ECLI:CZ:NSS:2016:1.AS.190.2015:46
sp. zn. 1 As 190/2015 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobkyně: Mgr. E. P., zastoupené
Mgr. Veronikou Zelenkovou, advokátkou se sídlem Seifertova 455/17, Praha 3, proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2012, sp. zn. SZ 140343/2012/KUSK REG/AB,
č. j. 152092/2012/KUSK, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) J. N., II) H. N., v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2015,
č. j. 45 A 6/2013 – 86,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil
rozhodnutí Městského úřadu Lysá nad Labem, stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“)
ze dne 25. 7. 2012, č. j. SÚ/38461/12/Fia, sp. zn. SÚ/9545/2010/Fia. Uvedeným rozhodnutím
stavební úřad dodatečně osobám zúčastněným na řízení povolil změnu stavby rodinného domu
č. p. X na pozemku st. p. X v k. ú. L. n. L. v obci L. n. L..
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně u Krajského soudu v Praze. Namítala
nesprávný výklad vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území.
Je-li vyloučeno, aby ve stavbě přiléhající na hranici sousedního pozemku byly stavební otvory,
je tím spíše vyloučeno umístění terasy a odkryté střechy sloužící jako terasa. Žalovaný
se nevypořádal s namítaným obtěžováním hlukem a pohledem, ani s tvrzením, že ani žalobkyně,
ani její otec pan K. se změnou na zelenou střechu nikdy nesouhlasili. Žalovaný se nezabýval ani
posouzením souladu změn s územně plánovací dokumentací a povrchně vypořádal namítanou
absenci podmínek pro dokončení stavby.
II. Právní názor krajského soudu
[3] Krajský soud žalobu zamítl. Námitku porušení §25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb.
shledal nedůvodnou, neboť se toto ustanovení na posuzovaný případ nevztahuje. Jestliže
§25 vyhlášky nebrání umístění pochozí plochy na hranici pozemku, může být takto umístěna
rovněž zelená střecha mající případně i povahu pochůzné střechy.
[4] Při posouzení, zda stavební provedení zelené střechy nezasahuje nepřípustně do práv
žalobkyně, zdůraznil, že předmětem řízení je pouze dodatečné povolení prodloužení stavby,
námitkami proti samotné existenci makrolonové stěny se proto nemohl zabývat. Zdůraznil, že si
žalobkyně sama vymínila zkrácení clony a umístění zelené střechy, nemůže se proto nyní
dovolávat zvýšeného zásahu do soukromí. Takové jednání je nepřijatelným projevem zneužití
práva. Nahrazení části plochy terasy zelenou střechou je změna zvyšující soukromí žalobkyně.
I kdyby zde stavebníci trávili čas údržbou zeleně, nelze předpokládat, že by zde trávili více času,
než kdyby zde byla klasická terasa. Prodloužení stavby a její vychýlení nemůže ovlivnit míru
soukromí žalobkyně nad míru přiměřenou poměrům oproti původně povolené terase.
Při posuzování možnosti zásahu do práv žalobkyně vzal v potaz také vnitřní rozpornost
žalobních námitek.
[5] Skutečnost, že označení stavby v oznámení o zahájení stavebního řízení nezachycovala
v názvu zřízení zelené střechy, není podstatná, neboť tato změna byla jednak zjistitelná
z projektové dokumentace, jednak takový stav žalobkyně vyžadovala.
[6] Za přezkoumatelné označil soud posouzení souladu s územně plánovací dokumentací.
Žalobkyně v této souvislosti nepředložila konkrétní argumentaci, která by odůvodňovala potřebu
konkrétnějšího odůvodnění. Stavební úřad neměl povinnost stanovit podmínky výstavby, protože
se jednalo o dodatečné povolení již provedené stavby. Žalovaný se s touto námitkou rovněž
přezkoumatelně vypořádal.
[7] Námitky nedostatků projektové dokumentace včetně posouzení z hlediska protipožární
ochrany shledal soud nedůvodné, neboť směřují obecně proti dosavadnímu průběhu správního
řízení a v něm učiněným pochybením, která však byl stavební úřad povinen napravit. Nadto
žalobkyně neuvedla, jaké nedostatky měla dokumentace obsahovat.
III. Obsah kasační stížnosti
[8] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost, jejíž důvody podřadila pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[9] Krajský soud nesprávně vyložil §25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. a nesprávně
aplikoval vyhlášku na daný případ. Na základě logického výkladu uvedeného ustanovení nelze
bez dalšího umístit na hranici pozemku pochozí plochu rodinného domu – terasu (vč. zelené
střechy). Vylučuje-li vyhláška, aby se ve stavbě přiléhající na hranici sousedního pozemku
nacházely jakékoli stavební otvory, je o to více vyloučeno, aby zde byla terasa a odkrytá pochůzná
střecha sloužící jako terasa, která přiléhá k sousedním pozemkům a v podstatě představuje otvor
po celé délce přístavby. Soud odkázal na důvodovou zprávu k vyhlášce č. 269/2009 Sb.,
ale použil z ní pouze vytrhané citace, které odporují výkladu stěžovatelky jen zdánlivě.
Ve skutečnosti bylo ustanovení zrušeno nejen z důvodu tvrdosti, ale též nadbytečnosti,
neboť případy umístění pochozích ploch do určité vzdálenosti od hranice pozemku lze řešit
v režimu obecného ustanovení §25 odst. 2 vyhlášky, jež umožňuje připuštění výjimky
v případech, kdy zrušované ustanovení bylo nepřiměřeně tvrdé. Zdůrazňuje, že §25 odst. 2
vyhlášky také výslovně neuvádí pojem „pochozí plocha“, nýbrž pracuje s pojmem „stěna“.
Pochozí plochy, balkony a lodžie jsou stejně jako okna a jiné stavební otvory součástí stěny.
K závěru, že na hranici pozemku nelze bez předchozího rozhodnutí o výjimce umisťovat
jakékoli otvory umožňující přímý výhled, jakož i pronikání dalších imisí na sousední pozemek,
lze podle stěžovatelky dospět nejen logickým, ale i systematickým a historickým výkladem
a svědčí mu i judikatura (zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 97/2013
a 1 As 69/2011). Tím spíš, jedná-li se o dodatečné povolení stavby provedené v rozporu
se stavebním povolením. Smyslem úpravy vylučující umisťování stavebních otvorů na hranici
pozemků je ochrana soukromí a eliminace možných imisí. Nelze připustit argument správních
soudů o povolení stavby a následném řešení námitek soukromoprávní povahy soudní cestou.
Soud měl žalobě vyhovět nejen na základě uvedeného výkladu vyhlášky, ale i z důvodu zásahu
do práva vlastnického a na ochranu soukromí.
[10] Odmítá závěr soudu, že není vyloučena povaha zelené střechy jako pochozí plochy.
Naopak z dokazování plyne, že povaha zelené střechy jako střechy pochůzné s veřejným
provozem byla jednoznačně prokázána, což popírá argumentaci správních orgánů o přípustnosti
umístění zelené střechy jako nepochozí plochy na hranici pozemku.
[11] Neztototožňuje se se závěrem, že předmětem mělo být pouze prodloužení stavby
a její odklonění od hranice pozemku. Provedením nepovolených úprav došlo k vychýlení
i ke změně vnitřních dispozic a celá přístavba je proto v rozporu s původním stavebním
povolením. Proto ani terasa se stěnou z makrolonu nemůže být dodatečně povolena,
neboť konformní výklad §25 odst. 6 vyhlášky takové umístění vylučuje a námitky proto
směřovaly i proti makrolonové cloně.
[12] Nesprávné jsou rovněž závěry soudu ohledně okolností udělení souhlasu se zelenou
střechou. Nesouhlasí, že nedostatečné označení předmětu řízení v oznámení o zahájení řízení
je pouhým formalismem. Účastnící se z něj dozvídají, nakolik se změna dotýká jejich práv,
od toho se poté odvíjí jejich procesní aktivita. Odpovědnost za řádné vedení řízení a poučení
účastníků nese správní orgán, pochybení nelze omlouvat nedostatkem procesní aktivity účastníků.
Z oznámení o zahájení řízení ze dne 19. 5. 2008 vyplynulo, že předmětem je změna stavby
ve vnitřním dvoře stavebníků. Teprve na místě se začala řešit zelená střecha, což je patrné z ručně
připisovaných údajů v protokolu z místního šetření, kdy stěžovatelka pod tlakem (patrné
z předchozího přeškrtnutého nesouhlasu) souhlasila se zelenou střechou bez možnosti věc
projednat se spoluvlastníkem. Za situace, kdy bylo rozhodnutí stavebního úřadu zrušeno
pro nezákonnost právě pro rozpor s vyhláškou č. 501/2000 Sb. a řízení se opakovalo, jí nic
nebránilo svůj nesouhlas v novém řízení včas namítnout. Proto námitky proti úpravě na zelenou
střechu považuje za včasné. Nesouhlasí rovněž se závěrem soudu, že si úprava na zelenou střechu
sama vynutila. V době, kdy s ní vyslovila souhlas, již byla úprava provedena.
[13] Namítá, že soud nesprávně posoudil zásah dodatečně provedených úprav do práva
na soukromí. Pan K. nebrojil proti stavebnímu povolení z roku 2005, neboť se domníval,
že celková délka terasy bude dosahovat cca třetiny její současné délky. Až v průběhu výstavby
a užívání se ukázalo, jaký zásah do práv vlastníků sousední nemovitosti stavba představuje.
Přístavba zabírá téměř 3 délky st ěžovatelčina pozemku. Je přesvědčena, že předmětem
dodatečného povolení měla být přístavba terasy jako celek, neboť došlo k celkové změně jejího
umístění i ke změně vnitřních dispozic. Závěr, že se tak stalo v důsledku toho, že se dělící
zeď nachází z části na pozemku stavebníků, je nepodložený. Stěžovatelka v námitkách soustavně
uváděla, že půdorysná hranice střechy přístavby na západní straně přiléhá k jejím pozemkům.
Co do posouzení charakteru terasy jako stavby a zásahu do soukromí poukazuje na rozsudek
Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 97/2013 - 40, který soud nerespektoval. Rozhodné
je, zda lze na zelené střeše trávit čas relaxací, což bylo prokázáno. Podle funkce se proto nejedná
o nepochozí střechu, ale fakticky o prodloužení terasy s přímým výhledem na pozemek i do oken
domu stěžovatelky. Závěry ohledně omezení výhledu v důsledku vzrostlého stromu jsou
nesprávné, i přes jeho existenci se stěžovatelka sedící na zápraží tváří v tvář zdraví se sousedkou
pracující na zelené střeše. Soud se stěžovatelky na omezení výhledu nezeptal, nemohla se k němu
proto vyjádřit. Dále podotýká, že k prokázání zásahu do soukromí navrhovala svědecký výslech
manžela, soud jej však neprovedl.
[14] Soud nevzal v potaz namítanou skutečnost, že se v okolí nikde nenachází stavba s terasou
a že rozhodnutí správních orgánů jsou v tomto směru v rozporu se skutečným stavem území.
V tomto směru je proto rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné.
[15] Vytýkaná vnitřní rozpornost žalobních námitek je zdánlivá. Předmětem dodatečného
povolení měla být celá přístavba, proto námitky směřovaly proti cloně i zelené střeše.
[16] Nesouhlasí ani s vypořádáním namítaného nedostatečného odůvodnění správních
rozhodnutí ohledně posouzení souladu s územně plánovací dokumentací a nedostatků projektové
dokumentace. Závěr, že pokud účastníci nepředloží konkrétní námitky, lze odůvodnění
redukovat pouze na větu o splnění podmínek, je v rozporu s požadavkem na přezkoumatelnost
správních rozhodnutí. Stěžovatelka uváděla, že projektová dokumentace byla aktualizována,
avšak nebylo doloženo aktualizované stanovisko HSZ a požárně bezpečnostní řešení. S touto
námitkou se soud nevypořádal a jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné.
[17] Dále namítá, že soud nesprávně posoudil námitku stran absence podmínek pro
dokončení stavby v prvostupňovém rozhodnutí. Tvrzení, že stavební úřad neměl povinnost
podmínky stanovit, jednalo-li se o dodatečné povolení již postavené stavby, je v rozporu
se skutečností i s obsahem spisu. V průběhu řízení probíhaly dokončovací práce prováděné
ze stěžovatelčina pozemku, přičemž stavba není zcela dokončená dodnes. Oplechování dělící
zdi v jejím vlastnictví bylo provedeno bez jejího souhlasu. Soud se rovněž nevyjádřil
k nezákonnému postupu stavebního úřadu, který de facto odsouhlasil dokončovací práce, přestože
dodatečné povolení nebylo pravomocné.
IV. Vyjádření osob zúčastněných na řízení
[18] Osoby zúčastněné na řízení uvádí, že stěžovatelka předkládá nepravdivé údaje.
Celá stavba (včetně stěny z makrolonu) byla při prvním ústním jednání na místě stavby dne
2. 6. 2005 odsouhlasena bez výhrad všech přítomných (vč. pana K.). Následně bylo dne 3. 6. 2005
vydáno rozhodnutí o povolení stavby. Celá terasa je od sousedního pozemku oddělena
neprůhlednou, ale průsvitnou stěnou, takže nepředstavuje okno po celé délce terasy.
[19] V průběhy stavby sousedé vznášeli požadavky na její změnu (snížení atiky, zkrácení terasy
a stěny z makrolonu, vybudování střechy na třetině terasy), které stavebníci z dobré vůle splnili.
Při místním šetření dne 19. 6. 2008 stěžovatelka bez jakéhokoli nátlaku souhlasila s umístěním
zelené střechy místo terasy a vymínila si zkrácení clony na 6 polí. Měla dostatek času, aby si vše
prohlédla, zvážila a probrala s manželem. Stěžovatelka neustále měnila požadavky, tudíž
docházelo ke škrtání v protokolu. Své dobrovolné rozhodnutí stvrdila podpisem. Zřízení zelené
střechy zachycovala již dokumentace ze září 2007. Pan K. se záměrně jednání na místě stavby
neúčastnil, přestože byl vyzýván. Vědomě se tak připravoval o možnost se vyjadřovat.
[20] Uvádí, že na zelené střeše provádí pouze nutnou údržbu (úklid spadaného ovoce a listí
apod.) V její těsné blízkosti je třešeň bránící výhledu na sousední pozemky a přímému výhledu
do oken a na zápraží. Nevyužívají ji ani k rekreaci ani jako pochozí plochu, k tomuto účelu
jim slouží přilehlá terasa. Ohrazují se rovněž proti nařčení, že obtěžují sousedy nadměrným
hlukem.
[21] Dokončovací práce vč. oplechování zdi probíhaly se souhlasem stavebního úřadu
a sousedů. Harmonogram a rozsah prací jim byl předložen a následně odsouhlasen. Jeho přesné
dodržování bylo sousedy důsledně kontrolováno a vyžadováno. I přes snahu vyhovět
požadavkům sousedů došlo k účelovému napadání a protahování stavebního řízení.
V. Vyjádření žalovaného
[22] Žalovaný nesouhlasí s námitkou, že terasa a odkrytá pochozí střecha představují otvor
po celé délce přístavby. Tento pojem vykládá jako prostor uvnitř určité stěny či zdi (okno, dveře,
světlík, větrací mříž apod.). Takové stavební prvky neobsahuje ani stěna při společné hranici
obou pozemků v povolovaném prodloužení, ani stávající stěna. Nesdílí názor stěžovatelky,
že otvorem je venkovní prostor nad zelenou střechou, která je prodloužením stávající terasy
rodinného domu. Zelená střecha není zastřešená, je umístěna v úrovni a podél horní linie stávající
hraniční zdi. Souhlasí s výkladem §25 odst. 8 provedeným krajským soudem.
[23] Za nedůvodnou považuje námitku, že podle důvodové zprávy k zrušené úpravě
v §25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. mělo být postupováno podle obecného ustanovení
§25 odst. 2 této vyhlášky. Ustanovení §25 odst. 2 se vztahuje na volně stojící rodinné domy,
zatímco v posuzovaném případě se jedná o domy řadové. Nejde ani o druhou namítanou
variantu konce řadové zástavby.
[24] V případě namítaného nesouhlasu stěžovatelky se stavbou zelené střechy se ztotožňuje
se závěry soudu, který vyšel z toho, že stěžovatelka při místním šetření se zelenou střechou
souhlasila a požadovala zkrácení stěny z makrolonu. Tato procesní námitka je vznášena účelově,
neměla vliv na správnost vydaného rozhodnutí. Podle žalovaného je účastník řízení vázán svým
projevem vůle (souhlasem), který zřetelně učinil v průběhu správního řízení.
[25] Neztotožňuje se s názorem, že soud postupoval v rozporu s rozsudkem Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 7. 2013, č. j. 4 As 97/2013 - 40. Předmětem řízení byla přístavba
terasy v délce půl metru, k odchylce došlo zřejmě při zakládání této dříve povolené stavby,
mj. i s ohledem např. na nezapočítání zateplení obvodových zdí. Odchylka mohla být způsobena
také mírným vytočením přístavby o několik centimetrů směrem do pozemků stavebníků. Soud
a správní orgány vycházely z daného skutkového stavu a nemohly se zabývat celou dříve
povolenou přístavbou. Zásah do práv stěžovatelky proto v nynějším řízení nemohl být shledán
ve stejné intenzitě, jako by se jednalo o dosud nepovolenou, neexistující stavbu.
[26] K námitce, že předmětem posuzování měla být celá stavba, uvádí, že cestou §129 zákona
č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) nelze
poskytnout práva účastníkům, kteří se nebránili v původním stavebním řízení, kdy byla stavba
řádně povolována, a později se snaží zabránit již založeným právním účinkům tím, že se zaměřují
na odlišnosti v provedení stavby, které již takový dopad do jejich právní sféry nemají.
[27] K nedoložení aktualizovaného stanoviska hasičského záchranného sboru (dále jen
„HZS“) a požárně bezpečnostního řešení odkazuje na správní rozhodnutí, v nichž je podrobně
popsáno, jak byla tato námitka řešena. Nelze přisvědčit stěžovatelce, že doklady jsou neaktuální.
Nadto stěžovatelka neuvádí, v jakém směru požárně bezpečností řešení, které považuje
za nedostatečné, zasahuje do jejích vlastnických práv.
[28] S námitkou nesouladu s územně plánovací dokumentací se soud vypořádal. Stavební úřad
uvedl, že celá přístavba včetně terasy a zelené střechy se nachází v tradiční městské řadové
zástavbě, v níž je umístění dvorních částí domů na hranicích typické. Toto posouzení žalovaný
považoval za dostatečné. Stěžovatelka nadto ani netvrdila rozpor s územním plánem ani dotčení
na právech.
[29] Stěžovatelka dále nesouhlasí s vypořádáním námitky stran absence podmínek
pro dokončení stavy, avšak pouze obecně uvádí, že tento závěr je v rozporu se skutečností
i s obsahem spisu, aniž by tato tvrzení konkretizovala. Rovněž konstatování, že blíže
nespecifikované dokončovací práce měly probíhat z pozemku stěžovatelky, není nikterak
rozvedeno. Není zřejmé, jaké dokončovací práce měl stavební úřad odsouhlasit, nebylo-li
dodatečné povolení pravomocné. Závěrem žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost zamítl jako nedůvodnou.
VI. Replika stěžovatelky
[30] Stěžovatelka k vyjádření žalovaného uvádí, že setrvává na argumentaci uvedené v kasační
stížnosti. Žalovaný bagatelizuje logický výklad vyhlášky č. 501/2006 Sb. tvrzením, že terasa není
stavebním otvorem. Bez ohledu na to, zda je doslovně stavebním otvorem, je zřejmé, že zásah
do práv vlastníka sousední nemovitosti je v důsledku umístění otevřené terasy mnohem větší,
než kdyby zde byl např. větrací otvor ve stěně. Rovněž tvrzení žalovaného k okolnostem udělení
souhlasu považuje za účelové. Je přesvědčena, že vzhledem k okolnostem mohla měnit souhlas
se zelenou střechou a při novém projednání vznesla řádné a včasné námitky. Stran nedostatků
projektové dokumentace a nedoložení aktuálního stanoviska HZS a požárně bezpečnostního
řešení sám žalovaný uvádí, že dokumenty byly pořízeny rok před vydáním dodatečného povolení
a k jinému stavu projektové dokumentace a námitka stěžovatelky o jejich neaktuálnosti je proto
oprávněná. Žalovaný bagatelizuje rovněž nedostatečnost odůvodnění souladu s územně
plánovací dokumentací. Stěžovatelka zdůrazňuje, že toto posouzení má stavební úřad provádět
z úřední povinnosti, nikoli k námitce. Konstatování, že se přístavba nachází v tradiční řadové
zástavbě, je součástí zhodnocení umístění stavby s ohledem na charakter území a ochranu
architektonických a urbanistických hodnot, nikoli posouzení souladu s územním plánem.
Stěžovatelka nesouhlasí, že by námitka týkající se podmínek pro dokončení stavby byla
nekonkrétní a odkazuje na podané odvolání, v němž uváděla, že provedení zateplení
a venkovních podmínek není dokončené. Správní orgány se nezabývaly podstatou její
námitky - tj. že při provádění dokončovacích prací došlo bez souhlasu k úpravám
na stěžovatelčině majetku (oplechování dělící zdi), čemuž se dalo předejít, pokud by stavební úřad
zakázal provádění stavebních prací a následně stanovil podmínky pro dokončení stavby.
[31] K vyjádření osob zúčastněných na řízení stěžovatelka shrnuje průběh stavebního řízení,
zejména skutečnosti, které jí sdělil její otec pan K.. Není pravda, že si stěžovatelka při jednání dne
19. 6. 2008 vymínila zkrácení clony, stavba již takto byla provedena, ani že by měnila
své požadavky. Zdůrazňuje, že na ni byl vyvíjen nátlak a úřednice jí sdělily, že nebude-li souhlasit,
stavební úřad zelenou střechu stejně povolí a stěna z makrolonu bude po celé délce přístavby.
Opakuje, že zelenou střechu stavebníci užívají v létě i několikrát denně, strom výhledu nebrání
a stěžovatelka byla několikrát pokropena vodou při zalévání zelené střechy.
VII. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[32] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[33] Kasační stížnost není důvodná.
[34] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku
krajského soudu pro nedostatek důvodů, protože byla-li by tato vada shledána, mohla
by představovat překážku posouzení důvodnosti ostatních kasačních námitek.
Nepřezkoumatelnost je ostatně vadou tak závažnou, že se jí Nejvyšší správní soud musí podle
§109 odst. 4 s. ř. s. zabývat i z úřední povinnosti, tedy i tehdy, pokud by to stěžovatel
sám nenamítal. Má-li rozhodnutí krajského soudu projít testem přezkoumatelnosti, je třeba,
aby se ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jednalo o rozhodnutí srozumitelné a opřené
o dostatek důvodů. Tyto jednotlivé atributy přezkoumatelnosti nejsou soudním řádem správním
stanoveny, je však možno vycházet z četné judikatury Nejvyššího správního soudu. Pokud
jde o námitku nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, kterou vznesla stěžovatelka,
lze poukázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2005,
č. j. 1 Afs 135/2004 – 73, č. 787/2006 Sb. NSS nebo ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 – 44,
č. 689/2005 Sb. NSS. Podle těchto rozhodnutí je nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu
pro nedostatek důvodů dána tehdy, opomene-li krajský soud vypořádat některou ze žalobních
námitek, nebo není-li z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud
nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky
účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené.
[35] Podle stěžovatelky je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný, neboť soud nevzal
v úvahu namítanou skutečnost, že se v okolí nenachází stavba s terasou a rozhodnutí správních
orgánů jsou proto v rozporu se skutečným stavem v území. Skutečnost, zda se v okolí nachází
stavba s terasou či nikoliv, nemá podle Nejvyššího správního soudu vliv na posouzení celkového
charakteru zástavby jako městské řadové. Ačkoliv krajský soud na toto tvrzení nereagoval,
nezpůsobuje to za dané situace nepřezkoumatelnost jeho rozsudku.
[36] Další důvod nepřezkoumatelnosti spatřuje v nevypořádání námitky týkající se nedostatků
projektové dokumentace, která byla aktualizována, avšak nebylo k ní doloženo aktualizované
stanovisko HZS a požárně bezpečnostní řešení.
[37] K této otázce se soud přezkoumatelně vyjádřil (srov. str. 12 odůvodnění rozsudku).
Na základě rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zrušeno druhé rozhodnutí o dodatečném povolení
stavby, předložili stavebníci stanovisko Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje
ze dne 27. 10. 2011, č. j. HSKL – 11809-2/2011-NY, a zároveň tento orgán ověřil příslušnou část
aktualizované projektové dokumentace.
[38] Námitky nepřezkoumatelnosti jsou nedůvodné.
[39] Před posouzením dalších kasačních námitek soud považuje za důležité shrnout následující
podstatné skutečnosti, vyplývající ze správního spisu:
[40] Dne 3. 6. 2005 vydal stavební úřad ve sloučeném stavebním a územním řízení rozhodnutí
č. j. SÚ/463/16/05/Fia o umístění stavby a stavební povolení pro stavbu „Stavební úpravy,
nástavba a přístavba rodinného domu“, L. n. L., S. X. Účastníky řízení byla mj. i stěžovatelka a její otec
J. K. Proti rozhodnutí nebyl podán řádný opravný prostředek, právní moci nabylo dne 3. 6. 2005.
[41] Dne 3. 8. 2007 stavební úřad při výkonu stavebního dozoru zjistil, že stavebníci provedli
změnu stavby bez rozhodnutí stavebního úřadu. Následně dne 13. 9. 2007 stavební úřad oznámil
zahájení řízení o nařízení odstranění stavby podle §129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona.
Dne 3. 12. 2007 stavebníci požádali o dodatečné povolení stavby. Po doplnění žádosti
potřebnými podklady a stanovisky stavební úřad dne 19. 5. 2008 oznámil zahájení stavebního
řízení a současně nařídil ústní jednání spojené s ohledáním na místě.
[42] Rozhodnutím ze dne 1. 7. 2008 byla stavba dodatečně povolena. K odvolání stěžovatelky
a jejího otce žalovaný dne 8. 9. 2008 toto rozhodnutí zrušil. Dne 7. 3. 2011 vydal stavební úřad
další rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. Toto rozhodnutí bylo žalovaným opětovně
zrušeno rozhodnutím ze dne 27. 7. 2011. Dne 25. 7. 2012 stavební úřad opětovně povolil změny
stavby, odvolání bylo zamítnuto v záhlaví uvedeným rozhodnutím.
[43] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že p ředmětem řízení o dodatečném povolení stavby
byla pouze ta část stavby, která byla provedena v rozporu se stavebním povolením ze dne
3. 6. 2005, tedy prodloužení stavby o 0,537 metru a její mírný odklon od společné hranice
pozemků. Další změnou bylo vytvoření tzv. zelené střechy na části původní terasy.
[44] Podle judikatury (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2011,
č. j. 7 As 84/2010 - 141) platí, že posuzovat celou stavbu v řízení o odstranění stavby nebo
o dodatečném povolení stavby lze za situace, kdy byla v rozporu se stavebním povolením
realizována pouze její část, tehdy, není-li možno tuto část identifikovat. K této otázce Nejvyšší
správní soud v rozsudku ze dne 27. 11. 2008, č. j. 2 As 53/2007 - 111, uvedl, že „u staveb
postavených v rozporu se stavebním povolením v zásadě přicházejí v úvahu dvě možnosti. Buďto je možno
identifikovat určité konkrétní prvky či části stavby, které byly postaveny v rozporu se stavebním povolením,
a je možno je odstranit při zachování zbytku stavby, a pak je stavební úřad povinen nařídit odstranění pouze
těchto prvků či částí stavby, nebo se rozpor se stavebním povolením týká stavby jako celku, a v takovém případě
tedy nezbývá, než nařídit odstranění celé stavby s tím, že na právo stavebníka realizovat stavbu podle původního
stavebního povolení nemá tato skutečnost žádný vliv.“
[45] V nyní posuzované věci byl předmět úprav dostatečně identifikován, je proto nutné
odmítnout názor stěžovatelky, že předmětem řízení mělo být dodatečné povolení terasy
jako celku. Soud se v této otázce rovněž ztotožňuje s odůvodněním krajského soudu,
podle něhož by bylo dodatečné povolení terasy jako celku za situace, kdy došlo k jejímu
zanedbatelnému odklonění od původně schválené polohy, projevem přílišného formalismu.
Minimální míra tohoto odklonu i skutečnost, že se jedná o posun ve směru od hranic
s pozemkem stěžovatelky, zcela ospravedlňuje postup a závěry správních orgánů. Ostatní změny
ve skutečném provedení stavby (prodloužení terasy o cca půl metru, tzv. zelená střecha namísto
části terasy a zkrácení clony) pak mohly být nepochybně předmětem samostatného posouzení.
[46] I krajským soudem vytýkaná vnitřní rozpornost námitek stěžovatelky je proto namístě.
Je zřejmé, že stěžovatelce vadí existence terasy jako takové, svými námitkami brojí jak proti
zastínění jedné části zakryté clonou, tak proti obtěžování pohledem v nezakryté části.
Stěžovatelka však byla účastníkem dřívějšího řízení, jehož předmětem bylo povolení terasy jako
takové. V průběhu tohoto řízení byla stěžovatelka pasivní a ani proti vydanému rozhodnutí
nepodala opravný prostředek.
[47] Stěžovatelka dále namítá, že §25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. vylučuje umístění
terasy na hranicích pozemku.
[48] Podle tohoto ustanovení „[s] ohledem na charakter zástavby je možno umístit až na hranici
pozemku rodinný dům, garáž a další stavby a zařízení související s užíváním rodinného domu. V takovém
případě nesmí být ve stěně na hranici pozemku žádné stavební otvory, zejména okna, větrací otvory; musí být
zamezeno stékání dešťových vod nebo spadu sněhu ze stavby na sousední pozemek; stavba, její část nesmí
přesahovat na sousední pozemek.“
[49] S názorem stěžovatelky nelze souhlasit. Zákaz obsažený ve větě druhé citovaného
ustanovení se vztahuje na stavební otvory ve stěně, přičemž §25 odst. 8 vyhlášky č. 501/2006 Sb.
výslovně rozlišuje obvodové stěny, balkony, lodžie a terasy a s pojmem stěna proto pracuje
odlišně. Přestože si lze představit určitou obdobnost terasy a oken z hlediska jejich vlivu
na užívání sousedních pozemků a staveb, soud nemůže pominout skutečnost, že právní úprava
mezi stavebními prvky rozlišuje, a to jak před změnou provedenou vyhláškou č. 269/2009 Sb.,
tak po ní.
[50] Dále stěžovatelka namítá, že z oznámení nebylo patrné zřízení zelené střechy.
Ze správního spisu je zřejmé, že oznámení o zahájení stavebního řízení ze dne 19. 5. 2008
charakterizuje povolovanou stavbu jako „Stavební úpravy hospodářské stavby ve dvoře a její propojení
s přístavbou RD č. p. X“
[51] Ač oznámení výslovně o zelené střeše nepojednává, obecně platí, že chce-li účastník
v řízení hájit své práva, musí v souladu se zásadou vigilantibus iura projevit vůli seznámit
se s obsahem spisu.
[52] Stěžovatelka namítá nesprávnost závěru krajského soudu, pokud jde o její souhlas
s provedením tzv. zelené střechy. Z výkresů skutečného provedení stavby (9/2007) je existence
zelené střechy zřejmá (viz např. výkres půdorysu 1. patra). Lze proto souhlasit se stěžovatelkou,
že v době, kdy se střechou vyslovila souhlas, již byla tato úprava provedena. Ze spisu tedy není
zřejmé, že by se jednalo o změnu provedenou na základě stěžovatelčina požadavku.
[53] Pro posouzení námitky je ale podstatné, že se stěžovatelka dne 19. 6. 2008 účastnila
ústního jednání spojeného s šetřením na místě samém. V protokolu je uvedeno, že stěžovatelka
„uvádí, že se zelenou střechou nesouhlasí a umístěním makrolonu tak, jak je provedeno k dnešnímu dni souhlasí“,
přičemž přeškrtnutí slova „nesouhlasí“ odpovídá originálu protokolu. Údaje v protokolu stvrdila
stěžovatelka svým podpisem. Téhož dne sice podala písemné námitky, ty se však k zelené střeše
nevztahovaly.
[54] Tvrzení stěžovatelky o možnosti souhlas „v novém řízení“ po zrušení předchozího
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně změnit je nesprávné. Po zrušení prvoinstančního
rozhodnutí odvolacím správním orgánem se totiž nejedná o nové řízení, ale o pokračování
původního řízení se zachováním procesních účinků úkonů jak správního orgánu, tak i účastníků
řízení. Výjimkou jsou pouze takové úkony správního orgánu, které je nutno provést znovu
v návaznosti na důvody zrušujícího rozhodnutí odvolacího správního orgánu, resp. úkony
účastníků na tyto opakované úkony správního orgánu navazující.
[55] Stěžovatelka dále nesouhlasí s tvrzením soudu, že není vyloučena povaha zelené střechy
jako pochozí plochy a má za to, že je jednoznačně prokázáno, že se o takovou plochu jedná.
K této námitce Nejvyšší správní soud uvádí, že krajský soud v odůvodnění korigoval závěr
žalovaného, podle něhož zelená střecha jako nepochozí plocha nemůže ohrozit soukromí
vlastníka sousední nemovitosti a zabýval se proto otázkou, zda nepřípustně nezasahuje
do soukromí stěžovatelky. Ve věci je shoda, že osoby zúčastněné na řízení zelenou plochu užívají.
To však nic nemění na posouzení přípustnosti tohoto řešení, neboť vliv zelené střechy
není ani v v takovém případě významnější než vliv zpevněné terasy, jejíž přípustnost byla
konstatována dříve.
[56] Krajský soud se následně zabýval otázkou, zda dodatečně povolená stavba nepřípustně
nezasahuje do soukromí stěžovatelky. I proti těmto závěrům směřuje námitka stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud však i k této námitce opakovaně zdůrazňuje, že v posuzované věci byla
terasa již dříve povolena pravomocným stavebním povolením, proti němuž se ani stěžovatelka,
ani její otec pan K. nebránili. Jak již soud výše uvedl, odchylka oproti tomuto povolení spočívala
pouze v dílčím prodloužení stavby a jejím mírném odklonu od hranice s pozemkem stěžovatelky
a dále v umístění zelené střechy a nevyhotovení makrolonové stěny na úseku zelené střechy. Tyto
dílčí změny nepředstavují, a to ani ve svém souhrnu, žádnou podstatnou změnu, pokud jde o
zásah do soukromí stěžovatelky, a to ani v povaze takového zásahu, ani v jeho intenzitě.
[57] Výtka, že krajský soud nerespektoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 7. 2013, č. j. 4 As 97/2013 - 40, není důvodná. Je pravda, že v tomto rozhodnutí se soud
rovněž zabýval dodatečným povolením změny stavby terasy umístěné na rozhraní pozemků
a v konkrétním případě dospěl k závěru, že terasa nese potenciál změnit místní podmínky
a ovlivnit míru soukromí žalobkyně nad míru přiměřenou poměrům. Jednalo se však o dodatečné
povolení celé terasy, nikoli o dodatečné povolení dílčích změn oproti dříve řádně povolené
stavbě.
[58] Dále stěžovatelka nesouhlasí s vypořádáním námitky nedostatečného posouzení souladu
správních rozhodnutí s územně plánovací dokumentací.
[59] Krajský soud nevyloučil nutnost posuzování souladu projektové dokumentace
ve stavebním řízení s územně plánovací dokumentací. Stavební úřad je v řízení o dodatečném
povolení stavby povinen zabývat se touto otázkou ex offo. Obecný závěr stavebního úřadu,
že přezkoumal žádost z hledisek uvedených v §111 stavebního zákona, je v tomto ohledu
dostatečný, vzhledem k tomu, že stěžovatelka konkrétní rozpor nenamítala, obstojí i obecné
rozhodnutí žalovaného. S tímto názorem krajského soudu se Nejvyšší správní soud ztotožňuje.
[60] Stěžovatelka dále namítá absenci podmínek pro dokončení stavby v prvostupňovém
rozhodnutí. Ze stanoviska stavebního úřadu ze dne 17. 9. 2012 k podanému odvolání plyne,
že správní orgán považoval zateplení polystyrenem a přetažení lepidlem s perlinkou za vyhovující
a vzhledem k dokončenosti stavby proto nepovažoval za nutné takové podmínky stanovovat.
V tomto smyslu rozhodl i žalovaný a krajský soud proto zamítl tuto žalobní námitku stěžovatelky
jako nedůvodnou. Nejvyšší správní soud se s těmito závěry ztotožňuje. Rozhodnutí žalovaného
v tomto ohledu není nepřezkoumatelné. Jestliže měl žalovaný za to, že vzhledem k míře
dokončenosti stavby není namístě stanovovat podmínky pro provedení zbývajících stavebních
prací a stěžovatelka ani neuvádí, podmínky jakého druhu měly být k ochraně veřejných zájmů
či jejích práv stanoveny, nelze než konstatovat nedůvodnost i této kasační námitky.
VIII. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[61] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1
in fine s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[62] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
neboť ve věci neměla úspěch. Osoby zúčastněné na řízení nemají podle §60 odst. 5 s. ř. s. právo
na náhradu nákladů řízení, neboť jim soud v tomto řízení neuložil žádnou povinnost a nejsou
dány ani důvody zvláštního zřetele hodné pro přiznání náhrady. Žalovanému, kterému by jinak
jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení
nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. června 2016
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu