ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.55.2016:11
sp. zn. 10 As 55/2016 - 11
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely
Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: PhDr. H.
P., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti
rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 8. 2015, čj. MSP-360/2015-OT-OSV/6, a ze dne 18. 8. 2015,
čj. MSP-367/2015-OT-OSV/4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 23. 2. 2016, čj. 6 A 181/2015-20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“)
domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí žalovaného ve věcech žádostí o poskytnutí
informací. K žalobě žalobkyně připojila žádost o osvobození od soudních poplatků.
[2] Městský soud žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznal.
S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že jsou v daném případě
splněny podmínky pro výjimečné odepření dobrodiní osvobození od soudních poplatků.
Informace, které žalobkyně požaduje, mohla získat nahlédnutím do spisu z pozice účastnice
řízení. Skutečnost, že místo toho využila žádosti o poskytnutí informace podle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informací, které byly následně odmítnuty,
jde proto k její tíži. Současně městský soud upozornil na množství a charakter sporů vedených
žalobkyní.
II. Kasační stížnost
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti usnesení městského soudu kasační
stížnost.
[4] Předně s odkazem na znění §36 odst. 3 s. ř. s. namítá, že výrok městského soudu měl být
formulován tak, že se žádost o osvobození od soudních poplatků zamítá, nikoli že se osvobození
od soudních poplatků nepřiznává.
[5] Dále stěžovatelka rozhodujícímu senátu městského soudu vytýká zaujatý poměr
k její osobě, neboť nadržuje žalovanému, kterému svým postupem záměrně vytváří prostor
k porušování zákona. Ochranou žalovaného je stěžovatelce odpíráno právo na využití soudní
ochrany, tedy právo na spravedlnost.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu
jsou v ní namítány důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s., tj. nezákonnost
rozhodnutí a zmatečnost řízení spočívající v tom, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce.
Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení §109
odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán.
[8] Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že netrval na zaplacení soudního poplatku
ani na splnění podmínky povinného zastoupení (srov. závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne
9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19).
[9] Stěžovatelka městskému soudu vytýká nesprávnou podobu výroku, kterým nebylo
vyhověno její žádosti o osvobození od soudního poplatku. Vychází přitom z §36 odst. 3 s. ř. s.,
který stanoví, že pokud dospěje soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
žádost o osvobození od soudních poplatků zamítne. Městský soud naproti tomu stěžovatelce
osvobození od soudních poplatků nepřiznal.
[10] Nejvyšší správní soud pochybení městského soudu neshledal. Soud rozhodnutí
o nepřiznání osvobození od soudních poplatků stěžovatelce neodůvodnil zjevnou neúspěšností
jejího návrhu (tj. podané žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného). Důvod pro nepřiznání
osvobození byl spatřován v charakteru informace, kterou stěžovatelka po žalovaném požaduje.
Městský soud neučinil závěr, že stěžovatelka nemůže být ve věci samé úspěšná.
[11] I případné pochybení městského soudu spočívající v použití formálně,
nikoliv však obsahově jiné podoby výroku, než zákon předpokládá, neznamená automaticky
nezákonnost jeho rozhodnutí, jestliže jde o výrok jednoznačný, určitý a nevzbuzující pochybnosti
o tom, jak soud o žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodl.
[12] V daném případě je navíc nutné konstatovat, že stěžovatelka se nedomáhá výroku,
který by jí zajistil lepší právní postavení, neboť výsledek řízení by pro ni byl při obou verzích
výroků (nepřiznání osvobození či zamítnutí žádosti o osvobození) stejný, tedy konečný neúspěch
v řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků.
[13] Stěžovatelka dále namítala, že městský soud vůči ní postupuje zaujatě, jestliže nadržuje
žalovanému, čímž jí odpírá právo na spravedlnost. Nejvyšší správní soud uvedené výhrady
stěžovatelky vůči postupu senátu 6A městského soudu vyhodnotil jako námitku zmatečnosti
řízení spočívající v tom, že ve věci rozhodovali soudci, kteří měli být pro svůj poměr
ke stěžovatelce z rozhodování vyloučeni.
[14] Nejvyšší správní soud stěžovatelce nepřisvědčil. Stěžovatelka podjatost soudců spatřuje
ve výsledku jejich rozhodovací činnosti a postupu v jiných věcech, v nichž je žalobkyní.
Zákon však výslovně stanoví, že [d]ůvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu
soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. §8 odst. 1, věta poslední,
s. ř. s.). Rozhodovací činnost, respektive právní názory soudců na určitou otázku, nemohou samy
o sobě zakládat důvod k jejich podjatosti. Tvrzení stěžovatelky, že ji soudci rozhodujícího senátu
šikanují a šíří o ní pomluvy, jsou zcela nekonkrétní. Dle §8 odst. 5 s. ř. s. musí být námitka
podjatosti zdůvodněna a musí v ní být uvedeny konkrétní skutečnosti, které podjatost soudce
zakládají. Tvrzení stěžovatelky jsou však zcela obecná a neumožňují soudu se takto vznesenou
námitkou věcně zabývat. Namítanou podjatost soudců proto Nejvyšší správní soud neshledal
důvodnou.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl.
[16] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nevnikly.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu