ECLI:CZ:NSS:2016:1.AZS.280.2016:21
sp. zn. 1 Azs 280/2016 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: R. O.,
zastoupeného JUDr. Ludvíkem Hynkem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 37, Praha 1,
proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha
3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 8. 2016, č. j. CPR-19493-2/ČJ-2016-930310-
C235, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočky v Liberci ze dne 3. 10. 2016, č. j. 60 A 14/2016 – 19,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Policie ČR, Krajské ředitelství Policie Libereckého kraje, Odbor cizinecké policie, uložila
rozhodnutím ze dne 12. 7. 2016, č. j. KRPL-40057-23/ČJ-2016-180022, žalobci povinnost
opustit území České republiky do 60 dnů ode dne oznámení tohoto rozhodnutí
[§50a odst. 3 písm. c) a odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“)]. Žalovaná zamítla
odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 12. 8. 2016, č. j. CPR-19493-2/ČJ-2016-930310-C235.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem
- pobočky v Liberci, který ji usnesením ze dne 3. 10. 2016, č. j. 60 A 14/2016 – 19, odmítl podle
§46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §68 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Podle krajského soudu bylo rozhodnutí žalované vyloučeno ze soudního
přezkumu na základě §171 písm. d) zákona o pobytu cizinců, podle kterého „[z] přezkoumání
soudem jsou vyloučena rozhodnutí o ukončení pobytu, pokud se cizinec před zahájením řízení o ukončení pobytu
zdržoval na území nebo v tranzitním prostoru mezinárodního letiště neoprávněně “.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti usnesení krajského soudu kasační stížností
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Namítl především, že krajský soud rozhodl
formalisticky, nezohlednil nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života stěžovatele,
zejm. s ohledem na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).
[4] Současně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost
odůvodnil závažností důsledků napadených rozhodnutí pro svou rodinu. Výkon správního
rozhodnutí má za následek faktickou povinnost stěžovatele vycestovat z území České republiky.
V takovém případě by stěžovatel nemohl plnit povinnost vůči své dceři, která mu byla
rozhodnutím soudu svěřena do výchovy a k níž má vyživovací povinnost. Stěžovateli by tak
nepřiznáním odkladného účinku vznikla nepoměrně větší újma, než jaká by přiznáním
odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám. Přiznáním odkladného účinku není ohrožen
důležitý veřejný zájem.
[5] Žalovaná plně odkázala na obsah spisu.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku byly
v posuzované věci splněny.
[7] Úvodem soud připomíná mimořádnou povahu odkladného účinku. Kasační stížnost proti
rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem, u něhož by bylo
možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší
správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného
rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud
není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být
vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[8] Podle tohoto ustanovení soud může přiznat žalobě odkladný účinek za současného
splnění dvou podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a (2) přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Ve smyslu §107 s. ř. s. uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační
stížnosti.
[9] Stěžovatel odůvodnil návrh na přiznání odkladného účinku především tvrzeným
nepřiměřeným zásahem do svého rodinného života, protože v důsledku napadeného rozhodnutí
by byl nucen opustit území České republiky, a nemohl by tak plnit své povinnosti vůči nezletilé
dceři, která mu byla soudem svěřena do výchovy. Ve správním spisu je založen rozsudek
Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 11. 2008, č. j. 9 P 109/2006 – 50, kterým soud schválil
dohodu rodičů, podle níž se nezletilá dcera stěžovatele N. O., nar. dne X., svěřuje do výchovy
otce. Současně soud upravil oprávnění stěžovatele stýkat se s druhou nezletilou dcerou M. O.,
nar. X.
[10] Krajský soud odmítl žalobu věcně projednat, protože shledal, že se na rozhodnutí
o povinnosti opustit území podle §50a odst. 3 písm. c) zákona o pobytu cizinců vztahuje výluka
ze soudního přezkumu podle §171 písm. d) téhož zákona. Stěžovatel tento závěr zpochybnil
tvrzeným rozporem s Úmluvou.
[11] Jakkoliv Nejvyšší správní soud nepředjímá věcné posouzení kasační stížnosti, považuje
za vhodné, aby byla odložena vykonatelnost napadeného rozhodnutí do doby, než soud
rozhodne, zda je předmětné rozhodnutí vyloučeno ze soudního přezkumu podle §171 písm. d)
zákona o pobytu cizinců, případně zda je taková výluka v souladu s ústavním pořádkem, nebo
zda jsou zde důvody pro postup podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Pokud by byl stěžovatel nucen
opustit území před věcným rozhodnutím soudu, mohla by mu vzniknout nepoměrně větší újma,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Rozhodnutí soudu ve věci
samé by v takovém případě bylo pouze akademické bez reálné možnosti napravit případnou
nezákonnost správního rozhodnutí. Sama skutečnost, že stěžovatel bude moci pobývat na území
České republiky i po dobu řízení před Nejvyšším správním soudem, by se práv a právem
chráněných zájmů třetích osob neměla nijak dotknout, resp. žalovaná nepředestřela soudu
žádnou argumentaci týkající případného ohrožení práv třetích osob.
[12] Nadto Nejvyšší správní soud uznává ve své judikatuře, že k právu na spravedlivý proces
zpravidla náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým
zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd. (viz např. usnesení ze dne
18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, nebo ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25,
č. 3169/2015 Sb. NSS). Byť je stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem,
pro řádný výkon jeho práva na spravedlivý proces je vhodné, aby mohl setrvat na území České
republiky do skončení řízení o své kasační stížnosti. Zároveň soud neshledal, že by dočasné
setrvání stěžovatele na území České republiky po dobu řízení před Nejvyšším správním soudem
představoval riziko, které by zakládalo rozpor s důležitým veřejným zájmem. Žalovaná rozpor
s důležitým veřejným zájmem netvrdila.
[13] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud vyhověl návrhu stěžovatele
a přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Do rozhodnutí o kasační stížnosti se tak
pozastavují účinky usnesení krajského soudu č. j. 60 A 14/2016 – 19, rozhodnutí žalované
č. j. CPR-19493-2/ČJ-2016-930310-C235 i rozhodnutí krajské ředitelství
č. j. KRPL-40057-23/ČJ-2016-180022. Soud však upozorňuje, že může usnesení o přiznání
odkladného účinku i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání
odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5
ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.). Zároveň soud připomíná, že u snesení o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj
předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé.
[14] Pro úplnost soud podotýká, že nerozhodoval o žádosti stěžovatele o osvobození
od soudních poplatků, protože stěžovatel byl od hrazení soudních poplatků již plně osvobozen
usnesením krajského soudu ze dne 14. 9. 2016, č. j. 60 A 14/2016 – 14. Podle §36 odst. 3 s. ř. s.
se přiznané osvobození vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2016
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu