ECLI:CZ:NSS:2016:2.AS.287.2016:27
sp. zn. 2 As 287/2016 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: M. Ž.,
zastoupený Mgr. Janem Balciarem, advokátem, se sídlem U Studánky 3, Praha 7, proti
žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125,
Pardubice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2016, č. j. KrÚ 9447/2016/ODSH/13,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka
v Pardubicích ze dne 7. 9. 2016, č. j. 61 A 11/2016 – 53,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
[1] Žalobce byl dne 2. 8. 2015 ve 14. 15 hod. na ulici Kpt. Bartoše v Pardubicích ve směru
Polabiny zastaven policejní hlídkou a po provedení silniční kontroly se odmítl podrobit
odbornému lékařskému vyšetření poté, co u něj byla orientačně zjištěna přítomnost návykových
látek amfetaminu a metamfetaminu. Nadto u sebe neměl jako řidič motorového vozidla
odpovídající řidičský průkaz. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené
rozhodnutí“) potvrdil žalovaný rozhodnutí Magistrátu města Pardubic ze dne 1. 12. 2015,
č. j. OSA/P-1158/15-D/29, kterým byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle
§125c odst. 1 písm. d) a k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů,
pro porušení §5 odst. 1 písm. g) a §6 odst. 8 písm. a) téhož zákona. Žalobci byla uložena pokuta
ve výši 25 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení v paušální výši 1000 Kč. Rovněž
byl žalobci uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu
12 měsíců. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích následně v záhlaví uvedeným
rozsudkem (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“) žalobu podanou proti napadenému
rozhodnutí zamítl.
[2] Proti napadenému rozsudku brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností,
k níž připojil i návrh na přiznání odkladného účinku. Stěžovatel uvádí, že zákaz řízení
motorového vozidla pro něj představuje významně omezující opatření, které mu „značně
komplikuje život“. Nejedná se sice o omezení, které by samo o sobě dosahovalo nepoměrně větší
újmy, tuto újmu je nicméně třeba spatřovat v nemožnosti napravit důsledky případného
nesprávného rozhodnutí. Hrozí totiž, že stěžovatel trest zákazu činnosti vykoná a ponese jeho
negativní důsledky, a poté bude Nejvyšším správním soudem rozhodnuto, že krajský soud
i žalovaný ve svých rozhodnutích pochybili. V takovém případě nebude mít stěžovatel ani nárok
na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu
veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Dále stěžovatel namítá,
že odklad výkonu rozhodnutí nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem, neboť jediným
jeho důsledkem bude to, že zákaz činnosti počne stěžovateli běžet až v případě, že jeho kasační
stížnosti nebude vyhověno.
[3] Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku namítá,
že stěžovatel nedoložil naplnění podmínek dle §73 odst. 2 s. ř. s. Újmu stěžovatele nelze
považovat za nepoměrně větší, než jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným
osobám, neboť stěžovatel ohrozil bezpečnost provozu tím, že řídil motorové vozidlo a následně
se odmítl podrobit odbornému lékařskému vyšetření. Je zde dán zájem na ochraně bezpečnosti
provozu, který je zajišťován tím, že se ho účastní pouze řidiči motorových vozidel neovlivnění
alkoholem či jinou návykovou látkou. Stěžovateli musela být pravidla silničního provozu známa.
Nadto měl možnost řádně chránit svá práva postupem dle §83 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích, v rozhodném znění.
[4] Podle §107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), lze kasační stížnosti přiznat odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže
to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda negativní účinky napadeného
rozhodnutí (ve vztahu, k němuž by případné přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
fakticky směřovalo - srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 2 Afs 77/2005 - 96, publikované pod č. 786/2006 Sb. NSS, dostupné stejně jako ostatní
zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu na www.nssoud.cz), stěžovatele v současné
době reálně ohrožují či již odezněly. Stěžovatel přitom tyto účinky spojuje jen s tou částí
napadeného rozhodnutí, kterým mu byl uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel.
Prvostupňovým rozhodnutím, ve spojení s napadeným rozhodnutím, mu byl tento trest uložen
na období dvanácti měsíců, počínaje právní mocí rozhodnutí (4. 2. 2016). Tato lhůta tedy
ještě neuplynula. Nadto, rozhodnutím Magistrátu města Pardubic ze dne 14. 4. 2016,
č. j. OSA/P-1158/15-D/85 (které nabylo právní moci téhož dne), bylo vyhověno stěžovatelově
žádosti dle §83 odst. 1 zákona o přestupcích, čímž správní orgán prvního stupně odložil výkon
svého rozhodnutí do dne právní moci rozhodnutí soudu o žalobě proti napadenému rozhodnutí.
Došlo tak k sistaci všech lhůt, které se od tohoto rozhodnutí odvíjejí. Po dobu přiznaného
odkladu výkonu rozhodnutí (ode dne 14. 4. 2016 do dne 10. 10. 2016) tak doba uloženého zákazu
činnosti neběžela. Opačný výklad by ostatně vedl ke zcela absurdní situaci, kdy by přiznáním
odkladu výkonu rozhodnutí docházelo fakticky ke zkracování či úplné eliminaci uložené sankce
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2008, č. j. 2 As 60/2008 – 103,
publ. pod č. 1763/2009 Sb. NSS). Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že stěžovatel je i nadále vystaven negativnímu účinku sankčního rozhodnutí,
a je proto relevantní zabývat se jím uplatněnou argumentací v rámci návrhu na postup ve smyslu
§107 s. ř. s.
[6] Soudní řád správní koncipuje institut odkladného účinku jako mimořádné opatření. Jedná
se o výjimku z pravidla, která musí být vyhrazena pro ojedinělé případy, jež naplňují zákonem
předepsané podmínky. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy přitom má stěžovatel,
od něhož se tak především očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení
o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma než jiným
osobám, vysvětlení, v čem tato újma spočívá, a uvedení jejího rozsahu (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32).
[7] Pokud jde o možný rozpor přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem,
Nejvyšší správní soud již dříve nad rámec nutného odůvodnění uvedl, že trest zákazu řízení
motorových vozidel kromě funkce represivní (která je mu imanentní) v sobě zahrnuje silně
též funkci ochrannou, a to zejména ve vztahu k ostatním účastníkům silničního provozu
(již zmiňované usnesení č. j. 2 As 60/2008 - 103).
[8] Ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. počítá s tím, že zjištěný rozpor s důležitým veřejným
zájmem povede k zamítnutí žádosti o přiznání odkladného účinku vždy (porovnávání závažnosti
veřejného zájmu s újmou hrozící žalobci se neprovádí). Jestliže by tedy měla být ochrana
ostatních účastníků silničního provozu považována za důležitý veřejný zájem, pak by v zásadě
nikdy nebylo možno vyhovět žádosti o odkladný účinek podané přestupcem, který
byl pravomocně uznán vinným z přestupku pro porušení zákona o silničním provozu takové
závažnosti, že mu byl uložen trest zákazu činnosti. Takto extrémní závěr však Nejvyšší správní
soud nezastává. To vyplývá z jeho usnesení ze dne 15. 1. 2013, č. j. 1 As 183/2012 - 35,
kde uvedl: „Soud se neztotožňuje se žalovaným, že přiznání odkladného účinku by bylo v rozporu s veřejným
zájmem z toho důvodu, že by bylo umožněno další řízení vozidla řidiči, který se dopustil výrazného překročení
nejvyšší dovolené rychlosti. Přiznání odkladného účinku ‚jen’ odsouvá účinky po dobu, kdy je zákonnost
napadeného rozhodnutí přezkoumávána.“ Vzhledem k tezi o ochranné funkci trestu zákazu řízení
motorových vozidel je nicméně třeba povahu spáchaného přestupku reflektovat při poměřování
újmy stěžovatele s újmou, která by mohla vzniknout ostatním účastníkům silničního provozu.
Tato úvaha není v rozporu se zásadou presumpce neviny, neboť jakkoliv stěžovatel proti
rozhodnutí, jímž mu byl uložen zákaz činnosti, od počátku brojí, toto rozhodnutí je v právní
moci a bylo již dokonce přezkoumáno a shledáno zákonným i první soudní instancí. V této
souvislosti je třeba připomenout, že kasační stížnost podaná Nejvyššímu správnímu soudu
je opravným prostředkem mimořádným (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
10. 4. 2013, č. j. 6 As 29/2013 – 80).
[9] Újmu vzniklou napadeným rozhodnutím stěžovatel odůvodňuje v prvé řadě
tím, že pokud sankci zákazu činnosti vykoná a ponese její negativní důsledky, nebude již později
možné tyto důsledky případného nesprávného rozhodnutí napravit. Dané tvrzení je nicméně
obecným důvodem pro přiznání odkladného účinku, které je nutné podepřít konkrétními
okolnostmi vztahujícími se k situaci stěžovatele. Smyslem přiznání odkladného účinku je totiž
„dočasná procesní ochrana žalobce - účastníka správního řízení - před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého
rozhodnutí, jsou-li pro to splněny zákonem předepsané podmínky“ (usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 2. 5. 2013, č. j. 6 As 61/2013 – 20). Nepříznivé účinky vzniklé napadeným rozhodnutím
jsou tedy podmínkou nutnou, nikoli však dostačující.
[10] K tvrzení, že stěžovatel nemá nárok na náhradu škody dle zákona o odpovědnosti
za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním
postupem, Nejvyšší správní soud podotýká, že v obecné rovině stát odpovídá za podmínek
stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno mimo
jiné ve správním řízení (§5 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné
moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem). Nárok na náhradu škody způsobené
nezákonným rozhodnutím lze uplatnit tehdy, pokud bylo pravomocné rozhodnutí
pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem (§8 téhož zákona). Stěžovatel
tvrzení o nemožnosti domoci se náhrady škody nijak nevysvětlil ani nepodepřel žádnou
argumentací, Nejvyšší správní soud se jím tudíž nemohl blíže zabývat.
[11] Zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorového vozidla považuje Nejvyšší správní
soud za závažnou újmu pouze velmi výjimečně, zpravidla je-li na řízení motorového vozidla
existenčně závislý stěžovatel nebo jemu blízká osoba. Příkladem může být usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 15. 1. 2013, č. j. 1 As 183/2012 - 33, jímž byl přiznán odkladný účinek
kasační stížnosti stěžovatele, který vozidlo potřeboval využívat nejen při hledání zaměstnání,
ale též pro dopravu těžce nemocné tchýně pobírající příspěvek na mobilitu. Obdobně uvážil
Nejvyšší správní soud i v dalších případech, kdy byl stěžovatel zaměstnán jako řidič a hrozila
mu bezprostředně ztráta zaměstnání (např. usnesení ze dne 24. 2. 2012, č. j. 9 As 6/2012 - 43,
usnesení ze dne 21. 2. 2013, č. j. 4 As 8/2013 - 19). Stěžovatel nic takového netvrdí a pouze
uvádí, že „jako pro každého řidiče, který s vozidlem najede cca 25 tis. km ročně, tak i pro něj představuje
zákaz řízení významně omezující opatření, které mu značně komplikuje jeho život“. Takovéto tvrzení však
nelze považovat za závažnou újmu. Nejvyšší správní soud při této úvaze přiměřeně odkazuje
též na své výše citované usnesení č. j. 2 As 60/2008 - 103 (byť přijaté ještě za dříve platné právní
úpravy, kdy soud hodnotil nenahraditelnost újmy hrozící stěžovateli), kde uvedl, že po stěžovateli
lze požadovat, aby namísto přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přijal soudem uvedená
opatření (změna organizace práce, využívání hromadných dopravních prostředků či pomoci třetí
osoby), jakkoliv jsou nepochybně značně nepohodlná, popř. též nákladnější.
[12] Pokud jde o újmu hrozící ostatním účastníkům silničního provozu v případě,
že by naopak odkladný účinek kasační stížnosti přiznán byl, tu naopak Nejvyšší správní soud
vyhodnotil jako velmi závažnou. Vzal přitom v úvahu, že stěžovatel byl shledán vinným
z přestupku spočívajícího v nepodrobení se lékařskému vyšetření poté, co u něj byla zjištěna
přítomnost návykových látek amfetaminu a metamfetaminu. Řízení motorového vozidla
pod vlivem návykových látek je bezpochyby velmi nebezpečné, a to nikoliv (jen) pro přestupce,
ale zejména pro ostatní účastníky silničního provozu.
[13] S přihlédnutím k těmto okolnostem Nejvyšší správní soud naznal, že újma,
která by mohla vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku, výrazně převyšuje újmu,
kterou pro stěžovatele bude znamenat nástup účinků rozhodnutí, kterým mu byl uložen trest
zákazu činnosti. V případě stěžovatele tak nejsou dány podmínky dle §107 odst. 1 ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s., a proto Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
Tím nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2016
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu