ECLI:CZ:NSS:2016:10.AZS.109.2016:65
sp. zn. 10 Azs 109/2016 - 65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyň: a) I. P., a b) nezl. V.
P., obě zast. JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem se sídlem Šafaříkova 666/9, Hradec Králové,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 20. 1. 2016, čj. OAM-633/ZA-ZA15-ZA15-R2-2014, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 4. 2016,
čj. 43 Az 6/2016 – 56, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek spočívající v tom,
že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 20. 1. 2016, čj. OAM-633/ZA-ZA15-ZA15-R2-2014.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) se kasační stížností domáhají zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla jako nedůvodná
podle §78 odst. 7 s. ř. s. zamítnuta jejich žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného.
Tímto rozhodnutím byla podle §10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
žádost stěžovatelek o udělení mezinárodní ochrany posouzena jako nepřípustná, řízení o udělení
mezinárodní ochrany bylo dle §25 písm. i) zákona o azylu zastaveno a státem příslušným
k posouzení podané žádosti byla prohlášena Polská republika.
[2] Současně stěžovatelky navrhly, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti
odkladný účinek. Návrh odůvodnily tím, že realizací předání do Polské republiky by případné
zrušující rozhodnutí kasačního soudu nemělo již žádný význam. Pokud již budou předány mimo
území České republiky, neplynou pro ně z rozsudku, jímž by bylo napadené rozhodnutí krajského
soudu zrušeno, žádné důsledky. Bez přiznání odkladného účinku by jim bylo upřeno právo
na soudní ochranu. Je třeba zohlednit nedostatky azylového řízení a zejména situaci v přijímacích
a pobytových střediscích ve vztahu k nezletilým dětem, které jsou velmi malé. V České republice
žádají o mezinárodní ochranu další členové jejich rodiny, konkrétně manžel stěžovatelky a)
a otec stěžovatelky b) V. P., a jejich syn L. P. Odkázaly na čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.
Stěžovatelky dále doložily zprávy z lékařského vyšetření ve Fakultní nemocnici Hradec Králové a
Fakultní nemocnici v Motole, ze kterých plyne, že u L. P. byla diagnostikována tuberózní skleróza
a Westův syndrom. Má naplánovánu řadu vyšetření v České republice a případný přesun
do Polské republiky by měl závažné dopady na jeho zdravotní stav. Není možné rozdělit rodinu,
jelikož by to nebylo v nejlepším zájmu dítěte.
[3] Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že nesouhlasí s výskytem
systematických nedostatků v řízení o mezinárodní ochraně v Polské republice. Touto otázkou
se dostatečně zabýval v napadeném rozhodnutí. Návrh na odkladný účinek z důvodu zdravotního
stavu syna stěžovatele měl být primárně uplatněn ve vztahu ke kasační stížnosti L. P. Zmíněnou
zdravotní dokumentaci měly k dispozici již před datem nabytí právní moci rozsudku krajského
soudu ze dne 19. 4. 2016, čj. 32 Azs 43/2015 – 53, zamítajícího jeho žalobu. Vzhledem k obsahu
doložené zdravotní dokumentace ponechal žalovaný přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti stěžovatele na zvážení Nejvyššímu správnímu soudu. Nicméně uvedl, že v napadeném
správním rozhodnutí týkající se stěžovatelova syna vycházel žalovaný z jeho sdělení o zdravotním
stavu, který označil za dobrý.
[4] Podle §32 odst. 2 zákona o azylu „podání žaloby podle odstavce 1 má odkladný účinek,
s výjimkou žaloby proti rozhodnutí podle §16 odst. 1 písm. b), d), f) a g), žaloby proti rozhodnutí
o udělení azylu nebo doplňkové ochrany, žaloby proti rozhodnutí o prodloužení doplňkové ochrany a rozhodnutí
o zastavení řízení podle §25, s výjimkou rozhodnutí o zastavení řízení podle §25 písm. i) z důvodu uvedeného
v §10a odst. 1 písm. g). O přiznání odkladného účinku podle soudního řádu správního lze požádat
pouze společně s podáním žaloby.“
[5] Podle §32 odst. 5 zákona o azylu „podání kasační stížnosti má odkladný účinek, mělo-li jej podání
žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany.“
[6] Žalobou napadeným rozhodnutím bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany zastaveno
podle §25 písm. i) zákona o azylu z důvodu uvedeného v §10a odst. 1 písm. b) téhož zákona.
Podle shora citovaných ustanovení nemá podání žaloby proti takovému rozhodnutí ani následné
podání kasační stížnosti odkladný účinek ze zákona.
[7] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Podle §54 odst. 2 zákona o azylu „Cizinec je povinen z území vycestovat ve lhůtě stanovené
ve výjezdním příkazu podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu; nebyl-li mu výjezdní příkaz udělen,
do 30 dnů ode dne pravomocného ukončení řízení ve věci mezinárodní ochrany.“
[9] Nejvyšší správní soud shledal návrh stěžovatelek důvodným. Přihlédl zejména k tomu,
že podání kasační stížnosti nemá v této věci odkladný účinek ze zákona a v důsledku nepřiznání
odkladného účinku by stěžovatelkám hrozila bezprostřední a nenahraditelná újma spočívající
v tom, že by byla rozdělena jejich rodina, popř. by byly nuceny k návratu do Polské republiky
s L. P., jehož zdravotní stav vyžaduje lékařské kontroly, které již má naplánované v České
republice.
[10] Navíc má Nejvyšší správní soud za to, že může být pro výkon ústavního práva
na spravedlivý proces stěžovatelek nezbytné, aby mohly zůstat na území ČR do skončení řízení
o jejich kasační stížnosti. Byť jsou stěžovatelky v tomto řízení, jak požaduje soudní řád správní,
zastoupeny ustanoveným advokátem, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces náleží
i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem,
udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd.
[11] Nejvyšší správní soud zároveň neshledal, že by se přiznání odkladného účinku dotklo
práv třetích osob nebo bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem; nic takového ostatně
nenamítal ani žalovaný ve svém vyjádření. Pokud jde o námitku žalovaného,
že o přiznání odkladného účinku měl primárně požádat ve vztahu ke kasační stížnosti
stěžovatelova syna, z úřední činnosti je Nejvyššímu správnímu soudu známo, že se tak stalo.
Danou kasační stížnost a s ním spojený návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil zástupce
syna stěžovatele taktéž zdravotními komplikacemi. Pro účely rozhodnutí o odkladném účinku
taktéž není podstatné, zda informace o zdravotním stavu dítěte byly stěžovateli známy
již před vydáním rozsudku krajského soudu.
[12] Ze shora uvedeného vyplývá, že v posuzované věci byly splněny obě podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyžadované v §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. června 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu