ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.6.2016:27
sp. zn. 10 As 6/2016 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Zdeňka Kühna,
soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci navrhovatele:
„PĚKNÝ JIH, o. s.“, se sídlem Moravanská 159/86, Přízřenice, Brno, zast. JUDr. Vilémem
Kaprálem, advokátem se sídlem Údolní 61, Brno, proti odpůrci: Magistrát města Brna,
odbor územního plánování a rozvoje, se sídlem Kounicova 67, Brno, o návrhu na zrušení
opatření obecné povahy – Úpravy směrné části Územního plánu města Brna – ul. Černovická
ze dne 12. 10. 2012, č. j. MMB/0348105/2012/Her, sp. zn. 4100/OÚPR/MMB/0348105/2012,
o kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2015,
čj. 64 A 3/2015-25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 12. 10. 2012 rozhodnutím čj. MMB/0348105/2012/Her, sp. zn. 4100/OÚPR/MMB/
0348105/2012, odpůrce vydal úpravu směrné části Územního plánu města Brna, která je vedena
v seznamu úprav směrné části Územního plánu města Brna pod označením S 35/2012 MČ Brno-
jih, k. ú. Komárov – úprava vzájemné hranice návrhových ploch SJ-návrh a SO-návrh při ulici
Černovická.
[2] Navrhovatel se domáhal zrušení předmětné úpravy.
[3] Krajský soud shledal, že návrh na zahájení řízení o zrušení opatření obecné povahy dle
§101b odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) nelze propustit
k meritornímu projednání, neboť byl podán po uplynutí lhůty tří let ode dne, kdy návrhem
napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti. Stěžovaným usnesením proto návrh odmítl.
[4] V odůvodnění odkázal krajský soud na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
14. 11. 2013, č. j. 1 Aos 2/2013-135, judikující za okamžik účinnosti opatření obecné povahy stav,
kdy jsou jeho adresáti povinni se opatřením obecné povahy řídit, přičemž podmínky nabytí
účinnosti musí stanovovat příslušný zákon upravující proces jeho vydání. Krajský soud došel
k závěru, že dle stavebního zákona č. 50/1976 úprava směrné části územního plánu nabyla
účinnosti dnem rozhodnutí příslušného orgánu o této úpravě, to jest dne 12. 10. 2012. Návrh na
její zrušení byl soudu doručen dne 6. 11. 2015, takže tříletá lhůta k jeho podání nebyla zachována.
II. Kasační stížnost
[5] Proti usnesení krajského soudu podal navrhovatel (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
ve které uplatnil důvod dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nezákonnost rozhodnutí stěžovatel
spatřoval v nesprávném posouzení včasnosti podání dotčeného návrhu na zahájení řízení.
Krajský soud při odkazu na judikaturu Nejvyššího správního soudu nevzal na zřetel okolnosti
případu a skutkový stav věci; v tomto ohledu je rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelné.
[6] Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že „rozhodnutím čj. MMB/0348105/2012/Her,
sp. zn. 4100/OÚPR/MMB/0348105/2012, nebylo a ani nemohlo být účinně rozhodnuto o úpravě směrné
části územního plánu.“ Uvedl, že okamžik účinnosti opatření obecné povahy značí stav, kdy jsou
jeho adresáti povinni se jím řídit. Vzhledem k tomu, že okruh adresátů je v daném případě
obecný, je třeba toto opatření obecné povahy považovat za účinné až v okamžiku, kdy s tímto
rozhodnutím mohli být všichni adresáti obeznámeni. V daném případě – kdy nebyl dodržen
zákonem stanovený postup pro schválení územně plánovací dokumentace – přičemž došlo
ke změně Územního plánu města Brna, a nikoliv jen jeho směrné části, rozhodujícím je okamžik,
kdy se s touto změnou směrné části mohla v souladu s principem publicity poprvé seznámit
široká veřejnost. Stěžovatel měl za to, že takovou možnost veřejnost měla až dne 6. 11. 2012,
kdy byl proveden záznam v Registračním listu územní studie, čímž došlo ke skutečnému
zveřejnění úpravy směrné části Územního plánu města Brna. Až tehdy mohlo rozhodnutí
o schválení úpravy směrné části nabýt účinnosti.
[7] Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
III. Vyjádření odpůrce
[8] Odpůrce ve svém vyjádření ze dne 28. 1. 2016 zcela odkázal na své dřívější
vyjádření k návrhu. Ztotožnil se se závěry Nejvyššího správního soudu vyslovenými v rozsudku
čj. 1 Aos 2/2013-135. Odpůrce jako pořizovatel územního plánu provedl úpravu podle §188
odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění platném pro projednávanou věc,
a v souladu se zněním čl. 4.3, 5.1.1 a 8 obecně závazné vyhlášky statutárního města Brna
č. 2/2004 o závazných částech Územního plánu města Brna. K procesu projednávání uvedl,
že Územní studie „Komárov-OC Černovická“ byla vystavena v budově Magistrátu města Brna
od 27. 6. 2012 do 11. 7. 2012 a bylo k ní možno uplatnit připomínky; odpůrce současně požádal
Úřad městské části Brno-jih o zveřejnění oznámení o vystavení územní studie. Připomínky
ke studii uplatnilo pouze Ředitelství silnic a dálnic. Nelze tedy mít za to, že by územní studie
nebyla projednána či že by se k ní nebylo možno vyjádřit.
IV. Právní posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2
s. ř. s.), a to osobou oprávněnou (§102 s. ř. s.) a řádně zastoupenou (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněného důvodu; zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Stěžovatel brojil pro závěru krajského soudu ohledně opožděnosti podání návrhu
na zahájení řízení o zrušení opatření obecné povahy. Krajský soud za základ svého rozhodnutí
vzal rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 14. 11. 2013, č. j. 1 Aos 2/2013-135,
jelikož v posuzovaném případě bylo třeba vycházet z toho, že předmětem řízení je úprava směrné
části, a účinnost této změny je nutno posoudit podle příslušných ustanovení takovou změnu
upravujících.
[12] V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud došel k závěru, že „okamžik účinnosti opatření
obecné povahy značí stav, kdy jsou jeho adresáti povinni se jím řídit, přičemž podmínky nabytí účinnosti musí
stanovovat příslušný zákon upravující proces vydání opatření obecné povahy. Ustanovení §188 odst. 3 zákona
č. 183/2006 Sb. uvádí, že při úpravě směrné části územního plánu se postupuje podle dosavadních předpisů. Tím
je především zákon č. 50/1976 Sb., který ovšem v prvé řadě v §28 vylučuje použití správního řádu
na projednávání a schvalování územně plánovací dokumentace, takže pro úpravu směrné části nelze použít §171
a násl. správního řádu a ze správního řádu nelze ani dovozovat okamžik účinnosti úpravy směrné části územního
plánu (a to navzdory tomu, že úpravu směrné části územního plánu je třeba považovat materiálně za opatření
obecné povahy).“
[13] Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku zdůraznil, že zákon č. 50/1976 Sb. se otázkou
účinnosti územních plánů výslovně nezabýval. Jeho §29 odst. 3 však normuje, že „závaznou část
územně plánovací dokumentace a její změny, které schvaluje kraj nebo obec v samostatné působnosti, vyhlašují
jejich orgány obecně závaznou vyhláškou.“ Ve spojení s §12 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích
(obecní zřízení), pak závazná část územního plánu nabývala účinnosti patnáctým dnem po dni
vyhlášení (tj. vyvěšení na úřední desce). V případě směrné části územního plánu ovšem zákon
č. 50/1976 Sb. s žádným vyhlašováním vůbec nepočítal. Nejvyšší správní soud proto konstatoval,
že: „V případě přijetí nového územního plánu bylo možno dovozovat, že jeho směrná část nabývala účinnosti
současně s částí závaznou (nebylo by totiž příliš logické, aby účinnosti nabývala dříve nebo později). Při přijetí
úpravy směrné části územního plánu už ovšem podpůrně z účinnosti závazné části vycházet nelze. Jestliže zákon
č. 50/1976 Sb. neupravuje žádné další podmínky nabytí účinnosti úpravy směrné části, je pak třeba vyjít z toho,
že tato nabývá účinnosti dnem rozhodnutí příslušného orgánu o této úpravě.“
[14] Stěžovatel napadl svým návrhem úpravu směrné části Územního plánu města Brna, o níž
není mezi účastníky sporné (tvrzení návrhu na čl. 2 a vyjádření odpůrce na čl. 17 spisu krajského
soudu), že byla součástí obecně závazné vyhlášky statutárního města Brna č. 2/2004 o závazných
částech Územního plánu města Brna. Fakt, že šlo o úpravu územního plánu obce (zde
statutárního města Brna) z roku 2004 schválenou v roce 2012, je i pro posouzení včasnosti
návrhu rozhodující, neboť úpravu územních plánů obcí schválených před 1. 1. 2007 lze provést
do 31. 12. 2020 [§188 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon)]; při této úpravě se dle §188 odst. 3 věta třetí téhož zákona postupuje podle
dosavadních právních předpisů, tj. především právě podle dřívějšího stavebního zákona
č. 50/1976 Sb. Z uvedeného je patrno, že závěry vyplývající obecně z citovaného rozsudku
Nejvyššího správního soudu jsou zcela použitelné i pro posouzení okamžiku nabytí účinnosti
schválené úpravy směrné části územního plánu ve věci nyní projednávané.
[15] Nejvyšší správní soud proto neshledal důvod odchýlit se od své dosavadní a shora
připomenuté judikatury. Údajné skutkové odlišnosti případu prezentované navrhovatelem nejsou
pro věc relevantní, podstata rozhodovacích důvodů – posouzení okamžiku účinnosti úpravy
směrné části územního plánu – zůstává zachována.
[16] K námitce, dle níž nemohlo napadené opatření obecné povahy nabýt účinnosti dříve, než
se s ním mohli seznámit všichni adresáti, dodává Nejvyšší správní soud následující. Právě proto,
že okruh adresátů úpravy územního plánu je již pro svůj charakter opatření obecné povahy
(lavírujícího na pomezí individuálního správního aktu a abstraktního právního předpisu) blíže
neurčený, nelze počet těchto potenciálních adresátů, ani přesný okamžik, ke kterému se tito
adresáti s jeho obsahem seznámí, přesně stanovit. Přesto však je ze spisu zjevné, že možnost
veřejnosti tomuto opatření oponovat nebyla ani před jeho přijetím, ani po jeho schválení,
ze strany odpůrce eliminována. Odpůrci nelze přičítat, že soudní přezkum napadené úpravy
územního plánu navrhl stěžovatel až po uplynutí zákonem kogentně stanovené lhůty.
[17] Také námitka nepřezkoumatelnosti usnesení krajského soudu není důvodná. Krajský soud
dostatečně osvětlil důvody, které jej vedly k odmítnutí návrhu, přiléhavě odkázal na judikaturu
Nejvyššího správního soudu a logicky ji provázal se skutkovým stavem v dané věci.
V. Závěr a náklady řízení
[18] Nejvyšší správní soud souhlasí s názorem krajského soudu, dle něhož návrh na zahájení
řízení o zrušení opatření obecné povahy – úpravy směrné části Územního plánu města Brna – byl
podán po tříleté lhůtě pro podání takového návrhu dle §101b odst. 1 s. ř. s. Napadená úprava
nabyla účinnosti dne 12. 10. 2012, tzn. dnem rozhodnutí odpůrce o této úpravě; návrh však byl
krajskému soudu doručen až dne 6. 11. 2015, čehož důsledkem při nemožnosti zmeškání lhůty
prominout (§101b odst. 1 věta druhá s. ř. s.) bylo nevyhnutelné odmítnutí návrhu pro jeho
opožděnost dle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační
stížnost v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[19] O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl dle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti. Odpůrci by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení mu však nad
rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. března 2016
Zdeněk Kühn
předseda senátu