ECLI:CZ:NSS:2016:2.ADS.54.2016:28
sp. zn. 2 Ads 54/2016 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: J. M., zast. L. V.,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1,
Praha 2, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2015, č. j. MPSV-
UM/3851/15/4S-KHK, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2016, č. j. 32 Ad 8/2015 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 26. 5. 2015, č. j. 11 A 18/2013 – 38, zrušil Krajský soud v Hradci
Králové rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2015, č. j. MPSV-UM/3851/15/4S-KHK, kterým
bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské
pobočky v Hradci Králové (dále jen „úřad práce“) ze dne 20. 1. 2015, č. j. 808/2015/NME.
Tímto rozhodnutím byl zamítnut návrh stěžovatele na změnu výše přiznaného příspěvku na péči
a příspěvek na péči tak zůstal v původní výši 8000 Kč měsíčně.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“), zastoupen na základě plné moci svou matkou, v kasační
stížnosti žádá „o přezkoumání rozhodnutí ve věci příspěvku na péči“. Uvádí, že trpí spinální svalovou
atrofií a obsedantně kompulzivní poruchou, kvůli čemuž potřebuje neustálou pomoc.
[3] Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky řízení, a může
tedy přistoupit k meritornímu projednání kasační stížnosti. Konkrétně se Nejvyšší správní soud
zabýval otázkou, zda je kasační stížnost přípustná.
[4] Podle §104 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo
proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná.
[5] Výkladem pojmu kasační stížnost směřující proti důvodům rozhodnutí soudu obsaženého
v citovaném ustanovení se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, který v usnesení
ze dne 1. 7. 2015, č. j. 5 Afs 91/2012 – 41, dospěl k závěru, že „[k]asační stížnost podaná účastníkem,
který byl v řízení před krajským soudem procesně úspěšný a který nenamítá, že krajský soud měl výrokem ve věci
rozhodnout jinak, je podle §104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná“.
[6] Z kasační stížnosti vyplývá, že stěžovatel by chtěl docílit zrušení rozhodnutí žalovaného
a úřadu práce, přičemž však brojí proti rozsudku krajského soudu, který tato obě rozhodnutí
již zrušil a žalobě stěžovatele zcela vyhověl. K dalšímu postupu žalovaného ve věci stěžovatele
krajský soud uvedl, že žalovaný je povinen podstatným způsobem doplnit posudkové závěry,
a to zejména tak, aby odpovídaly na námitky stěžovatele a bylo z nich zřejmé, z jakých důvodů
stěžovatel ve světle kritérií daných zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a vyhláškou
č. 505/2006 S., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, zvládá
či nezvládá bez pomoci jiné osoby základní životní potřeby orientaci a komunikaci a zároveň
uvedl, že je třeba, aby posouzení zvládání životních potřeb stěžovatele proběhlo v jeho
přítomnosti.
[7] Nejvyšší správní soud má tedy za nepochybné, že stěžovatel byl procesně úspěšným, když
krajský soud dle jeho návrhu v žalobě rozhodnutí žalovaného i úřadu práce zrušil a žalovaného
zavázal znovu posoudit případ stěžovatele s ohledem na jeho námitky. Krajský soud tedy nemohl
rozhodnout „více“ ve prospěch stěžovatele, resp. nelze si představit, že by stěžovatel mohl
namítat, že krajský soud měl rozhodnout (výrokem) jinak. V souladu s výše uvedenou judikaturou
rozšířeného senátu je nutno považovat kasační stížnost stěžovatele za nepřípustnou podle §104
odst. 2 s ř. s.
[8] Jelikož Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je podle §104 odst. 2
s. ř. s. nepřípustná, odmítl ji podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s.
[9] S ohledem na zjevnou nepřípustnost kasační stížnosti podle §104 odst. 2 s. ř. s., kterou
nelze žádným způsobem napravit, soud s ohledem na zásady ekonomie řízení neřešil
nápravu absence kvalifikovaného zastoupení podle §105 odst. 2 s. ř. s.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2016
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu