ECLI:CZ:NSS:2016:10.AZS.256.2016:27
sp. zn. 10 Azs 256/2016 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna
a soudkyň Michaely Bejčkové a Daniely Zemanové v právní věci žalobkyně: N. D., zast.
Mgr. Lilianou Křístkovou, advokátkou se sídlem náměstí I. P. Pavlova 1785/3, Praha 2-Nové
Město, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
poštovní schránka 21/OAM, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2015, čj. OAM-211/ZA-
ZA04-P17-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 26. 8. 2016, čj. 2 Az 24/2015-60,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Lilianě Křístkové, advokátce,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4114 Kč, která jí bude
proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví neudělil žalobkyni žádnou z forem
mezinárodní ochrany podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalobkyně v průběhu řízení o žádosti o mezinárodní ochranu tvrdila, že v ČR žila
a pracovala legálně 11 let a na Ukrajině by v případě návratu neměla kde bydlet. Dům, do kterého
se s manželem v roce 2013 přestěhovali, se nachází v Doněcké oblasti, ve které probíhají
ozbrojené konflikty. Navíc v ČR s ní od roku 2013 žije její syn, který zde začal chodit do školy.
Manžel žije a pracuje v Polsku a na Ukrajinu se vrátit nechce z obavy, že by m usel narukovat.
Sama žalobkyně zase nechce bydlet v Polsku kvůli jazykové bariéře. Žalobkyně nemá v ČR jinou
rodinu; její tři sestry žijí na Ukrajině v západní části.
[3] Žalovaný nepovažoval tvrzení žalobkyně za dostatečné pro udělení mezinárodní ochrany.
Ve vztahu k posouzení možného udělení humanitárního azylu a doplňkové ochrany dle §14
a §14a zákona o azylu žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že se zabýval zejména
rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobkyně, neshledal však žádný důvod hodný
zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu. Žalobkyně je dospělou, práceschopnou
a zdravou osobou. V jejím případě neexistuje důvod, pro který by bylo zcela „nehumánní“ jí azyl
neudělit. Žalovaný si dále pořídil aktuální informace o bezpečnosti a stavu dodržování lidských
práv na Ukrajině a posuzoval též otázku vážného ohrožení života nebo lidské důstojnosti
žalobkyně z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného
konfliktu na základě zpráv o zemi původu z ledna a února 2015 (tedy z doby velmi blízké době
rozhodování). Po zhodnocení všech informací, které vyplynuly z průběhu řízení o žádosti
žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, dospěl žalovaný k závěru, že na Ukrajině neprobíhá
takový ozbrojený konflikt, jehož důsledky by bylo možno pokládat ve vztahu k žalobkyni
za vážnou újmu podle §14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu.
[4] Městský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného rozsudkem napadeným kasační
stížností, neboť se ztotožnil se závěry žalovaného.
[5] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou
kasační stížnost. V ní tvrdí, že městský soud se nezabýval tím, zda žalovaný postupoval v řízení
v souladu s právními předpisy a zda vycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci.
Stěžovatelka namítá, že žalovaný postupoval v rozporu s §14a, §17 odst. 2 a §53 odst. 4 zákona
o azylu. Stěžovatelka jasně vylíčila, že v případě návratu na Ukrajinu jí hrozí pronásledování,
protože má bydliště v oblasti, v níž aktuálně probíhá vnitřní ozbrojený konflikt. Trvalé bydlení
u příbuzných, kteří žijí v jiné části Ukrajiny, je dle stěžovatelky vyloučeno, konkrétní
důvody v kasační stížnosti ovšem neuvádí. Na rozdíl od žalovaného má stěžovatelka
za to, že možnost vnitřní ochrany pro ni není vhodným řešením. V této souvislosti namítá,
že rozhodnutí žalovaného je v části týkající se podmínek pro udělení doplňkové ochrany
nepřesvědčivé, neboť na jedné straně žalovaný připouští důvody, pro které by byla nucena
své bydliště na Ukrajině opustit a najít si bydlení v jiné části Ukrajiny, na druhé straně tvrdí,
že jí v případě návratu nehrozí žádná újma. Stěžovatelka se domnívá, že její tíživá situace
je důvodem pro udělení doplňkové ochrany dle §14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu.
Stěžovatelka se dále domnívá, že svá tvrzení v průběhu řízení řádně doložila a soud byl
povinen vycházet ze stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. Je přesvědčena,
že její návrat se neobejde bez následků.
[6] Stěžovatelka navrhla, aby NSS napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
[7] Žalovaný se s námitkami stěžovatelky neztotožňuje. Vzhledem k tomu, že se její námitky
shodují se žalobními námitkami, k nimž se žalovaný vyjádřil v řízení před městským soudem,
odkázal žalovaný na své vyjádření k žalobě. Dále plně odkázal na své závěry v napadeném
rozhodnutí i na rozsudek městského soudu. Stěžovatelka pouze polemizuje s právním
náhledem obou orgánů na otázku možnosti vnitřního přesídlení, resp. možnosti vnitřní ochrany.
Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
[8] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS nejprve zabývá otázkou přípustnosti kasační
stížnosti (§102 a násl. s. ř. s.). Pouze v případě přípustné kasační stížnosti přichází v úvahu
zkoumání její přijatelnosti ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. (usnesení NSS ze dne 16. 2. 2006,
čj. 8 Azs 5/2006-30), tj. zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako
nepřijatelnou. NSS přitom opakovaně odkazuje na svou ustálenou judikaturu, která vymezila
případy, kdy jde o přijatelnou kasační stížnost (viz především usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[9] NSS konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, avšak nepřijatelná.
[10] Stěžovatelka výslovně neuvedla, v čem spatřuje důvody zakládající přijatelnost její
kasační stížnosti. Pouze namítá nedostatečně zjištěný skutkový stav věci ve správním řízení,
nesprávné posouzení otázky udělení doplňkové ochrany a nepřezkoumatelnost rozhodnutí
městského soudu.
[11] Nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu by sama o sobě zakládala
přijatelnost kasační stížnosti a postačovala by k jeho zrušení. Proto NSS tuto námitku
předběžně posoudil a zkoumal, zda je z napadeného rozsudku patrné, jaký skutkový stav vzal
správní soud za rozhodný a jakým způsobem posoudil rozhodné skutečnosti (viz např. rozsudek
NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS). NSS i s přihlédnutím
ke své dřívější judikatuře konstatuje, že neshledal pochybení na straně městského soudu,
která by způsobovala nepřezkoumatelnost jeho rozsudku, jakkoliv je grafická úprava
samotného rozsudku nedostatečně přehledná (jeden odstavec na celou stranu). Městský soud
postupně vždy popsal zákonné ustanovení týkající se příslušné formy mezinárodní ochrany
a následně uvedl, jak o věci uvážil (ve všem se zcela ztotožnil se žalovaným). Skutečnost,
že stěžovatelka nesouhlasí s jeho závěry, nemůže zakládat nepřezkoumatelnost rozsudku.
[12] Věc stěžovatelky nepřináší ani žádnou novou právní otázku, kterou NSS dosud
neřešil, či potřebu se od takového řešení odchýlit, anebo kterou řešilo více senátů NSS
odlišně. K otázce možnosti vnitřní ochrany se NSS vyjádřil např. v rozsudku ze dne 28. 7. 2009,
čj. 5 Azs 40/2009-74, v němž konstatoval, že při posuzování možnosti vnitřní ochrany
[§2 odst. 8 in fine zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve spojení s čl. 8 odst. 1 a 2 kvalifikační
směrnice (č. 2004/83/ES)] je nutné posoudit čtyři kritéria: (1) zda je jiná část země pro žadatele
dostupná; (2) zda přesun do jiné části země je účinným řešením proti pronásledování či vážné
újmě v původní oblasti; (3) zda žadateli nehrozí navrácení do původní oblasti a (4) zda ochrana
v jiné části země splňuje minimální standard ochrany lidských práv. Tyto čtyři podmínky musí být
splněny kumulativně a při jejich posouzení je třeba brát v potaz celkové poměry panující v zemi
původu a osobní poměry žadatele.
[13] Nejvyšší správní soud se v nedávné minulosti zabýval také bezpečnostní situací
na Ukrajině a dospěl k závěru, že se nejedná o tzv. totální konflikt, a tudíž musí žadatelé
o mezinárodní ochranu prokázat dostatečnou míru individualizace dopadů probíhajícího
ozbrojeného konfliktu. Stěžovatelka v nyní projednávané věci sice uvedla, že její manžel zdědil
dům v Doněcké oblasti, kde probíhají ozbrojené konflikty, nikdy však v tomto domě dříve
nebydlela, pouze si tam v roce 2013 přestěhovala své věci a následně se hned vrátila do ČR.
Manžel stěžovatelky žije v Polsku a na Ukrajinu se vrátit nechce. Stěžovatelka nemá povinnost
bydlet v domě svého manžela, navíc za situace, kdy na převážné části Ukrajiny ozbrojené
konflikty neprobíhají a neprobíhaly ani v době rozhodování žalovaného, což vyplývá ze zpráv
o zemi původu shromážděných v řízení o udělení mezinárodní ochrany. V této souvislosti
žalovaný upozornil na skutečnost, kterou stěžovatelka sama tvrdila, a sice že má rodinu v západní
části země v Zakarpatské a ve Lvovské oblasti, kde také žila před svým přestěhováním
do manželova domu. Její přesvědčení o nevhodnosti bydlení s její rodinou, které ani blíže
nekonkretizovala, nelze považovat za důvod pro udělení mezinárodní ochrany, resp. doplňkové
ochrany. NSS dále nepřehlédl ani skutečnost vyplývající ze spisu, která není mezi stranami
sporná, že stěžovatelka podala žádost o mezinárodní ochranu teprve v návaznosti na udělené
správní vyhoštění.
[14] Pro shora uvedené NSS neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému
projednání, neboť kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatelky, a odmítl kasační stížnost podle §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost.
[15] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3 větu
první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
[16] Ustanovené advokátce se dle §35 odst. 8 s. ř. s. s přihlédnutím k §7 bodu 5,
§9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
přiznává odměna za zastupování 3100 Kč za jeden úkon právní služby (sepsání kasační stížnosti)
a paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč, celkem částka 3400 Kč. Ustanovená zástupkyně dále
doložila, že je plátkyní DPH (č. l. 23 spisu NSS), proto se tato částka zvýší o 21 %, tj. o 714 Kč.
Celková částka, která bude k rukám ustanovené zástupkyně proplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení, činí 4114 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2016
Zdeněk Kühn
předseda senátu