ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.260.2015:41
sp. zn. Nao 260/2015 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: JUDr. J. H.,
zast. JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti žalované:
Západočeská univerzita v Plzni, se sídlem Univerzitní 8, Plzeň, proti usnesení žalované ze dne
12. 5. 2011, zn. R-585-10, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 29. 5. 2015, č. j. 30 A 33/2011 - 194, o vyloučení soudce Nejvyššího správního
soudu JUDr. Josefa Baxy z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 1 As 154/2015,
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef Baxa je v yl o u čen
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 1 As 154/2015.
Odůvodnění:
[1] Usnesením citovaným v záhlaví žalovaná výrokem I. konstatovala, že „[v]ysokoškolský
diplom č. ZČU*016858 ze dne 23. srpna 2005 včetně dodatku k diplomu, kterým bylo p. J. H. (…) osvědčeno
řádné ukončení studia v magisterském studijním programu M6805 Právo a právní věda, ve studijním oboru
6805T003 Právo na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni a získání akademického titulu
„magistr“ (ve zkratce „Mgr.“ uváděné před jménem) se podle §156 odst. 2 správního řadu zrušuje, neboť byl
vydán v rozporu s §44, §46, §55, §57 odst. 4 a §63 odst. 2 zákona o vysokých školách.“ Podle bodu II.
výrokové části napadeného usnesení nastávají jeho účinky podle §156 odst. 2 zákona č.
500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dnem vydání zrušovaného
vysokoškolského diplomu.
[2] Rozsudkem ze dne 29. 5. 2015, č. j. 30 A 33/2011 – 194 Krajský soud v Plzni zrušil
napadené usnesení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná
kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud projednává pod sp. zn. 1 As 154/2015.
[3] Věc byla rozvrhem práce Nejvyššího správního soudu přidělena prvnímu senátu
ve složení JUDr. Marie Žišková, JUDr. Josef Baxa, JUDr. Lenka Kaniová a JUDr. Filip
Dienstbier. Soudcem zpravodajem byl určen JUDr. Filip Dienstbier. Podle pravidel rozvrhu
práce je v takovém případě předsedou prvního senátu JUDr. Josef Baxa.
[4] JUDr. Josef Baxa po seznámení s obsahem spisu oznámil skutečnosti svědčící o jeho
možné podjatosti podle §8 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Ve svém vyjádření uvedl, že projednávaná věc se bezprostředně týká Právnické fakulty
žalované, na které nepřetržitě od jejího vzniku (tedy od roku 1993) působí. Významně se podílel
i na jejím vzniku, neboť tehdejší rektor jej pověřil některými souvisejícími pracemi. V současné
době svou činnost utlumil, do konce roku 2016 má neplacené volno a nadále je pouze členem
vědecké rady fakulty. Nemá bližší vztahy k žádnému z členů současného či minulého vedení
fakulty ani univerzity a subjektivně nepociťuje nestandardní vztah k věci, účastníkům řízení
či jejich zástupcům.
[6] S ohledem na to, že nestrannost soudce má i stránku vnější, objektivní,
je dle JUDr. Josefa Baxy přesto nutné, aby jiný senát Nejvyššího správního soudu (§8 odst. 3,
věta poslední, s. ř. s.) rozhodl o tom, zda existují pochybnosti o jeho nestrannosti,
resp. zda je jako nestranný vnímán. Své působení na fakultě považuje vzhledem k celoživotnímu
soudcovskému postavení a funkcím v rámci justice za vedlejší a doplňkovou činnost. Na druhé
straně se v minulých letech stal jednou „z tváří“ nové fakulty a byl takto vnímán. Od roku 2009
opakovaně kriticky vystupoval vůči tehdejšímu vedení fakulty a jeho praktikám. Svými veřejnými
vystoupeními přispěl k obratu a postupnému zjišťování a odstraňování největších prohřešků
a nastolování normálních poměrů. Součástí souvisejících opatření byla i zpětná kontrola plnění
studijních povinností, a to zejména u tzv. „rychlostudentů“ („turbostudentů“). V několika
případech šetření vyústila do následných kroků univerzity (rušení diplomů, odnímání titulů), jako
tomu bylo v projednávané věci. Z těchto důvodů by mohl být účastníky řízení vnímán jako
podjatý, jakkoli se formálně ani fakticky na zmíněných opatřeních nepodílel.
[7] Věc byla předložena k rozhodnutí devátému senátu Nejvyššího správního soudu.
[8] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. [s] oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[9] Podle §8 odst. 3 s. ř. s. [s]oudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost
předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu
na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán
důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením,
a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.
[10] Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod (dále jen „Úmluva“), je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý
a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů
spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo
a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).
[11] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a také Ústavního soudu plyne,
že nestrannost soudce je subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní psychický vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoli
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti
o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda - s ohledem
na okolnosti případu - lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu
ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429, rozhodnutí Ústavního soudu jsou
též dostupná na http://nalus.usoud.cz).
[12] Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně
rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností,
které k subjektivním pochybnostem osob, jež se řízení účastní, vedou. K vyloučení soudce
z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah
soudce k dané věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy
a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle
a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01,
N 98/23 SbNU 11).
[13] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil,
je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci
jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
[14] Skutkové okolnosti, které popsal soudce JUDr. Josef Baxa, z objektivního hlediska
vyvolávají pochybnosti o jeho nezaujatosti. Vyplývá z nich, že jeho vztah k žalované, respektive
její Právnické fakultě, je dlouhodobý a trvající. Nelze sice pominout, že jeho aktivity jsou
v současné době utlumeny, nicméně nebyly ukončeny zcela. JUDr. Josef Baxa se také podílel
na založení fakulty, což nepochybně o intenzitě tohoto vztahu vypovídá. Dále pro projednávanou
věc není bez významu, že se veřejně opakovaně vyjadřoval k popsané aféře, mediálně označované
jako „kauza plzeňských práv“. Byť se fakticky nepodílel na provádění následných nápravných
opatření, veřejně kritizoval poměry, jež měly být těmito opatřeními normalizovány,
byl pro jejich zavedení a podporoval nové vedení fakulty, které je prosazovalo. Z výše uvedeného
vyplývá, že projednávaná věc s touto aférou souvisí.
[15] Jakkoli Nejvyšší správní soud nepochybuje o profesních kvalitách soudce JUDr. Josefa
Baxy a akceptoval jeho tvrzení, že subjektivně se podjatý necítí, za dané situace akcentoval
objektivní pohled. Účastníci i veřejnost jej mohou vnímat jako osobu, která je ve věci
zainteresovaná, a proto nelze vyloučit pochybnost o jeho nestrannosti. Důvodem vyloučení
soudce pro podjatost je garantovat spravedlivý proces, jehož základním předpokladem
je nezávislost a nestrannost, a nelze tak připustit, aby soudci rozhodovali v případech, kdy
skutkové okolnosti mohou vyvolávat zdání, že soudce nestranný není.
[16] Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že soudce JUDr. Josef Baxa je vyloučen
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 1 As 154/2015.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. října 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu