ECLI:CZ:NSS:2016:3.AS.24.2016:20
sp. zn. 3 As 24/2016 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci ochrany žalobce
P. Č., proti nečinnosti žalovaného Policejního prezídia Policie České republiky, se sídlem
Praha 7, Strojnická 27, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
11. 1. 2016, č. j. 8 A 205/2015 – 9,
takto:
I. Žádost žalobce o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedené usnesení Městského
soudu v Praze, jímž mu bylo přiznáno částečné osvobození od soudních poplatků pro řízení
o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, a to ve výši 1 .700 Kč. Jeho poplatková
povinnost byla nově stanovena na částku 300 Kč.
Městský soud v Praze při posuzování žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků
vycházel ze skutečnosti, že jeho příjem je tvořen výlučně dávkou pomoci v hmotné nouzi a činí
přibližně 3.410 Kč měsíčně. Žalobce nedisponuje větším majetkem a vzhledem k tomu,
že je invalidní v třetím stupni, nelze předpokládat, že by si mohl svůj příjem zvýšit prací.
Soud ovšem zároveň konstatoval, že úplné osvobození od soudních poplatků je podmíněno
zvlášť závažnými důvody, a ty u něj neshledal. Zohlednil přitom skutečnost, že jmenovaný vede
v současné době u Městského soudu v Praze 469 sporů, z nichž většina má samoúčelný
charakter. S ohledem na regulatorní funkci soudního poplatku proto dospěl k závěru,
že by se měl žalobce podílet na jeho úhradě alespoň v rozsahu, který lze po něm spravedlivě
požadovat. Stanovená částka je podle názoru soudu spíše symbolická a nepředstavuje pro něj
nepřiměřenou zátěž.
S tímto posouzením vyjádřil žalobce ve své kasační stížnosti nesouhlas, aniž by výslovně
uvedl, jaký zákonný důvod pro její podání dovozuje. Konkrétně namítal, že jeho podání nelze
hodnotit jako kverulatorní a že i poplatek ve výši 300 Kč je pro něj nepřiměřeně vysoký.
Navrhl proto, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena Městskému soudu v Praze
k dalšímu řízení Pro řízení o kasační stížnosti zároveň požádal o ustanovení advokáta.
Dříve, než přistoupil k přezkoumání napadeného usnesení, posuzoval Nejvyšší správní
soud žádost žalobce o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Zde vycházel
především z usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19,
který deklaroval, že řízení o kasační stížnosti proti procesním usnesením vydaným v řízení
o žalobě jsou součástí tohoto řízení a povinné zastoupení advokátem podle §105 odst. 2 s . ř. s.
zde tedy není podmínkou. Stejně tak podání kasační stížnosti není v těchto případech spojeno
s poplatkovou povinností. V projednávané věci žalobce ve své kasační stížnosti dostatečně
srozumitelně vysvětlil, proč s napadeným usnesením nesouhlasí, a nic tedy nebrání tomu,
aby Nejvyšší správní soud relevanci jím uplatněných námitek věcně posoudil. Ustanovení
advokáta proto není nezbytné k ochraně jeho zájmů a není tak splněna jedna z podmínek
uvedená v §35 ods t. 8 s. ř. s. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud žádost žalobce
o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnost zamítl.
K posouzení věci samé pak uvádí následující. Žalobce v kasační stížnosti nikterak
nezpochybňuje skutkový stav zjištěný soudem, nesouhlasí pouze s jeho hodnocením a závěry,
které na jeho základě při aplikaci §36 odst. 3 s. ř. s. učinil. Důvody kasační stížnosti je tak možno
podřadit ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nesprávnému posouzení právní otázky.
Nejvyšší správní soud však výhrady žalobce nesdílí. Městský soud v Praze vzal při posuzování
žalobcovy žádosti o osvobození od soudních poplatků zcela správně v úvahu, že institut úplného
osvobození od soudních poplatků je určen pouze pro zvlášť závažné případy a měl by být
používán zcela výjimečně. Jasně a logicky přitom vysvětlil, proč u žalobce nejsou tyto podmínky
splněny. Při určení nové výše poplatkové povinnosti pak vzal v úvahu jak jeho příjmové
a majetkové poměry, tak i jeho dosavadní přístup k vedení soudních sporů v různých oblastech.
Ponechání poplatkové povinnosti, ale zároveň stanovení výše poplatku v minimální výši,
se tak Nejvyššímu správnímu soudu jeví jako vyvážené řešení, které zohledňuje jak sociální situaci
žadatele, tak i regulatorní funkci poplatku. Zde je navíc nutno podotknout, že Městský soud
v Praze byl při svém rozhodování o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků vůči
němu vstřícnější, než v obdobných případech soudy bývají, neboť s ohledem na jeho obvyklé
počínání v soudních sporech nebývá takovým žádostem zpravidla vyhověno vůbec.
Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že nezjistil ze strany Městského soudu v Praze žádné
pochybení, které by mohlo vést ke zrušení jeho rozhodnutí, kasační stížnost proto podle §110
odst. 1, in fine, s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Žalobce neměl ve věci úspěch, zároveň byl jediným účastníkem řízení o kasační stížnosti,
Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že v tomto řízení nemá právo na náhradu nákladů
řízení.(§60 odst. 1s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 16. března 2016
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu