ECLI:CZ:NSS:2016:2.AS.224.2016:12
sp. zn. 2 As 224/2016 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému:
Předseda Okresního soudu v Písku, se sídlem Velké náměstí 121, Písek, o žalobě na ochranu
před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 7. 2016, č. j. 50 A 14/2016 - 9,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou ze dne 6. 6. 2016 domáhal ochrany před nezákonným zásahem
žalovaného spočívajícím v porušování stěžovatelova práva na řádné doručování písemností
soudu a v porušování styku se soudem. Jelikož spolu se žalobou žalobce nezaplatil soudní
poplatek, krajský soud jej usnesením vyzval, aby tak učinil. Žalobce na tuto výzvu reagoval
žádostí o osvobození od soudních poplatků.
Krajský soud shora uvedeným usnesením nepřiznal žalobci požadované osvobození
od soudních poplatků. Soud nepochyboval o nemajetnosti žalobce, a to vzhledem k okolnosti,
že nemajetným byl žalobce týmž soudem opakovaně shledán. Důvodem pro nepřiznání
osvobození od soudního poplatku však bylo zneužívání procesních práv žalobcem, a to právě
v případech, kdy byl osvobozen od soudních poplatků. Na konkrétních okolnostech pak krajský
soud popsal opakující se postup žalobce v obdobných věcech, vykazující znaky zneužívání práv.
Proti tomuto usnesení podal žalobce jako stěžovatel včasnou kasační stížnost,
v níž, obdobně jako v mnoha případech předtím, kriticky a hrubými výrazy hodnotí postup
krajského soudu, a to nejen v projednávané věci.
Žalovaný se k věci nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud konstatuje přípustnost kasační stížnosti. Nepožadoval zaplacení
soudního poplatku ani netrval na zastoupení advokátem pro řízení o kasační stížnosti. Za situace,
kdy je předmětem kasačního přezkumu usnesení, jímž účastník nebyl osvobozen od soudních
poplatků, by totiž trvání na podmínce uhrazení soudního poplatku či na podmínce povinného
zastoupení advokátem znamenalo jen další řetězení téhož problému (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 19. 7. 2012, č. j. 4 Ads 66/2012 – 22, usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, sp. zn. 1 As 196/2014 - 19,
publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS; všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou přístupná také
na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením
§109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (včetně ustálené rozhodovací praxe
vztahující se ke konkrétnímu jednání stěžovatele) vyplývá, že individuální osvobození
od soudních poplatků je nutno považovat za procesní institut, jehož účelem je zejména ochrana
účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona
o soudních poplatcích, který by mu případně znemožnil přístup k soudní ochraně ve smyslu
čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Osvobození od soudních poplatků je zakotveno
v ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. Z jeho znění plyne, že účastník může být zčásti osvobozen
od soudních poplatků při současném splnění tří předpokladů: a) podání žádosti o osvobození
od soudních poplatků, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, c) doložení
nedostatku prostředků. Osvobodit od placení soudního poplatku v plném rozsahu
lze jen výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody.
Vedle toho však soud (ve vztahu ke stěžovateli opakovaně) zdůrazňuje,
že při posuzování otázky, zda účastníku řízení bude osvobození od soudních poplatků přiznáno,
či nikoli, a v jaké míře, zohledňuje také další okolnosti. Součástí posouzení specifických okolností
žádosti o osvobození od soudních poplatků a individuálních poměrů žalobce je také úvaha,
zda žadatel neuplatňuje svá práva svévolně či šikanózním způsobem a dobrodiní osvobození
od soudních poplatků nezneužívá k volnému a nijak neomezenému vedení soudních sporů
(k tomu srovnej například rozsudek ze dne 24. 3. 2010, č. j. 8 As 22/2010 - 91, potvrzený
usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. I. ÚS 1556/10). K tomu je nutno
podotknout, že četnost sporů žadatele sama o sobě ještě nemusí vypovídat o samoúčelnosti
stěžovatelových podání, ve spojení s dalšími okolnostmi týkajícími se dané věci však může
být relevantním ukazatelem svědčícím v jeho neprospěch (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 12. 8. 2010, č. j. 1 As 54/2010 - 29). Takovými dalšími okolnostmi může
být specifický procesní postup účastníka řízení, ze kterého se jeví, že mu ve skutečnosti nejde
o rychlé a efektivní meritorní vyřešení nebo přezkoumání jeho věci, ale právě o samotné vedení
předmětného řízení, případně dalších řízení. V neposlední řadě je třeba přihlédnout také k povaze
vedených sporů, zda v případě pochybností o svévolném uplatňování práva mají takové spory
vztah k podstatným okolnostem životní sféry žadatele o osvobození od soudního poplatku,
či nikoli. V případě, že správní soudy dospějí k závěru, že okolnosti případu svědčí výjimečnému
odepření dobrodiní osvobození od soudních poplatků ve výše uvedeném smyslu, je zcela
na místě, pokud žádosti nevyhoví, resp. pokud přiznají pouze částečné osvobození.
Tak i v nyní projednávaném případě krajský soud při posuzování stěžovatelem podané
žádosti o osvobození od soudních poplatků správně vedle majetkových poměrů stěžovatele
svědčících pro osvobození od soudních poplatků přihlédl i k dalším okolnostem případu. Naznal
přitom, že zde jsou dány závažné důvody pro odepření dobrodiní osvobození od soudních
poplatků. Přihlédl k charakteru sporů iniciovaných stěžovatelem, jakož i samotnému postupu
stěžovatele v těchto sporech, ze kterého není zřejmá snaha o vyřešení sporu, ale spíše neustálé
zpochybňování i jen dílčích úkonů správních orgánů, jakož i soudů. Nejvyšší správní soud
se s tímto závěrem plně ztotožňuje.
Nemajetnost nemůže být bez dalšího důvodem, aby se taková osoba mohla volně
a bez jakýchkoli omezení realizovat v podávání četných podání k soudu. Jak již zdejší soud
opakované judikoval, osvobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím
nemajetným osobám vést spory podle své libosti, nýbrž zajistit, aby v případech, kdy nemají
dostatek prostředků, jim nedostatek prostředků nebránil v účinné soudní ochraně ve sporech
přímo se týkajících jejich práv a povinností (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 - 66).
Způsob posouzení žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků ze strany
krajského soudu byl zcela správný a spravedlivý, neboť krajský soud ve svém rozhodnutí
dostatečně vážil konkrétní okolnosti daného případu a hodnotil nejen podmínky pro osvobození
od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s., když na jedné straně vzal náležitě v úvahu tíživé
majetkové poměry stěžovatele a jeho právo domáhat se ochrany svých práv před soudem,
na druhé straně však nemohl odhlédnout od způsobu a rozsahu, v jakém tak stěžovatel před
soudy všech instancí činí. Přitom stěžovateli řádně vysvětlil, na základě jakých úvah ke svému
závěru dospěl. Krajský soud tak dle názoru Nejvyššího správního soudu nijak nepochybil, pokud
v mezích svého uvážení rozhodl, že v nyní posuzovaném případě jsou zde okolnosti, na základě
nichž nelze žádosti stěžovatele o úplné osvobození od soudního poplatku vyhovět.
Jak Nejvyšší správní soud v případě stěžovatele uvedl již např. v rozsudku ze dne
31. 8. 2011, č. j. 6 Ads 76/2011 – 22, plní soudní poplatky rovněž i regulační funkci
v tom smyslu, že mají omezit podávání neuvážených či svévolných (šikanózních) návrhů.
Nepřiznáním osvobození od soudních poplatků není proto stěžovateli upíráno právo na přístup
k soudu, není mu zakazováno vést takové spory, rovněž tím není zpochybňována jeho aktivní
legitimace [neboť ta by byla řešena v usnesení o odmítnutí návrhu podle ustanovení
§46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], ale je pouze vysloveno, že pokud stěžovatel hodlá užívat svého práva
na přístup k soudu takovým způsobem, že brojí všemi možnými prostředky proti jakémukoli
úkonu správního orgánu bez ohledu na to, aby zvážil smysluplnost a důvodnost svého počínání,
je na místě trvat na tom, aby se podílel na úhradě nákladů spojených s vedením takového sporu,
které musí být státem vynaloženy, prostřednictvím hrazení soudních poplatků.
Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1
in fine s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch a nemá proto právo na náhradu nákladů
řízení; žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. září 2016
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu