ECLI:CZ:NSS:2016:1.AS.244.2016:14
sp. zn. 1 As 244/2016 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: A. H.,
proti žalovanému: Krajský soud v Brně, se sídlem Rooseveltova 16, Brno, o žalobě proti
usnesení žalovaného ze dne 28. 4. 2016, č. j. 31 A 36/2016 - 25, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2016, č. j. 30 A 122/2016 – 31,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se svým podáním domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
28. 7. 2016, č. j. 30 A 122/2016 – 31. Tím soud odmítl žalobcovu žalobu směřující proti jinému
rozhodnutí vydanému ve správním soudnictví.
[2] Krajský soud v Brně v záhlaví specifikovaným usnesením žalobu odmítl. Uvedl,
že podání žalobce směřuje proti rozhodnutí soudu v oblasti výkonu soudnictví, nikoliv výkonu
státní správy. Takové rozhodnutí je proto vyloučeno z přezkumu krajským soudem ve správním
soudnictví.
[3] Proti tomuto usnesení žalovaného podal žalobce (dále „stěžovatel“) dne 29. 8. 2016
kasační stížnost. Uvedl, že v řízení jednal nezákonný a vyloučený soudce, usnesení žalovaného
je subjektivní, zmatečné, v rozporu s dobrými mravy, Ústavou ČR a zákony ČR. Vznesl námitku
podjatosti předsedy rozhodujícího senátu Mgr. Milana Procházky. Navrhl, aby Nejvyšší správní
soud usnesení žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí.
[4] Kasační stížnost je nepřípustná pro nedostatek podmínek řízení dle §46 odst. 1 písm. a)
ve spojitosti s §120 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
a to z dále uvedených důvodů.
[5] Projednávaná kasační stížnost je evidentně další z bezpočtu stěžovatelových podání zcela
zřetelně šikanózní povahy, jimiž zneužívá své právo na soudní ochranu poskytovanou právním
řádem České republiky a garantovanou jejím ústavním pořádkem. Nejvyšší správní soud se dosud
vždy snažil vysvětlit stěžovateli nesmyslnost a bezprávnost jeho počínání, avšak zcela marně.
[6] V nynější věci stěžovatel brojí kasační stížností opět proti usnesení, kterým krajský soud
odmítl jeho „správní žalobu“ proti soudnímu rozhodnutí. Stěžovatel neuvedl žádné relevantní
námitky, které by byly způsobilé zpochybnit rozhodný závěr krajského soudu, že žaloba
podaná v dané věci je nepřípustná. Kasační námitky uplatněné stěžovatelem prima facie nemohou
být důvodné a kasační stížnost je zcela zjevně bezúspěšná.
[7] Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod,
který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva
(a to zejména právo na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon subjektivního práva
v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak naplňuje znaky zneužití práva, tedy
případů, „kdy někdo vykoná své subjektivní právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto
chování, jímž se dosahuje výsledku nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené“ (viz např. rozsudek ze dne
10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 – 48, publ. pod č. 869/2006 Sb. NSS.)
[8] Stěžovatelovo systematické zneužívání práva na soudní ochranu brání, aby správní soudy,
jak na úrovni jednotlivých krajských soudů, tak na úrovni Nejvyššího správního soudu, mohly
poskytovat účinnou a včasnou ochranu těm, jejichž subjektivní veřejná práva mohou být
skutečně ohrožena či dotčena. I proto v souladu se zásadou hospodárnosti řízení se Nejvyšší
správní soud blíže nezabýval stěžovatelovou námitkou podjatosti předsedy senátu
Mgr. Procházky (k této problematice viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
17. 7. 2014, č. j. Nao 232/14 - 18), resp. upustil od zevrubnějšího odůvodnění tohoto rozhodnutí.
Stěžovatel jej velmi dobře zná.
[9] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle
§46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky a, jak
je stěžovateli známo, není proti němu přípustná žádná z žalob ve správním
soudnictví ani jiný prostředek ochrany poskytovaný soustavou soudů České
republiky.
V Brně dne 22. září 2016
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu