ECLI:CZ:NSS:2016:10.AZS.106.2016:34
sp. zn. 10 Azs 106/2016 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně
Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: O. H., zast. JUDr. Jiřím
Burešem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 471/29, Praha 7, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 25. 2. 2016, čj. OAM-148/ZA-ZA11-ZA15-2016, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2016, čj. 60 Az 5/2016-7,
takto:
I. Kasační stížnost se odm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce, státní příslušník Ukrajiny, podal dne 17. 2. 2016 v České republice žádost
o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví konstatoval,
že žádost žalobce o mezinárodní ochranu je podle §10 odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, nepřípustná; řízení dle §25 písm. i) téhož zákona zastavil. V souladu s čl. 3 nařízení
Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení
členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním
příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států
(nařízení Dublin III), určil, že státem příslušným k posouzení podané žádosti je Litevská
republika.
[2] Žalobce podal prostřednictvím svého zástupce (advokáta) proti tomuto rozhodnutí
žalobu, v níž sice obsáhle rozvedl důvody pro přiznání odkladného účinku, neuvedl však žádné
žalobní body. Žalobu podal jeden den před koncem lhůty k podání žaloby (§32 odst. 1 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu), krajský soud ho proto nevyzval k doplnění žaloby a žalobu pro absenci
řádně vymezených žalobních bodů odmítl.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu včas podanou kasační
stížností. Kritizuje v ní především, že nedostal možnost svou kasační stížnost před krajským
soudem doplnit.
[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud po posouzení přípustnosti
kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost
odmítne jako nepřijatelnou (blíže k tomu usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39,
č. 933/2006 Sb. NSS).
[5] Stěžovatel netvrdil, proč by jeho kasační stížnost měla být přijatelná; důvody k jejímu
věcnému projednání neshledal ani zdejší soud.
[6] Nejvyšší správní soud v posuzovaném sporu neměl důvod odklonit se od svého
předchozího názoru vyjádřeného v usnesení ze dne 22. 9. 2010, čj. 6 Azs 17/2010-108,
jež se týkalo skutkově totožné procesní situace. Krajský soud tedy neměl povinnost zaslat výzvu
podle §37 odst. 5 s. ř. s. stěžovateli, který podal blanketní žalobu v předposlední den lhůty
k podání žaloby, a to ani pokud byl stěžovatel zastoupen advokátem, jemuž se písemnosti
doručují prostřednictvím datové schránky.
[7] Krajský soud tedy postupoval v souladu s ustálenou judikaturou. V posuzované věci
přitom nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou NSS řešena,
nebo v ní řešena rozdílně.
[8] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl
pro nepřijatelnost. Věc rozhodl v zákonné lhůtě pro rozhodnutí o návrhu na odkladný účinek,
proto nebylo třeba o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti rozhodovat
samostatně.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2016
Zdeněk Kühn
předseda senátu