednání, které
dosáhlo takové intenzity, že by implikovalo narušení důležitého veřejného zájmu. Takové
okolnosti ostatně neuvádí ani žalovaný, který se k návrhu na přiznání odkladného účinku vůbec
nevyjádřil. Lze proto uzavřít, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s
důležitým veřejným zájmem.
[10] Podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě
naplněny.
[11] Následně bylo třeba vyrovnat se s otázkou, zda by přiznání odkladného účinku vůbec
mohlo oddálit nepříznivé účinky napadeného správního rozhodnutí ve vztahu ke stěžovateli.
Tímto problémem se Nejvyšší správní soud již dříve zabýval a v usnesení ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 2 Afs 77/2005 – 96, publ. pod č. 786/2006 Sb. NSS, dospěl k závěru, že „odkladný účinek
podle §107 soudního řádu správního může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit
nejen ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo
ve vztahu ke správnímu rozhodnutí (či jeho části), k jehož přezkumu se dotyčné řízení před
krajským soudem vedlo“. Dále pak pokračoval: „Za této situace pak nutným důsledkem
uvedeného závěru je i nezbytnost vymezit v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
o odkladném účinku rozsah tohoto odkladného účinku, tj. zda se vztahuje 1) pouze
na rozhodnutí krajského soudu či jeho část nebo 2) pouze na správní rozhodnutí, k jehož
přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem, v němž bylo kasační stížností napadené
rozhodnutí vydáno, vedlo nebo vede či na část tohoto správního rozhodnutí, anebo konečně 3)
ve vztahu k soudnímu i správnímu rozhodnutí (či k jejich částem) současně.“
[12] Nejvyšší správní soud v souladu s citovaným rozhodnutím vymezil rozsah odkladného
účinku tak, že jeho přiznáním se pozastavují až do skončení řízení před Nejvyšším správním
soudem účinky rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2010, č. j. 33/2010-160-SPR/3. Ve vztahu
k rozhodnutí krajského soudu nebylo důvodu kasační stížnosti odkladný účinek přiznávat.
[13] Důvody pro přiznání odkladného účinku nelze zaměňovat s důvodností či nedůvodností
kasační stížnosti. Přiznání či nepřiznání odkladného účinku nemá na věcné posouzení sporu
žádné dopady.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. března 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu