ECLI:CZ:NSS:2016:10.AZS.25.2016:20
sp. zn. 10 Azs 25/2016 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: A. M., zast. Mgr. Ing.
Janem Procházkou, LL.M. eur., advokátem se sídlem Nile House, Karolinská 654/2, Praha 8 –
Karlín, proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2,
P. O. Box 78, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 11. 2015, čj. CPR -38990-3/ČJ-2015-
930310-C220, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 18. 12. 2015, čj. 78 A 33/2015- 17,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím nevyhověla podle §129a odst. 1
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky , žádosti žalobce,
a ze zařízení pro zajištění cizinců (dále jen „ZZC“) jej nepropustila.
II. Řízení před krajským soudem
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu, kterou krajský soud zamítl
s odůvodněním, dle něhož podmínky v ZZC, ve kterých zajištění žalobce probíhá,
neshledal - na rozdíl od žalobního tvrzení – v rozporu požadavky plynoucími z čl. 5
odst. 1 a 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z navazující judikatury
Evropského soudu pro lidská práva. Krajský soud konstatoval, že ú rovní materiálních
podmínek se žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí zabývala v dostatečném rozsahu.
Zdravotní péče se cizincům v případě potřeby poskytuje bezodkladně a poskytování právních
služeb cizincům ze strany převážně nevládních organizací je činěno plně v režii těchto subjektů
s tím, že žalovaná v poskytování právních služeb nijak nebrání. Ve vztahu k námitkám
o nedostatečné velikosti a uzpůsobení prostoru v ZZC, který žalobce obývá, žalovaná trefně
zmínila, že žalobce poukazoval na podmínky v ZZC B.-J., zatímco v době vydání napadeného
rozhodnutí byl přemístěn do ZZC D., vůči němuž již žádné konkrétní námitky nevznesl.
III. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[3] Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce (dále jen „stěžovatel“)
kasační stížnost z důvodu nezákonnosti [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], kterou konkrétně
shledával v „porušení čl. 5 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod zejména tím, že materiální podmínky v zařízení pro zajištění cizinců,
ve kterých probíhá zajištění žalobce, neodpovídají požadavkům vyplývajícím z čl. 5 odst. 1 a čl. 5 odst. 4
Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z navazující judikatury Evropského soudu
pro lidská práva“. Kasační stížností tedy pouze rámcově zopakoval tvrzení obsažená v žalobě.
Podrobnější argumentaci, ač k ní vyzván, stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu nepředložil.
[4] Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že se námitkami uvedenými v kasační
stížnosti zabývala ve správním řízení, vypořádala je svým rozhodnutím a reagovala
na ně i svým stanoviskem k žalobě.
IV. Právní posouzení Nejvyššího správního soudu
[5] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a shledal, že byla podána včas ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku
(§106 odst. 2 s. ř. s.), a to osobou oprávněnou (§102 s. ř. s.) a řádně zastoupenou (§105 odst. 2
s. ř. s.). Kasační stížnost obsahuje též – byť v minimálním rozsahu – konkrétní specifikaci
důvodu, pro který stěžovatel považuje napadený rozsudek za nezákonný ve smyslu §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s.
[6] Nejvyšší správní soud následně přistoupil k posouzení kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněného důvodu, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud žádné pochybení v řízení před krajským soudem
či v jeho rozhodnutí neshledal. Krajský soud řádně přezkoumal napadené rozhodnutí žalované
a opodstatněně došel k závěru, že materiální podmínky, ve kterých zajištění žalobce probíhá,
nebyly v rozporu s požadavky čl. 5 odst. 1 a 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod a z nich plynoucí judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Hodnocením úrovně
těchto podmínek se dostatečně zabýval jak krajský soud, tak žalovaná ve svém rozhodnutí
(srov. str. 3 a 4 rozhodnutí žalované). Odůvodnění stěžovaného rozsudku též plně odpovídá
požadavkům zákonnosti.
V. Závěr a náklady řízení
[9] Kasační námitka uplatněná stěžovatelem nebyla Nejvyšším správním soudem shledána
důvodnou a ani z přezkumu dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., který Nejvyšší správní soud provádí
z úřední povinnosti, nevyplynul důvod pro zrušení napadeného rozsudku krajského soudu.
Kasační stížnost stěžovatele byla proto v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. větou poslední zamítnuta.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení.
Žalované, které by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo,
soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí v řízení o kasační stížnosti žádné náklady
nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. března 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu