ECLI:CZ:NSS:2016:1.AS.293.2015:47
sp. zn. 1 As 293/2015 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: A. F., zastoupeného
JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou se sídlem Kroftova 1, Praha 5, proti žalovanému:
Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutím
žalovaného ze dne 27. 3. 2105, č. j. 13063-2/2015-900000-304.3, ze dne 20. 3. 2015, č. j. 13060-
2/2015-900000-304.3, č. j. 13062-2/2015-900000-304.3, č. j. 13125-2/2015-900000-304.3
a č. j. 13061-2/2015-900000-304.3, ze dne 18. 3. 2015 č. j. 12636-2/2015-900000-304.3,
č. j. 12661-2/2015-900000-304.3, č. j. 13059-2/2015-900000-304.3
a č. j. 12637-2/2015-900000-304.3, ze dne 3. 3. 2015, č. j. 12273/2015-900000-304.3,
č. j. 3416-17/2015-900000-304.3 a č. j. 3416-16/2015-900000-304.3, ze dne 4. 3. 2015,
č. j. 3416-20/2015-900000-304.3, č. j. 3416-21/2015-900000-304.3,
č. j. 3416-19/2015-900000-304.3 a č. j. 3416-18/2015-900000-304.3, ze dne 17. 4. 2015,
č. j. 1957-4/2015-900000-304.3, ze dne 20. 4. 2015, č. j. 21044-2/2015-900000-304.3, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2015,
č. j. 31 Af 24/2015 – 317,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“)
domáhal zrušení celkem osmnácti v záhlaví označených rozhodnutí žalovaného. Těmito
rozhodnutími žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu
pro Královéhradecký kraj, jimiž podle §42d odst. 1 písm. a) zákona č. 353/2003 Sb.,
o spotřebních daních, rozhodl propadnutí vybraných výrobků ve vlastnictví žalobce.
[2] Současně požádal o osvobození od soudních poplatků, což odůvodnil zejména tím,
že je účastníkem několika soudních řízení a na soudních poplatcích zaplatil již 79.000 Kč.
V žádosti dále uvedl, že byl dne 17. 2. 2015 zadržen policií a od tohoto dne je jako obviněný
z trestného činu neodvedení spotřební daně omezen na osobní svobodě, t. č. ve Vazební věznici.
Jako podnikající fyzická osoba ukončil podnikání ke dni 12. 2. 2015 a z podnikání mu tak již
neplynou žádné příjmy, které by mohl použít na úhradu soudních poplatků. Nedisponuje ani
jinými finančními prostředky či majetkem, který by mohl zpeněžit a použít na úhradu soudních
poplatků.
[3] V podání ze dne 19. 5. 2015 žalobce uvedl, že neví, jakým způsobem by měl svá tvrzení
doložit, neboť vzhledem k pobytu ve vazbě jsou jeho možnosti značně omezené. Je proti němu
vedena daňová exekuce, přičemž v prohlášení o majetku exekutorovi sdělil, že krom přibližně
1.500 Kč na bankovním účtu nedisponuje žádným movitým ani nemovitým majetkem.
Po návštěvě jeho bydliště dne 16. 12. 2014 vydal daňový exekutor „protokol o bezvýslednosti soupisu“,
protože nenašel majetek, který by mohl použít na úhradu vyčísleného dluhu. Podnikání ukončil.
Od zadržení policií je bez příjmu.
[4] Krajský soud usnesením ze dne 25. 6. 2015, č. j. 31 Af 24/2015 - 273, žalobci nepřiznal
osvobození od soudních poplatků. Předložené listiny označil za nedostatečné k prokázání
žalobcovy situace, nelze z nich posoudit schopnost dostát zákonem stanovené poplatkové
povinnosti. Ke kasační stížnosti žalobce bylo toto usnesení krajského soudu zrušeno rozsudkem
Nejvyššího správního soudu 12. 8. 2015, č. j. 1 As 168/2015 - 46, a věc byla vrácena krajskému
soudu k dalšímu řízení.
[5] Vázán názorem Nejvyššího správního soudu, krajský soud dne 7. 10. 2015 žalobce vyzval
k dalšímu prokázání majetkových poměrů. Na tuto výzvu žalobce sdělil, že vyčíslení dosud
vynaložených nákladů na soudní řízení činí přibližně 200.000 Kč (zaplacené soudní poplatky
a právní zastoupení). Uhradil soudní poplatky v celkové výši 78.000 Kč. Tyto náklady platil
z prostředků, které mu v době podnikání plynuly. Budoucí náklady však může těžko předvídat
a na tyto platby nemá vlastní prostředky. Uvedl seznam 24 řízení vedených ve správním
soudnictví (vč. konkrétních soudů a sp. zn.). Je proti němu vedeno jedno trestní řízení, nevede
žádné civilní řízení a vede několik správních řízení, zejména s orgány celní správy. Prostředky
v Polsku nedisponuje, již dlouhé roky pobývá v České republice. Neví, jak prokázat, že v Polsku
nic nevlastní. Přehled majetkových poměrů již uvedl v prohlášení o osobních a majetkových
poměrech. V Nizozemí před lety několik měsíců pracoval, proto potřeboval průkaz zdravotního
pojištění, ten však již propadl. Od února 2015 byl po dobu 4 měsíců ve vazební
věznici, proto nepodal za poslední zdaňovací období daňové přiznání ani za společnost
EKO NATURALcz s. r. o. ani za sebe jako fyzickou podnikající osoby. Nemá podnikatelské
aktivity a nevlastní aktivní bankovní účty.
[6] Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením žalobci nepřiznal osvobození od soudních
poplatků. Nespokojil se s pouhými tvrzeními stěžovatele, která ani na výzvu soudu nepodpořil
ani jedním důkazem. Přestože již žalobce není ve vazbě, nepředložil žádné listiny a pouze setrval
na postoji, že nic nevlastní a neví, jak by prokazoval něco, co nemá. Soud připomněl, že žalobce
mj. vyzval k předložení listin z účetnictví, zobrazující stav jeho podnikání, jehož byl účasten
v roce 2014 a 2015. Zdůraznil, že povinnost doložit nedostatek prostředků je na účastníkovi,
nikoli na soudu. Protože z předložených listin nelze posoudit majetkové a sociální poměry
žalobce, a ověřit si jeho tvrzení, že by nebyl schopen dostát zákonem stanovené poplatkové
povinnosti, dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků
ve smyslu §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
II. Obsah kasační stížnosti
[7] Proti napadenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[8] K závěrům soudu, že neprojevil snahu předložit listinné důkazy, uvádí, že pokud
z důvodu jeho neoprávněného pobytu ve vazbě nebylo podáno daňové přiznání, vypracována
rozvaha ani výkaz zisku a ztrát, těžko mohl dodávat alternativní listiny zobrazující stav jeho
podnikání. Torzem jeho řádného účetnictví jsou zejména příjmové doklady a faktury. Stěžovatel
by musel okopírovat nespočet stran, které beztak neposkytují ucelený obraz o jeho bývalém
podnikání, a tento neucelený souhrn o stovkách dokladů by musel dodat každému z desítek
soudů, u nichž brojí proti rozhodnutím Generálního ředitelství cel.
[9] Přiznává, že pochybil, jestliže výslovně neuvedl, že je ve všech probíhajících soudních
řízeních zastoupen advokátem, měl však mylně za to, že tato skutečnost vyplývá z jeho
opakovaných podání, vyjádření a hromadných žalob.
[10] Zdůrazňuje, že již v žádosti o osvobození od soudních poplatků uvedl, že jako podnikající
fyzická osoba ukončil podnikání ke dni 12. 2. 2015. O společnosti EKONATURALcz s. r. o.
pak soudům i celní správě uváděl, že jde o společnost, která je prázdnou schránkou v úpadku
a reálně nepodniká. Její vlastnictví tak není žádným aktivem. Nikdy její existenci nezamlčoval,
což by vzhledem k přístupnosti údajů v obchodním rejstříku ani nemohl. Jediným důvodem
nevyhlášení úpadku je nedostatek finančních prostředků na podání insolvenčního návrhu.
[11] Odmítá argument soudu, že stěžovatel je Polák a má v Polsku adresu, což značí, že tam
vlastní majetek. Opakuje, že se v Polsku již dlouhé roky nezdržuje. Dotazoval se krajského soudu,
jak doložit negativní skutečnost, avšak odpovědí mu bylo pouze usnesení, proti němuž brojí
kasační stížností.
III. Vyjádření žalovaného
[12] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že je zcela na soudu, jak o žádosti
o osvobození od soudních poplatků rozhodne, a proto nečiní žádný návrh.
[13] S tvrzením stěžovatele, že ukončil podnikání v tuzemsku jako fyzická osoba, žalovaný
souhlasí, poukazuje však na to, že v místech provozoven stěžovatele (obchodů s názvem EKO
NATURAL) v současné době provozuje podnikání se shodným artiklem společnost
EKO NATURALcz s. r. o., jejímž jediným společníkem a jednatelem je právě stěžovatel.
Stěžovatel tedy fakticky své podnikatelské aktivity neukončil, pouze je „transformoval“
na společnost s ručením omezeným. Žádný veřejný zápis přitom nesvědčí o tom, že by tato
společnost byla v úpadku, a pokud by tomu něco napovídalo, byl by stěžovatel jistě schopen
předložit alespoň výsledek mimořádné účetní závěrky nebo údaje potřebné k insolvenčnímu
návrhu.
[14] K dřívějšímu podnikání stěžovatele žalovaný uvádí, že podle nedávno ukončené daňové
kontroly, kterou provedl Celní úřad pro Královéhradecký kraj, nakoupil stěžovatel v letech
2013 až 2014 v Polsku celkem 81.416 kg tabáku, který prodal ve své tržní síti, popř. výše uvedené
právnické osobě. Tento tabák stěžovatel nakoupil dle předložených faktur za 1.139.824 PLN,
což při kurzu 6,70 činí 7.636.821 Kč. Tržby dle tehdy platných ceníků mohly činit při tomto
množství 690 až 900 Kč za jeden kilogram. Žalovaný sice nezná celkové náklady stěžovatele,
ale vzhledem k rozdílu pořizovací a prodejní ceny a při neodvádění spotřební daně a daně
z přidané hodnoty nevěří tomu, že z utržených desítek milionů korun již stěžovatel ničeho nemá.
Buď si tvrzenou finanční nouzi způsobil s nějakým úmyslem sám anebo výnosy z tohoto
obchodu ukryl, pokud se ovšem za celým obchodováním stěžovatele neskrývá něco jiného.
Krátkost stěžovatelových pobytů v Polsku každopádně nemůže vypovídat nic o tom,
zda v Polsku vlastní majetek či nikoli.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[15] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[16] Kasační stížnost není důvodná.
[17] Nejvyšší správní soud úvodem poznamenává, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost. Jak uvedl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu: „Stěžovatel má povinnost
zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí
krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě) či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou
povinností“ (viz usnesení ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 96/2014 - 19). Kasační stížnost nesměřuje
proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé. Stěžovatel proto nemá povinnost
poplatek zaplatit.
[18] Stěžovatel v kasační stížnosti navrhuje, aby mu Nejvyšší správní soud přiznal osvobození
od soudních poplatků v řízení o žalobě. Takovou pravomoc soud nemá, může v případě
meritorního projednání kasační stížnosti buďto kasační stížnost zamítnout pro její nedůvodnost,
nebo rozhodnutí krajského soudu zrušit. Z obsahu kasační stížnosti lze dovodit, že stěžovatel
usiluje právě o zrušení napadeného usnesení.
[19] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků.
Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li
pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud
k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Nejvyšší správní soud
ve vztahu k citovanému ustanovení konstantně judikuje, že břemeno tvrzení o nepříznivé
majetkové situaci tíží výlučně žadatele a není na soudu, aby z vlastní iniciativy
vyhledával skutečnosti, které by žádost o osvobození od soudních poměrů odůvodňovaly
(např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50,
publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS). Přestože soud z úřední povinnosti nezjišťuje výdělkové
a majetkové poměry žadatele, existují situace, kdy nesmí zůstat zcela pasivní. V případě,
že na základě předložených důkazů není možné dostatečně posoudit majetkové a sociální poměry
žadatele, je úkolem soudu vyzvat žadatele k doložení předchozích tvrzení (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015, č. j. 2 As 153/2015 – 29). Jsou- li žadatelova
tvrzení nevěrohodná, popř. neúplná, nelze jeho žádosti vyhovět (rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 – 88, publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS).
[20] V rozsudku ze dne 12. 8. 2015, č. j. 1 As 168/2015 - 46, jímž bylo zrušeno předchozí
rozhodnutí krajského soudu o stěžovatelově žádosti o osvobození od soudních poplatků, shledal
Nejvyšší správní soud nezákonným postup krajského soudu, který zamítl žádost bez toho,
aby stěžovatele vyzval k doplnění rozhodných skutečností. Stěžovatel neměl možnost věrohodně
zpochybnit argumentaci správce daně, podle něhož stěžovatel může disponovat prostředky
v Polsku, a nemohl tvrdit a prokázat, jaké prostředky ve své specifické situaci potřebuje k vedení
soudních řízení, jejichž účastníkem je. Krajský soud měl stěžovatele poučit, jakým způsobem
může svá tvrzení prokázat, aby v řízení neutrpěl újmu.
[21] Ke stejným závěrům dospěl rovněž v rozsudcích ze dne 5. 6. 2015,
č. j. 5 As 101/2015 - 42, ze dne 24. 6. 2015, č. j. 1 As 111/2015 - 50, ze dne 24. 7. 2015,
č. j. 2 As 153/2015 - 29, ze dne 27. 8. 2015, č. j. 1 As 167/2015 - 40, a ze dne 6. 10. 2015,
č. j. 6 As 194/2015 - 26, v nichž rozhodoval o kasačních stížnostech stěžovatele proti usnesením,
kterými jej krajské soudy neosvobodily od soudních poplatků.
[22] V intencích rozsudku Nejvyššího správního soudu vyzval krajský soud stěžovatele
k prokázání či osvědčení toho, jaké prostředky aktuálně zhruba potřebuje pro vedení soudních
řízení, a to včetně účelně vynaložených nákladů na zastoupení advokátem, a na jakou část z toho
má vlastní prostředky, k poskytnutí přehledu o soudních, příp. jiných řízeních, která v současnosti
vede, s uvedením, v jakých z nich je zastoupen advokátem a jaké částky musí na zastoupení
vynaložit. Dále aby uvedl přehled již uhrazených soudních poplatků nebo těch, k jejichž uhrazení
je vyzván. Rovněž jej vyzval k poskytnutí důkladného přehledu majetku, a aby přesvědčivě
vyvrátil či alespoň zpochybnil konkrétní podezření o tom, že ve skutečnosti určitým (skrytým)
majetkem disponuje, a aby se vyjádřil k aktivitám v Nizozemí, kde mu byl vydán průkaz
zdravotního pojištění. Zároveň jej vyzval k předložení listin účetnictví zobrazujících
stav podnikání, kterého je nebo byl účasten v České republice i v zahraničí v letech 2014 a 2015
(v ČR jako fyzická podnikající osoba i jako jediný společník a jednatel společnosti
EKO NATURALcz s. r. o.), tj. zejména daňové přiznání za poslední zdaňovací období, aktuální
výpis z bankovních účtů a přehled o pohybu peněz na těchto účtech od 1. 1. 2015 dosud.
[23] Z napadeného usnesení krajského soudu plyne, že nosným důvodem, pro který
krajský soud nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků, je nevěrohodnost
jeho tvrzení o tíživé finanční situaci a zejména absence důkazů na podporu tvrzené stěžovatelovy
nemajetnosti. S tímto závěrem se Nejvyšší správní soud ztotožňuje, neboť ve shodě s krajským
soudem naznal, že stěžovatel popsal své majetkové poměry pouze obecně, bez bližší
konkretizace.
[24] Stěžovatel sice formálně vzato alespoň částečně reagoval na výzvu krajského soudu
ze dne 7. 10. 2015, po obsahové stránce byla jeho tvrzení nadále povrchní a neurčitá. Stěžovatel
kupříkladu k výzvě krajského soudu o vyčíslení dosud vynaložených nákladů na soudní řízení,
uvedl pouze: „Žalobce uhradil soudní poplatky v celkové výši 78.000 Kč“ s tím, že podrobnější vyčíslení
nedodal, ani své tvrzení nedoložil například výpisy z účtu. Obdobně strohá byla jeho odpověď
na výzvu k vyčíslení částek vynaložených na právní zastoupení a soudní poplatky, neboť sdělil:
„Vyčíslení dosud vynaložených nákladů na soudní řízení činí přibližně 200.000 Kč skládající se ze zaplacených
soudních poplatků a právního zastoupení“. Stěžovatel ani toto tvrzení dále nerozvinul a nepředložil
jediný důkaz, z něhož by bylo možno ověřit pravdivost jeho sdělení. Na zcela konkrétní výzvu
k předložení aktuálního výpisu z bankovních účtů a předložení pohybu na účtech od počátku
roku 2015 odpověděl, že „žádné aktivní bankovní účty nevlastní“. Rovněž na výzvu k předložení listin
zobrazujících stav podnikání v letech 2014 a 2015 pouze stroze konstatoval, že z důvodu
neoprávněného věznění nepodal daňové přiznání.
[25] Jak správně podotkl krajský soud, stěžovatel se v době svého vazebního stíhání dovolával
ztížených podmínek vzniklých v důsledku omezení jeho osobní svobody. Koncem června 2015
však byl stěžovatel z vazby propuštěn, přesto se tato okolnost se ve vztahu k jeho povinnosti
prokazovat tvrzený nedostatek finančních prostředků žádným způsobem neprojevila.
[26] Mimoto muselo být stěžovateli (který je navíc po celou dobu řízení před správními soudy
zastoupen advokátkou) jak z odůvodnění zrušeného usnesení krajského soudu, tak ze zrušujícího
rozsudku Nejvyššího správního soudu, ale rovněž z rozhodnutí správních soudů v dalších věcech
týkajících se poplatkové povinnosti stěžovatele, zřejmé, že soudy nepovažují za dostatečné
a věrohodné jeho tvrzení o tom, že nevlastní vůbec žádný majetek, a že se domnívají,
že stěžovatel disponuje jistým majetkem v zahraničí. V rozsudku ze dne 12. 8. 2015,
č. j. 1 As 168/2015 - 46, jímž bylo zrušeno předchozí usnesení krajského soudu, Nejvyšší správní
soud zdůraznil, že je rovněž třeba, aby stěžovatel „věrohodně zpochybnil argumentaci správce daně,
že může disponovat prostředky v Polsku (…) To znamená, že po stěžovateli je možno požadovat, aby poskytl
soudu úplný a tak důkladný přehled svého majetku, jaký jen je s ohledem na svoji aktuální situaci schopen
sestavit, a aby přesvědčivě vyvrátil či alespoň zpochybnil konkrétní podezření o tom, že ve skutečnosti určitým
(skrytým) majetkem disponuje.“ K dotazu krajského soudu ohledně vlastnictví zahraničního majetku
či zahraničních bankovních účtů však stěžovatel pouze konstatoval, že v Polsku a Holandsku,
kde již žádné aktivity neprovozuje, nevlastní žádné aktivní bankovní účty a nic v těchto zemích
nevlastní, neboť trvale pobývá v České republice. Ačkoliv obecně platí, že negativní skutečnost
prokázat nelze, mohl stěžovatel alespoň blíže vysvětlit, proč zejména v Polsku nevlastní žádný
majetek a nedisponuje bankovními účty, přestože u něj jako u cizího (polského) státního
příslušníka lze důvodně předpokládat opačnou odpověď, a rozptýlit tak podezření o zatajování
informací (o takovém podezření přitom nemohl nevědět).
[27] K nevěrohodnosti tvrzení stěžovatele přispívá skutečnost, že v průběhu řízení „opomněl“
zmínit, že je jednatelem a jediným společníkem společnosti EKO NATURALcz s. r. o. (ověřeno
Nejvyšším správním soudem nahlédnutím do obchodního rejstříku ke dni vydání tohoto
rozsudku). Vyjádření stěžovatele, že společnost EKO NATURALcz s. r. o. je v úpadku, zůstalo
jen v rovině tvrzení. Stěžovatelovo sdělení, že mu z podnikání neplynou žádné příjmy, je také
proto jako celek nevěrohodné.
[28] V situaci, kdy byly přes výzvu krajského soudu stěžovatelovy odpovědi stále velice
obecného charakteru a stěžovatel svá doplňující tvrzení nepodložil žádnými důkazy, neměl
krajský soud povinnost stěžovatele opětovně vyzývat k dalšímu doplnění jeho žádosti
o osvobození od soudních poplatků, jestliže ten své břemeno tvrzení a důkazní neunesl
a nevyvinul dostatečné úsilí k tomu, aby soudu poskytl věrohodný obraz o svých poměrech.
[29] V posuzované věci je podstatné, že stěžovatelova tvrzení o jeho tíživé finanční situaci,
která uvedl ve své žádosti o osvobození od soudních poplatků i v odpovědi na výzvu krajského
soudu, byla stručná, neúplná a nepodložená a nemohla postačovat k tomu, aby byly náklady,
které má stěžovatel v soudním řízení nést, přeneseny na stát. Krajský soud proto nepochybil,
když uzavřel, že stěžovatel neprokázal naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků.
V. Závěr a náklady řízení
[30] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[31] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v tomto řízení žádné náklady převyšující náklady běžné
administrativní činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2016
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu