ECLI:CZ:NSS:2016:1.AS.54.2016:13
sp. zn. 1 As 54/2016 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P.,
proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o žalobě na
ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2016, čj. 6 A 158/2015 – 40,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2016, čj. 6 A 158/2015 – 40,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodnutím ze dne 15. 5. 2015 odmítl žádost žalobkyně
o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání k žalovanému. Žalobou podanou
u městského soudu se poté domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřovala
v tom, že v zákonné lhůtě nerozhodl o jejím odvolání. S žalobou spojila také žádost o osvobození
od soudních poplatků.
[2] Městský soud žalobkyni osvobození od soudních poplatků v záhlaví uvedeným
usnesením nepřiznal. Vzal přitom v úvahu, že předmětem řízení byla žádost žalobkyně
o poskytnutí informace ze spisu v řízení o její žalobě vedeném pod sp. zn. 31 C 100/2014,
tedy v řízení, jehož byla účastníkem (krajský soud v usnesení nesprávně uvádí spisovou značku
žádosti o poskytnutí informace 40 Si 128/2015, z kontextu je však zřejmé, že měl na mysli soudní
spis sp. zn. 31 C 100/2014). Podle soudu se lze rovněž oprávněně domnívat, že vzhledem
k velkému množství žalob žalobkyně vedených u městského soudu již není smyslem řízení
a jednotlivých návrhů ochrana jejích práv, ale postupně se jím stává samotné vedení sporu.
[3] Proti usnesení městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost
z důvodu jeho nezákonnosti ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil
a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení. Městský soud podle stěžovatelky nesprávně
formuloval výrok, neboť dle §36 odst. 3 s. ř. s. má soud žádost o osvobození od soudních
poplatků zamítat, a ne osvobození „nepřiznat“. Dále ve stížnosti namítá, že senát 6 A má vůči ní
„stranný poměr“. Nepokrytě totiž nadržuje státní moci, čímž vytváří prostor k pokračujícímu
porušování zákona. Státu vysílá signál, že může stěžovatelčina práva porušovat a ona se soudní
ochrany nedomůže. Na závěr stěžovatelka navrhuje spojení řízení s řízeními o kasačních
stížnostech proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2016, čj. 6 A 154/2015 – 26,
a ze dne 23. 2. 2016, čj. 6 A 181/2015 – 20.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou projednatelnosti kasační stížnosti.
Stěžovatelka nezaplatila současně s podáním kasační stížnosti soudní poplatek ani není
v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem a rovněž neprokázala, že by sama měla
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie (§105 odst. 2 s. ř. s.). V daném typu řízení však může Nejvyšší správní soud přikročit
k meritornímu přezkumu i přes tento procesní nedostatek. Pokud je totiž cílem nyní posuzované
kasační stížnosti přezkoumání rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudního poplatku,
pak by se trváním na uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost a povinném zastoupení
jen řetězil problém, jenž má být rozhodnutím o této kasační stížnosti vyřešen (viz usnesení
rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014 – 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb.
NSS).
[5] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost je důvodná.
[7] Ze spisu městského soudu vyplývají následující skutečnosti. Žaloba stěžovatelky
na ochranu proti nečinnosti žalovaného a žádost o osvobození od soudního poplatku byla
městskému soudu doručena dne 11. 8. 2015. Dne 14. 9. 2015 stěžovatelka zaslala soudu zpětvzetí
žaloby, které odůvodnila tím, že žalovaný již konal a odstranil tak svou nečinnost. Až poté,
dne 23. 2. 2016, vydal městský soud nyní napadené usnesení, kterým stěžovatelce nepřiznal
osvobození od soudních poplatků.
[8] O obsahově téměř totožných kasačních stížností stěžovatelky, směřující taktéž proti
usnesením městského soudu o neosvobození od soudních poplatků, vydaným až poté,
co stěžovatelka vzala svou žalobu zpět, Nejvyšší správní soud v nedávné době rozhodoval
dvakrát (viz rozsudky ze dne 13. 1. 2016, čj. 1 As 289/2015 – 17 a ze dne 21. 1. 2016,
čj. 2 As 306/2015 – 15). V obou případech přitom dospěl k závěru, že je třeba usnesení
městského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Za situace, kdy je nyní souzená
věc skutkově i právně obdobná shora popsanému, nemá Nejvyšší správní soud důvod odklonit
se od svého již vysloveného názoru.
[9] Podle §47 písm. a) s. ř. s. „soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět“.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka svou žalobu vzala zpět (na rozdíl od věcí řešených Nejvyšším
správním soudem pod sp. zn. 3 As 264/2015, sp. zn. 10 As 54/2015 a sp. zn. 10 As 55/2016),
měl městský soud na její podání reagovat a řízení o žalobě zastavit podle shora citovaného
ustanovení soudního řádu správního, nikoli rozhodovat o osvobození od soudních poplatků.
Jakýkoliv jiný postup je v rozporu s citovanými ustanoveními zákona a dispoziční zásadou,
na níž je řízení před správními soudy založeno. Svým postupem zatížil městský soud řízení
o žalobě vadou, k níž je Nejvyšší správní soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 4 s. ř. s.) a která opodstatňuje zrušení napadeného usnesení.
[10] Námitku spočívající ve spatřované „strannosti“ rozhodujícího senátu 6 A soud neshledal
důvodnou. Jednak tvrzení žalobkyně o nadržování není nijak konkretizováno, jednak její důvod
nespokojenosti zřejmě vyvěrá z toho, jak městský soud o jejích podáních rozhoduje. Okolnost
spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech přitom není důvodem k vyloučení soudce (viz §8 odst. 1 s. ř. s.).
III. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[11] Nejvyšší správní soud nepřistoupil ke spojení nyní projednávané věci s jinými řízeními
stěžovatelky. Jak uvedeno v bodě [9] tohoto rozhodnutí, řízení, která stěžovatelka navrhovala
spojit, vykazují od tohoto řízení relevantní odlišnosti, pro které není vhodné je spojovat
(stěžovatelka v nich nevzala žaloby zpět).
[12] Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto
napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první
s. ř. s.). V něm bude městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.) a řízení o stěžovatelčině žalobě proti nečinnosti žalovaného zastaví
z důvodu jejího zpětvzetí. Městský soud rozhodne jak o náhradě nákladů řízení o žalobě (přitom
s ohledem na text zpětvzetí obsahující též důvody, proč stěžovatelka zvolila tento procesní
postup, zváží aplikaci §60 odst. 3 věta druhá s. ř. s.), tak i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2016
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu