ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.26.2016:46
sp. zn. 10 As 26/2016 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: D. P., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.
11. 2015, čj. OAM-844/ZA-ZA02-ZA15-2015, v řízení o kasačních stížnostech žalobce proti
usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2016, čj. 62 Az 10/2015 – 18, a ze dne 21. 1.
2016, čj. 62 Az 10/2015 – 22,
takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 10 As 26/2016 a 10 As 27/2016
se spojují ke společnému projednání. Nadále budou vedeny
pod sp. zn. 10 As 26/2016.
II. Kasační stížnosti se zamít a jí .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Důvody spojení věcí a předmět řízení
[1] Nejvyšší správní soud vede pod sp. zn. 10 As 26/2016 a sp. zn. 10 As 27/2016
řízení o kasačních stížnostech žalobce (dále jen „stěžovatel“), jimiž jsou napadena skutkově
i právně spolu související rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě týkajících se otázky zastupování
stěžovatele v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu. Kasační stížnosti
jsou v obou případech shodné. S ohledem na jejich vzájemnou souvislost a na zásadu procesní
ekonomie spojil Nejvyšší správní soud shoda uvedené samostatné kasační stížnosti
ke společnému projednání ve smyslu ustanovení §39 odst. 1 s. ř. s.
[2] Stěžovatel včasnými kasačními stížnostmi napadl usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 12. 1. 2016, čj. 62 Az 10/2015 – 18, kterým mu byl k jeho žádosti ustanoven zástupcem
pro řízení o žalobě JUDr. F. K., advokát, a dále usnesení ze dne 21. 1. 2016, čj. 62 Az 10/2015 –
22, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o ustanovení Mgr. P. K., advokáta.
II. Řízení před krajským soudem
[3] Žalobou podanou dne 15. 12. 2015 se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného
ze dne 19. 11. 2015, čj. OAM-844/ZA-ZA02-ZA15-2015, kterým bylo zastaveno řízení o udělení
mezinárodní ochrany stěžovateli dle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
ve znění účinném pro projednávanou věc, pro nepřípustnost žádosti ve smyslu §10a písm. b)
téhož zákona. Součástí žaloby byla žádost stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů
za účelem doplnění žaloby a z důvodu nedostatečné znalosti češtiny a nedostatečné orientace
v právních předpisech. Krajský soud posoudil majetkové poměry stěžovatele a dospěl k závěru,
že stěžovatel splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu,
že stěžovatel je cizinec, neovládá dostatečně český jazyk a neorientuje se v českém právním řádu,
ustanovil mu krajský soud usnesením ze dne 12. 1. 2016, čj. 62 Az 10/2015 – 18, zástupce z řad
advokátů se sídlem v místě současného pobytu žalobce. Toto rozhodnutí bylo vypraveno
k přepravě 19. 1. 2016.
[4] Téhož dne obdržel krajský soud podání stěžovatele, v němž požádal o ustanovení
konkrétního zástupce, a to Mgr. P. K., advokáta. Žádost odůvodnil tím, že jmenovaný advokát
pravidelně poskytuje právní služby klientům ubytovaným v Pobytovém středisku, předmětné
problematice se věnuje a je stěžovateli schopen poskytnout účelné právní služby. Krajský soud
usnesením ze dne 21. 1. 2016, čj. 62 Az 10/2015 – 22, tuto žádost stěžovatele zamítl.
Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že stěžovatel v prvotní žádosti o ustanovení
konkrétního advokáta nežádal, a byl mu proto již ustanoven zástupcem JUDr. F. K., advokát, se
sídlem v místě pobytu stěžovatele. Podle krajského soudu nebyly dány důvody pro zproštění
JUDr. K. zastupování stěžovatele. Stěžovatelem namítané důvody neshledal krajský soud natolik
závažnými, aby přistoupil k záměně zástupců. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního
soudu krajský soud uzavřel, že upřednostnil zásadu rychlosti a hospodárnosti soudního řízení.
III. Kasační stížnosti
[5] Stěžovatel napadl obě usnesení krajského soudu kasačními stížnostmi, v nichž namítal,
že svůj návrh na ustanovení Mgr. P. K. zástupcem pro řízení o žalobě považuje za doplnění
svého původního návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů. Stěžovatel uvedl, že v době
podání návrhu na konkrétního zástupce mu ještě usnesení o ustanovení zástupce nebylo
doručeno. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu stěžovatel argumentoval, že
návrhu na ustanovení konkrétního zástupce nemohl krajský soud nevyhovět, neboť ustanovený
advokát ve věci ještě nekonal (ani nemohl) a existují důvody pro ustanovení stěžovatelem
konkrétně navrženého zástupce. Důvody pro ustanovení Mgr. P. K. namísto JUDr. F. K.
spatřoval stěžovatel v tom, že mu JUDr. K. sdělil, že ve věci nemůže být úspěšný. Naproti tomu
Mgr. K. podle tvrzení v kasační stížnosti navrhl konkrétní kroky k řešení situace stěžovatele.
Stěžovatel proto nemá v zastoupení JUDr. K. důvěru. Na základě uvedených skutečností vyjádřil
stěžovatel přesvědčení, že jeho návrh na ustanovení Mgr. K. byl opřen o rozumné a věcně
oprávněné důvody, a mělo mu proto být vyhověno. Takový postup by přitom nebyl v rozporu se
zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení a nejedná se ani o zneužívání práva na právní pomoc.
IV. Posouzení důvodnosti kasačních stížností
[6] Kasační stížnosti jsou dle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustné a podle jejich obsahu
je v nich namítán důvod dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
[7] Na základě ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud při přezkumu
rozhodnutí krajských soudů vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti. Neshledal přitom žádné
z pochybení krajského soudu, na jejich základě by bylo ve smyslu výše uvedených ustanovení
nutné napadená usnesení krajského soudu zrušit z úřední povinnosti.
[8] Právní rámec ustanovování zástupců žalobcům poskytuje ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s.,
z něhož je patrné, že navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních
poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
[9] Stěžovatel v žalobě proti rozhodnutí žalovaného požádal o ustanovení advokáta,
protože neovládá český jazyk a neorientuje se v právních předpisech. Za podstatnou je nutné
považovat skutečnost, že stěžovatel nepožádal o ustanovení konkrétního advokáta. Krajský soud
se proto zabýval touto obecnou žádostí o ustanovení zástupce. Vyhodnotil, že majetkové poměry
stěžovatele by odůvodňovaly případné osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu,
že se jedná o cizince, který se neorientuje v právním řádu a neovládá dostatečně češtinu,
ustanovil krajský soud stěžovateli zástupcem JUDr. F. K.. Uvedený advokát byl stěžovateli
ustanoven v souladu se zásadou hospodárnosti řízení též proto, že má sídlo v místě pobytu
stěžovatele. Nejvyšší správní soud na základě těchto skutečností přisvědčil postupu krajského
soudu, neboť ten věcně správně posoudil majetkové poměry stěžovatele i nezbytnou potřebu
jeho zastoupení advokátem. Bez návrhu na ustanovení konkrétního advokáta bylo zcela na úvaze
krajského soudu, kterého advokáta stěžovateli pro řízení o žalobě ustanoví. Nejvyšší správní soud
proto s ohledem na tyto skutečnosti uzavřel, že krajský soud postupoval správně, pokud
stěžovateli ustanovil jako zástupce JUDr. F. K.. Usnesení krajského soudu ze dne 12. 1. 2016, čj.
62 Az 10/2015 – 18, je náležitě odůvodněno a odpovídá všem zákonným požadavkům.
[10] Žádost stěžovatele o ustanovení Mgr. P. K. obdržel krajský soud až 19. 1. 2016, tj. až po
rozhodnutí o ustanovení JUDr. K. a v den, kdy bylo toto usnesení vypraveno. Předně je třeba
konstatovat, že na ustanovení konkrétního zástupce nemá stěžovatel právní nárok. Není-li však
takovému jeho návrhu vyhověno, musí soud tento postup odůvodnit (srov. rozsudek rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2009, čj. 7 Azs 24/2008-141, dostupný na
www.nssoud.cz, stejně jako veškerá dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).
[11] V situaci, kdy stěžovatel požádal o ustanovení Mgr. P. K., tedy bylo již zákonným
způsobem (viz výše) rozhodnuto o tom, že se stěžovateli ustanovuje jako zástupce JUDr. K..
Prvotnímu obecnému návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů tedy bylo
v tomto okamžiku vyhověno. Nejvyšší správní soud se neztotožnil se závěrem stěžovatele,
že byly dány důvody pro záměnu zástupců. Stěžovatel předně ještě nevěděl, který zástupce mu
byl v době podání žádosti o ustanovení Mgr. K. ustanoven, neměl ještě ani teoretickou možnost
se s ustanoveným zástupcem setkat a zjistit, zda je mu schopen poskytnout dostatečnou právní
podporu. Namítá-li tedy v kasační stížnosti, že k němu nemá důvěru, nelze takovému tvrzení
přisvědčit. V žádosti o ustanovení Mgr. P. K. stěžovatel uvedl pouze, že tento advokát pravidelně
poskytuje právní služby v Pobytovém středisku, věnuje se dané problematice a ke schopen
poskytnout stěžovateli právní služby. Jedná se přitom o zcela obecné důvody, které se nezakládají
na konkrétních okolnostech či na vztahu stěžovatele k navrhovanému advokátovi. Nejedná se
například ani o případ, kdy již navrhovaný zástupce stěžovateli poskytoval právní služby třeba ve
správním řízení. Ve smyslu již citovaného rozsudku rozšířeného senátu tyto skutečnosti
nezakládají právo stěžovatele na ustanovení konkrétního advokáta.
[12] Nejvyšší správní soud považuje za vhodné zdůraznit, že veškeré konkrétní důvody
pro ustanovení Mgr. P. K. stěžovatel uvedl až v kasační stížnosti; krajskému soudu tedy při
rozhodování o návrhu stěžovatele na ustanovení Mgr. K. ani nemohly být známy. Upřednostnil-li
proto za této skutkové situace krajský soud již ustanoveného zástupce v souladu se zásadou
rychlosti a hospodárnosti řízení a usnesením ze dne 21. 1. 2016, čj. 62 Az 10/2015 – 22, zamítl
návrh stěžovatele na ustanovení Mgr. P. K. zástupcem stěžovatele, nelze jeho rozhodnutí nic
vytknout.
[13] Argumentaci stěžovatele založenou na jazykovém (až textualistickém) rozboru rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2010, čj. 3 Azs 28/2010 – 43, neshledal zdejší soud
důvodnou, neboť ustanovený zástupce stěžovatele ještě v řízení ani nemohl konat a stěžovatel
svůj pozdější návrh na ustanovení konkrétního advokáta dostatečně konkrétně neodůvodnil.
Za této situace nebylo na místě se zabývat dalšími podmínkami nastíněnými citovaným
rozhodnutím a nezbytnými pro zproštění již soudem ustanoveného advokáta a ustanovení
nového konkrétně požadovaného zástupce.
V. Závěr a náklady řízení
[14] Kasační stížnosti uplatněné stěžovatele neshledal Nejvyšší správní soud na základě výše
uvedeného důvodnými a ani z přezkumu dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., který Nejvyšší správní soud
provádí z úřední povinnosti, nevyplynul důvod pro zrušení napadených usnesení krajského
soudu. Kasační stížnosti proto byly v souladu s ustanovením §110 odst. 1 s. ř. s. větou poslední
zamítnuty.
[15] O nákladech řízení o kasační stížnost rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. Toto právo by náleželo žalovanému, protože však žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. března 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu