ECLI:CZ:NSS:2015:KONF.17.2015:6
sp. zn. Konf 17/2015 - 6
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana
Fialy, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Městského soudu v Praze na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním
a Městským soudem v Brně a dalších účastníků sporu vedeného u Městského soudu
v Praze pod sp. zn. 10 A 15/2014, o žalobě proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu
ze dne 17. 1. 2011, čj. 118 777/2010-637/II.vyř.-RyZ: žalobkyně JUDr. J. S. a žalovaného
Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 10 A 15/2014, o žalobě proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu
ze dne 17. 1. 2011, čj. 118 777/2010-637/II.vyř.-RyZ, je soud v občanském
soudním řízení.
II. Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2013, čj. 31 C 28/2013 - 4,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 21. 5. 2015 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých
kompetenčních sporech“), se Městský soud v Praze domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor
o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. b) zákona o některých kompetenčních sporech, který vznikl
mezi ním a Městským soudem v Brně ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 10 A 15/2014
o žalobě proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 17. 1. 2011 označenému
v záhlaví tohoto usnesení.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Český telekomunikační úřad rozhodnutím napadeným žalobou vydal podle §150 zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu, a podle §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických
komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích)
příkaz, kterým vyhověl návrhu společnosti O2 Czech Republic a. s. (dále jen „poskytovatelka“)
a uložil žalobkyni povinnost uhradit dlužnou cenu za poskytnutou službu elektronických
komunikací v celkové výši 19 257,20 Kč s příslušenstvím. Dále žalobkyni uložil povinnost uhradit
poskytovatelce náhradu nákladů řízení. Součástí částky 19 257,20 Kč byla smluvní pokuta
za neplnění povinnosti platit za poskytované služby elektronických komunikací řádně a včas
a smluvní pokuta ve výši rozdílu plné (běžné) ceny mobilního telefonu odebraného ve speciální
nabídce a jeho zvýhodněné ceny v dané speciální nabídce.
Rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu napadla žalobkyně žalobou podle §244
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Městský soud v Brně usnesením ze dne 12. 9. 2013, čj. 31 C 28/2013 - 4, řízení zastavil.
Zdůvodnil, že z žaloby je zřejmé, že žalobkyně tvrdí zkrácení svých práv přímo nebo v důsledku
porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají,
mění, ruší nebo závazně určují její práva nebo povinnosti. Proto zhodnotil, že se jedná o věc,
která spadá do věcné příslušnosti soudů rozhodujících ve správním soudnictví podle zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Žalobkyni poučil, že může podat
žalobu ve správním soudnictví.
Žalobkyně tedy podle poučení podala žalobu podle §65 s. ř. s., a to ke Krajskému soudu
v Brně. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 11. 2013 věc postoupil Městskému soudu
v Praze jako soudu místně příslušnému.
Žalobkyně v řízení před Městským soudem v Praze doplnila žalobu o návrh na vyslovení
nicotnosti rozhodnutí žalovaného. Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 5. 2014,
čj. 10 A 15/2014 - 47, řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Ke kasační stížnosti
žalobkyně poté Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 9. 2014, čj. 2 As 109/2014 - 26,
usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zabýval se věcnou
příslušností Městského soudu v Praze k projednání žaloby a dovodil, že Městský soud v Praze
nebyl k projednání věci věcně příslušný, neboť Český telekomunikační úřad rozhodoval
v soukromoprávní věci. Věcně nepříslušný soud nemohl ani rozhodovat o poplatkové
povinnosti, podle Nejvyššího správního soudu měl tedy Městský soud v Praze podat návrh
zvláštnímu senátu.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2015, čj. 10 A 15/2014 - 68, vyloučil
k samostatnému projednání návrh žalobkyně na vyslovení nicotnosti rozhodnutí Českého
telekomunikačního úřadu.
Ve zbývající části věci sp. zn. 10 A 15/2014 (žalobě proti výše popsanému rozhodnutí
Českého telekomunikačního úřadu) Městský soud v Praze následně podal návrh zvláštnímu
senátu na zahájení řízení o záporném kompetenčním sporu. Uvedl, že rozhodnutím Českého
telekomunikačního úřadu byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanou částku
za poskytnuté služby elektronických komunikací a za související smluvní pokuty. Projednávaný
spor má soukromoprávní charakter, neboť jeho předmětem jsou práva a povinnosti
poskytovatelky služeb elektronických komunikací a žalobkyně jako účastníka. Mezi žalobkyní
a poskytovatelkou byl právní vztah založen na základě projevu vůle obou smluvních stran,
proto je vztahem rovnosti a není v něm třeba posuzovat otázky veřejného práva. Český
telekomunikační úřad tedy podle Městského soudu v Praze rozhodoval v soukromoprávní věci.
Městský soud v Praze se proto domníval, že není k projednání věci věcně příslušný.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi Městským soudem v Brně rozhodujícím
v občanském soudním řízení a Městským soudem v Praze rozhodujícím ve věcech správního
soudnictví se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Městský soud v Brně v předcházejícím soudním řízení podle části páté o. s. ř. popřel svou
pravomoc rozhodnout věc. Městský soud v Praze rozhodující ve správním soudnictví popírá
svou pravomoc rozhodnout věc po jejím postoupení. Ve věci se jedná o negativní (záporný)
kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zvláštní senát zákonem
o některých kompetenčních sporech.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. rozhodnutí č. 485/2005 Sb. NSS).
Podle §7 odst. 1 o. s. ř. „[v] občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné
právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují
o nich jiné orgány“. Tímto jiným orgánem je v případech, které stanoví zákon o elektronických
komunikacích a původně zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších
zákonů (dále jen „zákon o telekomunikacích“), také Český telekomunikační úřad. Tomu
tak byla svěřena nejen pravomoc rozhodovat ve věcech veřejného práva, ale také ve věcech práva
soukromého – úzce specializovaných. Zákonodárce převedl rozhodování v některých
soukromoprávních věcech na Český telekomunikační úřad z důvodu, že se jedná
o specializovanou, technickou agendu, k čemuž je tento úřad dostatečně personálně a technicky
vybaven.
Souhrnně proto nelze stanovit, zda o žalobě proti rozhodnutí Českého
telekomunikačního úřadu rozhodují soudy v občanském soudním řízení či soudy
správní. Vždy je totiž nutné rozlišovat, zda tento správní orgán rozhodoval v soukromoprávní
věci nebo ve věci veřejnoprávní, tedy určit charakter konkrétního rozhodnutí a porušení
povinnosti. Při určování příslušnosti je zvláštní senát také zcela zásadně omezen již zmiňovaným
§7 odst. 1 o. s. ř., protože zákon o elektronických komunikacích představuje výjimku z pravidla,
že o soukromoprávních sporech rozhodují soudy v nalézacím řízení.
Výše uvedené závěry jsou zřejmé i z dosavadní rozhodovací praxe zvláštního senátu
a Nejvyššího správního soudu, které při rozhodování o pravomoci či věcné příslušnosti charakter
rozhodnutí správního orgánu rozlišovaly. Zvláštní senát konkrétně v usnesení ze dne 18. 9. 2007,
čj. Konf 23/2006 - 6, vyslovil, že „rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu o přidělení čísel
(§69 a násl. zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích) a navazující rozhodnutí o poplatcích za přidělení
čísla (§75 téhož zákona) je veřejnoprávní regulací v oblasti správy čísel. Rozhodnout o žalobě proti rozhodnutí
o poplatcích náleží soudu ve správním soudnictví“.
Opačný závěr vyplývající z rozdílného charakteru rozhodnutí vyslovil Nejvyšší správní
soud v usnesení ze dne 30. 9. 2003, čj. 6 A 60/2000 - 46: „Rozhodnutí správního orgánu vydané
na základě §8 odst. 1 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, je rozhodnutím v soukromoprávní věci,
neboť předmětem rozhodnutí je spor mezi uživatelem a poskytovatelem telekomunikační služby o plnění
za poskytnuté služby, tj. spor o povinnosti uživatele platit za poskytnuté telefonní služby úhradu v rozsahu tehdy
stanoveném Telefonním řádem a o oprávnění poskytovatele telefonních služeb jen v takto stanoveném rozsahu
úhradu požadovat. Sama skutečnost, že řízení je regulováno správním řádem, nemá pro posouzení
soukromoprávního či veřejnoprávního charakteru věci význam, neboť všechny orgány veřejné správy, jejichž
rozhodnutí se projednávají podle části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném
od 1. 1. 2003, se v procesních otázkách řídí právními předpisy veřejného práva“. Na těchto závěrech nic
nemění ani následná změna právní úpravy, jak zvláštní senát již zopakoval také např. v usnesení
ze dne 26. 7. 2011, čj. Konf 25/2011 - 8, a usnesení ze dne 23. 1. 2012, čj. Konf 78/2011 - 6.
V nyní posuzovaném případě proto musel zvláštní senát zjistit, zda rozhodoval Český
telekomunikační úřad v soukromoprávní či veřejnoprávní věci. Z napadeného rozhodnutí
správního orgánu zvláštní senát zjistil, že se řízení týkalo nezaplacených vyúčtování za poskytnuté
služby elektronických komunikací a související smluvní pokuty ve výši 19 257,20 Kč
s příslušenstvím. Správní orgán v rozhodnutí rozvedl, že žalobkyně neplatila vyúčtované částky
za použití dvou telefonních stanic. Žalobkyně také využila speciálních nabídek, na jejichž základě
zakoupila od poskytovatelky mobilní telefony za zvýhodněné ceny se závazkem využívat služeb
poskytovatelky u obou telefonních stanic po stanovenou dobu. Český telekomunikační úřad svou
příslušnost k rozhodnutí sporu vyvozoval z §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích,
který stanoví, že tento úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost
na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu
kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených zákonem o elektronických
komunikacích nebo na jeho základě.
Při posuzování charakteru rozhodnutí lze odkázat na závěry, které vyslovil Nejvyšší
správní soud v usnesení ze dne 30. 9. 2003, čj. 6 A 60/2000 - 46: „jde o povinnost plnění za poskytnuté
služby, tedy o povinnost uživatele platit za poskytnuté telefonní služby úhradu v rozsahu tehdy stanoveném
Telefonním řádem (tj. měsíční základní sazby a hovorného) a o oprávnění poskytovatele telefonních služeb jen
v takto stanoveném rozsahu úhradu požadovat; řízení o takovém právu je proto třeba považovat za věc spadající
do práva soukromého. I když otázky řízení se řídí obecnými předpisy správního řízení, rozhodující význam
pro posouzení charakteru věci je právo hmotné, nikoliv právo procesní, neboť v případě věcí projednávaných
podle novelizované části páté o. s. ř. jde vždy o rozhodnutí orgánu veřejné správy, který se v procesních otázkách
řídí právními předpisy veřejného práva“. Právní názor vyslovený v tomto usnesení lze použít i v nyní
posuzované věci. Český telekomunikační úřad rozhodoval o nezaplacených částkách
za poskytnuté služby elektronických komunikací. Jednalo se o spor o povinnosti účastníka
k zaplacení ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací vyplývající ze smlouvy mezi
osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem. Právní vztah mezi těmito subjekty vznikl
na základě smlouvy a žádosti o poskytování služeb elektronických komunikací, mezi subjekty
proto nelze shledat vztah podřízenosti a nadřazenosti. Účastník byl seznámen s podmínkami,
za kterých byla služba o elektronických komunikacích poskytována, a dobrovolně na tyto
podmínky přistoupil. Protože byly naplněny požadavky stanovené v §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích, mohl ve věci rozhodovat správní orgán. Protože také nelze
zpochybnit, že platba nezaplacených částek za poskytnuté služby elektronických komunikací
je soukromoprávním nárokem, byl správní orgán příslušný k tomu, aby vydal rozhodnutí
o soukromoprávní věci.
K otázce charakteru rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu lze tedy uzavřít,
že tento správní orgán rozhodoval spor, který měl soukromoprávní povahu, protože se jednalo
o platbu nezaplacených částek za poskytnuté služby elektronických komunikací. O žalobě
proti rozhodnutí byl proto příslušný rozhodovat soud v občanském soudním řízení podle části
páté o. s. ř.
V předložené věci by se mohla zdát sporná smluvní pokuta vztahující se k mobilním
telefonům zakoupeným ve speciální nabídce, o níž Český telekomunikační úřad rovněž rozhodl
(tato smluvní pokuta je zahrnuta v částce 19 257,20 Kč s příslušenstvím, kterou Český
telekomunikační úřad uložil žalobkyni zaplatit). Zvláštní senát totiž již v rozhodnutí ze dne
9. 9. 2008, čj. Konf 27/2008 - 7, vyslovil, že „o smluvní pokutě za porušení či nesplnění povinnosti
vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě
uživatelem (§129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích), rozhoduje ten orgán,
který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti samotné“. Zvláštní senát rozhodl,
že smluvní pokuta je soukromoprávním institutem, o kterém mohou rozhodovat jak soudy,
tak Český telekomunikační úřad, je ale nutné zohlednit charakter povinnosti, která byla porušena.
V případě smluvní pokuty za nedodržení podmínek koupě mobilních telefonů za zvýhodněnou
cenu by se tedy jednalo o smluvní pokutu vztahující se ke koupi, nikoli k poskytování služeb
elektronických komunikací.
Aby ve věci mohl rozhodovat Český telekomunikační úřad, musí být v současné
době naplněny podmínky stanovené ve zmiňovaném §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích, musí tedy být naplněn osobní a věcný předpoklad podle tohoto ustanovení. Věcný
předpoklad pravomoci odpůrce rozhodovat účastnické spory je splněn, týká-li se spor povinností
uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě; povinnost uhradit
cenu za poskytnutou službu je podle §64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích základní
povinností účastníka, popřípadě uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací.
Není-li osobní i věcný předpoklad naplněn, musí o soukromoprávních věcech vždy rozhodovat
soud. Pokud by totiž zvláštní senát rozhodl jinak, extenzivně by rozšiřoval pravomoc Českého
telekomunikačního úřadu a omezoval by obecnou pravomoc soudů v občanském soudním řízení
podle §7 o. s. ř.
Český telekomunikační úřad však v předložené věci nepopřel svou pravomoc rozhodovat
i o smluvní pokutě vztahující se ke koupi mobilního telefonu. O této otázce tedy nevznikl žádný
spor o pravomoc, o němž by mohl rozhodnout zvláštní senát podle zákona o některých
kompetenčních sporech.
Český telekomunikační úřad tak rozhodl o povinnosti zaplatit 19 257,20 Kč
s příslušenstvím, aniž by bylo sporné, zda tak měl učinit tento správní orgán nebo soud, případně
v jakém rozsahu. Zvláštní senát nerozhodoval jako v případech týkajících se smluvní pokuty,
kdo je příslušný k rozhodování o porušené povinnosti či smluvní pokutě z ní vyplývající,
neboť tato otázka mu (jako kompetenční spor) nebyla předestřena. Zvláštní senát se zabýval
výhradně tím, u jakého soudu může žalobkyně podat žalobu proti rozhodnutí Českého
telekomunikačního úřadu o povinnosti, kterou jí již správní orgán – tedy Český telekomunikační
úřad – uložil.
Zvláštní senát se proto při rozhodování o pravomoci a věcné příslušnosti omezil toliko
na otázku, která větev soudnictví je příslušná k přezkoumání rozhodnutí správního orgánu
o soukromoprávní věci. Nezabýval se ani tím, zda žalobkyně využila všechny opravné prostředky
proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu. Zvláštní senát pouze uzavřel,
že k projednání a rozhodnutí žaloby proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu
týkajícího se nezaplacených plateb za poskytnuté služby elektronických komunikací je příslušný
soud v občanském soudním řízení podle části páté o. s. ř. Zvláštní senát z uvedených důvodů
vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc Městského soudu v Brně (§5 odst. 1 zákona
o některých kompetenčních sporech).
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona o některých kompetenčních sporech současně
s rozhodnutím sporu zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou
pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí
ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní
senát zrušil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2013, čj. 31 C 28/2013 - 4, a odstranil
tak překážku věci rozhodnuté.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o některých
kompetenčních sporech závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor
vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Městský soud
v Brně pokračovat v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 15. října 2015
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu