ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.193.2015:34
sp. zn. 10 As 193/2015 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely
Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Ing. J. M.,
zast. Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem Čs. legií 1719/5, Ostrava – Moravská Ostrava,
proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117,
Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2015, čj. MSK 46585/2015, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2015,
čj. 19 A 35/2015-26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Magistrátu města Frýdku-Místku, ze dne 3. 3. 2015, čj. MMFM 28191/2015
byl žalobce shledán vinným z přestupku v provozu na pozemních komunikacích,
kterého se dopustil tím, že dne 14. 10. 2014 v 8:58 hod., na silnici I. třídy č. 48, mimo obec
Frýdek-Místek, za tunelem Lysůvky, ve směru jízdy k obci Frýdek-Místek, řídil motorové vozidlo
Ford Focus DBW, registrační značky X a překročil nejvyšší dovolenou rychlost minimálně o
51 km/h, neboť Policií ČR byla zjištěna nejnižší prokazatelná rychlost vozidla 131 km/h, ačkoliv
v daném místě nejvyšší dovolená rychlost činila 80 km/h. Tímto jednáním žalobce porušil §4
písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), čímž se dopustil přestupku podle §125c odst. 1
písm. f) bod 2. zákona o silničním provozu, a proto mu byla uložena pokuta ve výši 5 000 Kč,
zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců a povinnost
uhradit náhradu nákladů spojených s projednáním přestupku ve výši 1 000 Kč. Odvolání žalobce
proti tomuto rozhodnutí bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 5. 2015, čj. MSK 46585/2015
zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.
[2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“)
zamítl.
[3] Podle krajského soudu výrok rozhodnutí prvostupňového správního orgánu obsahuje
veškeré zákonné náležitosti a splňuje i požadavek, aby spáchaný skutek byl ve výroku popsán
dostatečně určitě a aby byl nezaměnitelný s jiným skutkem; případné porušení zákona o silničním
provozu policisty resp. okolnost, že policisté měli stát při krajnici, aniž by na vozidle měli
zapnuto nouzové nebo výstražné osvětlení a aniž by umístili za své vozidlo výstražný trojúhelník,
nejsou okolnostmi, které by měly za následek nezákonnost získaného důkazu o spáchání
přestupku žalobcem.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
co do obsahu opřenou o důvody podle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Stěžovatel v kasační stížnosti citoval §38 a §36 odst. 1 písm. a) zákona o silničním
provozu a uvedl, že v přestupkovém řízení stejně jako v trestním řízení platí zásada,
že není možné užít důkazu, který byl získán v rozporu s právními předpisy.
[6] Stěžovatel namítl, že odkaz krajského soudu na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 2. 2013, čj. 9 As 39/2012-29 nebyl přiléhavý. Způsob měření rychlosti policisty v nyní
souzeném případě byl velice nebezpečný, a protože v žádném právním předpise není stanoveno,
že §36 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu neplatí pro policii v případě měření rychlosti
jiného vozidla, vyjádřil stěžovatel názor, že policisté při pořizování důkazu porušili právní předpis
a proto jimi získaný důkaz nebylo možno v přestupkovém řízení použít.
[7] Stěžovatel dále namítl, že se krajský soud dostatečně nevypořádal s námitkou
nedostatečné specifikace místa, kde se měl stěžovatel přestupku dopustit. Podle stěžovatele musí
být místo přestupku definováno nezaměnitelným způsobem, aby nebyla pochybnost o tom,
jaký přestupek stěžovatel spáchal.
[8] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil a odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí
a na své vyjádření k žalobě.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů. Přitom ověřil, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[11] Stěžovatel zpochybnil postup policistů měřících rychlost z policejního vozidla v civilním
provedení, které stálo v odstavném pruhu tělesa silnice pro motorová vozidla, a to bez zapnutého
nouzového nebo výstražného osvětlení a bez toho, aby policisté za toto vozidlo umístili výstražný
trojúhelník. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí následující.
[12] Podle §79a zákona o silničním provozu je policie a obecní policie za účelem zvýšení
bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích oprávněna měřit rychlost vozidel.
Podle §62 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“),
policie může, je-li to nezbytné pro plnění jejích úkolů, pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné
záznamy osob a věcí nacházejících se na místech veřejně přístupných a zvukové, obrazové
nebo jiné záznamy o průběhu úkonu. V souladu s §97 odst. 1 zákona o policii může každý
upozornit a) na nedostatky v činnosti policejního útvaru, policisty nebo zaměstnance policie,
nebo b) na skutečnost, že se policista nebo zaměstnanec policie dopustil jednání, které naplňuje
znaky trestného činu, správního deliktu nebo kázeňského přestupku.
[13] Z těchto ustanovení jednoznačně vyplývá, že Policie ČR je oprávněna měřit rychlost
vozidel a pořizovat při tomto měření obrazové záznamy. Pořízený záznam
o přestupku - fotodokumentace vozidla s detailem registrační značky změřeného vozidla
a údaji o místě měření – silnice I/48, mimo obec Frýdek-Místek, tunel, směr jízdy k obci
Frýdek - Místek, datu a čase měření – 14. 10. 2014 v 8:58 hod, rychlosti vozidla 136 km/h,
s číslem snímku z měřiče – 63 a s označením výrobního čísla rychloměru 197/94 je zákonným
důkazním prostředkem. Způsob, jakým bylo zaparkováno policejní vozidlo, z něhož policisté
rychlost měřili, nemůže mít žádný vliv na správnost výsledku měření. Tato skutečnost
je ve vztahu k výsledku měření irelevantní a není způsobilá zpochybnit naměřenou rychlost
stěžovatelem řízeného vozidla. Na tom nic nemění ani právo stěžovatele na postup policistů
upozornit podle §97 odst. 1 zákona o policii. Stěžovatelem tvrzené spáchání přestupku policisty
však nemohlo přestupkové řízení vedené se stěžovatelem a ani následné řízení před správními
soudy nijak ovlivnit.
[14] Stěžovatelem tvrzená rozdílnost situací v případě, jímž se Nejvyšší správní soud zabýval
v rozsudku dne 28. 2. 2013, čj. 9 As 39/2012-29, a v projednávané věci, nemá pro posouzení
stěžovatelovy věci žádný význam. Naopak obdobnou situací se Nejvyšší správní soud zabýval
v rozsudku ze dne 30. 4. 2014, čj. 7 As 129/2013-27, ve kterém bylo namítáno, že se strážníci
při měření rychlosti vozidel s největší pravděpodobností dopustili přestupku tím, že při měření
rychlosti vozidel stáli v civilním, nijak neoznačeném, vozidle na chodníku. Pro takový postup
strážníků neexistovala zákonná výjimka, jež by jim při měření rychlosti umožňovala takto
zaparkovat. K jejich postupu Nejvyšší správní soud uvedl, že „stěžovatelkou tvrzené spáchání
přestupku strážníky nemůže být řešeno v přestupkovém řízení vedeném se stěžovatelkou. Svým tvrzením
o nezákonnosti měření rychlosti jízdy nemůže stěžovatelka v žádném případě zpochybnit výsledky naměřené
rychlosti jí řízeného vozidla.“, a to poté, co se výslovně ztotožnil se závěrem krajského soudu,
podle kterého též platí, že otázka údajně spáchaného přestupku strážníky je otázkou řešitelnou
jen samostatně, „bez vlivu na protizákonné jednání žalobkyně“.
[15] K namítanému nedostatečnému vypořádaní žalobní námitky o specifikaci místa,
kde se měl stěžovatel přestupku dopustit, Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel v kasační
stížnosti nekonkretizoval, z jakého důvodu považuje odůvodnění krajského soudu
za nedostatečné. Krajský soud přitom uvedl, jaké náležitosti musí výrok rozhodnutí o přestupku
splňovat a následně předmětný výrok posoudil stran splnění těchto požadavků.
Dospěl přitom k závěru, že výrok rozhodnutí obsahuje zcela jasně a určitě vymezené místo
spáchání přestupku a že takové určení zaručuje, že nevzniknou pochybnosti o tom,
kde přesně se měl žalobce přestupku dopustit, neboť je vyloučena možnost jeho záměny.
Krajský soud rovněž uvedl, že logicky se jako „místo za tunelem“ označí místo bezprostředně
za tunelem a že ze spisové dokumentace vyplývá, že rychlost vozidla byla změřena
v úseku platnosti omezení nejvyšší dovolené rychlosti na 80 km/h. Krajský soud se tak s žalobní
námitkou vypořádal dostatečným způsobem.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem
podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[17] Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalovanému nevznikly náklady
nad rámec jeho úřední činnosti, nemají účastníci podle §60 odst. 1, ve spojení s §120, s. ř. s.
právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. května 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu