ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.89.2016:19
sp. zn. 10 As 89/2016 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P.,
proti žalovanému: Obvodní soud pro Prahu 2, se sídlem Francouzská 808/19, Praha 2,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
5. 4. 2016, čj. 22 A 24/2016-57,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalobou podanou dne 29. 10. 2014 k Městskému soudu v Praze
(dále jen „městský soud“) napadla žalobkyně přípis Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne
21. 10. 2014, sp. zn. 40 Si 78/2013, kterým jí tehdejší předseda soudu Mgr. Aleš Sabol sdělil,
že podle §17 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
odložil její žádost o poskytnutí informací. Žalobkyně po Obvodním soudu pro Prahu 2
požadovala kopie všech jeho pravomocných rozsudků z let 2011 až 2012 vydaných v řízeních
o odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., kterými soud žalobám (byť zčásti) vyhověl,
s výjimkou odškodnění za škodu (újmu) v řízeních trestních.
[2] Žalobkyně současně požádala soud o osvobození od soudních poplatků. Ke své žádosti
připojila spolu s dalšími dokumenty vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech.
[3] Senát 9 A Městského soudu v Praze, kterému věc napadla, podal Nejvyššímu správnímu
soudu návrh na přikázání věci jinému než místně příslušného soudu s odůvodněním,
že Mgr. Aleš Sabol byl v minulosti dlouholetým soudcem správního úseku tohoto soudu
a téměř všichni stávající soudci jej osobně velmi dobře znají.
[4] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 23. 1. 2015, čj. Nad 28/2015-27,
návrh Městského soudu v Praze zamítl. V dané věci konkrétní pochybnosti o nepodjatosti
vyjádřila pouze předsedkyně senátu 9 A, která návrh předložila, ostatní soudci se k této otázce
nevyjádřili. Nebyla tedy ověřena podmínka, že ani z ostatních soudců správního úseku Městského
soudu v Praze nelze sestavit senát.
[5] S ohledem na skutečnost, že se Mgr. Aleš Sabol stal v mezičase místopředsedou
Městského soudu v Praze pro správní úsek, přikázal Nejvyšší správní soud na základě
opakovaného návrhu Městského soudu v Praze věc k dalšímu projednávání a rozhodnutí
Krajskému soudu v Ostravě, a to usnesením ze dne 3. 2. 2016, čj. Nad 6/2016-48.
[6] Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) žalobkyni pro účely posouzení
její žádosti o osvobození od soudních poplatků vyzval k vyplnění formuláře prohlášení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, k čemuž jí stanovil lhůtu 14 dnů.
Písemnost byla žalobkyni doručena dne 10. 3. 2016.
[7] Žalobkyně na výzvu soudu nijak nereagovala, krajský soud proto usnesením ze dne
5. 4. 2016, čj. 22 A 24/2016-57, žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznal.
V odůvodnění soud uvedl, že žalobkyně nedoložila své aktuální osobní a majetkové poměry.
Prohlášení ze dne 29. 10. 2014 připojené k žalobě nevypovídá o jejích majetkových poměrech
v současnosti.
II. Kasační stížnost
[8] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti usnesení krajského soudu kasační
stížnost.
[9] Připustila, že nereagovala na výzvu soudu k vyplnění prohlášení o majetkových
poměrech, neboť si přípis soudu založila do jiné složky. Stalo se tak nicméně neúmyslně
v důsledku jejího špatného zdravotního stavu.
[10] Namítla, že výzva soudu neobsahovala žádný důvod, proč má prohlášení o majetkových
poměrech předkládat znovu, jestliže již bylo součástí spisu a bylo tedy vyžadováno duplicitně.
Teprve z odůvodnění usnesení krajského soudu se dozvěděla, že důvodem měla být časová
prodleva od podání žaloby. Délka řízení však nebyla způsobena její vinou, nýbrž opakovaným
řešením otázky příslušnosti soudu.
[11] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[12] Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu
jsou v ní namítány důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnost
rozhodnutí soudu. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud
podle ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán.
[13] Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
o neosvobození od soudního poplatku není spojeno s poplatkovou povinností ani podmínkou
povinného zastoupení (srov. závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015,
čj. 1 As 196/2014-19).
[14] Osvobození od soudních poplatků je zákonem stanovenou úlevou pro účastníky,
kterým by jejich nepříznivé majetkové poměry zamezovaly potřebný přístup k soudu.
Náklady zastoupení osvobozených účastníků nese plnou měrou stát, který však prostřednictvím
platných zákonů zavazuje soudy, aby pečlivě ověřovaly splnění zákonem stanovených podmínek
pro osvobození od soudních poplatků u každého žadatele. Ve správním soudnictví soud
postupuje podle §36 odst. 3 s. ř. s., podle něhož může být účastník osvobozen od soudních
poplatků tehdy, pokud doloží, že nemá dostatečné prostředky. Přiznané osvobození soud
kdykoliv za řízení odejme, pokud by poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňovaly.
[15] Soud je tedy v souladu s výše uvedeným ustanovením zákona povinen pro účely svých
úvah o přiznání či nepřiznání osvobození (event. v jaké výši) požadovat po účastníkovi doložení
jím tvrzených majetkových poměrů. Je též logické, že své rozhodnutí může učinit
pouze na základě aktuálních údajů, neboť poměry účastníka se mohou v průběhu času měnit.
Pokud tedy chce být účastník ohledně své žádosti úspěšný, je v jeho zájmu, aby se soudem
v nejvyšší možné míře spolupracoval, v poskytnutých lhůtách náležitě reagoval
a v případě jakýchkoli nejasností se na soud včas obrátil, aby odstranil své pochybnosti ohledně
uložených povinností.
[16] Na základě shora uvedeného je nutno konstatovat, že krajský soud, který stěžovatelku
po uplynutí určité doby znovu vyzval k doložení majetkových poměrů, postupoval
v souladu se zákonem. Stěžovatelka své majetkové poměry soudu dokládala spolu s podáním
žaloby dne 29. 10. 2014. Krajskému soudu v Ostravě byla věc po několika procesních
rozhodnutích postoupena k rozhodnutí 2. 3. 2016, tedy s více než ročním časovým odstupem
od zahájení řízení. Krajský soud jistě mohl stěžovatelce blíže vysvětlit, že nová výzva k prokázání
majetkových poměrů je nutná z důvodu uplynutí delší doby od jejího původního prohlášení,
ale pokud tak neučinil, neporušil žádnou zákonem stanovenou povinnost. Výzva k vyplnění
potvrzení o majetkových poměrech ze dne 4. 3. 2016, doručená stěžovatelce dne 10. 3. 2016,
byla srozumitelná, ani stěžovatelka netvrdí, že by z jejího obsahu získala pochybnost o tom,
že soud ji vyzývá k doložení majetkových poměrů v souvislosti s její žádostí o osvobození
od soudních poplatků v projednávané věci (nesrovnalost z její strany nastala chybným přiřazením
výzvy do jiné složky vzhledem ke zdravotní indispozici). Soud stěžovatelce stanovil k odpovědi
lhůtu 14 dnů, o žádosti však rozhodl až dne 5. 4. 2016. Stěžovatelka tedy měla téměř 4 týdny
prostor na to, aby výzvě soudu vyhověla, popřípadě kontaktovala soud s případnými dotazy
ohledně její povinnosti.
[17] Přestože nastalou situaci lze i s ohledem na časově náročné řešení příslušnosti soudu
považovat za nešťastnou a lidsky pochopitelnou, krajský soud postupoval v souladu se zákonem.
Stěžovatelka může požádat o osvobození od soudních poplatků znovu, byť si je Nejvyšší správní
soud vědom limitů pro opakované rozhodování o této žádosti. Stěžovatelka by musela prokázat,
že se od posledního rozhodnutí soudu změnily její osobní (tedy i zdravotní), majetkové
či výdělkové poměry.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl.
[19] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch
neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nevnikly.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. května 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu