ECLI:CZ:NSS:2016:3.AS.224.2015:34
sp. zn. 3 As 224/2015 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: Mgr. M. J.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o
přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 19. 8. 2015, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2015, č. j. 1 Ad 32/2015 – 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádnému z účastníků se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) usnesením ze dne 15. 10. 2015,
č. j. 1 Ad 32/2015 – 24, zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě.
Při posuzování podmínek podle §35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), totiž shledal, že žalobce je sám schopen hájit svá práva před soudem,
a proto zastoupení ustanoveným zástupcem není v jeho případě nezbytné.
Žalobce (dále též „stěžovatel“) se s uvedeným závěrem neztotožnil a proti usnesení
městského soudu podal kasační stížnost. Poukázal na to, že v žalobě vůči přezkoumávanému
rozhodnutí namítl pouze nesprávný výpočet výše důchodu z viny žalované, která měla na základě
„minulých událostí“ vědět, že mu náleží vyšší důchod. Přesné zdůvodnění toho, proč žalovaná
postupovala nesprávně, už podle stěžovatele závisí na detailní znalosti příslušných a dříve
platných předpisů, které neovládá. Tvrdí, že si neumí představit, jak se bez ustanoveného
zástupce bude rovnocenně měřit s právníky žalované, kteří se danou problematikou zabývají
profesně. Stěžovatel má za to, že obdobný případ ještě soudně nebyl řešen a jedná se tedy
o případ mimořádný.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud stěžovatelovy námitky podřadil ke kasačnímu důvodu podle
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Podle ustanovení §57 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §59 odst. 1 s. ř. s. obecně platí,
že náklady zastoupení jsou součástí nákladů soudního řízení, a že tyto náklady je účastník povinen
nést si sám. Výjimku z tohoto pravidla však předvídá ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s., podle něhož
předseda senátu může navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních
poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce,
jímž může být i advokát. Podle téhož ustanovení současně platí, že hotové výdaje zástupce
a odměnu za zastupování osoby platí v takovém případě stát.
Soud může dobrodiní zastoupení účastníka na účet státu přiznat jen zcela výjimečně.
Rozhodnutím soudu lze ustanovit zástupce pouze tehdy, jestliže jsou kumulativně splněny dvě
podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, a 2) je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Splnění první podmínky limitují kritéria
nezbytná pro osvobození od soudních poplatků dle §36 odst. 3 s. ř. s. Při hodnocení druhé
podmínky je třeba vzít v úvahu skutečnost, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu není zastoupení (natož advokátem) povinné. Městský soud v Praze proto správně
vycházel z premisy, že nezbytnost zastoupení stěžovatele je třeba posoudit ve vztahu
ke schopnostem stěžovatele samostatně hájit svá práva u soudu v konkrétním řízení.
Stěžovateli byl přiznán starobní důchod v roce 2008, u žalované poté v roce 2015 uplatnil
žádost o nové rozhodnutí s tím, že nárokuje zápočet doby pobírání invalidního důchodu.
Žalovaná žádosti vyhověla, v důsledku toho zvýšila celkovou dobu jeho pojištění o 435 dní
a taktéž upravila i výši starobního důchodu. K tomu dále uvedla, že stěžovatel měl již při podání
žádosti o starobní důchod dne 10. 3. 2008 uvést, že dříve pobíral invalidní důchod. Tato doba
podle jejího názoru nebyla v roce 2008 započítána v nároku na starobní důchod jen vinou
stěžovatele.
Stěžovatel poté u příslušného soudu sám podal žalobu, v níž uplatnil žádost o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení advokáta (obdobně později postupoval též v řízení
o kasační stížnosti). V žalobě žalované vytkl, že nesprávně nezohlednila jeho dříve pobíraný
invalidní důchod, přitom si této skutečnosti měla být vědoma z úřední činnosti. Na základě
uvedeného tedy stěžovatel dovodil, že se v jeho věci neuplatní pětiletá prekluzivní lhůta
pro zpětné doplacení důchodu do správné výše. Nejvyšší správní soud je toho názoru,
že tato tvrzení lze považovat za řádně formulovaný žalobní bod.
Nejvyšší správní soud dále přihlédl k tomu, že stěžovatel již od počátku řízení dostatečně
využívá procesní instituty, jeho podání jsou formálně bezvadná, přehledná, je z nich patrno,
čeho se domáhá a co svým podáním sleduje. Je tedy nepochybné, že se při vyřizování
svých záležitostí alespoň v základních právních institutech orientuje a na nastalou procesní
situaci je schopný přiměřeně reagovat. Stěžovateli je předmět sporu dostatečně srozumitelný
a je mu i zřejmé, čeho v řízení hodlá dosáhnout. Nejvyšší správní soud z těchto důvodů proto
neshledal důvod, pro který by stěžovatelovo zastoupení v tomto řízení bylo nezbytné.
Tvrdí-li stěžovatel, že nedisponuje potřebnými podrobnými znalostmi z oblasti práva
sociálního zabezpečení, nic mu nebrání v tom, aby zastoupení v tomto řízení zajistil
na své náklady. Nejvyšší správní soud připomíná, že stěžovatel již v žalobě tvrdil, že s věcí
je seznámen Mgr. Jindřich Lechovský, advokát, o jehož ustanovení zástupcem současně požádal.
Z vyložených důvodů se Nejvyšší správní soud ztotožnil s Městským soudem v Praze
v tom, že z hlediska podmínek pro ustanovení zástupce, které vyžaduje §35 odst. 8 s. ř. s., není
u stěžovatele dána nezbytnost jeho zastoupení. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, úspěšné žalované pak nevznikly náklady řízení
přesahující běžný rámec její úřední činnosti, Nejvyšší správní soud proto nepřiznal náhradu
nákladů řízení žádnému z účastníků (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou přípustné opravné prostředky (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 16. března 2016
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu