ECLI:CZ:NSS:2016:3.AS.74.2015:68
sp. zn. 3 As 74/2015 - 68
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: Ing. J. B.,
zastoupeného JUDr. Janem Marečkem, advokátem se sídlem Na Švihance 1476/1, Praha 2, proti
žalovanému Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem v Jihlavě, Žižkova 57, o přezkoumání
rozhodnutí ze dne 23. 6. 2014, č. j. KUJI 42611/2014, za účasti I) M. B. a II) E. ON distribuce,
a. s., se sídlem České Budějovice, F. A. Gerstnera 2151/6, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 2. 2015, č. j. 10 A 103/2014 – 62,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádnému z účastníků se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Osoby zúčastněné na řízení n emaj í p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
IV. Zástupci žalobce JUDr. Janu Marečkovi, advokátovi se sídlem Na Švihance 1476/1,
Praha 2, se n ep ři zn áv á odměna za zastupování.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
Městský úřad Humpolec, stavební úřad, rozhodnutím ze dne 3. 4. 2014, č. j. STAV/
19811/12/Za/ s. z. Ob-/3055/2012, dodatečně povolil změnu nedokončené stavby RODINNÝ
DŮM – 1 bytová jednotka, včetně přípojky vody, kanalizace a elektro + vsakovací jímky
na pozemku pozemkové parcely č. 133/1, 133/2 a stavební parcely č. 465 v k. ú. Senožaty.
Žalobce (účastník stavebního řízení) proti tomuto rozhodnutí podal odvolání.
Žalovaný rozhodnutím z 23. 6. 2014, č. j. KUJI 42611/2014, sp. zn. OUP 202/2014 DI-2
následně rozhodnutí stavebního úřadu částečně změnil tak, že na první straně se původní text
začínající slovy: „Po projednání žádosti o změnu stavby a“ končící slovy „…povoluje“ nahrazuje textem
„Po projednání žádosti o změnu stavby v rozsahu, v jakém se změna dotýká práv právem chráněných zájmů nebo
povinností účastníků stavebního řízení, jakož i zájmů chráněných dotčenými orgány, stavební úřad Městského
úřadu Humpolec, jako stavební úřad příslušný dle §13 odst. 1 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu (stavební zákon) rozhodl
takto:změna shora uvedené nedokončené stavby
RODINNÝ DŮM – 1 bytová jednotka, včetně přípojky vody, kanalizace a elektro + vsakovací jímky
na pozemku pozemkové parcely č. 133/1, 133/2 a stavební parcely č. 465 v k. ú. Senožaty se podle §115
a §129 odst. 3 stavebního zákona povoluje.“ Ve zbytku žalovaný potvrdil rozhodnutí stavebního
úřadu.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem z 20. 2. 2015, č. j. 10 A 103/2014 – 62,
žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl. Zdůraznil, že předmětem řízení je přezkoumání
rozhodnutí pouze o dodatečném povolení změny stavby před dokončením. Tato změna spočívala
v podsklepení suterénu stavby, vypuštění krytého přístřešku pro osobní automobil, změna také
obsahuje dispoziční úpravy v přízemí, vypuštění terasy na východní straně, vybudování zádveří
před vstupem, zvýšení původní podezdívky o jednu vrstvu cihel, změnu výškového osazení
podlahy přízemí. Krajský soud zdůraznil, že rodinný dům nebyl změnou určen k průmyslové
výrobě, a že se jedná se o samostatnou stavbu bez vazby na další průmyslové stavby stavebníka.
Namítané otázky spojené s povolením dalších průmyslových staveb - kolna, přístřešek, příjezdová
komunikace a stavební úpravy zemědělské usedlosti – proto v tomto řízení nelze projednat.
Krajský soud poukázal na to, že stavba byla provedena jako rodinný dům oprávněně
na základě souhlasu stavebního úřadu s ohlášením. Dodatečným povolením změny stavby
nedošlo ke změně jejího charakteru na výrobní činnost, rozestavěná stavba má stále charakter
rodinného domu, tedy objektu určeného k bydlení. Žalobce by mohly obtěžovat pouze emise
kouře z kotle na pevná paliva. S tímto způsobem vytápění však bylo uvažováno již v době udělení
původního souhlasu s ohlášenou stavbou, k žádné změně zde tedy nedošlo. Žalobcův dům
a napadaná stavba se nacházejí ve vzdálenosti 80 m, což taktéž snižuje míru jeho obtěžování.
O stavbě vsakoviště bylo rozhodnuto již souhlasem k ohlášené stavbě. Změna stavby se jej nijak
nedotýkala, a proto se jím stavební úřad v řízení o změně již nezabýval. Z tohoto důvodu nebylo
nezbytné provádět důkaz znaleckým posudkem o rozsahu plochy způsobilé k vsakování dešťové
vody. Krajský soud se také ztotožnil se stavebním úřadem v tom, že správné stanovení rozsahu
vsakoviště je na projektantovi, neboť autorizovaná osoba v oboru pozemních staveb
je dostatečně kvalifikovaným odborníkem pro projektovou činnost.
K dalším námitkám krajský soud uvedl, že vytěžená zemina uložená na pozemku
stavebníka nijak neohrozí statiku staveb žalobce. Obsáhle se také zabýval výkladem vztahu
dodatečného povolení stavby podle §129 odst. 3 stavebního zákona a změny stavby před jejím
dokončením podle §118 stavebního zákona. Uvedl, že v prvním případě jde o změnu
již realizované stavby, která byla provedena v rozporu s jejím povolením. Ve druhém případě jde
o změnu, kterou stavebník ještě nezahájil. V žalobcově věci však jde o první případ, neboť jde
o stavbu, která již byla provedena v rozporu se souhlasem s ohlášenou stavbou, a stavebník
následně požádal o dodatečné povolení změny této stavby. Žalovaný podle krajského soudu
postupoval zcela v souladu s §129 odst. 3 stavebního zákona, a proto žalovaný správně změnil
výrok rozhodnutí stavebního úřadu a vypustil z něj z tohoto důvodu označení ustanovení §118
stavebního zákona.
Krajský soud byl taktéž názoru, že postačilo, pokud kompletní projektovou dokumentaci
a další podklady předložil stavebnímu úřadu jen stavebník jako jeden ze spoluvlastníků stavby.
Oddíl G průvodní zprávy, který se zabývá návaznostmi na související stavby, je úplný,
protože souvisejícími stavbami jsou v dané věci pouze přípojky na inženýrské sítě.
Stavba rodinného domu již k dalším nemovitostem žádný vztah nemá. Soud poukázal
na to, že stavebník dodržel i požadavek obecně závazného předpisu na zajištění garáže
či prostoru na stání pro osobní automobil. Již z podkladů přitom vyplývalo, jaká garáž
je projektována a jaká auta do ní budou po příjezdové cestě přijíždět. Uvedl, že zpevněná plocha
navíc nebude situována v blízkosti staveb žalobce na parcelách č. 111 a 112.
Rozsah změn stavby, které uvádí průvodní zpráva k projektové dokumentaci, odpovídá
těm zjištěním, které zjistil stavební úřad při místním šetření. Podle krajského soudu byl tedy
skutkový stav v této věci zjištěn úplně a spolehlivě. Soud uzavřel, že i přes provedené změny
se nejedná o zcela jinou stavbu, a že dodatečným povolením změny stavby rodinného domu
stavebníků nebylo zasaženo do ústavních práv žalobce.
II. Kasační stížnost
Stěžovatel podal proti rozsudku kasační stížnost, v ní uplatnil důvody podle §103 odst. 1
písm. a), b), c) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel namítl, že Krajský soud v Českých Budějovicích byl nesprávně obsazen.
Tvrdí, že obsahu poučení o složení soudu z 20. 10. 2014 rozuměl tak, že jeho žalobu nebude
projednávat a rozhodovat JUDr. Věra Balejová. Uvedl, že s touto soudkyní má nejhorší
zkušenost, nezná jedinou žalobu, ve které by nevyhověla správnímu orgánu. Pokud by věděl,
že žalobu bude projednávat tato soudkyně, podal by námitku podjatosti.
Podle názoru stěžovatele mělo být vedeno řízení podle §118 stavebního zákona.
Manželé B. podle zjištění stěžovatele staví zcela jiný dům, než byl povolen stavebním úřadem.
Stěžovatel dále tvrdí, že stavebníci poškozují jeho majetek (taras, zeď, plot, skleník)
podnikatelskou činností v několika „na černo“ postavených stavbách (kolna, přístřešek pro stroje,
příjezdová komunikace), na což v řízení opakovaně poukazoval a doložil k tomu i nezbytnou
fotodokumentaci. Součástí podnikání se podle stěžovatele stala i změna stavby domu.
Stěžovatel tvrdí, že předložená dokumentace neodpovídá vyhlášce č. 499/2006 Sb.
Podle něj krajský soud nesprávně nepřihlédl i k dalším správním řízením a navrhl, aby Nejvyšší
správní soud připojil další spisy a přihlédl k jejich obsahu. Stavební úřad navíc podle jeho názoru
v rozporu s §111 odst. 2 stavebního zákona posoudil nedostatečně budoucí užívání stavby
v souvislostech, zejména neposoudil podnikatelské aktivity u rozestavěného domu.
Poukázal na to, že vhodné bylo provést místní šetření, při kterém by bylo možno vyhodnotit
namítané širší souvislosti. Stavebník neodůvodnil, proč provedl tolik změn oproti projektové
dokumentaci. Domnívá se, že je to z důvodu změny stavby na podnikatelský subjekt
a má za to, že stavebník nepředložil k této změně příslušnou projektovou dokumentaci.
Stěžovatel upozornil na to, že pohodu bydlení a poškozování staveb nejvíce ohrožují
masivní strojní nůžky schopné ustřihnout plech o tloušťce 10 mm. Jejich provozem dochází
k mohutným rázům, ty jsou slyšet ještě ve vzdálenosti 100 metrů. Pojezdy traktorů,
vysokozdvižných vozíků a jiných těžkých strojů po zpevněné cestě poškozují taras i zeď.
Parkování těchto strojů probíhá v garážích stavby manželů B. Podle názoru stěžovatele se krajský
soud rovněž nesprávně vypořádal s důkazy o podmáčení staveb stěžovatele stavbou vsakoviště,
nesprávně posoudil i výpočet parametrů plochy schopné vsakování k celkové ploše
a to v rozporu s §21 odst. 3 zákona č. 501/2006 Sb. Taktéž nesprávně posoudil otázku
rozprostření vytěžené zeminy na pozemku a následného škodlivého vlivu na jeho stavby.
Stěžovatel dále namítal, že stavebníci nepodali žádost o stavební povolení na stavbu
„zpevněná plocha“. O její existenci do rozhodnutí stavebního úřadu nevěděl, nejsou
mu srozumitelné parametry této stavby, je přesvědčený, že jízdou po této ploše bude více
obtěžován imisemi hluku, pachu, kouře a vibracemi.
Žalovaný se zcela ztotožnil s rozsudkem krajského soudu. Uvedl, že dle spisu byl
stěžovatel o místním šetření stavebního úřadu včas a řádně uvědoměn. Dále připomněl,
že ve svém rozhodnutí vyložil, jaký je rozdíl mezi povolením změny stavby před dokončením
podle §118 stavebního zákona a dodatečným povolením změny stavby před jejím dokončením
podle §129 stavebního zákona. Podle jeho názoru byla stavba již provedena, stavební úřad proto
povolil změnu stavby zcela správně podle ustanovení §129 stavebního zákona.
Neztotožnil se ani s námitkou, že dokumentace ke stavbě neodpovídá vyhlášce č. 499/2006 Sb.,
např. z důvodu, že v průvodní zprávě chybí věcné a časové vazby stavby na stavby související
a podmiňující. Těmito stavbami mají být ty, které s hlavní stavbou souvisejí a zabezpečují její
funkčnost, tzn. její uživatelnost anebo doplňují funkci hlavní stavby. Stavby vodovodní,
kanalizační a elektrické přípojky včetně šachty s přepadem do vsakoviště sice podmiňují bydlení
v rodinném domě, byly však již předmětem souhlasu s provedením stavby z 19. 6. 2012.
Žalovaný dále porovnal konkrétní změny stavby oproti souhlasu s provedením ohlášené stavby.
Uvedl, že půdorys stavby se nezměnil, následné zvětšení zastavěné plochy stavbou vyplývá
z toho, že došlo k zarovnání půdorysu na severní straně a k úpravě hlavního vstupu.
Zmiňované změny rozhodně neznamenají stavbu nových staveb. Žalovaný také podotkl,
že dodatečné povolení změny stavby před dokončením nemůže v žádném případě ovlivnit
výsledek samostatně probíhajících řízení o odstranění stavby.
Osoby zúčastněné na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřily.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soude
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkami, kterými stěžovatel dovozoval vady
řízení u krajského soudu.
Zmatečnost řízení před soudem podle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. spočívá v tom,
že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně
obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce.
Stěžovatel namítá, že na základě „Poučení o procesních právech a povinnostech účastníků“
z 20. 10. 2014 měl za to, že věc rozhodne správní senát v jiném složení, tj. bez soudkyně
JUDr. Věry Balejové.
Personální složení správního senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích,
který je příslušný k projednání a rozhodnutí věcí náležejících do správního soudnictví, určil
předseda soudu v souladu s ustanovením §41 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích.
Obsah informace proto složení správního senátu nijak neovlivnil a ani ovlivnit nemohl.
Nesporné přitom je, že JUDr. Věra Balejová je stálou členkou správního senátu krajského soudu,
ostatně na to, že i dříve rozhodovala ve věcech správního soudnictví, poukázal sám stěžovatel
v kasační stížnosti. Ať už si tedy stěžovatel formulaci poučení subjektivně vyložil jakkoli,
JUDr. Věra Balejová nepochybně byla taktéž příslušná k projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší správní soud proto nedospěl k závěru, že by krajský soud byl při rozhodování nesprávně
obsazen.
Nejvyšší správní soud současně neshledal, že by JUDr. Věra Balejová byla ve věci podjatá.
Námitky, které stěžovatel uplatnil vůči rozhodování této soudkyně v jiných věcech, nejsou podle
ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. důvodem k vyloučení soudce a žádné další okolnosti,
které by případně mohly vést k úvahám o podjatosti uvedené soudkyně, stěžovatel neuvedl.
Nejvyšší správní soud ex officio (srov. §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.) taktéž nezjistil, že by řízení
před krajským soudem bylo zatíženo zmatečností z jiného důvodu uvedeného v §103 odst. 1
písm. c) s. ř. s.
Kasační stížnost v této části proto není důvodná.
Námitku, že se krajský soud nesprávně nezabýval taktéž správními řízeními o odstranění
dalších staveb na pozemku stavebníka, podřadil Nejvyšší správní soud ke kasačnímu důvodu
podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Předmětem projednávané věci je přezkoumání rozhodnutí, jímž žalovaný dodatečně
povolil změnu stavby rodinného domu. Dle zjištění žalovaného i krajského soudu je účelem
této stavby bydlení investora (stavebníka) a členů jeho rodiny. Tento účel je zcela
v souladu s příslušným územním plánem, neboť stavba domu je umístěna v části
„plochy smíšené obytné“, které jsou určeny k bydlení, resp. pro stavby rodinných domů. Další stavby
(např. kolna a přístřešek) však jsou dle tvrzení stěžovatele určeny k jinému účelu (k podnikání),
mají nepochybně odlišné parametry a dispozice, s bydlením stavebníka umístěním ani funkčně
nijak nesouvisejí. Stěžovatel však nijak konkrétně nevysvětlil (mimo toho, že se tyto stavby taktéž
nacházejí na pozemku stavebníka a má v nich probíhat výrobní činnost), z jakého důvodu
by všechny tyto stavby měly spolu souviset, proč by měly být posuzovány společně a jaký význam
by skutečnosti z těchto řízení měly mít v řízení o změně povolované stavby rodinného domu.
Z uvedených důvodů je Nejvyšší správní soud názoru, že v předmětu všech těchto řízení není
dána zjevná souvislost a tato řízení spolu nesouvisejí ani věcně. Žalovaný o dodatečném povolení
změny stavby správně rozhodl v samostatném řízení. V postupu krajského soudu, který taktéž
ostatní správní spisy nepřipojil a žalované rozhodnutí posoudil samostatně, Nejvyšší správní soud
neshledal vadu. Z totožných důvodů dále nevyhověl návrhu, aby tyto spisy připojil k řízení
o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se důvodem podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zabýval také
ex officio podle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. Dospěl k závěru, že rozsudek krajského soudu je jako celek
srozumitelný, je zřejmé, jak krajský soud rozhodl, jaké úvahy jej vedly k závěrům
a jak se vypořádal se žalobními námitkami. Otázka správnosti těchto závěrů je poté věcí
posouzení dalších kasačních námitek, které stěžovatel uplatnil k důvodům podle §103 odst. 1 a)
a b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud tedy nezjistil ani žádnou jinou vadu v řízení před soudem.
I v této části proto kasační stížnost není důvodná.
Námitku, ve které stěžovatel tvrdí, že žalovaný povolil změnu stavby v nesprávném řízení,
podřadil Nejvyšší správní soud ke kasačnímu důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Žalovaný i krajský soud dostatečně srozumitelně vyložili, že změnu stavby před jejím
dokončením v řízení podle §118 stavebního zákona může stavební úřad povolit tehdy,
pokud stavebník o tuto změnu požádá s předstihem, tj. stavba nebyla ještě dokončena a nebylo
ani zahájeno řízení o odstranění stavby pro rozpor s ohlášením nebo povolením.
Dodatečné povolení stavby nebo její změny před dokončením je podle Nejvyššího správního
soudu naopak namístě tehdy, pokud stavební úřad podle §129 stavebního zákona řízení
o odstranění stavby již zahájil a v řízení o dodatečné povolení změny stavby jde o napravení
již nastalého závadného stavu. Pro obě řízení je však společné, že stavební úřad změnu stavby
eventuálně povolí a nadále se jedná tak jedná již o stavbu, která se provádí v souladu
s povolením.
V projednávané věci stavebník o změnu dříve sám nepožádal, provádění změny zahájil
bez povolení a stavební úřad následně zahájil řízení o odstranění stavby podle §129 stavebního
zákona. Až v průběhu tohoto řízení stavebník požádal o dodatečné povolení změny stavby podle
§129 odst. 2 a 3 stavebního zákona.
Nejvyšší správní soud má za to, že žalovaný postupoval v řízení zcela správně.
Pokud stěžovatel přesto namítá, že stavba má oproti dodatečnému povolení jiné
parametry, nelze zpětně tyto námitky uplatnit v tomto řízení. Žalovaný přiléhavě vyložil, že další
provádění stavby v rozporu s pravomocným povolením je předmětem kontrolních prohlídek.
Je tedy zřejmé, že uvedené námitky nemohou být důvodem pro zrušení rozhodnutí
o dodatečném povolení změny stavby, svého uplatnění mohou dojít pouze v řízení o odstranění
stavby, v němž stavební úřad znovu posoudí, zda je stavba prováděna v rozporu s povolením
či s příslušnou dokumentací.
Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkami, které směřují vůči zjištěním
o parametrech stavby a jejích součástech. Tyto námitky podřadil ke kasačnímu důvodu podle
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud ze spisu žalovaného zjistil následující skutečnosti:
Stavební úřad vydal dne 19. 6. 2012 pod č. j. STAV /12672/12/Za/Ob-1982/2012
souhlas s ohlášením stavby stavebníka M. B. Stěžovatel poté (dne 13. 8. 2012) upozornil stavební
úřad, že stavebník provádí stavbu v rozporu s projektovou dokumentací. Stavební úřad provedl
dne 30. 8. 2012 kontrolní prohlídku stavby, při níž se zabýval umístěním stavby, jejím půdorysem
a odstupovou vzdáleností od okolních pozemků. Další kontrolní prohlídka se uskutečnila dne 6.
9. 2012. Stavební úřad zjistil, že na stavbě byly provedeny změny a bezodkladně poté zahájil
řízení o odstranění stavby. Za tímto účelem také nařídil (na den 26. 9. 2012) ústní jednání spojené
s místním šetřením.
Při místním šetření bylo zjištěno, že umístění stavby odpovídá schválené projektové
dokumentaci. Ve vlastním provedení hrubé stavby však byly zjištěny tyto změny prováděné
v rozporu s dokumentací předloženou k ohlášení stavby:
- úprava půdorysu stavby na obdélník (13 x 9,5 m)
- podsklepení celé stavby (vznik garáže v suterénu),
- usazení stavby do terénu (zvýšení podlahy u vstupu na 1,050 m od rostlého terénu),
- nové dispoziční řešení suterénu (chodba, schodiště, kotelna, prádelna, komora,
sklad zahradního nábytku, garáž včetně umístění 2 ks otvoru pro okno 1250/750 mm
v garáži a 2 ks oken 1250/750 mm v kotelně a prádelně,
- nové dispoziční řešení přízemí (schodiště, vstup, dveře z ložnice na terasu vypuštěny),
- umístění otvoru pro okna 1000/1000 mm v koupelně, okna 750/1000 mm na WC,
okna 1000/1000 mm v zádveří,
- nadezdění půdního prostoru o cca 250 mm.
- stavba bez instalací a bez střešní konstukce. Stropní konstrukce z keramických stropních
nosníků a uložení.
Stěžovatel se místního šetření dne 26. 9. 2012 zúčastnil, uplatnil připomínky vůči situaci
stavby, taktéž proti dispozicím a proporcím stavby, ostatní přítomní účastníci zjištění stavebního
úřadu nerozporovali.
Stavebník poté požádal dne 26. 9. 2012 o dodatečné povolení změny původní stavby.
Stavební úřad proto usnesením ze dne 16. 10. 2012, č. j. STAV/20870/12/Za s. z.
Ob/2785/2012, přerušil řízení o odstranění stavby do dokončení tohoto řízení. Stavebník
k žádosti předložil stavební dokumentaci, která se skládá z příloh:
a) Průvodní zpráva
b) Souhrnná technická zpráva
c) Situace stavby (širší vztahy)
d) Doklady
e) Zásady řešící ZS
f) Dokumentace stavby (stavební část a její přílohy, stavebně konstrukční část,
elektroinstalace, zdravotní technika)
Z části dokumentace uvedené pod písmenem a) vyplývá, že stavba bude sloužit
pro bydlení investora a členů jeho rodiny. Změnami stavby došlo k rozšíření podsklepení na celý
půdorys stavby, v suterénu vznikla nově garáž se dvěma okny o rozměrech 1250/750 mm místo
původního krytého stání. Suterén má nové dispoziční uspořádání, došlo k úpravě vstupu
z venkovního prostoru, v prádelně a kotelně je provedeno po jednom kuse okno o rozměrech
1250/750 mm, došlo k posunutí komínového tělesa, v přízemí došlo k jinému dispozičnímu
uspořádání, k úpravě zádveří, vypuštění terasy na východní straně rodinného domu a tím dveří
z ložnice na terasu, k úpravě osazení oken, k nadezdění půdního prostoru o 250 mm a k úpravě
výšky hřebene střechy. Dále došlo k úpravě venkovního schodiště a vstupního schodiště
a k úpravě terénu pro výjezd z garáže a k úpravě délky trasy. Z ostatních částí dokumentace
vyplývají další skutečnosti o stavbě - o napojení stavby na dopravní a technickou infrastrukturu
/pod písm. c)/, o tom, že byly splněny požadavky dotčených orgánů /písm. d)/, a o tom, že byly
dodrženy obecné požadavky na výstavbu /písm. e)/, že stavba splňuje podmínky regulačního
plánu, územního rozhodnutí, popřípadě územně plánovací informace /písm. f)/. Z části
dokumentace vedené pod písm. g) („věcné a časové vazby na související a podmiňující stavby a jiná opatření
v dotčeném území“) je zřejmé, že těmito souvisejícími stavbami jsou pouze přípojky na inženýrské
sítě /písm. g)/. Ze statistických údajů vyplývá, že výměra nově zastavěné plochy bude činit
123,50 m
2
oproti původní hodnotě 114,75 m
2
, a že ve stavbě se nachází jeden byt o velikosti
3 +kk. Podrobněji jsou tyto skutečnosti zachyceny v souhrnné zprávě. (část B projektové
dokumentace), bodu 3 přílohy E) zásady organizace výstavby a v příloze F) Technické zprávy.
Stavební úřad nakonec dodatečně povolil stavbu rozhodnutím z 3. 4. 2014, č. j. STAV/
19811/12/Za s. z. Ob/3055/2012, za podmínky, že tato stavba bude dokončena svépomocí
a stavební dozor bude vykonávat J. P. V části 9 tohoto rozhodnutí vymezil konkrétní změny
stavby, které se shodují se změnami, které jsou uvedeny v projektové dokumentaci.
Nejvyšší správní soud je názoru, že stavebník předložil dokumentaci se všemi nezbytnými
částmi v souladu s Přílohou 1 vyhlášky č. 499/2006 Sb. ve znění účinném v době rozhodování.
Konkrétní změny a parametry stavby se týkají pouze dílčích parametrů stavby, umístění a situace
stavby se vůbec nezměnily. Rozsah změn se navíc shoduje se skutečnostmi, které stavební úřad
zjistil při místním šetření dne 26. 9. 2012. Předmětem dodatečného povolení byly tedy pouze
změny vyjmenované v bodu 9 rozhodnutí o dodatečném povolení stavby (ty mají oporu
v projektové dokumentaci). O rozsahu a úplnosti zjištěného skutkového stavu, který byl nezbytný
pro povolení změny stavby v daných parametrech, proto nemá Nejvyšší správní soud žádné
pochybnosti.
Námitky, které s uvedenými změnami nesouvisejí, nejsou v tomto řízení relevantní.
Krajský soud správně vycházel z toho, že stavba vsakoviště byla již předmětem
souhlasu s ohlášením stavby ze dne 19. 6. 2012 a změna stavby se jej už nijak nedotkla.
Proto se s námitkami stěžovatele detailněji již nezabýval. K opakovaným námitkám stěžovatele
Nejvyšší správní soud nicméně uvádí, že stavebník řešením svodu dešťové vody ze stavby
výstavbou vsakoviště dostatečně naplnil požadavky na řešení vsakování dešťové vody podle
ustanovení §20 odst. 5 písm. c) a §21 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích
na využívání území. Ze souhrnné zprávy bodu 11 písm. a) projektové dokumentace předložené
ke změně stavby totiž vyplývá, že tyto vody z objektu budou pomocí okapových žlabů
a odpadních dešťových svodů svedeny do retenční nádrže (plastová jímka o objemu 3 m
3
)
na pozemku stavebníka, přepad bude sveden do vsakovací jímky a bude likvidován vsakem
na pozemku. Z další dokumentace vyplývá, že jímka se nachází za domem, má tvar kvádru
o rozměrech 2,5 x 2 x 2 m. Skládá se ze štěrkového lože tloušťky 1 metr a ústí do ní drenážní
potrubí obsypané štěrkopískem v tloušťce 60 cm, do úrovně terénu dosypaného prohozenou
zeminou. Vsakování svedené dešťové vody ze zastavěné plochy stavby je tímto způsobem zcela
nepochybně koncentrováno pouze do prostoru vsakoviště, odtud se poté voda do pozemku
vsakuje přirozeným spádem. Významem vsakoviště pro svod dešťové vody ze stavby se však
stěžovatel ve svých námitkách vůbec nezabývá a pomíjí jej. Ve zbývající nezastavěné části
pozemku se navíc podle názoru Nejvyššího správního soudu podmínky vsakování dešťové vody
volným rozlivem na pozemku nijak nezměnily. Umístění stavby i samostatného vsakoviště podle
názoru Nejvyššího správního nijak nebrání tomu, aby zbývající poměr části pozemku schopné
vsakování dešťové vody k celkové výměře pozemku (vzhledem k menší ploše zastavěné
změněnou stavbou v rozsahu toliko 123,5 m
2
) v souladu s §21 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb.
činil nejméně 40 %
K námitkám o možném ohrožení statiky sousedních pozemků v důsledku rozprostření
vytěžené zeminy Nejvyšší správní soud poukazuje na Souhrnnou technickou zprávu B. bodu f),
z níž vyplývá, že vytěžená zemina bude sloužit pouze k ohumusování pozemku při finálních
úpravách terénu okolo dokončené stavby a případná přebytečná zemina bude odvezena
na skládku určenou stavebním úřadem. Odstupové vzdálenosti splňují požadavky ustanovení §25
odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území - z odečtových
výkresů je zřejmé, že od hranice pozemku je dům s garáží situován 18 metrů, od rodinného domu
stěžovatele činí 80 metrů. Nejvyšší správní soud se proto neztotožnil se stěžovatelem,
že by přebytečná zemina (vytěžená z prostoru pro příjezd ke garáži) měla být rozprostřena
rovnoměrně po pozemku stavebníka, a že by tím měla ohrozit statiku staveb stěžovatele.
Stěžovatel dále řadu svých výtek vznesl proti vlivům, které mají negativně
působit na pohodu bydlení a na jeho stavby a pozemky následkem podnikatelské činnosti
stavebníka – např. používáním nůžek na plech, které mají být umístěny v některé ze staveb mimo
dům, nebo používáním dopravní techniky a strojů na pozemku stavebníka. Nejvyšší správní soud
má za to, že význam výstavby a jejího vlivu na okolní stavby a pozemky vyplývá ze souhrnné
technické zprávy pod písm. b). Závěr žalovaného, že vliv stavby na okolí bude minimální,
je logický vzhledem ke konečnému účelu stavby (bydlení) a dále vzhledem k již výše deklarované
vzdálenosti stavby od okolních pozemků. Ve vztahu k prováděným pracím je tento závěr logický
též vzhledem k předpokládané době prováděných prací a k omezení rozsahu prací pouze
na pozemek investora. Krajský soud taktéž vhodně připomenul, že jediné emise mající původ
ve změněné stavbě, které by mohly negativně ovlivnit stěžovatelovu pohodu bydlení, mohou
pocházet pouze ze spalování tuhých paliv v kotli. Tento typ spalování však povolil dotčený orgán
ochrany ovzduší a navíc odstup mezi pozemkem a stavbou stěžovatele a stavbou stavebníka
je dostatečný. Nejvyšší správní soud se proto ztotožnil se závěrem krajského soudu, že běžným
užíváním změněné stavby k obtěžování sousedů nad míru přípustnou poměrům dojít nemůže.
Stěžovatel v dalším nesouhlasí se stavbou zpevněné příjezdové cesty. Tento stavební
záměr poté podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) ve spojení s §79 odst. 2 písm. i) stavebního
zákona nevyžaduje ohlášení ani stavební povolení. Původně bylo místo pro automobil vyřešeno
krytým stáním u domu, ke kterému rovněž vedl přístup po zpevněné cestě. Z části F Technická
zpráva bod 9) Dopravní řešení vyplývají parametry této cesty - šířka 3 metry ze zámkové dlažby,
tloušťka 8 cm na podkladě ze štěrkodrti tloušťky 300 cm. Příjezd k rodinnému domu bude
po stávající asfaltové komunikaci, která probíhá středem obce. Přístup k hlavnímu vstupu
rodinného domu po nově vybudovaném chodníku šířky 1,2 – 1,5 metrů z obecní komunikace.
Projektová dokumentace ke změně stavby rovněž uvažuje s přístupovou cestou, jejíž
vedení pozemkem stavebníka je modifikováno přiměřeně k tomu, že došlo ke změně – namísto
krytého přístřešku na automobil bude vybudováno garážové stání v suterénu domu.
Z části B „Souhrnná zpráva“ dokumentace ke změně vyplývá, že příjezdová cesta povede ke garáži,
která je situovaná v suterénu domu, tato cesta dopravně navazuje na místní komunikaci
p. č. 2397 v k. ú. Senožaty vedoucí kolem pozemku p. č. 133/1. Její zhotovení je projektováno
zcela shodně s původní podobou - šířka příjezdové cesty ke garáži je 3 m, bude dlážděna
zámkovou dlažbou tloušťky 80 mm na podkladě z drtí frakce 4 - 8 mm, tloušťky 30 mm,
podkladu ze štěrkodrti 300 mm a bude upnuta mezi záhonové obrubníky tloušťky 50 mm
kladené do betonové opěrky.
Nejvyšší správní soud je názoru, že účelem užívání této cesty vzhledem k jejímu umístění
a k jejímu vedení k rodinnému domu je nepochybně pouze příjezd z přilehlé místní pozemní
komunikace na parkovací stání a to dopravním prostředkem, jemuž je toto parkovací stání svými
dispozicemi určeno – v tomto případě tedy především osobním automobilům. Dále, stejně jako
krajský soud, shledal, že k zásadní změně ve vedení zpevněné cesty ke garáži oproti původní
projektové dokumentaci nedošlo. Nejvyšší správní soud se proto neztotožnil se stěžovatelem
ani v námitkách, které se týkají stavby zpevněné plochy.
Nejvyšší správní soud shrnuje, že stěžovatel většinu svých námitek vyjadřuje pouze
ve formě obav z budoucího užívání stavby. Nejvyšší správní soud stejně jako krajský soud proto
konstatuje, že pokud stěžovatel bude reálné následky užívání stavby subjektivně vnímat negativně
(poškozování majetku jízdou vozidel, kouřem, zplodinami, hlukem), bude namístě,
aby se ochrany svého vlastnického práva domáhal v občanskoprávním řízení. V něm však bude
nezbytné, aby skutečné negativní vlivy na své vlastnické právo prokázal.
Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s námitkou, kterou stěžovatel krajskému soudu
vytkl, že se nevyrovnal se změnou vlastnictví stavby ze stavebníka na jeho manželku.
Ze správního spisu vyplývá, že v průběhu stavebního řízení se manželka stavebníka stala
spoluvlastníkem stavby a jako účastník proto vstoupila do stavebního řízení. Samotná změna
vlastnictví stavby je skutečností soukromoprávní povahy a nepodléhá aprobaci stavebního úřadu.
Z hlediska předmětu správního řízení o dodatečném povolení změny stavby před dokončením
je však rozhodující, že stavebník k této stavbě předložil projektovou dokumentaci již v době
zahájení řízení. Z povahy věci je pak zřejmé, že ke změně stavby nový spoluvlastník stavby
(manželka) nemohla již v průběhu řízení předložit nic jiného, než totožné podklady, kterými
již správní orgán disponoval. Rozšíření okruhu vlastníků stavby proto na dodatečné povolení
změny stavby nemohlo mít žádný vliv.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu se v řízení o povolení změn stavby nevyskytla
ani žádná otázka či skutečnosti, k nimž bylo třeba zvláštních odborných znalostí. Stavební úřad
k relevantnímu posouzení a ke konečným závěrům o změnách stavby resp. k povolení těchto
změn podle názoru Nejvyššího správního soudu strany disponoval dostatečnými odbornými
znalostmi technického charakteru, jež souvisejí s rámcem jeho běžné úřední činnosti.
Důvod k ustanovení znalce podle §56 správního řádu zde tedy nebyl dán. Nejvyšší správní soud
se proto neztotožnil se žádnou z námitek, kterou stěžovatel poukazoval na nezbytnost
přítomnosti znalce v řízení o povolení změny stavby.
Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost proti napadenému usnesení krajského soudu není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1
s. ř. s. zamítl.
IV. Náklady řízení
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §120 s. ř. s.
ve spojení s §60 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti. Procesně úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení o kasační
stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud proto nepřiznal právo na náhradu
nákladů řízení žádnému z účastníků.
Nejvyšší správní soud osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost k plnění neuložil,
právo na náhradu nákladů proto nemají (§60 odst. 5 s. ř. s.) ve spojení s §120 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud usnesením z 10. 11. 2015, č. j. 3 As 74/2015 - 55 ustanovil
stěžovateli zástupce JUDr. Jana Marečka, advokáta se sídlem Na Švihance 1476/1, Praha 2.
Zástupce však žádný úkon právní pomoci vůči stěžovateli neučinil a ani ze spisu žádná taková
skutečnost nevyplývá.
Nejvyšší správní soud proto advokátovi odměnu za zastupování v řízení o kasační
stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne ní žádný opravný prostředek přípustný
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 24. března 2016
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu