ECLI:CZ:NSS:2016:1.ADS.45.2016:20
sp. zn. 1 Ads 45/2016 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: Z. V.,
zastoupena JUDr. Alexanderem Belicou, advokátem se sídlem Smetanovo nám. 7, Ostrava, proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376,
Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. SZ/2968/2014/4S-
MSK, čj. MPSV-UM/24249/14/4S-MSK, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2016, čj. 18 Ad 88/2014 – 50,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně JUDr. Alexanderu Belicovi, advokátovi se sídlem
Smetanovo nám. 7, Ostrava, se p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení
o kasační stížnosti ve výši 2.600 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 15. 9. 2014 podala žalobkyně žádost o dávku mimořádné okamžité pomoci
na úhradu nedoplatku plynu v domácnosti za období od 14. 10. 2013 do 9. 1. 2014 a za období
od 10. 1. 2014 do 30. 7. 2014 v celkové výši 11.025 Kč. Úřad práce ČR – krajská pobočka
v Ostravě (dále jen „správní orgán I. stupně“) žalobkyni požadovanou dávku rozhodnutím
ze dne 29. 10. 2014, čj. 574941/2014/OOI, vydaným dle §2 odst. 5 písm. a), §61 a §67 zákona
č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, nepřiznal.
[2] K odvolání žalobkyně žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně v záhlaví
specifikovaným rozhodnutím potvrdil. Uvedl, že žalobkyně podala již 12. 3. 2014 žádost
o mimořádnou okamžitou pomoc na úhradu části faktury za období od 14. 10. 2013
do 9. 1. 2014, kdy výše nedoplatku činila 5.730 Kč. Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne
12. 5. 2014, čj. 303717/2014/OOI, přiznal žalobkyni dávku v částečné výši 1.047 Kč.
Toto rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím orgánem. Jestliže tedy na částečnou úhradu uvedené
faktury již byla dávka mimořádné okamžité pomoci poskytnuta, nelze nyní žalobkyni v této části
vyhovět. V souvislosti s druhou fakturou za období od 10. 1. 2014 do 30. 7. 2014 žalovaný uvedl,
že žalobkyně v tomto období uhradila pouze jednu zálohu, přičemž po celé období pobírala
doplatek na bydlení, ve kterém jí byly zálohy za plyn zohledněny v plné výši. Pokud by žalobkyně
zálohy hradila, k nedoplatku za plyn by nedošlo. Žalovaný též zohlednil, že příspěvek na bydlení
není jediným příjmem sloužícím k úhradě nákladů na bydlení; žalobkyně rovněž pobírala invalidní
důchod, přídavky na dítě a nepravidelně také výživné na dítě. Dále žalobkyně po celé fakturační
období pobírala dávky státní sociální pomoci (příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení)
a dávku státní sociální podpory - příspěvek na bydlení. Ani tak ovšem zálohy stanovené
dodavatelem energií nehradila. Žalovaný zdůraznil, že dávky pomoci v hmotné nouzi nelze
poskytnout dvakrát ke stejnému účelu.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou, kterou krajský soud zamítl jako
nedůvodnou a ztotožnil se tak s argumentací žalovaného uvedenou v napadeném rozhodnutí.
II. Argumentace kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodu jeho nezákonnosti dle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“) a nepřezkoumatelnosti ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu
k dalšímu řízení, nezruší-li také rozhodnutí žalovaného.
[5] Namítla, že krajský soud nevyvodil žádné závěry ze zprávy Veřejného ochránce práv,
ve které se zabýval doplatky na bydlení poskytnuté žalobkyni, případně i nepřiznané v průběhu
roku 2013, neposkytnutím mimořádné okamžité pomoci na úhradu poplatku za připojení plynu
a poplatku za revizi plynového zařízení na základě žádosti z října roku 2013 a doplatkem
na bydlení za období leden až duben 2014. V této zprávě se poukazuje na nedostatky správních
orgánů v předmětných řízeních.
[6] Stěžovatelka vytkla správním orgánům i soudu, že nepřihlédly ke všem relevantním
skutečnostem, resp. nezkoumaly její celkové sociální poměry za celou dobu, kdy se do stavu
hmotné nouze dostala, a nevyhodnotily, že žije s nemocným nezletilým synem trpícím autismem.
V letech 2013 a 2014 se stěžovatelka prakticky nemohla dostat z hmotné nouze, protože
neměla dostatek finančních prostředků na úhradu všech nezbytných výdajů. Správní
orgán jí nezohledňoval nezbytné náklady a nevyhověl jejím žádostem o příslušné dávky,
čímž jí nepomohl nuznou situaci vyřešit. Proto stěžovatelka navrhovala soudu vyčkat soudních
rozhodnutí o podaných kasačních stížnostech ve věcech předcházejících této, jakkoliv si byla
vědoma, že soud tak nemusí učinit. Nedoplatek a veškeré náklady na bydlení stěžovatelky nejsou
a nebyly pravidelně zohledňovány v běžících dávkách pomoci v hmotné nouzi, kterými v jejím
případě byl příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Naopak hmotná nouze v letech 2013
a 2014 způsobila právě nedoplatek na fakturách na dodávku plynu ČEZ Prodej, s. r. o. v celkové
výši 11.025 Kč za uvedené období. Dostala se do situace, kdy ji při uhrazení potřeb a nákladů
nezbyly prostředky na potraviny jak pro ni samotnou, tak pro dítě. Je samoživitelkou, výživné
dostávala sporadicky. Výše důchodu, který byl jejím jediným pravidelným příjmem, činila
v té době 5.123 Kč. Správní uvážení správních orgánů bylo nepřiléhavé a nesprávné,
neboť nebyla schopna dodávky plynu uhradit v běžných zálohách, její finanční příjmy a možnosti
přesahoval i vzniklý nedoplatek.
[7] Žalovaný se ve stanovené lhůtě ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána
včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Nejprve se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, kterou
stěžovatelka spatřovala patrně zejména v tom, že krajský soud nevzal v úvahu závěry zprávy
veřejné ochránkyně práv týkající se správních řízení o jejích žádostech o dávky pomoci v hmotné
nouzi. Tuto zprávu stěžovatelka toliko zmínila ve své žalobě a zástupce stěžovatelky na ni pak
upozornil při ústním jednání (viz protokol o jednání ze dne 10. 9. 2015 a ze dne 3. 12. 2015).
Stěžovatelka tak ani v žalobě ani později nekonkretizovala žalobní námitky, které by se k této
zprávě vztahovaly, resp., v rámci nichž by vysvětlila význam této zprávy ve vztahu
k probíhajícímu řízení o žalobě. Krajský soud ve svém rozsudku obsah této zprávy konstatoval.
Nelze mu však vytýkat, že z ní nevyvozoval žádné závěry, pokud ji pro posouzení konkrétní věci
nepovažoval za relevantní. Nejvyšší správní soud se naopak ztotožňuje s tím, že zohlednění
závěrů této zprávy - týkající se jiných řízení o žádostech stěžovatelky o dávky - by za dané situace
nemělo na výsledek přezkoumávané věci vliv. Soud neshledal ani jiné důvody
nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, a proto tuto námitku považoval za nedůvodnou.
[11] Druhý okruh kasační argumentace spočívá v tom, že krajský soud nepřihlédl k celkové
situaci stěžovatelky, tedy k nedostatečnosti jejích příjmů, k jejímu zdravotnímu stavu a péči
o nezletilého syna trpícího autismem. Nejvyšší správní soud dospěl na základě níže uvedených
úvah k závěru, že ani tyto kasační námitky nejsou důvodné.
[12] Podle §36 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi nárok na mimořádnou okamžitou
pomoc má osoba uvedená v §2 odst. 5 tohoto zákona, pokud je považována za osobu v hmotné
nouzi. Podle §2 odst. 5 písm. a) může orgán za osobu v hmotné nouzi považovat osobu, která
nemá vzhledem k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky
„k úhradě nezbytného jednorázového výdaje, spojeného zejména se zaplacením správního poplatku při prokázané
ztrátě osobních dokladů, při vydání duplikátu rodného listu nebo dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání,
s úhradou jízdného v případě ztráty peněžních prostředků, a v případě nezbytné potřeby s úhradou noclehu“.
[13] Zákon o pomoci v hmotné nouzi upravuje dva typy dávek k zajištění základních životních
podmínek fyzických osob, a to dávky měsíčně se opakující (příspěvek na živobytí a doplatek
na bydlení) a dávky jednorázové označované souhrnně jako dávka mimořádné okamžité pomoci.
Příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení jsou základními prostředky k zajištění osob
nacházejících se v hmotné nouzi. Jedná se o dávky obligatorní, tedy takové, na které vzniká nárok
splněním podmínek stanovených zákonem. K zajištění základních životních potřeb, nestačí-li
k tomu dávky výše uvedené, lze přiznat v případě mimořádných okolností ještě další
jednorázovou dávku okamžité mimořádné pomoci. Tato dávka je však fakultativní a její přiznání
je ponecháno na správním uvážení příslušného správního orgánu. Nárok na ni vzniká
rozhodnutím o jejím přiznání. Tato dávka má hradit výdaje „jednorázové a v podstatě nahodilé“
(srov. např. rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2015, čj. 7 Ads 236/2015 – 22, který se týkal
obdobného případu ve věci stěžovatelky).
[14] Stěžovatelka požádala o mimořádnou okamžitou pomoc (viz žádost ze dne 15. 9. 2015)
na uhrazení jednorázového mimořádného výdaje spočívajícího v nedoplatku za plyn v celkové
výši 11.025 Kč společnosti ČEZ Prodej, s.r.o. za zúčtovací období od 14. 10. 2013 do 9. 1. 2014
a od 10. 1. 2014 do 30. 7. 2014. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 9. 9. 2014 vyplývá, že se tato
částka skládá jednak ze smluvní pokuty ve výši 95 Kč a dále z dlužné částky za první z uvedených
období ve výši 4.795 Kč a z dlužné částky ve výši 6.135 Kč za druhé z uvedených období.
Stěžovatelka již 12. 3. 2014 požádala o mimořádnou okamžitou pomoc na uhrazení faktury
na první z uvedených období (jejíž původní výše byla 5.730 Kč); její žádosti bylo částečně
vyhověno a byla jí přiznána dávka ve výši 1.047 Kč. Žalovaný tak trefně poznamenal,
že na úhradu uvedené platby již stěžovatelce byla dávka přiznána, a proto nyní v podstatě žádá
o dávku na úhradu téhož výdaje. Vzhledem k tomu, že o žádosti o příspěvek na stejnou platbu
bylo již jednou rozhodováno a byly tak již posuzovány možnosti stěžovatelky dlužnou částku
zaplatit, nebylo namístě stejný výdaj řešit také v rámci nyní posuzovaného řízení. V souvislosti
s úhradou nedoplatku za druhé z uvedených období je důležité vzít v úvahu, že nutnost hradit
měsíční zálohy na plyn v uvedeném období již byla zohledněna při výpočtu jiné dávky pomoci
v hmotné nouzi, která byla stěžovatelce poskytnuta, a to dávky doplatku na bydlení. Stěžovatelka
taktéž v předmětné době pobírala příspěvek na bydlení. Ve své kasační stížnosti stěžovatelka
pouze obecně zpochybnila, že její celkové náklady na bydlení nebyly při zohledňování
jí přiznávaných dávek dostatečně brány v úvahu, avšak nijak nevyvrátila, že by správní orgán
při stanovení dávky doplatku na bydlení nezohlednil její měsíční zálohy na úhradu plynu,
a to v plné výši. Ze spisové dokumentace přitom vyplývá, že tomu tak bylo.
[15] Jak již soud výše zdůraznil, dávka mimořádné okamžité pomoci slouží primárně k úhradě
nezbytného jednorázového výdaje, spojeného zejména se zaplacením správního poplatku
při prokázané ztrátě osobních dokladů, při vydání duplikátu rodného listu nebo dokladů
potřebných k přijetí do zaměstnání, s úhradou jízdného v případě ztráty peněžních prostředků
a v případě nezbytné potřeby s úhradou noclehu. K úhradě nákladů na bydlení, pokud jsou
příjmy stěžovatelky nedostačující, primárně slouží příspěvek na bydlení, resp. doplatek na bydlení.
Tyto dávky přitom stěžovatelka v daném období pobírala. Navíc v případě mimořádné okamžité
pomoci se musí jednat o výdaje jednorázové a v podstatě nahodilé (srov. např. rozsudky NSS
ze dne 15. 5. 2013, čj. 3 Ads 87/2012 - 39, či ze dne 18. 9. 2013, čj. 6 Ads 39/2013 - 29). Je však
nutno uznat, že ve zcela výjimečných případech lze dávku mimořádné okamžité pomoci přiznat
i na základě žádosti požadující uhrazení vzniklého nedoplatku na energie. Tak tomu ostatně bylo
i v případě stěžovatelky, jíž byla tato dávka poskytnuta na úhradu první z předmětných faktur
za plyn.
[16] Relevantní okolnosti zkoumá správní orgán v rámci správního uvážení. V posuzovaném
případě se správní orgány okolnostmi dané věci řádně zabývaly a dospěly k závěru, že vznik
nedoplatku zavinila stěžovatelka vlastním přičiněním, s čímž se ztotožňuje i Nejvyšší správní
soud. Ke vzniku nedoplatku totiž došlo z důvodu opakovaného neuhrazení záloh za plyn
ve stanovené výši. S ohledem na vědomé neplacení záloh v požadované výši, resp. nesplnění
smluvních podmínek společnosti ČEZ Prodej, s.r.o. přitom stěžovatelka mohla předpokládat,
že ke vzniku nedoplatku v budoucnu jednoznačně dojde. Nemohlo se tak jednat o jednorázový
ani v podstatě nahodilý výdaj.
[17] Jakkoliv Nejvyšší správní soud chápe nepříznivou situaci stěžovatelky, v projednávané
věci se s hodnocením správních orgánů i krajského soudu ztotožňuje. Pokud náklady na plyn
v předmětném období byly zohledněny při přiznání jiných dávek, nemohla být žádost
stěžovatelky o dávku na úhradu nedoplatku, který musela při neplacení průběžných měsíčních
záloh očekávat, úspěšná. V takovém případě nemohou neposkytnutí požadované dávky zvrátit
ani celkově nepříznivé sociální poměry stěžovatelky. Ostatně obdobně již Nejvyšší správní soud
rozhodl o žádosti stěžovatelky o mimořádnou okamžitou pomoc na úhradu nedoplatku
společnosti RWE Energie, s. r. o. ve výše odkazovaném rozsudku čj. 7 Ads 236/2015 – 22.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[18] Nejvyšší správní soud tedy neshledal námitky stěžovatelky důvodnými. Jelikož v řízení
nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá
s. ř. s.).
[19] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla
úspěch. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud
náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
[20] Krajský soud ustanovil stěžovatelce zástupce z řad advokátů, jehož zastupování trvá
i v řízení o kasační stížnosti; náklady řízení v tomto případě hradí stát (§35 odst. 8 s. ř. s.,
§120 s. ř. s.). Výše těchto nákladů spočívá v odměně advokáta za dva úkony právní služby
(sepis kasační stížnosti a další porada s klientem přesahující jednu hodinu) v částce 1.000 Kč
[§9 odst. 2, §7 bod 3 a §11 odst. 1 písm. c) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a v n áhradě hotových
výdajů v částce 300 Kč za jeden úkon právní služby (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkově
tedy bude ustanovenému advokátu JUDr. Alexanderu Belicovi vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu částka 2.600 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2016
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu