ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.162.2015:35
sp. zn. 10 As 162/2015 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: JUDr. J. D.,
zast. JUDr. Vladimírem Řičicou, advokátem se sídlem Voráčovská 14, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 3. 9. 2014, čj. OD770/14-3/67.1/14211/St, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne
23. 6. 2015, čj. 60 A 13/2014 – 18,
takto:
I. Kasační stížnost se za mí t á.
II. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Magistrátu města Liberec, odboru dopravy, ze dne 28. 7. 2014,
čj. MML186843/13/3555/OD/Hrz byl žalobce shledán vinným z přestupku v provozu
na pozemních komunikacích, kterého se dopustil tím, že dne 27. 11. 2013 v 14:10 hod. při řízení
osobního motorového vozidla Audi, registrační značky X, na pozemní komunikaci I. třídy č. 35
v obci Mníšek, kde je povolena nejvyšší rychlost jízdy 50 km/h tuto rychlost překročil; měřícím
zařízením LTI 20/20 TruCAM byla vozidlu naměřena rychlost 91 km/h, po odečtení možné
odchylky měřícího zařízení ve výši ±3 km/h byla jako nejnižší možná rychlost jízdy vozidla
naměřena rychlost 88 km/h. Tímto jednáním žalobce porušil §18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o
silničním provozu“), čímž se dopustil přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bod 3. zákona o
silničním provozu, a proto mu byla podle §125c odst. 4 písm. e) zákona o silničním provozu
uložena pokuta ve výši 4 000 Kč. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo rozhodnutím
žalovaného ze dne 3. 9. 2014, čj. OD770/14-3/67.1/14211/St zamítnuto a napadené rozhodnutí
bylo potvrzeno.
[2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného podanou Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka
v Liberci (dále jen „krajský soud“) zamítl.
[3] Krajský soud se v rozsudku ztotožnil se závěry správních orgánů, podle nichž
ve správním řízení zajištěnými důkazy bylo přestupkové jednání žalobce prokázáno.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížnost co do obsahu opřenou o důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Stěžovatel v kasační stížnosti nejprve rozsáhle rekapituloval obsah žaloby a následně
namítl, že se krajský soud vyhnul „zásadním námitkám žalobce, a to, že správní orgán porušil základní
zásady řízení, když podpořil závěr, že je pouze na libovůli policie, zda důkazy o spáchání přestupku předloží
či nikoliv.“ Podle stěžovatele byla porušena zásada spravedlivého procesu zakotvená v čl. 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
[6] Stěžovatel setrval na svém stanovisku, že správní orgán vyložil všechny důkazy
v jeho neprospěch; správní orgán měl podle stěžovatele postupovat podle zásady in dubio
pro reo, neboť zjištěné okolnosti vzbuzují pochybnosti o tom, zda přestupek spáchal.
[7] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
[8] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[10] Stěžovatel brojil proti postupu policie, která mu při kontrole dne 27. 11. 2013 odmítla
předložit výstup z použitého laserového měřicího přístroje. Stěžovatel v kasační stížnosti
neuvedl, za jakým účelem předložení tohoto výstupu žádal. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí,
že měření rychlosti policií bylo provedeno před zahájením správního řízení o přestupku
v provozu na pozemních komunikacích. V rámci postupu před zahájením správního
řízení přitom nelze provádět dokazování, neboť to je nutnou součástí až správního řízení.
Prokázání či vyvrácení skutečnosti, že se stěžovatel dopustil přestupku na základě důkazu
výstupem z použitého laserového měřicího přístroje, proto náleží až do fáze správního
řízení spočívající ve shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí. Nejvyšší správní soud
k tomu (byť v souvislosti s podmínkami přípustnosti vydání rozhodnutí v blokovém řízení)
v rozsudku ze dne 29. 12. 2004, čj. 6 As 49/2003-46, publ. pod č. 505/2005 Sb. NSS uvedl,
že „[v] případě, že by ten, kdo se měl dle názoru správního orgánu přestupku dopustit, nepovažoval přestupek
za spolehlivě zjištěný, případně by z jiného důvodu nebyl ochoten pokutu zaplatit, bylo by třeba otázky skutkové
a právní týkající se spáchání správním orgánem tvrzeného přestupku, posuzovat a bylo by tak potřeba provádět
ve věci dokazování. To by probíhalo v ‚běžném‘ správním řízení.“
[11] Policie nebyla povinna stěžovateli vzápětí po provedené kontrole, tj. před zahájením
správního řízení, předložit výstup z použitého laserového měřicího přístroje, neboť jí žádná
právní norma takovou povinnost neukládá. Krajský soud správně v napadeném rozsudku uvedl,
že „nepředložení důkazu o překročení nejvyšší povolené rychlosti v podobě výstupu z použitého laserového měřicího
přístroje policisty již při kontrole dne 27. 11. 2013, nemůže mít vliv na správnost skutkových závěrů učiněných
ve správním řízení“. Takto vyjádřený právní názor krajského soudu nelze považovat za rozporný
s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
[12] K pochybnostem stěžovatele o dostatečném prokázání toho, že spáchal přestupek,
Nejvyšší správní soud uvádí, že skutečnosti zjištěné ve správním řízení uspokojivě prokazují,
že stěžovatel dne 27. 11. 2013 v 14:10 hod v obci Mníšek překročil se svým vozidlem nejvyšší
povolenou rychlost v obci. Důkazy opatřené z výstupu metrologicky ověřeného silničního
laserového rychloměru LTI 20/20 TruCAM a z návodu k obsluze použitého rychloměru
potvrdily, že záznam z rychloměru zachycuje registrační značku vozidla žalobce i naměřenou
rychlost a že měření rychlosti by neproběhlo, nebyly-li by splněny podmínky pro měření.
Důkazně bylo též ověřeno, že hlídka policie provádějící kontrolu byla k ovládání použitého
rychloměru řádně proškolena. Svědkové vypověděli, že měření bylo provedeno správně,
přičemž rychlost vozidla byla zachycena. Všechny okolnosti spáchaného přestupku tak byly
s dostatečnou spolehlivostí prokázány; mimo rozumnou pochybnost bylo postaveno na jisto,
že se přestupku dopustil stěžovatel.
[13] Závěry Nejvyššího správního soudu není způsobilá zvrátit ani jen obecná stížností
námitka dovolávající se zásady in dubio pro reo (k výkladu této zásady srov. např. rozsudek
NSS ze dne 15. 7. 2010, čj. 9 As 1/2010-58). V souzeném případě totiž žádné pochybnosti
o skutkovém stavu neexistovaly. Opačný názor stěžovatele přestavuje pouhou polemiku se závěry
správního řízení; tato polemika je sice plným právem stěžovatele, její přednesení v soudním řízení
však nezakládá důvod pro to, aby byla akceptována. Odmítnutí uvedené argumentace krajským
soudem – opírající se o řádné odůvodnění – rozhodně nepředstavuje zásah do ústavně
zaručeného práva stěžovatele na spravedlivý proces.
[14] Námitka vad řízení spočívajících v nedostatcích zjištěného skutkového stavu,
stejně jako námitka nesprávného posouzení právní otázky, je proto nedůvodná.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem
podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[16] Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalovanému nevznikly náklady
nad rámec jeho úřední činnosti, nemají účastníci podle §60 odst. 1, ve spojení s §120 s. ř. s.,
právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. května 2016
Zdeněk Kühn
předseda senátu