ECLI:CZ:NSS:2016:10.AZS.47.2016:30
sp. zn. 10 Azs 47/2016 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: T. K. P., zast. Mgr.
Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalované ze dne 14. 12. 2015, čj. CPR-23647-7/ČJ-2015-930310-V242, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2016, čj. 1 A
110/2015-25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a argumenty kasační stížnosti
[1] Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy,
Odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán
prvního stupně“), ze dne 2. 6. 2015, čj. KRPA-235246-62/ČJ-2014-000022, bylo žalobci uloženo
správní vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. c) bod 2. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky, neboť pobýval na území České republiky bez platného víza
či povolení k pobytu; doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států
Evropské unie, byla stanovena na 18 měsíců.
[2] Ve vztahu k případnému zásahu do jeho soukromého a rodinného života žalobce
v průběhu správního řízení uvedl, že je ženatý; jeho rodina – matka, manželka a děti žijí
ve Vietnamu. Na území České republiky má přítelkyni, se kterou se občas vídá, paní V. T. H. V..
Ta při výslechu vyloučila, že by s žalobcem žila ve společné domácnosti. K jejich vztahu uvedla,
že žalobce bydlí v jejím obchodě s potravinami, který hlídá. Ona bydlí čtyři roky se svou
kamarádkou. S žalobcem se stýká, označuje jej za přítele. Ona má ve Vietnamu manžela a dvě
děti, se kterými je v telefonickém kontaktu. Žalobce se nepodílí na chodu její domácnosti,
protože nevydělává žádné peníze. Za práci v obchodě mu neplatí, pouze mu poskytuje jídlo a
ubytování.
[3] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím změnil dobu, po kterou nelze žalobci
umožnit vstup na území členských států Evropské unie, na 1 rok. Ve zbytku rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně potvrdil.
[4] Žalobu proti tomuto rozhodnutí Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem
zamítl s tím, že žalobce pobýval na území České republiky nelegálně a nepokoušel se pobyt nijak
upravit. Městský soud přitom neshledal, že by vyhoštění žalobce představovalo nepřiměřený
zásah do jeho soukromého a rodinného života.
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti proti tomuto rozsudku namítl
jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, neboť městský soud se dostatečně nevypořádal
s jeho žalobní argumentací vztahující se k údajně nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu věci
a přiměřenosti zásahu správního vyhoštění do stěžovatelova soukromého a rodinného života.
Městský soud se také nevypořádal s námitkou týkající se nutnosti správního vyhoštění.
[6] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí městského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
II.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti a předpoklady věcné
projednatelnosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas,
napadá rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je řádně zastoupen
(§105 s. ř. s.). Důvodnost kasační stížnosti poté posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom, že by napadené rozhodnutí či řízení
jeho vydání předcházející trpěly vadami, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[8] Stěžovatel v kasační stížnosti, resp. jejím doplnění, uvádí, že rozsudek městského soudu
napadá také z důvodu nesprávného právního posouzení dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
právní závěry městského soudu však ve skutečnosti nezpochybňuje, nýbrž pouze namítá,
že se městský soud s jeho žalobními námitkami nedostatečně vypořádal. Jedinou námitkou
obsaženou v kasační stížnosti proto zůstává námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku městského
soudu dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[9] Ve své ustálené judikatuře Nejvyšší správní soud opakovaně konstatoval,
že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal
správní soud za rozhodný, jak posoudil skutečnosti pro věc podstatné, (srov. např. rozsudek
ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud přitom
neshledal, že by v napadeném rozhodnutí městského soudu absentoval některý z výše uvedených
požadavků. Městský soud přehledně popsal rozhodný skutkový stav a s žalobními námitkami
se řádně a srozumitelně vypořádal.
[10] Stěžovatel spatřuje nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu v tom,
že se městský soud nedostatečně zabýval jeho námitkami vztahujícími se k údajně nedostatečně
zjištěnému skutkovému stavu věci a přiměřenosti i nutnosti zásahu do jeho soukromého
a rodinného života uloženým správním vyhoštěním.
[11] Kasační námitka však důvodná není.
[12] Městský soud konstatoval, že „souhlasí s posouzením vazeb žalobce k vietnamské přítelkyni,
která byla v průběhu správního řízení vyslechnuta. Soud se ztotožňuje se správním orgánem, že jejich vztah není
natolik intenzivní a vážný, aby nebylo možno žalobci uložit správní vyhoštění. Žalobce s přítelkyní nežije
ve společné domácnosti a na chodu její domácnosti se nepodílí. Jejich vztah je založen na tom, že se stýkají pouze
v práci, a to jak pracovně, tak i soukromě. Žalobce i paní V. T. H. V. měli možnost se k věci vyjádřit
a skutečnost, že přítelkyně žalobce nevystupovala v řízení jako vedlejší účastnice řízení, nezpůsobuje nezákonnost
rozhodnutí. Žalobce na území České republiky nemá jiné žádné vazby a délka jeho pobytu není natolik dlouhá,
aby již nebyla možná jeho zpětná integrace v zemi původu, kde žije jeho rodina.“ Správní orgány přitom
dle městského soudu zjistily skutkový stav dostatečně a v potřebném rozsahu.
Ve vztahu k nutnosti uložení správního vyhoštění městský soud uvedl,
že stěžovatel „od 22.3.2014 do 15.6.2014, kdy byl zajištěn, pobýval na území bez platného povolení
k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Žalobce svůj neoprávněný pobyt nikterak nepopírá. Soud souhlasí se závěry
správního orgánu, že závažnost protiprávního jednání žalobce plně odůvodňuje vydání rozhodnutí
o správním vyhoštění. Žalobce pobýval na území České republiky nelegálně, nepokoušel se pobyt nijak upravit,
a proto mu muselo být zřejmé, že bude muset z České republiky vycestovat.“
[13] Přestože městský soud pojal odůvodnění svého rozsudku stručně, Nejvyšší správní soud
ho nepovažuje za nepřezkoumatelné, neboť je z něho zřejmé, jaký skutkový stav vzal městský
soud za prokázaný a jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. I věcně lze s právními
závěry městského soudu souhlasit, neboť jimi nebylo vyjádřeno nic, co by odporovalo
stabilizované judikatuře vztahující se k přezkumu správních rozhodnutí o vyhoštění
v kontextu práva na respektování soukromého a rodinného života.
III.
Závěr a náklady řízení
[14] Nedůvodnou kasační stížnost proto Nejvyšší správní soud dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[15] O akcesorickém návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nebylo třeba zvlášť rozhodovat, neboť rozhodl bezodkladně o samotné kasační stížnosti.
[16] Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalovanému nevznikly náklady
nad rámec jeho úřední činnosti, nemá ani jeden z nich dle §60 odst. 1 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu