ECLI:CZ:NSS:2016:2.AS.198.2016:62
sp. zn. 2 As 198/2016 - 62
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobců: a) P. D., b) J. D., oba
zastoupeni JUDr. Lenkou Hrdličkovou, advokátkou, se sídlem Brno, Údolní 53, proti žalovaným:
1) Státní pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj - pobočka Brno, se sídlem Brno,
Kotlářská 53, 2) Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno –
venkov, se sídlem, Brno, Úzká 6, o ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační
stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2016, č. j. 62 A 42/2016 -
15,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobci n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovaným se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobci jako stěžovatelé domáhají zrušení shora
nadepsaného usnesení Krajského soudu v Brně, jehož prvním výrokem byla odmítnuta jejich
žaloba proti žalovanému ad 1) a druhým výrokem zastaveno řízení proti žalovanému ad 2).
Krajský soud rozhodnutí o odmítnutí návrhu proti žalovanému ad 1) odůvodnil
tím, že se žalobci domáhali ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím v procesním
postupu tohoto žalovaného při provádění pozemkových úprav a dále požadovali zastavení těchto
pozemkových úprav. Krajský soud poukázal na právní úpravu provádění pozemkových úprav,
jež musí být ukončeny rozhodnutím. Označil za vyloučené, aby v řízení podle §82 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) posuzoval jednotlivé procesní kroky
žalovaného v tomto řízení a vyjádřil názor, že ve správním soudnictví bude napadnutelné
budoucí rozhodnutí. To také označil za důvod nepřípustnosti žaloby na ochranu
před nezákonným zásahem ve smyslu §85 s. ř. s., kterou odmítl s poukazem na §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
Důvodem rozhodnutí o zastavení řízení proti žalovanému ad 2) bylo zpětvzetí žaloby vůči
němu.
Stěžovatelé v kasační stížnosti nejprve neuvedli, v jakém rozsahu usnesení krajského
soudu napadají a požadují jeho zrušení. Důvody vymezili obecně tak, že se již několik
let domáhají ochrany před trvajícím nezákonným zásahem spočívajícím v nezákonném
pokračování pozemkových úprav, v jejichž důsledku jsou nuceni měnit své pozemky za horší.
Usnesení krajského soudu považují za nevěrohodné, krajně nespravedlivé a odbyté. V doplnění
kasační stížnosti upřesnili, že nesouhlasí s výrokem I. napadeného usnesení [odmítnutí žaloby
proti žalovanému ad 1)] a namítají kasační důvod podle §103 písm. e) s. ř. s. V napadeném
rozsahu pak požadovali „rozsudek“ krajského soudu zrušit.
Jako důvody konkrétně uvedli, že v době podání žaloby byli podrobeni nezákonnému
zásahu při provádění pozemkových úprav v obci Lažánky. Nezákonný a zdlouhavý průběh
pozemkových úprav se negativně odráží v zemědělském podnikání žalobců, zejména vylučuje
dlouhodobé plány v důsledku neznalosti, na jakých pozemcích a o jaké výměře budou hospodařit.
Žalobci sami provádění pozemkových úprav neiniciovali ani nedali souhlas se zahrnutím svých
pozemků do nich. Postup při provádění pozemkových úprav je direktivní, nešetří jejich práva
a narušuje jejich vlastnické právo. Žalobci jsou vystaveni nátlaku a hrozbám vyvlastnění
při nesouhlasu s úpravami, jejichž výsledek je pro ně nevýhodný. Sbor zástupců, jehož úkolem
by měla být ochrana práv vlastníků, nefunguje. Při pozemkových úpravách jsou preferováni velcí
vlastníci, zejména Obec Lažánky. Naopak žalobcům jsou přidělovány pozemky se špatným
umístěním a bonitou nevhodnou pro obhospodařování, tedy jsou poškozováni snížením hodnoty
pozemků. Postupem žalovaného ad 1) dochází k porušení jejich vlastnického práva ve smyslu
čl. 11 Listiny základních práv a svobod a k nerespektování účelu provádění pozemkových úprav
vyplývajícího z §2 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech
a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému
majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“).
Na základě vymezení rozsahu napadení usnesení krajského soudu v doplnění kasační
stížnosti včetně konkretizace kasačních důvodů považuje Nejvyšší správní soud za důvodný
závěr, že kasační stížností je napaden pouze výrok I. [odmítnutí žaloby proti žalovanému
ad 1)], nikoliv výrok II. [zastavení řízení proti žalovanému ad 2)].
Žalovaný ad 1) ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že podobné argumenty
žalobci vznášejí opakovaně v odvolacích i soudních řízeních. Upozornil, že dne 30. 5. 2016 vydal
pozemkový úřad rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv ke komplexní
pozemkové úpravě v k. ú. Lažánky u Veverské Bítýšky, č. j. SPU 230716/2016; rozhodnutí
nabylo právní moci dne 17. 6. 2016. Na základě výsledků komplexní pozemkové úpravy byla
v tomto katastrálním území dne 20. 6. 2016 vyhlášena platnost obnovy katastrálního operátu.
Přesto, že žaloba ani kasační stížnost proti tomuto rozhodnutí pozemkového úřadu nesměřují,
považuje žalovaný ad 1) za potřebné k věci uvést, že řízení bylo prováděno v souladu
se zákonem o pozemkových úpravách, s vyhláškou č. 545/2002 Sb. a zákonem č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení. Žalobci, jejichž pozemky byly do pozemkových úprav zařazeny, proti tomu
nevznesli žádné připomínky. Stejně tak jim byl opakovaně předkládán návrh nového uspořádání
pozemků, který byl i veřejně vystaven. V řízení měli všichni vlastníci rovné postavení, 94,4 %
z nich s návrhem vyslovilo souhlas. Sbor zástupců byl plně součinný a posuzoval jednotlivé
varianty řešení. Řízení probíhalo od r. 2003 a na jeho délku mělo vliv několik podaných odvolání,
dvě soudní žaloby a nezbytnost změny zpracovatele. K vyjádření připojil kopii výzev zpracovatele
adresovaných žalobcům, kopie jejich vyjádření, stížností, námitek, a další listiny. Závěrem
žalovaný ad 1) navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
Žalovaný ad 2) kasačnímu soudu sdělil, že mu bylo doručeno rozhodnutí Státního
pozemkového úřadu ze dne 30. 5. 2016, č. j. SPU 230716/2016, sp. zn. 2RP2470/2011-1307551,
o výměně nebo přechodu vlastnických práv v k. ú. Lažánky u Veverské Bítýšky, které nabylo
právní moci dne 17. 6. 2016. Toto rozhodnutí bylo řízením Z-6560/2016-703 dne 20. 6. 2016
zapsáno do katastrálního operátu.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobami k tomu oprávněnými, je podána včas,
jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelé jsou zastoupeni
advokátem.
Důvodnost kasačních námitek pak tento soud posoudil v mezích §109 odst. 3, 4 s. ř. s.
Stěžovatelé uplatnili kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy že jejich žaloba proti
žalobci ad 1) neměla být odmítnuta.
Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících
z ustanovení §109 odst. 2, věty první s. ř. s. Dospěl přitom k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Stěžovatelé podali krajskému soudu žalobu, z níž nebylo dostatečně patrné, co je jejím
předmětem. K výzvě krajského soudu upřesnili, že se jedná o žalobu proti nezákonnému zásahu
podle §82 s. ř. s., přičemž za zásah označili zejména zdlouhavost řízení, porušování jejich
procesních práv, zásah do vlastnického práva navrhovanými změnami, nečinnost sboru zástupců,
neseznámení se změnami, nedostatky ve schválení návrhu pozemkových úprav. Žaloba vyústila
v návrh na zákaz v pokračování porušování práv žalobců a přikázání zastavení řízení. Současně
byla žaloba vzata zpět ve vztahu k žalobci ad 2).
Žalobou podle §82 s. ř. s. se lze domáhat ochrany proti zásahu, který není rozhodnutím.
Žalobci takový zásah tvrdili, ovšem spatřovali ho v procesním postupu při provádění
pozemkových úprav a v přípravě podkladů pro rozhodnutí o nich.
Krajskému soudu lze přisvědčit v názoru, že řízení o pozemkových úpravách je správním
řízením, které končí vydáním rozhodnutí podle §11 odst. 5 zákona o pozemkových úpravách,
a že žalobou na ochranu před nezákonným zásahem nelze brojit proti procesnímu postupu
správního orgánu v průběhu správního řízení. Výjimkou, kterou krajský soud nezohlednil,
je napadení schválení návrhu pozemkových úprav, které se děje rozhodnutím podle §11 odst. 4
zákona o pozemkových úpravách. Jak ovšem zjistil Nejvyšší správní soud z rozsudku tohoto
soudu ze dne 16. 6. 2010, č. j. 9 As 31/2010 - 117, toto rozhodnutí již na základě žaloby a kasační
stížnosti stejných stěžovatelů bylo podrobeno soudnímu přezkumu. Novému soudnímu
přezkoumání tohoto rozhodnutí by tedy bránila překážka věci rozhodnuté, a je vyloučeno,
aby takové rozhodnutí bylo znovu přezkoumáváno v rámci žaloby proti nezákonnému zásahu.
Krajský soud správně poukázal na důvody nepřípustnosti žaloby na ochranu
před nezákonným zásahem podle §85 odst. 1 s. ř. s., podle něhož je žaloba na ochranu
před nezákonným zásahem nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními
prostředky; ty spatřoval v případném odvolání a žalobě proti rozhodnutí podle §65 odst. 1 s. ř. s.
Odkaz krajského soudu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2005,
č. j. 2 Aps 3/2004 - 42, publ. pod č. 720/2005 Sb. NSS, o přednosti žaloby proti rozhodnutí
před žalobou na ochranu před nezákonným zásahem byl zcela případný. Z kasační stížnosti
je zřejmé, že konstatování judikatury ke vztahu žaloby proti rozhodnutí a žaloby proti
nezákonnému zásahu vnímají stěžovatelé jako nesrozumitelné a nepřípadné v porovnání s jejich
požadavkem na věcné posouzení jejich námitek proti postupu při pozemkových úpravách.
Naplnění podmínek nepřípustnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem ovšem
znamená, že se jí soud nemůže zabývat věcně.
Krajskému soudu by bylo možno pouze vytknout, že podmínky nepřípustnosti žaloby
na ochranu před nezákonným zásahem v souladu s §87 odst. 1 s. ř. s. nezkoumal k datu svého
rozhodnutí; zjistil by totiž, že ve věci žalobci zpochybňovaných pozemkových úprav bylo
rozhodnutí napadnutelné (po vyčerpání řádných opravných prostředků) žalobou podle §65
odst. 1 s. ř. s. v mezidobí po podání této žaloby již vydáno. Je věcí žalobců, zda odvolání
a následnou správní žalobu podali. Nevědomost krajského soudu o vydání rozhodnutí, na které
poukazují oba žalovaní, ovšem není kasační stížností vytýkána a ani by nebyla důvodem
pro zrušení napadeného usnesení krajského soudu. Zjištění této skutečnosti totiž pouze utvrzuje
správnost důvodů, pro které krajský soud žalobu odmítl.
Při nepřípustnosti žaloby je na místě její odmítnutí podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. naplněn nebyl.
Jelikož Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná
a že nejsou dány důvody pro zrušení napadeného usnesení pro vady zjišťované soudem z úřední
povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), nezbylo než rozhodnout v souladu s ustanovením §110 odst. 1
in fine s. ř. s. a kasační stížnost zamítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelé nebyli v řízení o kasační stížnosti úspěšní, nemají tedy právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovaným v řízení o kasační stížnosti nevznikly náklady nad rámec jejich běžné úřední
činnosti, a proto jim soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2016
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu