ECLI:CZ:NSS:2016:10.AFS.97.2016:28
sp. zn. 10 Afs 97/2016 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely
Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce:
E F I O S spol. s r. o., se sídlem Masarykova 671/33, Krásno nad Bečvou, Valašské Meziříčí,
zast. Mgr. Pavlem Piňosem, advokátem se sídlem Čechova 2, Přerov, proti žalovanému:
Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutím žalovaného
ze dne 8. 7. 2014, čj. 17947-2/2014-900000-304.4, čj. 17947-3/2014-900000-304.4,
čj. 17947-4/2014-900000-304.4, čj. 17947-5/2014-900000-304.4, čj. 17947-6/2014-900000-304.4,
čj. 17947-7/2014-900000-304.4, čj. 17947-8/2014-900000-304.4, čj. 17947-9/2014-900000-304.4,
čj. 17947-10/2014-900000-304.4, čj. 17947-11/2014-900000-304.4, čj. 17947-12/2014-900000-
304.4, čj. 17947-13/2014-900000-304.4, čj. 17947-14/2014-900000-304.4, čj. 17947-15/2014-
900000-304.4, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 14. 4. 2016, čj. 62 Af 74/2014 – 196, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutími Celního úřadu pro Zlínský kraj ze dne 11. 11. 2013 bylo žalobci dodatečně
doměřeno clo a penále ze zboží propuštěného do režimu volného oběhu, neboť celní úřad
po vyhodnocení analýzy odebraných vzorků provedené Celně technickou laboratoří změnil
sazební zařazení propuštěného zboží označeného žalobcem jako „Sestavené podlahové desky“.
Žalovaný následně shora uvedenými rozhodnutími ze dne 8. 7. 2014, proti kterým směřovala
žaloba, odvolání žalobce proti rozhodnutím celního úřadu zamítl.
[2] Žalobce v podané žalobě argumentoval proti sazebnímu zařazení zboží tím, že předmětné
zboží začala do České republiky dovážet společnost DYAS.EU, a. s., přičemž jak je mu známo,
tato společnost zboží zařazovala do stejné sazební podpoložky jako žalobce. Celní úřad
dle žalobce navíc po provedeném šetření a kontrole v Celně technické laboratoři zařazení zboží
touto společností odsouhlasil. Žalobce nyní dováží toto zboží namísto společnosti DYAS.EU,
a. s., zboží proto zařazoval shodně s vědomím, že její postup byl aprobován celními orgány.
V celním řízení navrhoval žalobce provést důkaz porovnáním výsledků laboratorních rozborů
u zboží dováženého společností DYAS.EU, a. s., a žalobcem. Celní orgány navržený důkaz
s odkazem na povinnost mlčenlivosti neprovedly.
[3] Krajský soud v Brně žalobě vyhověl a rozhodnutí žalovaného zrušil. Dospěl mimo jiné
k závěru, že výsledky Celně technické laboratoře týkající se vzorků zboží společnosti DYAS.EU,
a. s., povinnosti mlčenlivosti nepodléhají, a celní orgány tak pochybily, jestliže žalobcem
navrhovaný důkaz neprovedly.
[4] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost,
ve které zpochybňuje též výše uvedený názor krajského soudu a dovozuje, že povinnost
mlčenlivosti je nutno vůči výsledkům Celně technické laboratoře ohledně vzorků společnosti
DYAS.EU, a. s., dodržet. Současně navrhl, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
[5] Stěžovatel v návrhu uvedl, že právní následky napadeného rozsudku by znamenaly újmu
nejen pro stěžovatele, ale zejména pro další osoby zúčastněné na správě daní, jejichž právem
chráněné zájmy by mohly být výkladem rozsahu povinnosti mlčenlivosti správce daně ohroženy,
a to v rámci neurčitého počtu jiných řízení vedených celními orgány v budoucnu. Celní správa
přistupuje k problematice povinnosti mlčenlivosti správce daně jednotně, výklad §52
a §53 daňového řádu učiněný krajským soudem by proto znamenal nutnost přijmout opatření
na celostátní úrovni.
[6] Žalobce s návrhem stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
vyjádřil pouze obecně svůj nesouhlas s tím, že návrh dle jeho názoru nenaplňuje podmínky §73
odst. 2 s. ř. s.
[7] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. je k přiznání odkladného účinku třeba, aby výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[8] Nejvyšší správní soud již dříve konstatoval, že soudy ve správním soudnictví
poskytují primárně ochranu subjektivním veřejným právům a také institut odkladného účinku
je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce (účastníka správního
řízení) před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého rozhodnutí, jsou-li pro to splněny
zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik nepoměrně
větší újmy na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského soudu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, tak budou nepochybně
představitelné v poněkud omezenější míře. Rozšířený senát tohoto soudu v usnesení ze dne
24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, publikovaném pod č. 1255/2007 Sb. NSS, definoval tento
princip a uvedl i některé příklady takové situace.
[9] Nejvyšší správní soud bere u nyní posuzovaného návrhu v potaz význam
povinnosti mlčenlivosti představující jednu ze základních zásad správy daní. Smyslem existence
povinnosti mlčenlivosti je nutnost chránit informace, které správce daně získává o daňovém
subjektu, před jejich vyzrazením neoprávněným osobám. Vědomí, že zde existuje povinnost
mlčenlivosti, je důležité pro právní jistotu daňových subjektů o tom, že informace, které poskytly
správci daně zcela otevřeně a podrobně zůstanou omezeny na správu daní a nebudou
zpřístupněny v zásadě nikomu jinému. Vychází se tak ze zákonné garance, že s informacemi,
které daňový subjekt poskytne správci daně, bude zacházeno jako s informacemi důvěrnými.
[10] V projednávané věci by žalovaný bez přiznání odkladného účinku byl povinen
postupovat podle zrušovacího rozsudku krajského soudu, a v souladu s jeho závěry
zpřístupnit údaje, o nichž je spor, zda podléhají povinnosti mlčenlivosti či nikoliv. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu lze případnou újmu hrozící veřejnému zájmu na ochraně
povinnosti mlčenlivosti považovat za nepoměrně větší, než jaká může vzniknout žalobci
tím, že bude na přechodnou dobu odložena vykonatelnost rozsudku krajského soudu.
Riziko újmy stěžovateli nelze pominout ani při zohlednění následné odpovědnosti za porušení
povinnosti mlčenlivosti správcem daně. Žalobce žádnou svoji konkrétní újmu, vyjma prostého
nesouhlasu s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti, netvrdil.
[11] Přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky pro jeho přiznání jsou splněny.
Tímto rozhodnutím však Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá výsledek řízení o kasační
stížnosti, o které bude rozhodnuto později.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. května 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu