ECLI:CZ:NSS:2016:2.AZS.49.2016:20
sp. zn. 2 Azs 49/2016 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: N. S., zastoupené
Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou, se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2014, č. j. CPR-9955-2/ČJ-2014-930310-V231, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2016,
č. j. 32 A 82/2014 - 29, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje (dále jen „správní orgán
prvního stupně“) ze dne 6. 5. 2014, č. j. KRPB-42156-46/ČJ-2014-060026-SV, bylo žalobkyni
uloženo správní vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen
„zákon o pobytu cizinců“), na dobu jednoho roku, neboť v České republice pobývala v době
od 1. 6. 2013 do 17. 2. 2014 bez víza, ač k tomu nebyla oprávněna, a bez platného povolení
k pobytu. Odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalovaná
v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla. Krajský soud
v Brně následně v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“)
zamítl i její žalobu.
[2] Proti napadenému rozsudku brojí žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační
stížností a navrhuje, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek, což odůvodňuje
tím, že v případě nepřiznání odkladného účinku by stěžovatelce hrozila závažná újma spočívající
zejména v nemožnosti pobývat na území České republiky. Tvrdí také, že nepřiznáním
odkladného účinku by bylo zasaženo do jejího rodinného a soukromého života,
neboť má v České republice manžela.
[3] Žalovaná s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti (bez bližšího vysvětlení)
nesouhlasí.
[4] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou zásadně individuální, závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik
újmy má proto stěžovatel, zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu. Pokud
jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku není v rozporu
s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu, případně
z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti.
[6] Nejvyšší správní soud nicméně konstantně judikuje, že je-li přezkoumáváno rozhodnutí
příslušných správních orgánů o správním vyhoštění, je újma hrozící stěžovateli z jeho výkonu
zřejmá již ze samotné povahy tohoto rozhodnutí. To platí přinejmenším, pokud jde o zajištění
práva na spravedlivý proces a práva na respektování soukromého a rodinného života.
K tomu musí soud přihlédnout i tehdy, jestliže stěžovatel v žádosti o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti netvrdí konkrétní skutkové okolnosti svého případu ani nenavrhuje
důkazy k jejich prokázání (srov. zejména usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25,
publ. pod č. 3169/2015 Sb. NSS, a dále např. usnesení ze dne 30. 3. 2016, č. j. 2 Azs 9/2016 – 22;
dostupná stejně jako další zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
z www.nssoud.cz).
[7] Vyhošťovanému cizinci je tedy obvykle zachována možnost setrvat na území
České republiky i po dobu probíhajícího řízení o jeho kasační stížnosti [žaloba ve věci
rozhodnutí o vyhoštění cizince má přitom odkladný účinek ex lege, ledaže byl cizinec
vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu (srov. §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců)],
neboť pro případ, že by byl se svou kasační stížností úspěšný, nelze vyloučit příčinnou souvislost
mezi důsledky realizace rozhodnutí o vyhoštění a možným vznikem bezprávné újmy. Takovou
újmu lze zásadně považovat za velmi výrazně zasahující právní sféru cizince (stěžovatele), často
i s nevratnými důsledky (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 – 25).
[8] S ohledem na shora uvedené má Nejvyšší správní soud za to, že ve vztahu ke kasační
stížnosti stěžovatelky je namístě odkladný účinek přiznat, neboť jinak by stěžovatelka
mohla utrpět újmu nikoliv zanedbatelnou. Současně pokládá Nejvyšší správní soud
za nepravděpodobné, že by v případě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti hrozila
újma třetím osobám, jelikož tomu žádné indicie nenasvědčují. Nejvyšší správní soud rovněž
neshledal existenci skutečností, pro které by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu
s důležitým veřejným zájmem, a ani žalovaná jejich existenci netvrdila. Bez významu přitom
není ani to, že souzená věc musí být soudy řešena přednostně (§56 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s.), a doba, po kterou budou sistovány účinky napadeného rozsudku (potažmo
napadeného rozhodnutí), tak bude jen krátká.
[9] Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti
stěžovatelky odkladný účinek. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatelky proti napadenému
rozhodnutí měla odkladný účinek ze zákona, obnovuje se fakticky dočasně zákonný odkladný
účinek žaloby proti napadenému rozhodnutí ve věci správního vyhoštění stěžovatelky. Tímto
rozhodnutím nicméně Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své rozhodnutí
o věci samé.
[10] Ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu
zrušit (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2016
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu