ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.88.2016:47
sp. zn. 10 As 88/2016 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: E. L. H.,
proti žalované: Komora daňových poradců České republiky, se sídlem Kozí 4, Brno,
zast. JUDr. Liborem Nedorostem, Ph. D., advokátem se sídlem Malostranské
náměstí 265/6, Praha 1, proti rozhodnutí presidia Komory daňových poradců České republiky ze
dne 12. 6. 2014, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 31. 3. 2016, čj. 62 A 58/2014-83,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Rozhodnutím disciplinárního senátu č. XXIII disciplinární komise žalované ze dne
28. 3. 2014 byla žalobkyně pro skutek v rozhodnutí specifikovaný uznána vinnou z porušení
povinnosti podle §6 odst. 1 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře
daňových poradců České republiky (dále jen „zákon o daňovém poradenství“), neboť „při výkonu
daňového poradenství, kdy v zájmu společníka obchodní společnosti vstoupila do obchodních prostor této společnosti
a nakládala s jejími účetními doklady a daty, nejednala svědomitě a čestně“. Žalobkyni byla uložena pokuta
ve výši 70 000 Kč jako disciplinární opatření podle ustanovení §12 odst. 1 písm. b) zákona
o daňovém poradenství.
[2] Jednání žalobkyně, které bylo předmětem disciplinárního řízení, spočívalo – stručně
vyjádřeno – v tom, že dne 17. 4. 2013 po příchodu do kanceláře společnosti PAMEX
ŽĎÁR s.r.o., bez předložení zmocnění, začala provádět v počítači účetní společnosti činnosti,
spočívající v nakládání s daty společnosti, a to ve prospěch třetí osoby – společníka společnosti F.
E.. Žalobkyně přitom odmítla nahlížet do účetních sestav a dokladů společnosti PAMEX ŽĎÁR
s.r.o. za roky 2008 až 2012, které jednatel této společnosti Josef Mička, v souladu s ujednáním
mimořádné valné hromady společnosti, zajistil a zpřístupnil k nahlédnutí a ke kontrole F. E. a
jeho daňovým poradcem dne 17. 4. 2013. Po příchodu jednatele společnosti žalobkyně na jeho
výzvu, kdo je, sdělila, že je Mgr. E. L. H., daňový poradce a právní zástupce. Zmocnění
k zastupování společníka při výkonu jeho práv podle §122 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodního zákoníku (dále jen „obchodní zákoník“), přes výzvu jednatele nepředložila a přes
výslovný zákaz jednatele pokračovala v práci s počítačem a tiskla pro společníka F. E. účetní
sestavy, které v nezjištěném obsahu a rozsahu odnesl ze sídla společnosti. Dne 21. 5. 2013 se
žalobkyně znovu dostavila do sídla společnosti PAMEX ŽĎÁR s.r.o. a žádala zpřístupnění
účetních dokladů společnosti za posledních 10 let. Opět nepředložila zmocnění a jednateli, který
jí požadované neumožnil, vyhrožovala podáním trestního oznámení.
[3] Rozhodnutí disciplinárního senátu č. XXIII disciplinární komise žalované
bylo rozhodnutím presidia žalované potvrzeno. Žaloba proti rozhodnutí presidia žalované
byla Krajským soudem v Brně (dále jen „krajský soud“) zamítnuta.
[4] Klíčovou námitkou odvolatelky, resp. žalobkyně byla argumentace, podle které činnost
naplňující znaky skutkové podstaty disciplinárního provinění nevykonávala jako daňová
poradkyně, ale jako advokátní koncipientka.
[5] Krajský soud shledal, že je-li žalobkyně zároveň daňovou poradkyní a advokátní
koncipientkou, je pro posouzení jejího jednání vždy rozhodné, jakým oprávněním se prokazuje
v průběhu jí prováděných úkonů. Jestliže žalobkyně na prokázání svého oprávnění při provádění
úkonu rezignovala, je nutno povahu jejího jednání posuzovat podle vnějších okolností
a s přihlédnutím k tomu, jak se žalobkyně představila (uvedla, že je daňová poradkyně
a právní zástupkyně). Krajský soud proto tvrzení žalobkyně, ústící v její právní názor
o nedostatku disciplinární pravomoci žalované, považoval za čistě účelové.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[6] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“)
kasační stížnost z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“).
[7] Stěžovatelka v kasační stížnosti znovu uvedla, že nezákonnost napadeného rozsudku
spatřuje v nesprávném právním posouzení otázky věcné příslušnosti žalované k rozhodnutí.
Podle stěžovatelky F. E., v jehož prospěch jednala způsobem, pro který byla disciplinárně
potrestána, nikdy nepotvrdil, že by mu stěžovatelka poskytovala daňové poradenství; naopak
uvedl, že ji požádal o právní pomoc (důkazem čehož je substituční plná moc); i výpovědi dalších
přítomných osob potvrzují, že F. E. neposkytovala daňové poradenství. Závěr krajského soudu,
podle kterého je v této otázce nutno vycházet z objektivních okolností, označila stěžovatelka za
nesprávný.
[8] Stěžovatelka namítla, že úkony činila za přítomnosti klienta F. E.. Zákon o daňovém
poradenství ani zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii přitom neukládají povinnost, je-li přítomen
klient, prokazovat se plnou mocí. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2006, čj.
2 As 28/2006-49, na nějž krajský soud odkázal, není podle stěžovatelky relevantní, neboť
v souzeném případě stěžovatelka nejednala se státním orgánem, nýbrž se soukromoprávním
subjektem. Stěžovatelka je přesvědčena, že ji substituční plná moc opravňovala k předmětnému
jednání.
[9] Důvod podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. spatřovala proto stěžovatelka v nedostatku
věcné příslušnosti správního orgánu k rozhodnutí, neboť neposkytovala daňové poradenství
podle zákona o daňovém poradenství, ale právní pomoc podle zákona o advokacii.
Vztahovala se na ni proto disciplinární pravomoc orgánů České advokátní komory,
nikoliv žalované.
[10] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu,
rozhodnutí disciplinárního senátu č. XXIII disciplinární komise žalované ze dne 28. 3. 2014
i rozhodnutí presidia žalované ze dne 12. 6. 2014.
[11] Kromě namítané vady disciplinárního řízení „spočívající v absolutním nedostatku věcné
příslušnosti k rozhodnutí“, namítla stěžovatelka nezákonnost uložené pokuty.
Tu spatřovala v nesprávném zhodnocení kriteria pro její uložení a v porušení zásady
přiměřenosti.
[12] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že správní orgán druhého stupně
reagoval na výtky a důkazní návrhy stěžovatelky; skutkový stav byl podle ní zjištěn správně.
Rozhodnutí správního orgánu nemůže být zrušeno jen proto, že stěžovatelka hodnotí
tytéž důkazy s jiným výsledkem, pokud správní orgán při hodnocení důkazů postupoval
zákonným způsobem.
[13] Žalovaná dále uvedla, že „daňové poradenství je podle definice v §1 písm. a) zákona
č. 523/1992 Sb. poradenstvím právním a jeho charakter je tak možné srovnat s výkonem advokacie“.
Závěr, podle kterého stěžovatelka poskytovala při úkonech ve společnosti PAMEX ŽĎÁR s.r.o.
daňové poradenství, žalovaná analogicky opírá zejména o rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 31. 5. 2004, čj. 5 As 34/2003-47. Převezme-li daňový poradce zmocnění ke konkrétním
úkonům, činí je jako daňový poradce při výkonu daňového poradenství.
[14] Požadavek identický s povinností poctivým, čestným a slušným chováním přispívat
k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu (čl. 4 odst. 1 Etického kodexu advokátů ČR),
lze podle žalované ve vztahu k daňovému poradci spatřovat v úpravě vyplývající z §6 odst. 1 věty
druhé zákona o daňovém poradenství.
[15] Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl a aby stěžovatelce
uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[16] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
Nedůvodnou kasační stížnost zamítl na základě úvah dále vyložených.
[17] Primárně stěžovatelka brojila proti uplatnění disciplinární pravomoci žalované.
Důvod, pro který nemohla být za své jednání žalovanou potrestána, spatřovala v tom,
že předmětné úkony nevykonávala jako daňová poradkyně, nýbrž jako advokátní koncipientka.
[18] Podle §1 písm. a) zákona o daňovém poradenství tento zákon upravuje poskytování
právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, odvodů, poplatků a jiných plateb,
jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí. Podle §6 odst. 1 věty druhé zákona o daňovém
poradenství je daňový poradce povinen jednat čestně a svědomitě, důsledně využívat všechny
zákonné prostředky a uplatňovat vše, co podle svého přesvědčení a příkazu klienta pokládá
za prospěšné. Podle §122 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném
do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“) mají společníci zejména právo požadovat
od jednatelů informace o záležitostech společnosti a nahlížet do dokladů společnosti
a kontrolovat tam obsažené údaje nebo k tomu zmocnit auditora nebo daňového poradce.
[19] Ústavní soud v usnesení ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. II. ÚS 189/01, dospěl k závěru,
že „postavení daňového poradce při výkonu daňového poradenství je obdobné a srovnatelné s postavením advokáta
při poskytování právní pomoci podle zákona č. 85/1996 Sb.“ a dovodil, že povinnosti advokáta
lze analogicky vztáhnout i na daňového poradce. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne
20. 12. 2006, čj. 2 As 28/2006-49, uvedl: „Právě vzhledem ke zvláštnímu postavení advokáta
a vysoké profesionalitě při poskytování právních služeb, kterou lze po něm oprávněně požadovat, proto mohou
státní orgány (tj. zejména správní orgány a soudy), jež vedou řízení o právech a povinnostech, předpokládat,
že jedná-li advokát za určitou osobu, je třeba mít v pochybnostech za to, že za ni jedná v rámci zmocnění,
jež mu tato osoba udělila, nevyjde-li najevo opak.“ Citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu,
na nějž odkázal již krajský soud, se jistě uplatní i za situace, jedná-li advokát se soukromoprávním
subjektem. Mohou-li se totiž státní orgány (profesionálové) spolehnout na to,
že advokát nepřekročí zmocnění dané mu klientem, tím spíše tak mohou postupovat
i soukromoprávní subjekty (mnohdy laikové). S přihlédnutím k citovanému názoru Ústavního
soudu (byť uvedenému jen v usnesení a nikoliv v precedenčně závazném nálezovém rozhodnutí)
má i Nejvyšší správní soud za to, že také daňový poradce jakožto právní a finančně ekonomický
specialista musí své služby poskytovat s vysokou profesionalitou a v souladu se všemi
povinnostmi, které na něho klade jak zákon o daňovém poradenství, tak stavovské předpisy
přijaté Komorou daňových poradců. Plnění těchto povinností právem mohou orgány a osoby
od daňových poradců očekávat. Současně mohou předpokládat, že jedná-li s nimi ten,
kdo se jako zástupce a daňový poradce představil, jedná v rozsahu zmocnění.
[20] Stěžovatelka nezpochybňuje, že se skutku, za nějž byla disciplinárně potrestána, dopustila,
ani to, že je daňovou poradkyní. Z protokolu o průběhu jednání senátu č. XXIII disciplinární
komise žalované ze dne 28. 2. 2014 plyne, že sama stěžovatelka se jednateli společnosti
představila jako daňová poradkyně a právní zástupkyně. Z kopie stejnopisu notářského zápisu
ze dne 15. 4. 2013, NZ 60/2013, je zřejmé, že na mimořádné valné hromadě společnosti
PAMEX ŽĎÁR s.r.o. bylo dohodnuto umožnit F. E. za přítomnosti daňového poradce
nahlédnout do účetnictví společnosti, a to v termínu 17. 4. – 18. 4. 2013. V první den této lhůty
se F. E. spolu se stěžovatelkou dostavili do společnosti, načež, aniž by projevili zájem o
nahlédnutí do přichystaných dokladů, počala stěžovatelka jednat způsobem, za který byla
následně disciplinárně potrestána.
[21] Stěžovatelka je profesionálkou jak v oblasti daňového poradenství, tak v oblasti právní.
Měla si proto být vědoma toho, že vnější okolnosti (tak jak byly popsány výše),
za kterých předmětnou činnost vykonávala, nezavdávaly žádnou pochybnost ostatních
zúčastněných osob o tom, že její jednání je činností vykonávanou daňovou poradkyní
a nikoliv advokátní koncipientkou. V této souvislosti nelze přehlédnout, že substituční plnou moc
mající potvrdit stěžovatelčinu argumentaci, dle které jednala jako advokátní koncipientka
a nikoli jako daňová poradkyně (pročež mělo být její jednání řešeno Českou advokátní komorou
a nikoliv Komorou daňových poradců), předložila stěžovatelka žalované až v rámci
odvolacího řízení. Chtěla-li stěžovatelka skutečně jednat jako advokátní koncipientka,
měla se před inkriminovaným jednáním představit nikoliv jako „daňová poradkyně
a právní zástupkyně“, ale právě jako advokátní koncipientka, a to případně při současném
předložení plné moci. Je sice pravda, že okamžité předložení plné moci nezbytné nebylo,
na druhou stranu je ovšem zřejmé, že její dodatečné „vytažení“ v odvolacím řízení nemohlo nic
změnit na vcelku zjevném faktu, že v jednání stěžovatelky, v němž bylo disciplinární provinění
spatřováno, všichni zúčastnění a posléze i disciplinární senát bez pochybností spatřovali jednání
daňové poradkyně a nikoliv advokátní koncipientky již a právě proto, že se stěžovatelka
jako daňová poradkyně představila. Závěr o účelovosti stěžovatelčiny argumentace, obsažený
a podrobně zdůvodněný v napadeném rozsudku, je správný.
[22] Posouzení, zda může činnosti podle §122 odst. 2 obchodního zákoníku vykonávat nejen
daňový poradce, ale také k tomu zmocněný advokát, případně advokátní koncipient, není,
vzhledem k výše uvedeným rozhodným skutečnostem, pro souzený případ relevantní.
[23] Námitka nedostatku věcné příslušnosti žalované k projednání stěžovatelčina
disciplinárního provinění je proto nedůvodná.
[24] Námitku nepřiměřenosti uložené pokuty vznesla stěžovatelka až v kasační stížnosti.
V řízení před krajským soudem se uplatnění moderačního práva soudu, uplatňujíc výslovně
toliko nedostatek své disciplinární odpovědnosti, nedomáhala; jde proto o nepřípustnou novotu
(§104 odst. 4 s. ř. s.), kterou se Nejvyšší správní soud zabývat nemůže.
IV. Závěr a náklady řízení
[25] Pro uvedené Nejvyšší správní soud nedůvodnou kasační stížnost podle §110 odst. 1
s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[26] Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti. Žalovaná měla v řízení před Nejvyšším správním soudem plný úspěch,
nevznikly jí však náklady řízení nad rámec její běžné činnosti, jež by bylo současně možno
hodnotit jako náklady účelně vynaložené. S ohledem na povahu věci nebyl podle Nejvyššího
správního soudu dán důvod k odbornému zastoupení žalované advokátem. Nejvyšší správní soud
k tomu ve svém rozsudku ze dne 26. 4. 2007, čj. 6 As 40/2006-87, č. 1260/2007 Sb. NSS, uvedl:
„v případě, že v soudním řízení správním vystupuje jako účastník orgán veřejné správy v oboru své působnosti,
není v zásadě důvodně vynaloženým nákladem, pokud se v takovém řízení nechá zastoupit.“
Není přitom pochyb o tom, že v projednávané věci žalovaná jako orgán veřejné správy působila.
Žalované proto nebyla náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti přiznána.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2016
Zdeněk Kühn
předseda senátu