ECLI:CZ:NSS:2016:10.ADS.207.2015:49
sp. zn. 10 Ads 207/2015 - 49
ROZSUDEK
Nejyvšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: V. P., zast. Mgr.
Štěpánem Řiháčkem, advokátem se sídlem Pionýrská 15, Brno, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 10.
2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
27. 8. 2015, čj. 18 Ad 68/2014-33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci Mgr. Štěpánu Řiháčkovi, advokátovi, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 3900 Kč, která bude
proplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního
soudu.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalobce požádal o invalidní důchod dle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
Žalovaná rozhodnutím ze dne 26. 6. 2014 žádost zamítla, neboť žalobce nezískal potřebnou
dobu pojištění ke dni 31. 3. 2014, k němuž byl uznán invalidním.
[2] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce námitky, které byly zamítnuty v záhlaví uvedeným
rozhodnutím žalované.
II. Řízení před krajským soudem
[3] Žalobu proti rozhodnutí žalované Krajský soud v Ostravě zamítl.
[4] Krajský soud si vyžádal odborný posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních
věcí. Na základě posudku a jeho doplnění uzavřel stejně jako žalovaná v napadeném rozhodnutí,
že žalobce byl k datu jeho vydání invalidní v invaliditě I. stupně dle §39 odst. 1 a 2 písm. a)
zákona o důchodovém pojištění, „přičemž datum vzniku invalidity bylo stanoveno na 31. 3. 2014“.
[5] Krajský soud současně konstatoval, že za rozhodné období se žalobci nepodařilo naplnit
druhou podmínku pro vznik nároku na invalidní důchod dle §38 písm. a) zákona o důchodovém
pojištění, tj. potřebnou dobu pojištění dle §40 odst. 1 písm. f) a odst. 2 citovaného zákona.
III. Kasační stížnost, vyjádření žalované a replika stěžovatele
[6] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností,
v níž požádal o ustanovení právního zástupce. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne
11. 11. 2015, čj. 10 Ads 207/2015-21, byl stěžovateli zástupce ustanoven. V doplnění kasační
stížnosti pak stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu v celém rozsahu.
[7] Stěžovatel jako důvod podání kasační stížnosti uvedl svůj zdravotní stav, který jej limituje
v hledání a výkonu pracovní činnosti, přičemž výkon pracovní činnosti je zároveň
podmínkou pro získání nároku na invalidní důchod. Vzhledem k tomu, že si nemůže najít
práci, nemůže se ani účastnit jako poplatník sociálního pojištění, v důsledku čehož není
v jeho možnostech dosáhnout zákonem stanovené doby pojištění. Stěžovatel zároveň navrhl
uhrazení zbývající části pojištění formou splátek v době po přiznání invalidního důchodu.
[8] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti poukázala na schopnost stěžovatele
při svém zdravotním postižení částečně pracovat, čímž by stěžovatel mohl splnit podmínku
chybějící doby pojištění. Dále žalovaná nesouhlasila s návrhem stěžovatele na úhradu zbývající
části pojištění formou splátek v době po přiznání invalidního důchodu, neboť to neumožňují
platné předpisy.
[9] Stěžovatel na vyjádření žalované reagoval tvrzením, že „tento názor je mimo realitu skutečného
života a vyznačuje se přehnaným formalismem.“ Zároveň stěžovatel podotkl, že existuje institut
zmírnění tvrdosti zákona.
IV. Právní posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky
řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost je přípustná, má požadované náležitosti,
byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní
soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů; zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí
netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] K námitce týkající se nemožnosti splnění podmínky pro vznik nároku na invalidní
důchod dle §38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění Nejvyšší správní soud uvádí,
že neshledal nezákonnost v jejím posouzení krajským soudem. Krajský soud vyšel ze spisu
žalované a v souladu s ním a relevantní právní úpravou konstatoval, že na stěžovatelovu věc
se uplatní §40 odst 1 písm. f) citovaného zákona, který normuje, že „[p]otřebná doba
pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce […] ve věku nad 28 let pět roků.“, a odst. 2
téhož ustanovení, dle něhož „[u] pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok
na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem
invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků.“
[13] V odůvodnění napadeného rozsudku je dostatečně vysvětleno, že stěžovatel nesplnil
započitatelnou dobu pojištění. Krajský soud z osobního listu důchodového pojištění
stěžovatele zjistil, že v období od 31. 3. 2004 do 30. 3. 2014 získal žalobce pouze 3 roky
pojištění, a v období od 31. 3. 1994 do 30. 3. 2014 pouze 3 roky a 357 dnů pojištění. Je patrné,
že tyto doby pojištění nenaplní požadavky stanovené v §40 odst. 1 písm. f), ani v §40 odst. 2
zákona o důchodovém pojištění. Krajský soud tedy posoudil splnění potřebných dob pojištění
v souladu se zákonem.
[14] Ke stěžovatelově připomínce institutu zmírnění tvrdosti zákona Nejvyšší správní soud
podotýká, že byť by se snad jednalo o kasační námitku, nemohl by ji věcně posoudit.
Jde o nepřípustnou novou skutečnost, která nebyla uplatněna v řízení před krajským soudem
(§104 odst. 4 s. ř. s.). Pro úplnost je nutno uvést, že i pokud by tomu tak nebylo,
Nejvyšší správní soud nemá pravomoc k řízení o odstranění tvrdosti zákona. Toto řízení může
proběhnout až poté, kdy soud vysloví, zda napadené rozhodnutí je či není v souladu se zákonem
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2012, čj. 6 Ads 150/2011-65).
V. Závěr a náklady řízení
[15] Kasační námitky uplatněné stěžovatelem Nejvyšší správní soud za opodstatněné
neshledal a ani z přezkumu dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., který Nejv yšší správní soud provádí
z úřední povinnosti, nevyplynul důvod pro zrušení napadeného rozsudku krajského soudu.
Kasační stížnost stěžovatele byla proto v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. větou poslední zamítnuta.
[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Žalované, které by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí v řízení o kasační stížnosti
žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Stěžovatel neměl ve věci úspěch,
nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení.
[17] Stěžovateli byl usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 11. 2015,
čj. 10 Ads 207/2015-21, ustanoven zástupce Mgr. Štěpán Řiháček, advokát se sídlem
Pionýrská 15, Brno. Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci stěžovatele
odměnu za tři úkony právní služby (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy
zastoupení, sepsání kasační stížnosti a repliky k vyjádření žalované) podle §11 odst. 1 písm. b)
a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za každý úkon právní služby ve výši 1000 Kč
[srov. §9 odst. 2 a §7 bod 3. advokátního tarifu] a náhradu hotových výdajů paušální
částkou za každý úkon právní služby ve výši 300 Kč (srov. §13 odst. 3 advokátního tarifu).
Jelikož ustanovený zástupce není plátcem DPH, zdejší soud mu částku odpovídající dani
z přidané hodnoty nepřiznal. Celkem činí odměna ustanoveného zástupce 3900 Kč
a bude mu vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. března 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu